úterý 28. května 2019

Mořský svět v Holešovicích

V lednu letošního roku jsme s dětmi navštívili Mořský svět v pražských Holešovicích. Přiznám se, že vstupenku jsme měli koupený přes slevový portál. Přeci jen, rodinná vstupenka 2+3 za 940,- je docela dost. Dříve jsem na tento Mořský svět slyšela různé recenze. Jedni říkali, jak je to fajn. Druzí zase, že je to hodně malé. Já jsem s názorem tak někde uprostřed. Ano, je to vcelku malé. Všechno se to vejde do jedné velké místnosti s několika akvárii, zónou "Jeskyně" nebo "Piráti". Na druhou stranu, nejsme mořský stát. Je to všechno "uvnitř", žádná venkovní expozice. Ale s malými dětmi je to ideální velikost. Samozřejmě největší úspěch měli rybičky typu "Nemo" a "Dory" neboli Klaun očkatý a kamarádi z Hledá se Nemo. Najdete tu i žraloka.
Mezi akvárii je možné si posedět. S dětmi něco vytvořit. Kdo má zájem, může se zúčastnit třeba nočního krmení. U vchodu je možné si koupit nějaký ten suvenýr nebo jen turistickou známku/vizitku. Nechybí automat s drobným občerstvením, toalety a "šatna". Proč v uvozovkách? Protože je to jen tyč s ramínky :)
Za mě skvělý výlet s menšími dětmi.






středa 2. ledna 2019

A zase něco skončilo...

Skončil rok 2018 a začíná rok 2019. Jaký byl ten uplynulý? Docela pestrý.

V lednu jsme stále ještě bojovali s neštovicemi, takže většinu měsíce byli dětičky doma a vymýšlet pro ně program bylo docela náročné. Mně skončila rodičovská a tak jsem se musela přihlásit na "pracák". Já jsem se s dětmi zúčastnila průvodu Tří králů na Kladně. Na to děti vzpomínají stále, protože když jezdec slézal z velblouda, nechtěně ho kopnul, velbloud prsknul a já byla od hlavy k patám mokrá. V lednu jsem si také zajistila permanentku do knihovny. Děti měli ve školce karneval. S kamarádkou jsme byly na kafču v Kafematu. S kamarádkami ze střední jsme si daly dostaveníčko v Cobra. S jinou kamarádkou jsem byla na Slam Poetry v Café V lese. Začala jsem brigádně pracovat pro jeden eshop. Bohužel, jejich jednání se zaměstnanci bylo katastrofální. Jedno lednové dopoledne jsem byla na brigádě, majitel mi říkal, že už pro mě má klíč (že už si nebudu muset zvonit) a jak je se mnou spokojenej. A než jsem dojela domu, v emailu jsem měla zprávu od majitelky, abych už nechodila. Takže jsem opět zůstala doma. Následoval další Slam Poetry s kamarádkou v Jamm Clubu. Pořádali jsme u nás velkou párty s manželovými kolegy. Byli jsme volit, i když výsledek nás nepotěšil. A syn oslavil třetí narozeniny. V lednu jsem přečetla Paganiniho smlouvu a Hanu.
V únoru u nás proběhla krátká virózka, takže po krátké době v MŠ, byli děti opět doma. Byla jsem u kamarádky v práci na kafču. S kamarádkou jsem byla opět v Kafematu. A opět proběhl Slam Poetry kamarádkou tentokrát v Rock Café. Absolvovala jsem jeden pohovor, ale nelíbilo se mi pracovní prostředí, takže jsem práci odmítla.
V březnu jsem přečetla Osm, Než jsem tě poznala. Rozečetla jsem Pravidla moštárny, ale nedočetla. Je to jediná knížka v loňském roce, kterou jsem nedočetla. Ani ne kvůli tomu, že by mě to nebavilo, ale začalo být hezky, práce kolem baráku a na zahradě a už nebyla energie na knížku. Ale určitě se k ní v budoucnu vrátím (knížka je moje, takže no stress). S kamarádkami ze střední jsem byly v Místě. Čekal mě další pracovní pohovor a tentokrát to klaplo. Takže od dubna hezky na brigádu. A oslavili jsem Velikonoce.
V dubnu jsem brigádně začala pracovat pro Czech Airlines Handling, na Kontaktním centru. Od té doby to tedy u nás ve velké míře vypadá tak, že pokud je manžel doma, já jsem v práci a obráceně. Občas máme opravdu "střídavou péči". Já přijíždím z denní, vyměníme si kliku od vrat v ruce a on odjíždí na noční. Začali jsme ve velkém grilovat. Proběhl další sraz kamarádek ze střední, opět v Místě. Následoval Slam Poetry s kamarádkou v již zaniklém podniku na pomezí Újezdu a Smíchova. Děťátka nám opět padla a tentokrát i s antibiotiky. Pro všechny tři to byla první antibiotika v životě.
V květnu nás čekala tradiční pouť v Tuchlovicích s folklorním festivalem. S kamarádkami jsme poseděly v Café Pointa. Stavěl se plot na naší straně pozemku. Děti jeli se školkou na výlet do Lánské obory. Byla jsem na cestovatelské přednášce o Maltě. Absolvovala jsem svůj dárek k Vánocům. Manžel mi tehdy dal voucher na Vzhůru do oblak. Takže jsem si pilotovala Eurostar nad Hazmburkem, Terezínem a kolem Řípu. Byla jsem s kamarádkou na kafču v Čokolaterii Vokovice.
V červnu jsem byla na rozlučce se svobodou v Cloud 9 Hilton. Ve školce byla velká besídka, která se konala v místním KD. S dětmi jsem byla na výletě v minizoo Statek U Merlina. Byli jsme na koncertě Ozzy Osbourne. Předskokany mu dělal Alice Cooper a Johnny Depp, prostě pecka. Byla jsem na svatbě kamarádky v Kosmonosech. Byli jsme na srazu nedonošených dětí pořádaným Apolinářem. S dětmi jsem byla na Medových trzích v Kolči. Byla jsem na oslavě kamarádky narozenin ve Slovácké vinárně.
V červenci jsem byla i s dětmi na návštěvě u kamarádky v Černém Volu. Pořádala se u nás velká grilovačka s manželovými kolegy z práce. S dětmi jsem byla na pár dní ve Vlkovci. Odtamtud jsem si udělali výlet za kamarádkou do Sázavy. Opět jsem zdravotně padli a přišla druhá antibiotika.  Zúčastnila jsem se spotterského pikniku u plotu letiště.
V srpnu jsem byla na kafču s kamarádkou v Kavárna Pražírna. Děti byli s babičkou a dědou na pár dní na Šumavě. My využili volných dní a udělali si výlet do Krakova. Tam letecky, zpět autobusem/vlakem. S kamarádkami jsem byla na kafču v Creperie Giraffe. S kamarádkou a jejími dvojčaty jsem si udělali společný výlet do pražské ZOO. Konečně jsem se pustili do připojení kanalizace. Město jí samozřejmě má, ale předešlí majitelé nenechali dům napojit. Takže to tu chvilku vypadalo, jako na velké stavbě. Byla jsem na Slam Poetry v Tiskárně na vzduchu.
V září jsem si dala kafčo v kamarádkou v Urban Café. Vyhrála jsem modýlek letadla Boeing 787 společnosti Qantas. Byla jsem s kamarádkou na Slam Poetry v Ježkovy Voči. Dvojčata oslavila páté narozeniny. S kamarádkou jsem byla na Dyzajn Marketu a pak jsme si zašly do Kofárny na kafíčko. V rámci pracovního team buildingu jsme si udělali pěknou grilovačku. A s dětmi jsem byla na posvícení u nás.
V říjnu jsem se opět pustila do čtení: Sova, Hadrový panák, Tatér z Osvětimy, V lese visí anděl, Poslední dopis od tvé lásky. Zaletěla jsem si do Bratislavy výročním letem ČSA s Airbusem A330. S kamarádkou jsem byla na kafču v Čokolaterie Vokovice. Byli jsme na tuchlovickém posvícení. Dvojčata začala docházet na logopedii. Tchán slavil kulatiny. Měla jsem třídní sraz se základkou.
V listopadu jsme byli na koncertě Daniela Landy. Přečetla jsem: Kulka, Písečný muž, Do vody, Život po tobě. Trošku jsem opět marodili, naštěstí jen kratší virózka.
A konečně prosinec. Byli jsme na slavnostním rozsvícení vánočního stromu města. Zúčastnila jsem se akce ve školce, Vánoční vyrábění rodičů s dětmi. A bylo to super. S dětmi jsem absolvovala Mikulášskou exkurzi na letišti. Děti byly nadšené, viděli jsem startovat Emirates Airbus 380 a Qatar Airways Boeing 787 - a to hned z prahu dráhy. Takže maximálně super. A udělané peklo v hasičárně také nebylo špatné. Děti měli ve školce Čertí rej a hned odpoledne jsem se zúčastnili Čertí stezky v pražských Dejvicích. Byla jsem na cestovatelské přednášce o Kazachstánu. Bohužel jsem se rozloučili s manželovou babičkou. Ale byla jsem ráda, že jsem se mohla potkat s dalšími příbuznými z manželovy strany. Byla jsem na vánočním večírku u nás v práci. A přečetla jsem jen Tajemství sedmého syna. Opět moc akcí a nebylo moc času. Děti měli ve školce besídku. Byla jsem na Slam Poetry v Ježkovy Voči. Byla jsem na předvánoční kávě s kamarádkami v Café Pointa. A taky s kamarádkou v Cocovanka. Tvořila jsem zvesela cukroví. Proběhly Vánoce. naštěstí bez žádné nemoci, takže každý vánoční svátek u někoho z prarodičů a bylo to super. Vzala jsem děti na výlet na letiště. Měli jsem tu velkou vánoční párty manželových kamarádů. Anetka nám dva dny "marodila". A pak se "slavil" Silvestr. Prostě pár jednohubek. A tradičně manžel Silvestr i Nový rok sloužil, takže se šlo krátce po půlnoci spát.

