pondělí 30. května 2016

Vafle

Vafle máme moc rádi. Dělám je teprve pár let, protože předtím jsem neměla vaflovač. Asi před dvěma lety jsem dostala toaster, který má výměnné plošinky. Takže kromě toastů si můžu udělat vafle nebo si něco ugrilovat. A právě díky tomu jsem si našla recept na vafle. Jsou rychlé, dobré. A čímkoliv ozdobitelné.

Ingredience:
150ml mléka
3 vejce
7 lžic oleje
175g hladké mouky
1 lžíce cukru krystal
2 lžičky prášku do pečiva
1/2 lžičky soli

Všechny ingredience smícháme a pomocí naběračky naléváme na vaflovač. Já se bojím, abych toho těsta nedávala moc, tak většinou mi chybí kraje. Ale komu to doma vadí, že?





sobota 21. května 2016

Čarodějnice 2016

Slavit pálení čarodějnic mě vždycky hrozně bavilo. Je to takové skvělé spojení s jarem, které už kolem nás pěkně dává najevo svoji přítomnost.
Když jsem byla malá, stavěly se fatry u nás na chalupě. Respektive ve vedlejší vesnici, v Růženíně, byla veliká fatra, kterou postavili synové místního myslivce. Nechyběla ani udělaná "loutka" v podobě čarodějnice. Chodili jsme tam s dědou a babičkou a až za tmy jsme se pěšky vraceli domu. Bylo to veliké dobrodružství a strašně fajn.
Pak se na čarodějnice jako takové docela zapomnělo. A pár jsem jich zažila až když jsem byla s mým manželem. Tehdy ještě přítelem. Ale to už žádné velké ohně nebyly. Jen malý ohýnek, spousta lidí a hlavně alkohol... :)
Bohužel, pálení čarodějnic je v dnešní době docela náročné na pořádání. Musí u toho být hasiči, jako dozor. Myslím, že v dnešní době už hodně ztrácí to kouzlo dřívějška... Je to totiž starý pohanský zvyk, který se také označuje jako Valpružina noc nebo Beltine.
Když jsme se nastěhovali do Horoměřic, měli jsme velikou radost, že místní tuto tradici dodržují. A docela ve velkém. Zapalují místní hasiči nebo Obecní policie. Hraje country kapela. Jsou zde stánky s občerstvením.
První rok, kdy jsme se zdejšího pálení účastnili, byly holky ještě maličké. Byly v hlubokém kočárku. Ale na chviličku jsme je vyndali, aby si taky podívali, co se všechno kolem nich děje.

Druhý rok už to s dvojčaty bylo veselejší. Už jely v golfkách a Domča v hlubokém kočárku. Pro děti tehdy byla připravena i nějaká pohádková stezka, ale ty naše z toho ještě neměli nic.

A konečně ty letošní... Holky šly po svých, ale zpátky se nesly tzv. na koníka (seděly nám za krkem). Domča měl svůj sporťáček, ale už si taky vykračoval po svých, když chtěl. Tentokrát byla pro děti připravena navíc i cesta peklem. My jí celou neabsolvovali, protože na jednotlivých zastávkách byly připraveny úkoly, které bychom asi ještě nezvládli. Ale holky se alespoň s Luciferem vyfotily. Anetka teda zkraje natahovala, protože se bála. Ale Anička to zvládla levou zadní!

Jsem ráda, že v posledních letech vycházelo na "čáry" hezké počasí. A tajně doufám, že stejně hezky bude zase za rok!

čtvrtek 19. května 2016

Buchta z kefíru

5dl kefíru
350g polohrubé mouky
200g cukru
1,2dl oleje
2 vrchovaté lžíce kakaa
1 lžíce jedlé sody


Smícháme veškeré ingredience a vlijeme na vymazaný plech. Pečeme při 180°C cca 30 minut.


Díky kefíru je buchta krásně vláčná.

V originálním receptu, který mám z jednoho mého oblíbeného časopisu, je v rozpisu ingrediencí uvedeno ještě 500g kompotovaných broskví a 1 sáček dortového želé. Upečenou a vychladlou buchtu poklaďte pokrájenými broskvemi a zalijte připraveným želé (návod na sáčku) a necháme v chladu ztuhnout. Já se přiznám, že dětem jsem to ještě s ovocem nedělala. Ale pro zájemce uvádím :)

DOBROU CHUŤ!

