Další trip report z doby, kdy ještě moje sestra pracovala pro autopůjčovnu Sixt.
Psala jsem si s Volu a jen tak mezi řečí z ní vypadlo, že pojede v pátek do Vídně (my si psaly ve středu). Tak jsem jí odepsala, že bych ráda jela taky (jj, hezky jsem se vetřela).
Ve čtvrtek odpoledne mi napsala, že jí transfer zrušili, ale večer už bylo všechno jinak a že tedy jede. Po dohodě s Jirkou jsem souhlasila. Honzu má na služební cestě v Bratislavě a také se vrací v pátek, takže cestu zpět budeme mít společnou.
8. února 2013:
Ráno máme budíka na 7. Asi v 7:20 Volu píše, že bude do hodiny na letišti. Takže sebou musíme hodit. Jirka vaří čaj, já si dávám skleničku mléka. Beru si tašku s připravenými věcmi, foťák a jedeme na letiště. Jirka to docela žena a tak jsme na parkingu za pul hodiny, tedy v půl deváté. On pak jede k doktorce a já jdu do letištní Billy, pro něco na cestu.
Jdu na Parking C, kde sídlí Sixt. Tady se potkávám s Volu. Prý si půjde zaparkovat svoje auto, nechá natankovat Opela, kterého povezeme na vídeňské letiště. a ještě jde na poštu.
Cesta utíká poměrně rychle. Sluníčko svítí přímo proti nám, takže se to podepisuje na kvalitě fotek. Mamka nám na cestu připravila nějaké sendviče a tak dělám sestře, které řádí, obsluhu.
Do dvou hodin jsme v Brně (neboli poslední zatáčce před Vídní) a stáčíme si to na Mikulov. Pálavská a Mikulčická oblast jsou nádherné! V Mikulově zastavujeme na benzínce, abychom koupili rakouskou dálniční známku.
Na hraničním přechodu na nás čeká klasická hraniční kontrola. Doklady nejen osobní, ale i od auta, dokonce se nám dívají i do kaslíků v autě. Zdržení je asi deset minut. Vedle nás zastavují auto s ostravskou poznávačkou. Z druhé strany stojí auto Italů.
Pak už jsme jen projely několika vesničkami a po dálnici si to šinuly rovnou do Vídně.
Všechny nájezdy i výjezdy jsme trefily správně, takže jsme dojely na místo určení úspěšně. Volu si zapomněla držák na navigaci, takže mi ke konci málem upadla ruka... :)
Na parkingu jsme nechali auto a kolem jsme viděli pár letadel Austrian Airlines a jednu EVA Air mašinu. Proti Mnichovu však nic moc. Na přepážce Sixtu jsme si odevzdali klíče od rakouského auta a bereme si klíče od toho českého. Audinku jsme našly docela rychle.
Počasí na cestu zpátky nám docela přálo. Na D1 sice chvíli sněžilo, ale jinak, zbytek jízdy bylo fajn. Pro srovnání, v Praze mrzlo a bylo zataženo, v Mikulově +4°C a jasno. Na hranicích nás tentokrát nikdo nekontroloval.
V Brně jsme měli kolem 15 sraz s Honzou. On jel služebním autem z Bratislavy a vezl ještě 2 lidi. Jelikož se ještě zastavovali v brněnské prodejně Adidasu, čekáme na ně skoro 45 minut. Pak už se ale Volu dočkala. Jeho kolegové si šli něco koupit na benzínku a pak už jedeme jako tandem až k Praze.
Během čekání na benzínce OMV přes nás sedaly mašiny Wizz Airu a Ryanairu.
U Říčan se naše cesty rozdělili. Honza vezl kolegy do centra a pak odevzdat auto do centrály. My s Volu jely po obchvatu rovnou na letiště. Těsně před příjezdem na letiště do nás málem narazilo jiné auto, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Nika pak jela pro Honzu a mě nabral Jirka. Společně jsme se pak sešli u našich, abychom předali Nice k svátku a mámě k narozeninám dárky.