To byl náš rok. Myslím, že docela našlapanej. Nepíšu tam všechno. Opravdu celé léto se sedělo venku, grilovalo, pracovalo.

Co nás čeká v tom letošním roce? No, docela se to začíná pěkně rýsovat. Nějaké to divadlo, svatby, výlety,... A doufám, že i spousta skvělého čtení. Už se na to moc těším.

A jaký byl Váš uplynulý rok?

středa 19. prosince 2018

Kokosové kuličky

Tentokrát uvádím úplně jiný recept, než v předešlých letech. A je to neuvěřitelně dobré!
2 vařené žloutky nastrouháme na jemném struhadle. Přidáme 100g moučkového cukru, 40g změklého másla, 8 lžic strouhaného kokosu, dvě lžíce rumu a vypracujeme těsto. Pokud se hodně lepí, přidáváme kokos. Z těsta tvarujeme kuličky, které obalujeme v dalším kokosu. V lednici necháme ztuhnout.

DOBROU CHUŤ

Domácí čokoláda

250g moučkového cukru, 120g holandského kakaa, 200g 100% tuku (používám Omegu)
V kastrůlku necháme rozpustit tu, přidáme kakao a cukr. Mícháme do hladka a plníme formičky. Dřív jsem plnila formičky od pracen. Teď mám již silikonovou formičku přímo na čokoládu a jde to lépe. Necháme v lednici ztuhnout.
Tento recept mám od maminky bývalého přítele. Letos jsem dělala z poloviční dávky.

DOBROU CHUŤ!

pondělí 17. prosince 2018

Rohlíčky

150g hladké mouky, 20g moučkového cukru, 50g mletých vlašských ořechů, 100g másla, 1 žloutek, citronová kůra

Vypracujeme těsto a necháme do druhého dne odpočívat. Tvarujeme rohlíčky a dáme péct. Horké můžeme obalovat v moučkovém cukru.

Dokonce jsem viděla i variantu, kdy se konce upečených rohlíčků namáčeli v rozpuštěné čokoládě. Či se potírali skořicovým rozvarem.

DOBROU CHUŤ

Linecké

250g másla, 375g hladké mouky, 120g moučkového cukru, 1 vejce, 1 vanilkový cukr, citronová kůra

Z výše uvedených ingrediencí rychle vypracujeme těsto, které necháme do druhého dne uležet.
Druhý den vyvalujeme, vykrajujeme a pečeme.

S těstem musíme pracovat rychle, jinak nám začne "téct". Babička si vždy ukrojí kousek a vrací těsto do lednice. Vyvaluje opravdu studené. Pokud se nám lepí na vál i váleček, máslo v něm už je hodně měkké a je to díky tomu. Můžeme si pomoct tím, že jej dáme zase na chvilku do lednice nebo použijeme igelitový pytlík, přes který těsto vyválíme.
Pokud se nám vyválený plát zmenšuje (neudrží tvar), máme ho zapařené. Moc dlouho jsme s ním pracovali a nebude držet tvar ani jako upečený.

Linecké můžeme různě zdobit. Buď do vrchního dílu vykrajujeme menší otvor, aby vnikla marmeláda, kterou je linecké spojované. Vrchní díl můžeme obalit i v moučkovém cukru. Nebo můžeme různě zdobit čokoládou (viz linecké v předešlých letech na blogu).

DOBROU CHUŤ

středa 12. prosince 2018

Stříkané cukroví

Moje letošní novinka, ale recept je v naší rodině tradiční. Tedy od mojí babičky.
120g másla pokojové teploty ušleháme s 50g moučkového cukru do pěny. Přidáme sníh z 1 bílku. Dále opatrně přidáme: 120g hladké mouky, 60g solamylu, 3 kapky octa, 1/2 prášku do pečiva a 30ml mléka. Vše spojíme, naplníme sáček a na plech nastříkáme libovolné tvary. Používáme hvězdicové zakončení zdobícího sáčku. Pečeme na 150°C, dokud nám nezačnou růžovět okraje a pečivo je na dotek tvrdé (nesmí se nám prst zabořit). Horké cukroví obalujeme v moučkovém cukru a necháme odležet.

DOBROU CHUŤ

středa 5. prosince 2018

Tatrankové pracny

4 mleté tatranky, 100g kokosu, 1 omega, 300g polohrubé mouky, 100g moučkového cukru, 1 vejce, špetka prášku do pečiva
Z výše uvedených surovin vypracujeme těsto, které necháme přes noc odpočívat. Druhý den postupujeme, jako při pečení klasických pracen. Jen tolik neplníme formičky, protože prášek do pečiva udělá své.
Já peču z poloviční dávky.

úterý 4. prosince 2018

Americké cookies

Z 250g měkkého másla, 250g hnědého cukru a 1 vanilkového cukru vyšleháme pěnu. Postupně všleháme 2 vejce. V míse promícháme 360g hladké mouky, špetku soli, 1 lžičku prášku do pečiva a 1/4 lžičky jedlé sody. Opatrně promícháme s máslovou hmotou a nakonec přidáme 300g nahrubo nasekané hořké čokolády. Vlhkou rukou tvarujeme kuličky, které mírně promáčkneme a klademe na plech s dostatečným odstupem. Pečeme cca 12 minut na 175°C. Já peču z poloviční dávky.