úterý 17. května 2016

Plněné hermelíny

400g žampionů
1 cibule
olej
sůl
pepř
4 hermelíny
150g šunky

Cibuli osmahneme na oleji, přidáme pokrájené žampiony, šunku, osolíme, opepříme a podusíme cca 10 minut. Hermelíny podélně rozkrojíme a vydlabeme vnitřky. K vydlabané hmotě přidáme žampionovou směs se šunkou, promícháme a plníme vydlabané hermelíny. Naplněné hermelíny zapečeme pod grilem v troubě. Podáváme s pečivem.





DOBROU CHUŤ!

neděle 15. května 2016

Cestovatelské okénko - Na otočku do Vídně podruhé 2013

V neděli mi psala Nika, že jí nejspíš čeká další transfer do Vídně a jestli nechci jet s ní. Jirka má v pondělí nějaké školení a tak proč ne. Na cestě tam jsme měly na výběr ze dvou aut. Buď Peugeota, který nakonec zvítězil nebo maličký Ypsilon. Sraz jsme měly na Parkingu C přes 7 hodinou.

27. května 2013
Budík jsem měla na 6 hodinu. A plán byl, že pojedu autobusem. Jirka ale vstal taky s tím, že mě na letiště odveze. Připravila jsem si tedy v klidu věci a proběhla ranní hygiena. Cestou jsem si na benzínce koupila jídlo a pití na cestu.
Dojeli jsme opravdu před 7, ale Nika psala, že má zpoždění kvůli jejímu psovi Rockymu. Jirka odjel a já jsem šla čekat na sestru do vestibulu půjčoven. Když přišla, sdělila mi, že odvezeme jejího druhého psa Marrisu k našim a s Rockym pojedeme na veterinu v Horoměřicích. Pak ho taky odvezeme k našim a vyrazíme na cestu. Když jsme došly k autu, nemělo naši dálniční známku a tak se ještě vracela do kanceláře pro novou.
U našich jsme měly připravenou tašku s nějakým občerstvením. Já jsem posnídala během čekání u veteriny. Rocky dostal dvě injekce a mohly jsme vyjet směr Vídeň.
Bohužel, ani tentokrát nám počasí nepřálo. Po okruhu jsme se napojily na D1. Během jízdy posnídala i sestra.
Jelikož je D1 v rekonstrukci, rozhodly jsme se tentokrát pro trasu přes Znojmo. Takže sjíždíme u Jihlavy a po jednoproudovce dojíždíme až k hranicím.
Znojmo je docela hezké město. A Hatě jsou kapitola sama pro sebe. Bordely, kasina, zábavní park a chudák Il-62, zmalovaný jako cirkus.




A konečně jsme v Rakousku. Rozdíly viditelný na první pohled. Nika už cestu zná a ví, kudy kam má jet. Vídeň jsme projely jedna báseň a úspěšně dorazily na letiště.



Odevzdaly jsme doklady a klíče od přivezeného auta a nafasovaly nové k českému autu. Přivezly jsme Peugeot 3008 a odvážely jsme Mercedes Benz B. Mercedes jsme našly rychle a tak hned vyrážíme na cestu zpát.y
Na letišti bylo vidět několik strojů Austrian Airlines, včetně jednoho Star Alliance livery, dále Transaero a Turkish Airlines Cargo.
Naše nové české auto nemělo rakouskou dálniční známku. Nika navolila na navigaci trasu na neplacené úseky. Bohužel, i tak nás navigace navedla na dálnici. Trošku jsme z toho byly nervozní, ale dojely jsme až na hranice.
K hranicím nám to docela dobře uteklo. A pak zase Hatě, Znojmo, Želetava a směr Jihlava. Tou se neprojíždí skrz, jako Znojmem, ale po obchvatu. Dálnice D1 opět bez komplikací.



Nejhezčí počasí bylo ve Vídni a pak večer v Praze. Jinak to stálo za starou bačkoru. Vrátily jsme auto, Nika čekala na Honzu a já vyrazila na autobus č. 119.

