V neděli mi psala Nika, že jí nejspíš čeká další transfer do Vídně a jestli nechci jet s ní. Jirka má v pondělí nějaké školení a tak proč ne. Na cestě tam jsme měly na výběr ze dvou aut. Buď Peugeota, který nakonec zvítězil nebo maličký Ypsilon. Sraz jsme měly na Parkingu C přes 7 hodinou.
27. května 2013
Budík jsem měla na 6 hodinu. A plán byl, že pojedu autobusem. Jirka ale vstal taky s tím, že mě na letiště odveze. Připravila jsem si tedy v klidu věci a proběhla ranní hygiena. Cestou jsem si na benzínce koupila jídlo a pití na cestu.
Dojeli jsme opravdu před 7, ale Nika psala, že má zpoždění kvůli jejímu psovi Rockymu. Jirka odjel a já jsem šla čekat na sestru do vestibulu půjčoven. Když přišla, sdělila mi, že odvezeme jejího druhého psa Marrisu k našim a s Rockym pojedeme na veterinu v Horoměřicích. Pak ho taky odvezeme k našim a vyrazíme na cestu. Když jsme došly k autu, nemělo naši dálniční známku a tak se ještě vracela do kanceláře pro novou.
U našich jsme měly připravenou tašku s nějakým občerstvením. Já jsem posnídala během čekání u veteriny. Rocky dostal dvě injekce a mohly jsme vyjet směr Vídeň.
Bohužel, ani tentokrát nám počasí nepřálo. Po okruhu jsme se napojily na D1. Během jízdy posnídala i sestra.
Jelikož je D1 v rekonstrukci, rozhodly jsme se tentokrát pro trasu přes Znojmo. Takže sjíždíme u Jihlavy a po jednoproudovce dojíždíme až k hranicím.
Znojmo je docela hezké město. A Hatě jsou kapitola sama pro sebe. Bordely, kasina, zábavní park a chudák Il-62, zmalovaný jako cirkus.
A konečně jsme v Rakousku. Rozdíly viditelný na první pohled. Nika už cestu zná a ví, kudy kam má jet. Vídeň jsme projely jedna báseň a úspěšně dorazily na letiště.
Odevzdaly jsme doklady a klíče od přivezeného auta a nafasovaly nové k českému autu. Přivezly jsme Peugeot 3008 a odvážely jsme Mercedes Benz B. Mercedes jsme našly rychle a tak hned vyrážíme na cestu zpát.y
Na letišti bylo vidět několik strojů Austrian Airlines, včetně jednoho Star Alliance livery, dále Transaero a Turkish Airlines Cargo.
Naše nové české auto nemělo rakouskou dálniční známku. Nika navolila na navigaci trasu na neplacené úseky. Bohužel, i tak nás navigace navedla na dálnici. Trošku jsme z toho byly nervozní, ale dojely jsme až na hranice.
K hranicím nám to docela dobře uteklo. A pak zase Hatě, Znojmo, Želetava a směr Jihlava. Tou se neprojíždí skrz, jako Znojmem, ale po obchvatu. Dálnice D1 opět bez komplikací.
Nejhezčí počasí bylo ve Vídni a pak večer v Praze. Jinak to stálo za starou bačkoru. Vrátily jsme auto, Nika čekala na Honzu a já vyrazila na autobus č. 119.
A to je vše. Hezká a příjemná cesta. Ve své podstatě to byla i první jízda do zahraničí našich nenarozených dvojčat, která už ale rostla v břiše.
Poznámka mimo trip report - moje sestra už v autopůjčovně nepracuje. Takže tento druh reportu byl poslední.
27. května 2013
Budík jsem měla na 6 hodinu. A plán byl, že pojedu autobusem. Jirka ale vstal taky s tím, že mě na letiště odveze. Připravila jsem si tedy v klidu věci a proběhla ranní hygiena. Cestou jsem si na benzínce koupila jídlo a pití na cestu.
Dojeli jsme opravdu před 7, ale Nika psala, že má zpoždění kvůli jejímu psovi Rockymu. Jirka odjel a já jsem šla čekat na sestru do vestibulu půjčoven. Když přišla, sdělila mi, že odvezeme jejího druhého psa Marrisu k našim a s Rockym pojedeme na veterinu v Horoměřicích. Pak ho taky odvezeme k našim a vyrazíme na cestu. Když jsme došly k autu, nemělo naši dálniční známku a tak se ještě vracela do kanceláře pro novou.
U našich jsme měly připravenou tašku s nějakým občerstvením. Já jsem posnídala během čekání u veteriny. Rocky dostal dvě injekce a mohly jsme vyjet směr Vídeň.
Bohužel, ani tentokrát nám počasí nepřálo. Po okruhu jsme se napojily na D1. Během jízdy posnídala i sestra.
Jelikož je D1 v rekonstrukci, rozhodly jsme se tentokrát pro trasu přes Znojmo. Takže sjíždíme u Jihlavy a po jednoproudovce dojíždíme až k hranicím.
Znojmo je docela hezké město. A Hatě jsou kapitola sama pro sebe. Bordely, kasina, zábavní park a chudák Il-62, zmalovaný jako cirkus.
A konečně jsme v Rakousku. Rozdíly viditelný na první pohled. Nika už cestu zná a ví, kudy kam má jet. Vídeň jsme projely jedna báseň a úspěšně dorazily na letiště.
Odevzdaly jsme doklady a klíče od přivezeného auta a nafasovaly nové k českému autu. Přivezly jsme Peugeot 3008 a odvážely jsme Mercedes Benz B. Mercedes jsme našly rychle a tak hned vyrážíme na cestu zpát.y
Na letišti bylo vidět několik strojů Austrian Airlines, včetně jednoho Star Alliance livery, dále Transaero a Turkish Airlines Cargo.
Naše nové české auto nemělo rakouskou dálniční známku. Nika navolila na navigaci trasu na neplacené úseky. Bohužel, i tak nás navigace navedla na dálnici. Trošku jsme z toho byly nervozní, ale dojely jsme až na hranice.
K hranicím nám to docela dobře uteklo. A pak zase Hatě, Znojmo, Želetava a směr Jihlava. Tou se neprojíždí skrz, jako Znojmem, ale po obchvatu. Dálnice D1 opět bez komplikací.
Nejhezčí počasí bylo ve Vídni a pak večer v Praze. Jinak to stálo za starou bačkoru. Vrátily jsme auto, Nika čekala na Honzu a já vyrazila na autobus č. 119.
A to je vše. Hezká a příjemná cesta. Ve své podstatě to byla i první jízda do zahraničí našich nenarozených dvojčat, která už ale rostla v břiše.
Poznámka mimo trip report - moje sestra už v autopůjčovně nepracuje. Takže tento druh reportu byl poslední.
Komentáře
Okomentovat