Pracny

125g hladké mouky
70g másla
70g moučkového cukru
70g mletých vlašských ořechů
15g kakaa
1 malé vejce

Z výše uvedených ingrediencí vypracujeme těsto, které necháme přes noc odpočívat v lednici. Druhý den plníme formičky, pečeme a vyklopíme. Kdo chce, může obalit v moučkovém cukru.

neděle 2. prosince 2018

Fíkový chlebíček

100g změklého másla vyšleháme s 40g krupicového cukru. Postupně přidáme 4 žloutky. Dál přidáme 160ml kokosového mléka (pokojové teploty) a prosátou mouku s jedlou sodou. Hladké mouky 200g a jedlé sody 1 lžičku. 4 bílky vyšleháme se špetkou soli a 20g krupicového cukru do tuhého sněhu a přidáme do žloutkové směsi. Dále přidáme: 100g nakrájeného marcipánu, 50g oloupaných nasekaných mandlí, 60g sušených pokrájených fíků a 40ml rumu. Promícháme a dáme do chlebíčkové formy. Pečeme na 160°C cca 50 minut. Vychladlé polijeme polevou, kterou připravíme takto: 80g bílé čokolády rozpusíme ve vodní lázni s jednou lžící másla. 50ml smetany ke šlehání zahřejeme na 40°C a smícháme s rozpuštěnou čokoládou. Polijeme chlebíček a dáme ztuhnout do lednice.

DOBROU CHUŤ

úterý 27. listopadu 2018

Perníčky

750g hladké mouky
250g moučkového cukru
250g medu
2 vejce
50g holandského kakaa
1 prášek do perníku
1/4 prášku do pečiva
perníkové koření
200g másla

Z vyjmenovaných ingrediencí vypracujeme těsto, zabalíme do fólie a necháme přes noc v lednici. Druhý den vyválíme na pomoučeném válu a vykrajujeme různé tvary. Pomašlujeme rozkvedlaným vajíčkem. Pečeme při 180°C. Vychladlé zdobíme polevou z 1 bílku a 100g prosátého moučkového cukru. Uchováváme v dobře uzavíratelné dóze s 1/2 nakrájeného jablíčka. Jablko cca po týdnu vyměňujeme.

Já peču z poloviční, někdy i z třetinové dávky těsta. Plné množství můžete využít například při tvorbě perníkové chaloupky.

Ano, recepty na jednotlivé cukroví tu již mám, ale proč si je neosvěžit a nemuset přitom "listovat" několik stran dál.

pátek 23. listopadu 2018

Bílkový chlebíček

5 bílků si za postupného přidávání 120g krupicového cukru vyšleháme do tuhého sněhu. Dále přidáme 30g propláchnutých hrozinek, 80g kandovaného ovoce, 50g nasekané hořké čokolády, 50g nasekaných vlašských ořechů, 40g rozpuštěného zchladlého másla a 100g hladké mouky. Vše opatrně zamícháme, dáme do formy na biskupský chlebíček. Pečeme +/- 40 minut na 180°C. Chlebíček opatrně vyklopíme z formy, necháme zchladnout a polijeme čokoládovou polevou. Na noc dáme ztuhnout do lednice.

DOBROU CHUŤ!

úterý 16. října 2018

Čtenářské okénko - K. Bixen a Vzpomínky na Afriku

Karen Bixenová, dánská spisovatelka, autorka knihy, pocházela z aristokratického prostředí. Kniha Vzpomínky na Afriku je její biografií. V roce 1914 se se svým manželem vydala do Keni, tehdejší britské kolonie. Kniha popisuje různé velké i malé úspěchy, neúspěchy a trampoty, se kterými se musela potýkat. Mně osobně čtení knihy moc nezaujalo. Spíš naopak. Znám filmovou verzi, viděla jsem několikrát. Meryl Streep a Robert Redford asi zůstanou v paměti hodně zakořeněné. Sice má kniha vysoké hodnocení na databázi knihy, ale nějak jsem se nemohla do příběhu začíst. Byla to jedna z mála knih, kterou jsem v loňském roce nedočetla. A musím se přiznat, že jsem si stanovila pravidlo - nekoukat na filmy podle knihy či opačně. Když mám přečtenou knihu, film je spíš rušivým elementem po zážitku s knihou. A naopak. Když jsem viděla film, kniha už mě tolik "nebere". Určitě je to dobré a odpočinkové čtení, ale za mě ne.
Kniha byla půjčena od babičky.

Posvícení

Stejně tak, jako k jaru a létu patří poutě, podzim patří posvícení. Respektive v Čechách se říkalo posvícení a na Moravě hody. V některých oblastech krmáš. Masopust se slaví v neděli po svátku patrona, světce, jemuž je zasvěcen kostel nebo místní kaple. Nejčastěji se tak slaví posvícení svatováclavské, martinské či havelské. Což můžu potvrdit. Svatováclavské máme u nás, havelské v obci, ze které pochází manžel. Takže "slavíme" nadvakrát. Ke svatováclavskému i martinskému posvícení patří husa. Sv. Václava netřeba představovat. U nás na Stochově se údajně narodil a tak je zdejší posvícení opravdu významné. Martinská posvícení se tradují již z doby předbělohorské, kdy se chodívalo na martinské kolední obchůzky. O svátku Martina se vyplácela mzda pasákům a obecním slouhům. Ať už peněžitá nebo v naturáliích. Pastýři dostávali rohlíky zatočené do tvaru volských rohů, většinou plněné mákem. Dodnes se také peče toto tradiční pečivo. Mezi svatováclavským a martinských posvícením je ještě havelské, to se tradičně slaví u tchýňat. A doprovází jej sledování Velké Pardubické. Havelské posvícení má také svoji tradici. Je to spojeno s císařem Josefem II. Císaři se nelíbilo, že se pořád něco slaví a koná, že se nedbá na zemědělské práce. A ustanovil tedy datum posvícení jednotné, tedy právě na 16. října, na sv. Havla. Lidé nařízení přijali, slavili tedy havelské, někde císařské, posvícení. Ale zároveň si nechali i svoje tradiční, takže vyzráli na císaře a měli o další hodování a slavení navíc. A posledním významnějším posvícením je tzv. Kateřinský bál. Kateřina Alexandrijská zasvětila své panenství Kristu, což ze začátkem 4. století lidem příliš nelíbilo a stole se jí pohromou. Na obrazech je sv. Kateřina zobrazována s nástrojem, jímž byla mučena - okovaným kolem s bodci. Je patronkou učenců a filozofů. V lidovém prostředí je se sv. Cecilií patronkou muzikantů a na jejich svátky se tak pořádají taneční zábavy, bály. Typickým pokrmem jsou vdolečky s rozinkami.
Jak jsem již psala, u nás se slaví nadvakrát (to by se asi císaři nelíbilo). U nás je to skromnější, jdeme se podívat na náměstí, kde je jarmark. Pro děti byl letos skákací hrad, balonky, řetízkáč,... Klasické atrakce byly také, ale trošku dál za městem a tak jsem se jim docela dobře vyhnula. Děti si zaskákali, koupila jsem jim balonky a praprateta perníčky. V Tuchlovicích je posvícení bohatší. Tchýně se musí v kuchyni vyznamenat. Takže je husa, letos na výběr bramborový salát či zelí s knedlíkem. Nesmí chybět posvícenské koláčky (různé náplně, ale letošní domácí hrušková povidla asi zvítězila na celé čáře) a tradiční domácí punčový dort. Prostě obžérství. A pak jdeme finančně vykrvácet na atrakce typu kolotoče, autíčka, koně,...
Dřív se Kateřinským bálem končilo období tanečních zábav. Další mohla být až o Masopustu. Je tedy třeba si to náležitě užít.