A to je vše. Hezká a příjemná cesta. Ve své podstatě to byla i první jízda do zahraničí našich nenarozených dvojčat, která už ale rostla v břiše.

Poznámka mimo trip report - moje sestra už v autopůjčovně nepracuje. Takže tento druh reportu byl poslední.

čtvrtek 12. května 2016

Antonov v Praze

Nejde jinak, než abych dnešní příspěvek na blogu nevěnovala onomu obru, který v minulých dnech navštívil Prahu.

Přílet do Prahy byl několikrát upravován. Nakonec bylo stanoveno datum 10. května, přílet v 10:55. Jelikož jsou v poslední době pojezdové dráhy z RWY 24 v rekonstrukci, máme s pozorováním letadel, která chodí přes Horoměřice na dráhu výše zmiňovanou, smůlu. Většinou se přistává na dráhu 12/30. A bohužel, kvůli tomu mi stále uniká A380 Emirates. I když ten kolos se nedá přehlédnout, ani když nad námi krouží či odlétá na/z 12. Byla jsem tedy smířená s tím, že si přílet Antonova neužiju. Manžel na školení a já se třemi dětmi bez auta. Kolem 11 mi volala mamka a ptala se mě na přílet kvůli jedné její kolegyni. Koukala jsem tedy na stránky www.flightradar24.com, kudy letadlo poletí. A zdálo se mi, že nějak divně krouží, aby sedlo na dráhu 12 nebo 30. Nicméně jsem tomu nevěnovala dostatečnou pozornost a vařila sem oběd dál. Během chvíli však bylo jasno. Velké burácení nad naším domem dalo následujícím událostem rychlý spád. Vařečka letěla do dřezu, čapla sem foťák a běžela na balkon. Výsledek je tady:


Ve středu byl do obra nakládán generátor o váze kolem 120 tun z plzeňské firmy, který směřoval do australského Perthu. Fotka tentokrát žádná. Ale po internetu jich koluje několik. Dva jeřáby nakládaly do macíčka, který stál u cargo terminálů.

Ve čtvrtek, tedy na dnešek, byl stanoven odlet na 6 hodinu ráno. Už o víkendu jsem věděla o foto exkurzích, které se chystaly pro zájemce. Ale než sem se rozhoupala, byla veškerá kapacita obsazena. Nicméně na mých oblíbených stránkách (www.planes.cz a na facebookových stránkách Klubu letecké fotografie) bylo psáno, že se snaží kapacity exkurzí navýšit. A v pondělí se tak stalo. A tak jsem neváhala a na jednu z foto exkurzí se přihlásila.
Den tedy začal náročně. Vstávala jsem ve 4 a před půl pátou už jsem byla na Parkingu A na letišti u Terminálu 2, kam má zaměstnanecké parkování zařízený můj muž. Autobusem 119 sem přejela na Terminál 3 (na tzv. Staré letiště), odkud jsou výpravy pořádány. Na recepci už vedla pěkná fronta zájemců, kteří platili za exkurzi a tak jsem se zařadila na její konec. Pani Maříková, která měla ten den službu a musela do práce dřív, vybírala 150,- a odškrtávala zájemce. Těsně před 5 přišli tři pracovníci Letiště Praha, kteří mají na starosti právě exkurze. Paní Pallová, která jela s prvním autobusem. Paní Podhorská, která jela s druhým autobusem (i se mnou). A třetí autobus doprovázel starší pán, kterého sem neznala. Ještě před nástupem do připravených autobusů jsme všichni prošli bezpečnostní kontrolou a nasadili si reflexní vesty (které musí mít každý zájemce své - což je i na webových stránkách letiště psáno, ale spousta lidí je začala shánět až na místě a několik z nich se vracelo do svých aut...). I autobusáky, kteří nás vozili po letišti, jsem znala. Ale už je to spousta let, co jsem na letišti pracovala, tak 1. už si nepamatuju jejich jména a 2. už si nepamatují ani oni mě (to jen já mám paměť snad na všechno a všechny...). V každém autobusu byl i 1 pracovník Ostrahy Letiště. Z Terminálu 3 jsme vyrazili ke cargo terminálům, kde jsme měli foto pauzu. Byli jsme vypuštěni do ohraničeného prostoru, který hlídalo několik pracovníků Ostrahy Letiště.







