čtvrtek 23. února 2017

Den pro sebe v lednu

Den pro sebe v lednu začínal trochu netradičně. Měla jsem nejdřív nějaké vyřizování v Dejvicích. Sraz s makléřkou, banka,... Prodej bytu prostě není sranda. Ale díky tomu, že jsem se ještě v našem bytě stavovala, mohla jsem se tak rozloučit s velmi zajímavým člověkem. Naším sousedem je totiž pan Živný, restaurátor. Jelikož jsem si zapomněla klíče a byla jsem na místě dřív, než makléřka, vzal mě k sobě do ateliéru a mohli jsme si povídat. O tom, jak dělal restaurátorské práce v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Či jak si chodíval povídat k A. Lustigovi na Nový Svět, do jeho roubenky. Pak tedy nadešel čas na nějaké ty povinnosti a jelikož jsem vyběhla z domova bez snídaně, zastavila jsem se v mém oblíbeném Starbucksu na Kulaťáku. Jedna káva a wrap a mohlo se jít do světa. Přiznám se, že jsem měla v původním plánu něco jiného. Ale povinnosti se trochu protáhly a tak už se mi do centra Prahy nechtělo. Nakonec jsem si udělala takové kolečko po "mých" místech. Další kapitola mého života se uzavírá a tak jsem se chtěla "rozloučit".
Začala jsem tedy na nám. Svobody, kde stojí základní škola, do které jsem chodila. Na náměstí je mj. také Skleněný dům či pomník letcům z druhé světové války.


Dále jsem pokračovala ulicí, ve které jsem jako malá bydlela, ulicí Uralská. Náš byt už dávno obývá někdo jiný, smutné. Na Puškinově náměstí, námi zvaném "Ural", je také spousta novinek. Přibylo nových hřišť a busta samotného Puškina.



Dále mé kroky vedly ulicí Českomalínská, až na Krupkovo náměstí. Tam jsem pro změnu chodila na střední.



Z Krupkáče je to, co by kamenem dohodil, do Stromovky. A tak další kroky byly víc, než jasné. Stromovka je moje dětství. Procházky, hřiště, trasa do ZOO,... to vše mi Stromovka symbolizuje. A také je to první místo, kde jsem se poprvé opila... :) Tak jen pár snímků...








Dále jsem šla přes Císařský ostrov až k vchodu do pražské ZOO. Dovnitř ZOO jsem ale nešla. Nasedla jsem na autobus a frčela zpátky směr Dejvice.


Původně jsem se chtěla ohřát něčím dobrým v Místě, ale jelikož bylo velmi plno, usadila jsem se naproti, v malé kavárničce Kavárium. Vaří zde také polévky. A jelikož celý den pěkně mrzlo, jedna květáková přišla víc, než vhod. Dále jsem si dala čokoládový dortík a latté.



Dále pak už jen do dejvického Sklizena na nákup a autobusem zase domu. Tohle totiž nebylo původní datum mého dne pro sebe. Kvůli jiným neodkladným záležitostem jsem byla donucena den přeložit na jiné datum. Bohužel, manžel šel večer na noční a tak jsem musela být brzo doma.

čtvrtek 16. února 2017

Čtení dětem - J. Teufel a Čertovské pohádky

Vloni jsem založila nové téma "Čtení dětem", ale jak tak koukám, věnovala jsem mu pouze jeden článek o veverce Zrzečce. A tak tedy napravuji a konečně píšu další příspěvek na toto téma.
Naše děti jsou navyklé, že se před spaním čte pohádka. Většinou chtějí číst od taťky, ale občas čtu i já. Hlavně, když je taťka na noční.
Knížku Čertovské pohádky znám již ze svého dětství. Měly jsme ji se sestrou a oběma se nám moc líbila. A tak když jsem ji viděla před třemi lety v malém knihkupectví v Dejvicích, bylo rozhodnuto. Musím ji mít i pro své děti. Holky již na světě byly a tak jsem si říkala, že se tato knížka bude jednou hodit.
Pravdu? Každý večer musíme přečíst alespoň jednu kapitolu z této knížky. Pak už můžeme číst cokoliv jiného. Ale aspoň jednu, nejlépe "Nemaluj čerta na zeď". Knížka je rozdělena do kapitol, které na sebe nenavazují. Začíná to popisem pekla. Jedna kapitola je o čertí svatbě. Další je o čertí babičce. A nebo třeba již zmiňovaná Nemaluj čerta na zeď či o čertovi v baňce. Je to čtivé, i malé děti to baví.
My tedy máme teď takové čertí období, syn měl čerta i na svém dortu k druhým narozeninám. Takže cokoliv čertího je u nás víc, než vítáno. A tahle knížka, je opravdu TOP.

čtvrtek 9. února 2017

Den pro sebe v prosinci

Den pro sebe v prosinci jsem nezačínala hned po probuzení. První kroky vedly do banky a tak jsem se doma v klidu nasnídala. Z banky jsem ale vyrazila už po svých tužbách. Prosincový den jsem strávila procházkou a ochutnávkou Vinohrad. Zní to divně? Ne. Udělala jsem si takový kavárenský den. A musím říct, že se mi to moc líbilo.
První kroky tedy směřovaly na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bylo adventní období, takže na náměstí byly nainstalovány stánky. Ale bylo moc brzo, takže byly stánky zavřeny.