Senoseče, žně a sklizeň

Trochu jsme tyto "svátky" přeskočili a tak bych se k nim ráda vrátila...
V letním čase nebýval čas na obřady a zábavy. Práce na polích bylo hodně, kromě obilí měla menší význam sklizeň sena a otavy. Vydatné zásoby byly předpokladem na úspěšné překonání zimy dobytka, koní, králíků,... Myslím, že si již dnes nedokážeme představit, že bychom si nezašli do obchodu koupit si čerstvé jídlo - ovoce, zeleninu, pečivo,... že bychom si museli dělat zásoby na zimu.
Dožínky, obžinky, ožínky... Neboli poslední fůra s ozdobným snopem, která se zavážela do stodoly. Ženci na poli ještě vybrali mezi pomocnicemi žňovou nevěstu, kterou ozdobili polními květy a věncem z klasů. Ta se také vezla na poslední fůře.  Tuto poslední fůru doprovázel i zpěv, někde muzika. Vyšňořená dívka děkovala selce a hospodáři za práci a vyslovila naději, že jí zase pozvou na žně za rok. Hospodář pak podaroval pomocníky silnou polévkou, pečení, buchtami či vdolky. Narazil se soudek piva, ve vinařských oblastích víno a tančilo a zpívalo se až do rána.

Jak k srpnu patří dožínky, k podzimním měsícům sklizeň dalšího ovoce a zeleniny. Brambory, řepa, švestky, hrušky, hrozny, len. Po sv. Martinu se začínalo s práci na mlatě. Brambory do sklepů. Z vína burčák, plní se bečky švestkami, aby byla slivovice. Před havelským posvícením se šlapalo zelí, aby se ukysalo k posvícenské pečínce. Sklizeň podobných plodin doprovázely obřady podobné dožínkám. Vinobraní, švestkobraní, bramborobraní,... Všeobecně platilo, že veškeré venkovní práce i pastva měly být ukončeny okolo sv. Martina. Jak praví pranostika, Martin má přijet na svém běloušovi. Začala tím zima, mráz a ženy se začaly scházet k přástkám lnu.

sobota 29. září 2018

Cestovatelské okénko - Krakov 2018


Děda s babičkou v Tuchlovicích se rozhodli pro pár dní s vnoučaty na Šumavě. A tak jsme s manželem přemýšleli, jak využít volné dny. Variant bylo více, dokonce byla v plánu i svatba Štěpána (manželův kolega z práce) v Karviné. Nebo různé auto výlety po Evropě. Nakonec jsme se rozhodli pro let do Krakova, včetně výletu do Osvětimi. A zpět vlakem. Doufám, že všechno klapne, protože s dětmi jsou takové plány dost nejisté. Viz zrušená Wroclaw.

26. 5.
Zarezervovali jsme si letenky do Krakova se společností Ryanair. Nejprve jsem kupovala já. Za 395,-. Než jsem se odhlásila a přihlásil se manžel, cena se vyšplhala na částku přes 900,-. Později jsme zjistili, že kdybychom se přihlásili z jiného počítače, nejspíš by částka zůstala stejně nízká. Ale co, i tak jsou to moc hezké ceny.

27. 5.
Manžel zarezervoval ubytování přes booking.com. Budeme bydlet v Station Aparthotelu. Doba ubytování je od 17.-20. srpna.

29. 5.
Manžel se omluvil ze svatby kolegy. Jsem ráda, že s sebou nebudeme muset tahat oblečení navíc. Bojím se těšit, ale nejde jinak. Ještě nám chybí rezervace cesty zpět. To bude první moje taková zkušenost.

12. 6.
Manžel zarezervoval jízdenky na cestu zpět. Z Krakova pojedeme autobusem LeoExpress do Bohumína. Tam přestoupíme na vlak, téže společnosti, která nás doveze do Prahy. Ve vlaku z Bohumína bychom se měli sejít s novomanželi, kteří pojedou ze své svatby. Jak v autobusu, tak i ve vlaku, máme rezervovaná místa. W25+26 a D158+159.

21. 6.
S manželem jsme si udělali rezervací míst + odbavení na let s Ryanairem. Já chtěla pochopitelně okénko, takže mám 26A. A Jirka chtěl uličku, takže má 26C. Jsem zvědavá, jestli si někdo mezi nás sedne. Bylo by to docela vtipné.

16. 8.
Den před odletem. Manžel si ještě dodatečně dokoupil přednostní nástup do letadla, protože je k němu větší palubní zavazadlo. Bude brát batoh, tak ať je vše v pořádku. Dopoledne jsme plánovali pobyt a výlety. Odpoledne balíme. Děti jsou dnes naposledy ve školce (funguje i přes prázdniny). Všechny věci z domova na cestu směr Šumava mají od včerejška v Tuchlovicích. Jirka kupuje jízdenky na PKP na sobotní vlakový výlet.

17.8.
Děti nás ráno vzbudily, jako vždy. Snídaně, nějaké to balení a na půl devátou je vezeme do Tuchlovic. Děda ještě přidělává kola na auto, ale babička si je už bere do péče a tak se nenápadně vytrácíme. Máme ještě čas, takže jedeme domu. Jirka zalévá, já se starám o kočičky a před 11 vyrážíme na letiště. Parkujeme za APC, kde teď parkují zaměstnanci LP. A jdeme pěšky na Terminál 2. Procházíme bezpečnostní kontrolou v odletové hale. Procházíme bez problémů a na informačních tabulích se dozvídáme, že nástup bude z východu C16. Pomalým krokem tam tedy směřujeme a usazujeme se. Dle Flightradar24.com, poletíme letadlem EI-EKI (8 let staré), které přiletělo ráno z Londýna/STN. Přiletěli včas, takže už na nás čeká. Nastupujeme do autobusu, jako jedni z posledních. Nechce se nám stát a čekat na všechny v autobusu už 15 minut dopředu. Převáží nás k letadlu a během nástupu pozorujeme velmi zajímavý provoz na letišti. Přistávající Hainan s A330, přistávající Emirates s A380, dále spoustu ČSA, Travel Service, Air Transat, Ukraine Int’l Airlines, LOT, British Airways a spoustu dalších. Mezi námi sedí paní, ale nevadí. Ona se i ptala, jestli nechceme k sobě, ale my jsme spokojeni každý na svém sedadle. Máme posunutý SLOT, takže cca 30 minut zpoždění. Odlétáme zhruba ve 13:25 z dráhy 24. Posádku tvoří 2 kluci a 2 holky. Jen 1 je Češka. Piloti jsou Češi oba. Kapitán se jmenuje Tomáš Jirmus. Těšila jsem se na otáčení se nad Stochovem, ale převezli mě. Podlétávali jsme Prahu. Ještě jsem stíhala pražský okruh, D1, Vlkovec a Želivku. Pak už nic. Jen mě děsí to sucho, které člověk ze země nevidí. Země je doslova spálená a žlutohnědá.
Posádka roznášela placené občerstvení, ale nic jsme nechtěli. Ještě ani nebylo po servisu a začínáme klesat. Přistáváme na dráhu 07. Na letišti jsou letadla Lufthansy, SAS, Brussels Airlines, Austrian Airlines a Swiss. Zastavujeme na stojánce 2, vystupujeme na plochu a pěšky jdeme do příletové haly. Žádná zavazadla, takže hned vycházíme ven. Vydáváme se směr nádraží, odkud nám jede vlak do centra. Nástupiště č. 2. S koupí jízdenky nám pomohl štiplístek přímo v automatu ve vlaku. I ve vlaku se dá platit kartou! Za 15 minut jízdy jsme na hlavním nádraží v Krakově. Krakow Glowny. Vyšli jsme před nádraží a hned jsme u hotelu. Ubytovali jsme se, doplatili jsme cenu za ubytování a došli do pokoje č. 2 v přízemí. Hned vedle Gospody Krakowské, ale je tu i v noci klid, takže to neřešíme. Do Gospody míříme na oběd. Dali jsme si hamburgery s hranolkami. Já s výbornou citronovou limonádou a Jirka zkouší různá piva. Na čepu jich mají opravdu hodně. Česká i polská. Pak se vydáváme na první couračku. Nejdříve jdeme do nákupní galerie, kde si Jirka v C&A kupuje kraťasy. Procházkovým tempem jdeme na Rynek Glowny. Náměstí jsme celé obešli. Ve Starbucksu si dáváme kávu. Pozvolným tempem přes Maly Rynek jsme došli zpět do Galerie Krakowska. V Careffouru si kupujeme chybějící hygienu a pití. V pekárně koláčky ke snídani a u stánku před Galerií pečivo, které nám doporučila kamarádka – obwarzanki. Na pokoji uklízíme, chvilku relaxujeme a připravujeme věci na zítřejší výlet. Pak si jdeme sednout do Gospody. Já si dávám Prosecco, Jirka testuje další piva. Spisuju, povídáme si a plánujeme další dny. Kolem půl deváté jdeme na pokoj, probíháme sprchou, koukáme na polské zprávy a odpočíváme. Nabíráme síly na zítřek. Spát se jde kolem 22:30.