Poté jsme přejeli do prostoru u prstu B, kde jsme vyčkávali, ze které dráhy bude Antonov startovat. Několik spoluúčastníků poslouchalo komunikaci pilotů s věží, takže jsme dostatečně včas vyposlechli, že budou taxovat po dráze 24 a vzlétat budou z dráhy 12. Rychle jsme tedy přejeli na runway 22, která se používá jen jako "parkoviště" letadel. Jen co jsme se seřadili, Mrija se připravila na start. Před sebe pustila ještě jeden Wizz Air a pak už šli na start oni.






Na Dědině měli pěkný budíček.

Po odletu jsme zase všichni nastoupili do autobusu, který nás dovezl zpátky na Terminál 3. Odevzdali jsme kartičky a mohli domu.

Byl to opravdu úžasný zážitek a vůbec nelituju, že jsem musela vstávat tak brzo! Stálo to za to!

A proč bylo kolem tohoto letadla takové pozdvižení?
Antonov An-225 Mrija je opravdu unikát. Je pouze jeden jediný na světě. První let se uskutečnil v roce 1988. Jeho rozměry jsou úctyhodné. Délka 84m, výška přes 18m, rozpětí křídel přes 88m. Posádku tvoří hned 6 osob - pilot, kopilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista (poslední zmiňované profese už jsou v dnešním letectví dost raritní). Cestovní rychlost Mriji je cca 800km/h. Maximální hmotnost nákladu může být až 200 tun! Podvozek má neuvěřitelných 32 kol! Antonov An-225 tu nebyl poprvé a myslím, že ani naposledy. Prvně to bylo v roce 1989, kdy nesla raketoplán Buran. Dále tu byl v letech 2003, 2004 a 2006. V roce 2015 byla i na ostravském letišti Mošnov. Je to pěkný drobek!

Video, na rozdíl od fotografií, je pořizováno z mobilu, tak omluvte kvalitu. Fotky jsou z mého pradědečka, Olympus SP570 (mezi ostatními spottery jsem si připadala, jako chudý příbuzný. Ale na to moje balkonové focení letadel naprosto dostačující)

úterý 10. května 2016

Čtenářské okénko - L. Kepler a Svědkyně ohně

Lars Kepler je pseudonym a skrývá se za ním manželský pár Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. Knihu jsem měla půjčenou od mé kamarádky Kristýny. Přesněji řečeno, měla jsem půjčeny dvě, od stejného autora. A bylo mi řečeno, že knihy na sebe nenavazují, že si můžu vybrat sama, kterou začnu. Podívala jsem se tedy, kterou knihu autor napsal dřív a vyšla mi právě Svědkyně ohně. I když při pátrání jsem zjistila, že už je to třetí díl ze série s detektivem Joonou Linnou. Ano, samotné příběhy - vyšetřování vražd - na sebe nenavazují. Co ale všechny knihy spojuje je právě zmiňovaný detektiv. Během čtení jsem se dozvěděla, co a proč se kolem J. Linny děje, takže mi ani nevadilo, že jsem předchozí dva díly (Hypnotizéra a Paganiniho smlouvu) nečetla.
Samotný detektivní příběh, vyšetřování vraždy dívky a pečovatelky v psychiatrické léčebně, je velmi napínavý. Četla jsem knihu, tak říkajíc, jedním dechem. Ačkoliv má přes 500 stran a já mohu číst jen večer, když děti spí, měla jsem ji přečtenou za tři večery. Kniha je napínavá opravdu do poslední stránky a překvapilo mě, kdo vlastně vrah je. Což vám, samozřejmě, prozrazovat nebudu.
Za mě velká spokojenost a mohu všem jenom doporučit!

neděle 8. května 2016

Rančerské toasty

Ingredience:
1 rajský protlak
100g strouhaného sýru
1 lžíce oleje
1 menší cibule
pepř

vejce
máslo
sůl, pepř
cibule

Cibuli nakrájíme nadrobno, přidáme strouhaný sýr, protlak, olej a pepř. Vše dobře promícháme. Namažeme na chleba. Na pánvičce si rozehřejeme máslo, přidáme nakrájenou cibulku a vlijeme rozšlehaná vajíčka. Podle libosti osolíme a opepříme. A připravíme míchaná vajíčka na cibulce. Míchaná vajíčka navrstvíme na namazané chleby.

