Antonov v Praze

Nejde jinak, než abych dnešní příspěvek na blogu nevěnovala onomu obru, který v minulých dnech navštívil Prahu.

Přílet do Prahy byl několikrát upravován. Nakonec bylo stanoveno datum 10. května, přílet v 10:55. Jelikož jsou v poslední době pojezdové dráhy z RWY 24 v rekonstrukci, máme s pozorováním letadel, která chodí přes Horoměřice na dráhu výše zmiňovanou, smůlu. Většinou se přistává na dráhu 12/30. A bohužel, kvůli tomu mi stále uniká A380 Emirates. I když ten kolos se nedá přehlédnout, ani když nad námi krouží či odlétá na/z 12. Byla jsem tedy smířená s tím, že si přílet Antonova neužiju. Manžel na školení a já se třemi dětmi bez auta. Kolem 11 mi volala mamka a ptala se mě na přílet kvůli jedné její kolegyni. Koukala jsem tedy na stránky www.flightradar24.com, kudy letadlo poletí. A zdálo se mi, že nějak divně krouží, aby sedlo na dráhu 12 nebo 30. Nicméně jsem tomu nevěnovala dostatečnou pozornost a vařila sem oběd dál. Během chvíli však bylo jasno. Velké burácení nad naším domem dalo následujícím událostem rychlý spád. Vařečka letěla do dřezu, čapla sem foťák a běžela na balkon. Výsledek je tady:


Ve středu byl do obra nakládán generátor o váze kolem 120 tun z plzeňské firmy, který směřoval do australského Perthu. Fotka tentokrát žádná. Ale po internetu jich koluje několik. Dva jeřáby nakládaly do macíčka, který stál u cargo terminálů.

Ve čtvrtek, tedy na dnešek, byl stanoven odlet na 6 hodinu ráno. Už o víkendu jsem věděla o foto exkurzích, které se chystaly pro zájemce. Ale než sem se rozhoupala, byla veškerá kapacita obsazena. Nicméně na mých oblíbených stránkách (www.planes.cz a na facebookových stránkách Klubu letecké fotografie) bylo psáno, že se snaží kapacity exkurzí navýšit. A v pondělí se tak stalo. A tak jsem neváhala a na jednu z foto exkurzí se přihlásila.
Den tedy začal náročně. Vstávala jsem ve 4 a před půl pátou už jsem byla na Parkingu A na letišti u Terminálu 2, kam má zaměstnanecké parkování zařízený můj muž. Autobusem 119 sem přejela na Terminál 3 (na tzv. Staré letiště), odkud jsou výpravy pořádány. Na recepci už vedla pěkná fronta zájemců, kteří platili za exkurzi a tak jsem se zařadila na její konec. Pani Maříková, která měla ten den službu a musela do práce dřív, vybírala 150,- a odškrtávala zájemce. Těsně před 5 přišli tři pracovníci Letiště Praha, kteří mají na starosti právě exkurze. Paní Pallová, která jela s prvním autobusem. Paní Podhorská, která jela s druhým autobusem (i se mnou). A třetí autobus doprovázel starší pán, kterého sem neznala. Ještě před nástupem do připravených autobusů jsme všichni prošli bezpečnostní kontrolou a nasadili si reflexní vesty (které musí mít každý zájemce své - což je i na webových stránkách letiště psáno, ale spousta lidí je začala shánět až na místě a několik z nich se vracelo do svých aut...). I autobusáky, kteří nás vozili po letišti, jsem znala. Ale už je to spousta let, co jsem na letišti pracovala, tak 1. už si nepamatuju jejich jména a 2. už si nepamatují ani oni mě (to jen já mám paměť snad na všechno a všechny...). V každém autobusu byl i 1 pracovník Ostrahy Letiště. Z Terminálu 3 jsme vyrazili ke cargo terminálům, kde jsme měli foto pauzu. Byli jsme vypuštěni do ohraničeného prostoru, který hlídalo několik pracovníků Ostrahy Letiště.







Poté jsme přejeli do prostoru u prstu B, kde jsme vyčkávali, ze které dráhy bude Antonov startovat. Několik spoluúčastníků poslouchalo komunikaci pilotů s věží, takže jsme dostatečně včas vyposlechli, že budou taxovat po dráze 24 a vzlétat budou z dráhy 12. Rychle jsme tedy přejeli na runway 22, která se používá jen jako "parkoviště" letadel. Jen co jsme se seřadili, Mrija se připravila na start. Před sebe pustila ještě jeden Wizz Air a pak už šli na start oni.






Na Dědině měli pěkný budíček.

Po odletu jsme zase všichni nastoupili do autobusu, který nás dovezl zpátky na Terminál 3. Odevzdali jsme kartičky a mohli domu.

Byl to opravdu úžasný zážitek a vůbec nelituju, že jsem musela vstávat tak brzo! Stálo to za to!

A proč bylo kolem tohoto letadla takové pozdvižení?
Antonov An-225 Mrija je opravdu unikát. Je pouze jeden jediný na světě. První let se uskutečnil v roce 1988. Jeho rozměry jsou úctyhodné. Délka 84m, výška přes 18m, rozpětí křídel přes 88m. Posádku tvoří hned 6 osob - pilot, kopilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista (poslední zmiňované profese už jsou v dnešním letectví dost raritní). Cestovní rychlost Mriji je cca 800km/h. Maximální hmotnost nákladu může být až 200 tun! Podvozek má neuvěřitelných 32 kol! Antonov An-225 tu nebyl poprvé a myslím, že ani naposledy. Prvně to bylo v roce 1989, kdy nesla raketoplán Buran. Dále tu byl v letech 2003, 2004 a 2006. V roce 2015 byla i na ostravském letišti Mošnov. Je to pěkný drobek!

Video, na rozdíl od fotografií, je pořizováno z mobilu, tak omluvte kvalitu. Fotky jsou z mého pradědečka, Olympus SP570 (mezi ostatními spottery jsem si připadala, jako chudý příbuzný. Ale na to moje balkonové focení letadel naprosto dostačující)

Komentáře

  1. Teeedy. Musel to byt super zazitek! Moc hezke!

    OdpovědětVymazat
  2. V roce 1989 jsme se na ní byli s rodičema podívat, je to jedna z mých nejrannějších vzpomínek. Letadlo si nepamatuju vůbec. Jenom to, že jsme byli na vyhlídkový terásce a když to začalo být zajímavý, tzn. začalo to burácet jak kráva, tak mi táta začal zakrejvat oči. Takže jsem řvala jako tygr :-D. Prostě jak nahodili motory, zvedlo se strašně moc bordelu a sazí :-D :-D :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkný! :-D Když jsem si ho fotili na té cargo stojánce, tak taky postupně nahazoval a z každého motoru vyšel dým. Ale už to asi nebude takové, jako kdysi. Přeci jen prošel nějakou přestavbou.

      Vymazat

Okomentovat