18. 8.
Sami od sebe jsme se vzbudili v půl osmé. Hygiena, snídaně. Já si z pokojové nabídky vybírám černý čaj, Jirka rozpustnou kávu. Po snídani jdeme do vyhlédnuté kavárny Wesola. Jirka si dává drip a já cappuccino. Příjemné posezení na dvorku ve vnitrobloku. Pak ještě vybíráme z bankomatu a na chvilku se ještě vracíme na pokoj. Bereme velký foťák a vyrážíme na nádraží. Nejdříve na autobusovém nádraží okukujeme, odkud nám jede LeoExpress. Autobusové nádraží je přímo před vlakovým, takže je to spíš jeho součást. Stejně tak, jako Galerie. Pak si v malém Carrefouru kupujeme občerstvení na cestu. A jdeme na vlak, nástupiště č. 2. Spoj IC114/34001 je rychlík do Prahy, nazývaný Cracovia. A operované ČD. Což jsme netušili a dost nás to překvapilo. Nastupujeme tedy do vagonu 1. třídy, kterou máme koupenou již z domova a usedáme na naše sedadla 25 a 26 o (okno). Odjezd v 10:50 – načas. Cesta trvá něco málo přes 1 hodinu. Jirka si dává pivo za nekřesťanské peníze a baštíme včera koupené obwarzanki. A jsme tu. Nástupiště č. 3, Osvětim. Nejprve jdeme do Březinky. Navštěvujeme Judenplatz. A pak hlavní areál. Žádný vstup se neplatí. Působí to tu hodně silně. Hodně nás to vzalo a máme o čem přemýšlet. Tohle místo by měl navštívit každý, aby si uvědomil tu hrůzu, co se tady děla. Většina domů je zbořená, ale několik jich stojí. A například dětský je otevřený. Svírá se vám žaludek, když stojíte před cedulkou, že v tomto domě „pracoval“ doktor Mengele. Nebo když stojíte na dlažebních kostkách vedoucích do plynové komory (která už nestojí).
Mezi koncentračními tábory jezdí kyvadlový autobus. A tak jej využíváme a jedeme z Březinky do Osvětimi s ním. Tam nás ale čekalo zklamání. Všude lidí mraky. Platí se vstup (mezi 10-16 a my tam přijeli před 15 - jinak je to v měsíce mimo hlavní sezónu), platí se za úschovnu tašek, které musíte povinně odevzdat. Povinně muzeum, pak teprve další areál. Kupujeme si pití a přemýšlíme, jestli nám to za to stojí. Nestojí. Abychom viděli 1 nápis a poslední plynovou komoru, nechceme být součástí té továrny na peníze, kterou z toho udělali. A tak jdeme zpět na nádraží.
Lístky zpět koupené nemáme, protože jsme nevěděli, jak se tu zdržíme. Víme ale, že těch spojů je víc a nebude problém. U okýnka v čekárně si kupujeme lístky. Znovu se projedeme rychlíkem ČD, tentokrát druhou třídou, sedadla 55o a 56o. Spoj IC 115 má 15 minut zpoždění (docela dobré na České dráhy, ne?) a tak odpočíváme na nástupišti č. 2. Interiér druhé třídy je zrekonstruovaný, takže je to o dost luxusnější, než třída první. Na sedadle 55o ale někdo sedí, tak si musíme sednout na 56o a 57. Sedíme vedle sebe a Osvětim je poslední zastávka před Krakovem. Takže nás nikdo nerozsadí. Přijíždíme po 17 hodině na nástupiště č. 3. Na vlakovém nádraží si dáváme v polském bistru obědo/večeři. Manžel guláš v chlebu. Prý dost ostrý. A já si dávám pirohy (spíš pelmeně). Ruské i s masem. O ty s masem se dělíme. Během jídla se volá tchýňatům. Děti prý zlobí… Kupujeme snídani a jdeme se na chvíli zhroutit na pokoj, ale lenost přemáháme a ještě si jdeme sednout do Gospody. Já opět k Proseccu a Jirka k pivu. Plánujeme neděli, spisuju deníček a nabíráme síly. Usínáme brzo.

19. 8.
Budík máme na 7, vstávání je docela náročné po včerejším prochozeném dni. Ke snídani máme včera koupené makové šneky a tvarohový pletýnek. Po snídani rychlá hygiena a jdeme na objednaný UBER. Příjemný Polák Jiří nás veze Opel Astrou k Fabrice Oskara Schindlera. Otvírají v 9, ale jelikož je počet vstupenek omezený a část prodají přes internet, je lepší tu být včas a opravdu vše vidět. My stáli asi 30 minut před otvíračkou a byli jsme už 4 ve frontě. Muzeum je zaměřeno nejen na historii fabriky, ale je to pojaté jako muzeum celého Krakova. Respektive toho, co se tam dělo za války. Prohlídka nám zabrala přes 2 hodiny. Pak jdeme pěšky přes most Visly, procházíme Starým židovským městem. Vidíme několik synagog a Nový židovský hřbitov. Docházíme k Wawelu. Zdejší hrad a asi i nejvyšší místo. Vnitřní prohlídku vypouštíme. V kostele je navíc bohoslužba a lidé stojí až venku. Jdeme jen venkovní trasu a pak procházíme uličkami až ke Glowny Rynek. Těsně před ním však uhýbáme do parkové části, která je kolem celého středu města. A stínem parku docházíme až na hotel. Chviličku relaxujeme a pak jdeme od Gospody na oběd. Jirka si dává malou pizzu a já wrap s kuřecím masem. Jirka pivo, já citronovou limonádu. Na pokoji chvilku relaxujeme a pak se za lehkého deštíku přesouváme do kavárny Blossom. Jirka si dává drip a já flat white. Výborný. Další naší zastávkou je Vojenský hřbitov, který chce vidět hlavně Jirka. Navazuje na něj normální hřbitov, ale založený už začátkem roku 1800. Ze hřbitova se jdeme osvěžit domu a pak se naposledy vydáváme ven. Do Galerie. Jirka si chce koupit nějaké tričko, ale všechny obchody jsou již zavřené, včetně Carrefouru. Takže si dáváme alespoň kávu ve Starbucksu. V Žabce máme opět smůlu, i tady je zavřeno. Zkoušíme Carrefour na ulici, blízko Wesoly, ale tam je zase katastrofální výběr. Bereme jen vodu. Snídani tedy pořešíme až ráno. Jdeme do Gospody, kde si naposledy dáváme pivo a já bílé víno. Poslední večer tady. Spát jdeme kolem 22.