Pěšky jsem pak došla k první kavárenský zastávce - Coffee room v Korunní ulici. Kavárnička maličká, ale místo k sezení jsem si našla. V této kavárně pracuje přítel mojí sestřenice, Marco. Štěstí jsem na něj neměla, protože se léčil ze zápalu plic. Dala jsem si kafčo a kousek hruškového koláče. Nebe v hubě!


Pak jsem se toulala po Vinohradech a kochala se architekturou. Praha je prostě nádherná a nikdo mi to nevymluví.


Na oběd jsem si zašla do bistra Mezi srnky v Sázavské ulici. Dala jsem si chleba s hummusem, červenou řepou, balkánským sýrem a sezamovými semínky. Červenou řepu jsem v poslední době vzala na milost a jednou za čas si jí dopřeju. V bistru byla skvěle nakombinovaná s hummusem a balkánem, takže jsem jí bez problémů zvládla. A samozřejmě následovalo kafčo a na stole byla k dispozici voda s rozmarýnem. Mňam!


Pak jsem se opět toulala vinohradskými ulicemi. Došla jsem i do Londýnské ulice, kde bývala porodnice, ve které se narodila moje sestra. Ve vedlejší ulici, v Belgické, sídlí cukrárna IF café. Ivetu Fabešovou nějakou dobu sleduju a tak jsem věděla, že někdy její výrobky musím ochutnat. A když už jsem byla v blízkosti její cukrárny, rozhodla jsem se jí vyzkoušet. Dala jsem si karamelovou tartaletku. To bylo taky nebe v hubě!! A abych se nepřepila kávy, dala jsem si mátový čaj, kterým jsem se pěkně zahřála.


Jelikož bylo před Vánocemi a chtěla jsem alespoň jedny adventní trhy navštívit (tehdy jsem ještě netušila, že náš výlet do Polska bude kvůli zdravotním problémům zrušen, takže to bude opravdu jediná návštěva), vyrazila jsem na Náměstí Míru. Upřímně? Myslím, že byly stokrát lepší, než ty vychvalované na Staroměstském či Václavském náměstí. Menší počet lidí - hlavně cizinců. Taková "domácí" atmosféra. Stánek My cooking diary. Ale nejen to mě k Náměstí Míru táhlo. Sv. Ludmila a blízkost Vinohradského divadla, to jsem nemohla vynechat! A ještě jedna upřímnost, dala jsem si svařák! A vůbec nebyl špatný!





Blížící se svátky ale daly také směr mého dne pro sebe. Potřebovala jsem sehnat ještě nějaké dárky a tak jsem vyrazila po obchodech a trvalo to, na můj vkus, příliš dlouho. Nerada nakupuji. Pokud mohu, volím internetové objednávky. Ale sypaný čaj či oříšky na vánoční tabuli, raději kupuji osobně. Abych se z toho vzpamatovala, poslední zastávka byla na Kulaťáku. Ve Starbucksu, kde jsem si vyzvedla bonus za 10 hvězdiček v podobě Toffee nut latté. Když jsem čekala na autobus do Horoměřic, byla jsem svědkem světelné show, kterou pořádali studenti vysokých škol, kterých je kolem Vítězného náměstí víc, než dost.


V Horoměřicích jsem si ještě udělala zastávku v místním květinářství, kde jsem koupila kytičku, Vánoční hvězdu. Uťapaná jsem se dokodrcala domu a ano, tatínek to opět zabalil a odjel k babičce. Takže hlídání dětí opět přenechal jiným... :)

čtvrtek 2. února 2017

Ty děti stárnou...

To teda jo, děti stárnou, my mládneme. Jinak to nevidím. Proč to píšu? Protože náš benjamínek oslavil druhé narozeniny. Ano, není to tak dlouho, co jsem řešila porod třetího potomka a jak se tady zžíváme s třemi dětmi. A ono je to dávno minulost. Jsou mu dva!
V porovnání s dvojčaty, nedonošenými, nebe a dudy. Domča je hrozně šikovný. V lecčems občas i Anetku strčí do kapsy. Dokáže si vyhrát sám, ale i s holkama už pěkně řádí a zlobí. Mám pocit, že tu mám malou soukromou školičku. Začíná mu období prvního vzdoru a už se to začíná projevovat. Jen tedy nevím, čím to je. Jestli tím, že je to kluk nebo jestli, že je nejmladší. Ale mám na něj větší trpělivost a trošku mu i víc dovoluju, než holkám. Vím to, ale těžko s tím něco dělám. Ale musím, jinak mi tu za chviličku bude skákat po hlavě.
Není vybíravý v jídle. Zbaští všechno. Holky taky, ale už na to musí mít chuť. Je prostě prima kluk.
V našem denním koloběhu všechno zůstává při starém. Zatím. Stále denně řešíme snídaně, přesnídávky, obědy, svačiny a večeře. Denní program podle toho, jestli jedeme někam na návštěvu. Teď chodíme hodně bobovat. Holky už jsou super jezdkyně, Domča se sněhu bojí. Vloni ještě nechodil, takže letos má sníh poprvé "naživo". Párkrát se i z bobů zvrhnul, takže nedůvěra je veliká.
Letos nás čeká mnoho změn. Doufám, že to všichni ustojíme a budeme fungovat tak, jako doposud.
Oslavu narozenin měl nadvakrát. Poprvé v den svých narozenin u taťkových rodičů. Dostal velkého krtečka a dort. Druhý den měl oslavu s námi a mými rodiči. Takže další dva dorty, autíčka, krteček, pohádky,... I v tomhle je vidět, že je to kluk. Autíčka, bagry, hasičské auto,... To je jeho oblíbené. Tak hurá do dalších let.