V původním receptu, který mám od své babičky, je na míchaná vajíčka pokládaná ještě smažená slanina či nějaký pikantní salám. Ale nepamatuju si, že bychom to takhle někdy připravovali. Takže i já to připravuji, jako bezmasou variantu.

Na obrázku s medvědím česnekem.

DOBROU CHUŤ!

pátek 6. května 2016

Lívance

Máme rádi lívance. Ale vzhledem k tomu, že naše rodinka je dost početná a neradi čekáme, musí být recepty rychlé a dobré. Čekat, než mi vykyne těsto... Ne, děkuji. Moje oblíbené recepty jsou hrnečkové apod. Výborný a rychlý recept vám teď dám i na lívance:

1 hrnek hladké mouky
3/4 hrnku bílého jogurtu
1/2 hrnku pomerančového džusu
1 vejce
3 lžíce cukru
2 lžíce rozpuštěného másla
1 lžička jedlé sody
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/4 lžičky soli

Z uvedených přísad vypracujeme těsto, které necháme 15 minut odpočívat.




Usmažíme lívanečky.

Na doplnění použijte, co máte rádi. Ovoce, sirupy, marmeládu,... V originálním receptu, který mám z oblíbeného časopisu je na doplnění použit bílý jogurt a čerstvé jahody.

DOBROU CHUŤ!

středa 4. května 2016

Zoopark Zájezd + val v Kněževsi

Loňská zkušenost, kdy nám na parkovišti Zooparku chtěli vykrást auto, nás neodradila. A tak jeden hezký dubnový den jsme si udělali výlet do Zooparku znovu. Tentokrát jsme zaparkovali přímo v obci, kde je pár míst k zaparkování. Vzhledem k tomu, že jsme jeli ve všední den, nebyl s parkováním problém. Platili jsme jenom my dospěláci. Děti do tří let mají vstup zdarma, což splňují všechny naše ratolesti. Nejprve jsme si prohlédli část zoo s lemury, surikatami, klokany a dalšími zvířátky. Holky pěkně po svých a Domča se vezl v kočárku. Pak jsme šli pěšky na vzdálenější část zoo, kde jsou k vidění lamy, velbloud a hlavně domácí zvířata. K těm je možné vstoupit i do ohrady, takže si holky pohladily kozy. Ke králíčkům ani jít nechtěly, protože je znají od dědy. Domča do ohrady s domácími zvířaty nešel. Raději si zkoušel pochodovat na prašné cestě s tatínkem.




Když jsme si dostatečně užili zvířátek, jeli jsme se podívat do Kněževse. Je tam postavený val, ze kterého se dají krásně pozorovat - fotit - letadla. Samozřejmě musí být v provozu dráha 24/06. Ani tady jsme s dětmi nebyli poprvé. Ale konečně to holky dostatečně vnímaly, tak to bylo veselejší. Domča si opět pochodoval kolem valu. Když přistálo pár letadel, tatínek se rozhodl, vrátit se s Domčou k autu. Docela foukalo a nechtěli jsme, aby nastydl. S holkama jsme si však počkaly na přílet Airbus 330 od ČSA. Když už, tak už, že jo... :)


Prima fajn odpoledne. Obojí, Zoopark Zájezd i val v Kněževsi, doporučuji.

úterý 3. května 2016

Cestovatelské okénko - Na otočku do Vídně 2013

Další trip report z doby, kdy ještě moje sestra pracovala pro autopůjčovnu Sixt.

Psala jsem si s Volu a jen tak mezi řečí z ní vypadlo, že pojede v pátek do Vídně (my si psaly ve středu). Tak jsem jí odepsala, že bych ráda jela taky (jj, hezky jsem se vetřela).
Ve čtvrtek odpoledne mi napsala, že jí transfer zrušili, ale večer už bylo všechno jinak a že tedy jede. Po dohodě s Jirkou jsem souhlasila. Honzu má na služební cestě v Bratislavě a také se vrací v pátek, takže cestu zpět budeme mít společnou.