20. 8.
Budíček na 7, ale vstáváme vlažně. Po půl osmé se teprve kolíbáme z pelechu. Hygiena, balení a jdeme se odhlásit z ubytování. Snídáme v Awiteks. Já si dávám mozzarella sendvič, plus ořechový croissant a horkou čokoládu. Jirka si dává camembert sendvič, stejný croissant a kávu s mlékem. Pak se různě poflakujeme. V 10:00 nám z nástupiště D1 odjíždí autobus. Jedeme směr Krakow Airport (kde vidíme několik letadel – EasyJet A319, Norwegian B737, LOT B787 a spoustu vojenských a i vládní letadlo). Dále pokračujeme směr Katowice, Gliwice a Bohumín. Přijíždíme načas. Ve večerce si kupujeme nějaké občerstvení a čekáme na nádraží v čekárně na přípoj do Prahy. Ve 13:12 odjíždíme LeoExpressem z nástupiště č. 2, ve kterém nás čekají Štěpán s Ivou. Dostáváme od nich svatební noviny a víno, které dávali svatebčanům. Hned za Ostravou zůstáváme stát. Požár na trati. Stojíme přes 2 hodiny, pak ještě jednou, ale už kratší dobu. Stevardi roznášejí lahev vody, croissant a dětem do 15 let ovocnou kapsičku. Vše zdarma. Zábava nás 4 je naštěstí méně hlučná, než osazenstvo cca 40 mažoretek, se kterými sdílíme vagon. Takže ta piva a panáčky nikoho nepohoršují… J Štěpán s Ivčou nás opouštějí už v Libni. My pokračujeme na Hlavní nádraží. Z nástupiště 1 míříme na metro. Na Muzeu přestupujeme na trasu A a na Nádraží Veleslavín podruhé přestupujeme, tentokrát na autobus č. 119. Jedeme až na konečnou, pěšky docházíme k zaparkovanému autu za budovou APC. Jedeme domu a užíváme poslední noc bez dětí.

pondělí 3. září 2018

Začátek nového kolotoče

Prázdniny jsou pryč. Počasí připomíná spíš říjen (u nás dnes ráno mlha a déšť), ale máme tu začátek září. Vracíme se do zajetých kolejích loňského roku. Já brigáda, manžel práce, děti školka. Předáváme si je tu, abychom naše pracovní doby skloubily s otvírací dobou školky. Máme štěstí, že se nám po operaci kolene vrátila naše třídní učitelka. Děti o ní básnily celé léto. To léto bylo hezké, ale uteklo moc rychle. U nás školka jela celé prázdniny (jsme jediná školka, kterou znám). I když v červenci jsme nebyli v naší budově. Ale dětem to nevadilo. Samozřejmě nechodili celé dva měsíce v kuse. V červenci měli týden, pak marodili na přelomu července a srpna. A teď v srpnu měl manžel 14 dní dovolenou, tak byli doma také. Děda s babičkou je vzali na pár dní na Šumavu. My si díky tomu udělali výlet do Krakova. Byli jsme navštívit kamarádku Jarku v Sázavě a tak jsem si udělali i pár dní ve Vlkovci. Byli jsme na skvělém dopoledni u kamarádky Kristýny a jejích dětí. Dala jsem si kafčo dostaveníčko i s dětmi s kamarádkami Zuzkou a Mílou a jejich cácorkami. A hlavně jsme s kamarádkou Zdeňkou a jejími dvojčaty navštívili ZOO. Celou zimu jsem se s kamarádkou Luckou těšila na Slam Poetry venku, bohužel jsme se dostaly až na ten poslední, v Tiskárně na vzduchu. Odteď už jsou zase uvnitř. No co... A konečně jsem se zúčastnila spotterského pikniku pořádaného kamarádkou Jiřinkou. Věčně se něco grilovalo, užívali jsem si zahradu. Ale i práci na ní. Seznam prací, které jsme si na léto naplánováno máme docela slušně seškrtaný. Zbývají jen 2 položky. Léto bylo skvělé a bude nám chybět. Doufám, že se dočkáme babího léta. Vloni ho moc nebylo. Bohužel už jsem ale i viděla fotografii, na které se houfovali vlaštovky a jiřičky. No, smutné to začíná být. Tak hurá do nového školkového roku!

Čtenářské okénko - B. Matragi a Jedu dál

Blanku Matragi asi nemusím moc představovat. Světoznámá módní návrhářka, žijící v Libanonu. Kniha je psaná její rukou, takže se dozvíte vše. Od začátku, po současnost. Od brusičky skla, po první krůčky v oblasti módy a současné práci. V knize jsou i fotografie jejích prací. Kniha je velmi odpočinková, dozvíte se spoustu zajímavých věcí. O tom, jak se žije v zahraničí. V době války. Zajímavý je i příběh ze Saudské Arábie, kde skončila ve vězení. O tom, jak je náročné dostat se ke klientele, kterou obléká. Tedy k princeznám z těch nejbohatších rodin. Velmi zajímavé čtení. Knihu jsem měla půjčenou od kamarádky Zdeňky a byla jsem spokojená.

čtvrtek 16. srpna 2018

Plněná rajčata

Máme tu sezónu domácích rajčat a tak jsem si řekla, že by nebylo od věci vám sem dát nějaký ten rajčatový recept. Tohle je jednoduchí, pošmáknete si všichni!

Na 10dkg másla osmažíme 1 cibulku nakrájenou najemno. Přidáme 1 nakrájený stroužek česneku. Po chvilce přidáme 500g mletého vepřového masa. Necháme pustit šťávu, osolíme a opepříme. Necháme šťávu trochu vypařit. Přidáme 1 nakrájenou cuketu, petrželku a 3 vajíčka. Vše promícháme. Restujeme, dokud všechna šťáva nezmizí. Rajčatům seřízneme vršky a vydlabeme. Vychladlou směsí naplníme vydlabaná rajčata. Zakryjeme odkrojenými vršky a dáme rajčata do pekáčku. Zakápneme olejem a zapečeme v troubě na 180°C. Můžete podávat se salátem, popřípadě s vařenou rýží.

Čtenářské okénko - B. Traven a Bílá růže

B. Traven je, ačkoliv jméno tomu moc neodpovídá, německý autor. Je to jeho pseudonym a pravou totožnost se nikdy moc nikomu nepodařilo odhalit. Narodil se ještě za dob Německého císařství a zemřel v Mexiku v roce 1969. Psal nejen knihy, ale i scénáře. Byl entomolog, esperantista. Jeho knihy byly v duchu sociálně laděných románů. Já jsem tuto knížku objevila u babičky. A jelikož jsem jela stylem, co u ní najdu, to přečtu, přečetla jsem i Bílou růži. Jedná se o knihu zasazenou do malé mexické vesničky, která padne za oběť petrolejářské firmě. Jak jinak, americké. Ta se samozřejmě neštítí ani takových věcí, jako je vražda největšího odpůrce. No, prostě jsem ji přečetla, nijak mě neobohatila. Nijak jsem si z ní na zadek nesedla. Ale četla se dobře a jelikož byla útlá, moc času mi nezabrala... :)

pátek 6. července 2018

Třetí narozeniny blogu

10. června oslavil tento blog narozeniny. Ano, přiznávám se, v poslední době na blog není příliš času. Běháme kolem domu a zahrady, s dětmi do školky, manžel na plný úvazek a já brigádně do práce. Oba ve směnném provozu. Občas si tu předáváme jen klidu od dveří se stručnými informacemi k dětem. Zbytek si pak píšeme přes telefon z práce/domova. Proto se velmi omlouvám, že těch článků již není tolik, ale stále na Vás a na blog myslím a určitě to není konec blogování.
Jako každý rok, malé shrnutí:

Nejčtenější články:
1. Silvestrovské pohoštění
2. Druhá adventní neděle
3. Čtení dětem - J. Taufel a Čertovské pohádky

Nejméně čtené články:
1. Čtenářské okénko - V. Křístek a Cesta na poledne
2. Není to jaro krásné?
3. Komici on tour

Děkuji, že jste stále se mnou a stále můj blog čtete.

Čtenářské okénko - D. Kludská a Srdcové eso

Paní Kludskou nejspíš nemusím příliš představovat. Jedná se o dámu pocházející z cirkusového prostředí, je věhlasná kartářka, vědmou a spisovatelkou. Má čtyři děti, na které zůstala sama. Živila se tedy opravdu vším možným. A čtením z karet se naplno začala věnovat až po revoluci. Krom toho všeho také píše a vydává knihy. Já jsem si půjčila knihu Srdcové eso u své babičky. Byla to docela zajímavá četba. Jednalo se tedy především o příběhy jednotlivých osob, které si k ní přišli pro radu a pomoc. A jak už sám název napovídá, jednalo se o srdcové - milostné a láskou způsobené - bolesti. Jako oddychové čtení je to velmi fajn.