Psala jsem si s Volu a jen tak mezi řečí z ní vypadlo, že pojede v pátek do Vídně (my si psaly ve středu). Tak jsem jí odepsala, že bych ráda jela taky (jj, hezky jsem se vetřela).
Ve čtvrtek odpoledne mi napsala, že jí transfer zrušili, ale večer už bylo všechno jinak a že tedy jede. Po dohodě s Jirkou jsem souhlasila. Honzu má na služební cestě v Bratislavě a také se vrací v pátek, takže cestu zpět budeme mít společnou.
8. února 2013:
Ráno máme budíka na 7. Asi v 7:20 Volu píše, že bude do hodiny na letišti. Takže sebou musíme hodit. Jirka vaří čaj, já si dávám skleničku mléka. Beru si tašku s připravenými věcmi, foťák a jedeme na letiště. Jirka to docela žena a tak jsme na parkingu za pul hodiny, tedy v půl deváté. On pak jede k doktorce a já jdu do letištní Billy, pro něco na cestu.
Jdu na Parking C, kde sídlí Sixt. Tady se potkávám s Volu. Prý si půjde zaparkovat svoje auto, nechá natankovat Opela, kterého povezeme na vídeňské letiště. a ještě jde na poštu.
Cesta utíká poměrně rychle. Sluníčko svítí přímo proti nám, takže se to podepisuje na kvalitě fotek. Mamka nám na cestu připravila nějaké sendviče a tak dělám sestře, které řádí, obsluhu.
Do dvou hodin jsme v Brně (neboli poslední zatáčce před Vídní) a stáčíme si to na Mikulov. Pálavská a Mikulčická oblast jsou nádherné! V Mikulově zastavujeme na benzínce, abychom koupili rakouskou dálniční známku.
Na hraničním přechodu na nás čeká klasická hraniční kontrola. Doklady nejen osobní, ale i od auta, dokonce se nám dívají i do kaslíků v autě. Zdržení je asi deset minut. Vedle nás zastavují auto s ostravskou poznávačkou. Z druhé strany stojí auto Italů.
Pak už jsme jen projely několika vesničkami a po dálnici si to šinuly rovnou do Vídně.
Všechny nájezdy i výjezdy jsme trefily správně, takže jsme dojely na místo určení úspěšně. Volu si zapomněla držák na navigaci, takže mi ke konci málem upadla ruka... :)
Na parkingu jsme nechali auto a kolem jsme viděli pár letadel Austrian Airlines a jednu EVA Air mašinu. Proti Mnichovu však nic moc. Na přepážce Sixtu jsme si odevzdali klíče od rakouského auta a bereme si klíče od toho českého. Audinku jsme našly docela rychle.
Počasí na cestu zpátky nám docela přálo. Na D1 sice chvíli sněžilo, ale jinak, zbytek jízdy bylo fajn. Pro srovnání, v Praze mrzlo a bylo zataženo, v Mikulově +4°C a jasno. Na hranicích nás tentokrát nikdo nekontroloval.
V Brně jsme měli kolem 15 sraz s Honzou. On jel služebním autem z Bratislavy a vezl ještě 2 lidi. Jelikož se ještě zastavovali v brněnské prodejně Adidasu, čekáme na ně skoro 45 minut. Pak už se ale Volu dočkala. Jeho kolegové si šli něco koupit na benzínku a pak už jedeme jako tandem až k Praze.
Během čekání na benzínce OMV přes nás sedaly mašiny Wizz Airu a Ryanairu.
U Říčan se naše cesty rozdělili. Honza vezl kolegy do centra a pak odevzdat auto do centrály. My s Volu jely po obchvatu rovnou na letiště. Těsně před příjezdem na letiště do nás málem narazilo jiné auto, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Nika pak jela pro Honzu a mě nabral Jirka. Společně jsme se pak sešli u našich, abychom předali Nice k svátku a mámě k narozeninám dárky.
Komentáře
Okomentovat