8. února 2013:
Ráno máme budíka na 7. Asi v 7:20 Volu píše, že bude do hodiny na letišti. Takže sebou musíme hodit. Jirka vaří čaj, já si dávám skleničku mléka. Beru si tašku s připravenými věcmi, foťák a jedeme na letiště. Jirka to docela žena a tak jsme na parkingu za pul hodiny, tedy v půl deváté. On pak jede k doktorce a já jdu do letištní Billy, pro něco na cestu.
Jdu na Parking C, kde sídlí Sixt. Tady se potkávám s Volu. Prý si půjde zaparkovat svoje auto, nechá natankovat Opela, kterého povezeme na vídeňské letiště. a ještě jde na poštu.



Cesta utíká poměrně rychle. Sluníčko svítí přímo proti nám, takže se to podepisuje na kvalitě fotek. Mamka nám na cestu připravila nějaké sendviče a tak dělám sestře, které řádí, obsluhu.
Do dvou hodin jsme v Brně (neboli poslední zatáčce před Vídní) a stáčíme si to na Mikulov. Pálavská a Mikulčická oblast jsou nádherné! V Mikulově zastavujeme na benzínce, abychom koupili rakouskou dálniční známku.



Na hraničním přechodu na nás čeká klasická hraniční kontrola. Doklady nejen osobní, ale i od auta, dokonce se nám dívají i do kaslíků v autě. Zdržení je asi deset minut. Vedle nás zastavují auto s ostravskou poznávačkou. Z druhé strany stojí auto Italů.
Pak už jsme jen projely několika vesničkami a po dálnici si to šinuly rovnou do Vídně.
Všechny nájezdy i výjezdy jsme trefily správně, takže jsme dojely na místo určení úspěšně. Volu si zapomněla držák na navigaci, takže mi ke konci málem upadla ruka... :)



Na parkingu jsme nechali auto a kolem jsme viděli pár letadel Austrian Airlines a jednu EVA Air mašinu. Proti Mnichovu však nic moc. Na přepážce Sixtu jsme si odevzdali klíče od rakouského auta a bereme si klíče od toho českého. Audinku jsme našly docela rychle.





Počasí na cestu zpátky nám docela přálo. Na D1 sice chvíli sněžilo, ale jinak, zbytek jízdy bylo fajn. Pro srovnání, v Praze mrzlo a bylo zataženo, v Mikulově +4°C a jasno. Na hranicích nás tentokrát nikdo nekontroloval.
V Brně jsme měli kolem 15 sraz s Honzou. On jel služebním autem z Bratislavy a vezl ještě 2 lidi. Jelikož se ještě zastavovali v brněnské prodejně Adidasu, čekáme na ně skoro 45 minut. Pak už se ale Volu dočkala. Jeho kolegové si šli něco koupit na benzínku a pak už jedeme jako tandem až k Praze.
Během čekání na benzínce OMV přes nás sedaly mašiny Wizz Airu a Ryanairu.
U Říčan se naše cesty rozdělili. Honza vezl kolegy do centra a pak odevzdat auto do centrály. My s Volu jely po obchvatu rovnou na letiště. Těsně před příjezdem na letiště do nás málem narazilo jiné auto, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Nika pak jela pro Honzu a mě nabral Jirka. Společně jsme se pak sešli u našich, abychom předali Nice k svátku a mámě k narozeninám dárky.

pondělí 2. května 2016

Plněné žampiony

Ingredience:
10 žampionů
2 lžíce lučiny
4 plátky debrecínky (či něco podobného dobrého)
sůl
pepř
olej

Postup:
Žampionům odkrojíme nožičky, větší nakrájíme na menší kousky. Na oleji orestujeme, přidáme debrecínku a ještě chvilku restujeme. Do misky dáme lučinky, orestované houby s debrecínkou, osolíme, opepříme. Směsí plníme kloboučky žampionů. Zapékáme v troubě cca 200°C a 15 minut (dle trouby, jak jí znáte).

DOBROU CHUŤ!


Rychlá a dobrá chuťovka. Lze podávat s vařeným bramborem - jako hlavní chod. Nebo s topinkami, zeleninovým salátem,... Dle vlastních preferencí.