Letnice

Z května Vám dlužím jeden článek a to o Letnicích.
Tento starý zvyk, spojený především s křesťanstvím, je stejně jako Velikonoce, pohyblivým svátkem. Je to padesátý den od Božího hodu Velikonočního. U nás je první zmínka o Letnicích již v Kosmově kronice. Takže je tento zvyk opravdu starý. Na Slovácku jezdívala Jízda králů, valašským zvykem zase bylo škračení neboli smažení vajec v přírodě. Je to opět o radování, hodování atd. Dnes si jej připomínají jen věřící.

neděle 6. května 2018

Pouť

Dnešní význam pouti už má pramálo společného s těmi původními. Pouť byla cesta za účelem návštěvy poutního místa, které mělo náboženský význam. Takové poutě se vyskytují ve všech náboženstvích. Pro křesťany to bylo k místním kostelům v den jejich vysvěcení nebo v den svátku jejich patrona. Poutě byly vypravovány v jarních, letních měsících. Postupně se k poutím připojovali tzv. kramáři. V jejich boudách bylo možné koupit různé druhy výrobků. Od perníků či marcipánu po fajfky či šátky. Pro venkovany byly zvlášť důležité kramářské písně, ze kterých se dozvídali o všelijakých důležitých událostech. O nešťastných láskách, mordech či morových ranách. Krásně se o kramářích pojednává ve filmové pohádce Čertova nevěsta z roku 1975. Odpoledne po bohoslužbách či večer dlouho do noci se pořádali různé tancovačky a zábavy.
Dnes už většina z nás zná pouť v podobě řetízkových kolotočů, labutí či houpaček. Dávno už je to jen o komerci a výdělku. Možná škoda. U nás, respektive v Tuchlovicích, proběhla pouť tento víkend. Ano, dětičky si užili atrakce. Ale jsem ráda, že právě v Tuchlovicích se pořádá Folklorní festival, který nám přeci jen trošku připomíná i jiný význam poutí. Kupodivu na tuto zábavu chodí rád i můj muž. Nikdy by ho nenapadlo si pustit dechovku či podobné písně. Ale jak už řekl vloni, vidět to naživo, dá to úplně jiný rozměr. A i hlediště není zaplněno jen důchodci, ale i mladými lidmi, dětmi a je to fajn. Letos bylo festivalu 25 let. Hezké výročí. Tak držme palce, ať baví stále.

úterý 1. května 2018

Čarodějnice a Máje

Další dva krásné svátky a obyčeje naší kotliny. Čarodějnice proběhly včera a tak píšu trošku opožděně. Ale proč si o tomto svátku neříct něco blíž.
Říká se, že pálení čarodějnic je zřejmě starší zvyk, než neblahé čarodějnické procesy známé ze 17. století. Hranice by se měly zapalovat za soumraku. Dříve přes zapálené ohně skákali mladí chlapci, Někde se vyhazovaly do vzduchu zapálená košťata. Nebo se kouleli z návrší hořící kola nasycená kolomazí nebo smolou. V den pálení by se mělo podávat kuře na česneku, ale to se v dnešní době moc nezná. Spíš si lidé opékají buřty. Pečivo zvané Boží milosti se uvádí, jako potravina od Masopustu po Čarodějnice. A jelikož mám Masopust spojený s koblihami a Velikonoce s mazanci či beránky, Boží milosti připravuji právě na Čarodějnice. Receptu už tu mám v předešlých letech. Dříve lidé vykonávali v tento den i spoustu jiných činností. Například dávali ochranné byliny na vrata nebo sypali písek před práh chlévu. Všechny tyto činnosti měli chránit před zlými duchy. Ať obyvatele, stavení či dobytek. Dneska je to spíš o konzumaci uzenin, popíjení alkoholických nápojů. Já letos Čarodějnice sloužila a děti jsou nemocné. Takže se nám letos vyhnuli. Poprvé po 12 letech, co jsme s manželem spolu.
První májové ráno by mělo být spojeno s vůní čerstvého chvojí či břízek. Na náměstích či na návsi by měla stát připravená Májka - oloupaný kmen nejvyššího stromu, u něhož se nechá zelený vršek. Pod vrcholek se zavěšuje věnec z chvojí a pentlemi. Máje bylo potřeba pečlivě hlídat. Pro přespolní byla kořist v podobě poražené Máje velmi významná. Pro vesnici, kde byla Máj uloupena to však znamenala veliká potupa. Pod Májí se pak pořádala muzika, tančilo se či se hráli různé scénky. Kromě velké Máje uprostřed obce, stála před okny svobodných děvčat jedna menší Májka. V některých krajinách se zábava uspořádala až při kácení Májky. Většinou stávala do svatodušního pondělí, někde až do léta. Na Moravě bylo zvykem stavět Máje o hodech, tedy při posvíceních koncem léta nebo zkraje podzimu. Je pravda, že v dnešní době tento zvyk moc nevídám. U nás na chalupě, respektive ve vedlejší obci, pod kterou ale ta naše spadá, v Choceradech, praktikují Máje dodnes. Prvního Máj stojí a například letos 19. května jsou pořádány ony uvedené zábavy. Nejprve jde průvod obcí a zastavuje se v domech vyzdobených Májkou (tedy u svobodných slečen). Pak na návsi hraje dechovka, tančí se beseda. Promlouvá kněz. Hraje se scénka s králem, kterého na konci setne kat a vhodí jej do rybníku. Je to skvělá podívaná. Dnes máme 1. květen spojen s jinými aktivitami. Ale líbání se pod rozkvetlou třešní taky není k zahození.

neděle 29. dubna 2018

Pečení v poslední době

Rádi pečete pro rodinu a nevíte, co ještě zkusit? Tady mám pro vás tři typy, které měly u nás v poslední době veliký úspěch.

Mokrá buchta neboli Šalamoun
1 hrnek vody, 2 hrnky cukru, 1 máslo, 2 lžíce kakaa, prášek do pečiva, 2 hrnky polohrubé mouky, 4 vejce, rum, kokos na posypání
Vodu, cukr, máslo a kakao dáme do hrnce a zahříváme, dokud se máslo nerozpustí a vše se nespojí. Nesmí se však vařit. Odebereme 3/4 hrnku směsi a dolijeme ho rumem. Dáme stranou. Do zbytku směsi přidáme mouku, prášek do pečiva a vejce. Vlijeme na vymazaný a vysypaný plech a pečeme na 180°C zhruba 45 minut. Horké poléváme odebranou směsí s rumem. Nakonec hustě zasypeme kokosem.

Povidlový perník
3 lžíce povidel, 1/2 hrnku moučkového cukru, 1 vejce, 1 lžíce holandského kakaa, 1 kypřicí prášek do perníku, 2 hrnky hladké mouky, mléko
Povidla smícháme s cukrem, vejcem, vrchovatou lžící kakaa, moukou a práškem do perníku. Vypracujeme těsto, které zředíme mlékem. Musí být vláčné. Přelijeme na vymazaný a vysypaný plech a pečeme v rozehřáté troubě 170°C. Upečení testujeme špejlí/párátkem.

Americká buchta (recept od babičky)
4 vejce, 1 hrnek pískového cukru, 2 hrnky polohrubé mouky, 1/2 lžičky skořice, 1 lžička kakaa, prášek do pečiva, 1/2 hrnku oleje, 4 nakrájená jablka (na kostičky), hrst vlašských ořechů (nasekaných), hrst rozinek
Vejce utřeme s cukrem, přidáme skořici, kakao, rozinky, ořechy, mouku s práškem do pečiva a olej. Vše důkladně promícháme a nakonec vmícháme jablka. Nalijeme do vymazané formy a pečeme v mírně rozehřáté troubě asi 30 minut (dokud se těsto nelepí). Hotovou buchtu pocukrujeme nebo polijeme čokoládovou polevou. Já volím pocukrování.

A teď jeden typ na svačinu/večeři,...

Bramborové opečenky
250g uvařených brambor (ve slupce), 1 vejce, 150g polohrubé mouky, 1/2 lžičky soli, 150g měkkého tvarohu
Brambory nastrouháme, přidáme ostatní ingredience a vypracujeme těsto. Vlhkou rukou tvoříme placičky a opékáme v pánvičce. A můžete je podávat nasladko i naslano. Na sladkou jsou výborné s povidly. To jsme teď volili my. Na slanou variantu smíchejte hrudovitý tvaroh s bílým jogurtem, přidejte nasekanou petrželku, utřený 2 stroužky česneku a sůl.

DOBROU CHUŤ

neděle 22. dubna 2018

Čtrnáct dní s námi

A máme tu opět oblíbených pár dní s námi. Tentokrát nejen dětičky ve školce, ale i já na brigádě. Den, týden, kolotoč... Strašně rychle to letí, když máte každý den něco... Tak hurá na to, ať to nezdržuji.

PONDĚLÍ
Včera jsme odvezli děti na noc k babičce. Jdu dnes na brigádu a babičce se nechtělo vyzvedávat ze školky. Tak si vzala dovolenou a má je tam už od neděle. Bohužel, Anetku jsme vezli s teplotou. Já si tedy užívám ráno bez dětí a připravuji si snídani. Budík jsem měla na 8, ale byla jsem vzhůru už před ním. To už je prostě zvyk díky dětem. Po snídani si ještě vařím na cestu bylinkový čaj a před 9 vyrážím. Manžel má denní službu a ten už je v práci od 6 ráno. Já mám dnes brigádu od 9:30 do 17:30. Brigádničím na letištním kontaktním centru, které má ale na starosti i telefonní linku pro čtyři pražské wellness salony. A právě na těch masážních salonech jsme začali. Minulý týden byl plný školení a dnes nás čeká první volání "naostro". Bohužel, během dopoledne mám hned dva telefony troublemakerů, takže nálada klesá na bod nula. Oběd si s kolegyní Verčou dáváme v restauraci Air Club. Já si volím penne s rajčatovou omáčkou a je to výborné. Kam se hrabe letištní kantýna. Neboli Restaurace Praha na Terminálu 1. Odpoledne už je poklidnější a taky to docela utíká. Po práci jedu vyzvednout děti k babičce. Dozvídám se, jak moc zlobili a co celý den dělali. Pomáhali babičce skládat uhlí, byli na nákupu a dokonce jim babička koupila nové boty. Anetka má lehce zvýšenou, takže je jasné, že bude v úterý doma. Přejeli jsme domu, za chvíli za námi dorazil i manžel a konečně zase všichni pod jednou střechou. Děti večeři nechtěli, protože byli přejezení od babičky. Takže rychlá koupel a hurá do peřin. My si s manželem sice večeři udělali, ale jen takovou, aby se neřeklo. Dětem čte nejprve jednu pohádku tatínek. Ukládá "miminka" (takový jejich rituál před spaním), pak odchází, aby byl klid a čtu jednu pohádku já. Mezitím děti usínají. Anička s Domčou usínají s tím, že půjdou v úterý do školky a Anetka bude doma.

ÚTERÝ
Ráno zvoní budík v nepříjemném čase 6:25. Ale vůbec se mi nechce vstávat. Ani děti budík nevzbudil. Dochází mi, že mi už 2x učitelka či zástupkyně ve školce říkaly, že pokud je jedno dítě nemocné, nemáme vodit ani ty dva, protože by mohli být přenašeči bacilů. Takže rozhoduji, že budeme doma všichni. Děti nebudím a čekám, kdy se probudí sami. Domču máme z noci v naší posteli, ani ho tatínek ráno nevzbudil, když vstával na druhou denní službu. A kolem 7 přicházejí obě holky. Lehnou si k nám a SPÍ(!!!) do 8 hodin. Neuvěřitelné! Anetka je bez teplot, tak mám radost. Jdeme připravovat snídani. Pečivo s máslem a výbornou angreštovou marmeládou! Dopoledne věnujeme odpočinku. Zaprvé dětičky jsou takové přešlé a za druhé občas nějaké to lenošení neuškodí. K dopolední svačině dostávají jahody a než se otočím, celý talíř je pryč. K obědu připravuji maso tří barev s tarhoňou. A po obědě si jde Domča zdřímnou. Ale brzy jej budíme (kdyby spal moc dlouho, nechtělo by se mu večer). Odpoledne beru děti na zahradu. Já se hrabu v zahrádce kolem pivoněk, "jezírka" a dětičky si hrají na pískovišti, lítají na odrážedlech, mají tu i klouzačku a trampolínu. Takže jsou všichni spokojení. Těsně před 18 je ale zaháním dovnitř, Anetce opět vylezla teplota, ale jen na lehkých 37,2. Dostává Nurofen. A jdu připravovat večeři. Toastový chleba s pomazánkovým máslem a šunkou. A já si vařím ovocný sypaný čaj, který jsem si koupila ve zdravé výživě v Novém Strašecí. Přijíždí tatínek a jsou všichni šťastni. Jelikož má Anetka tu zvýšenou, budou doma i zítra. Ukládání dětí probíhá ve stejném stylu, jako včera. Čteme na střídačku a brzy všichni spí. My si s manželem dáváme večer sklenku bílého a odpočíváme.

STŘEDA
Já vstávám na brigádu, ale budíček nepotřebuji. Dětičky se o něj postarají. Dnes mám opět od 9:30 do 17:30 a veškerá starost o děti přechází na manžela. Je to pro mě na jednu stranu odpočinkové. Na druhé straně, když pak přijdu domu, je dům a všechno kolem vzhůru nohama. Ke snídani si dávám cereálie a černý čaj. S sebou si beru ovocný čaj z Arabského týdne v Lidlu. Dnes mě má na starosti k zaučení prima kluk, Vietnamec. A služba utíká, jako na drátku. Hodně hovorů, čas ubíhá. Oběd opět v Air Clubu. Tentokrát maďarský perkelt a je fakt výbornej. Jelikož je středa, posílám požadavky na služby na příští týden. Domu přijíždím kolem 18. Manžel byl s dětmi na nákupu. Pak sjeli pro strejdu Luboše, který se práce nebojí a s pilou obíhá stromy jeden po druhém a co mu přijde pod ruku, nemá šanci na přežití. O víkendu manželovi opravoval auto. Prostě práce všeho druhu. Naštval mě, že porazil i bezinku. Ale manžel mi pak vysvětlil, že soused bude dělat plot a chce, aby k němu byl přístup. Ta bezinka tam vcelku překážela. Zítra budeme mít tvrdší oříšek v podobě břečťanu. Dětičky ještě nevečeřeli, tatínek se raději věnoval pálení větví atd., takže jdu poklidit binec po nich po celém dni (k obědu si připravili řízky, u jejich přípravy asistovala i Anička) a připravit jim večeři. Jsme jako u vyjedeného krámu, takže připravuji večeři z toho, co ještě najdu, ale moc toho není. Dětem to stačí a nám taky. Ukládáme děti, Luboše si odváží nějaká slečna a my máme konečně klid. Dáváme si panáčka domácí hruškovice. Ať vypálíme bacily. Anetka je dneska celý den bez teploty, takže zítra hurá všichni do školky.

ČTVRTEK
Budíček v 6:25 do školky. Nikomu se nechce vstávat. Nejaktivnější je tatínek. Všechny opakovaně budí a já s nelibostí vstávám také. Rychlá snídaně v podobně angreštové marmelády na pečivu a šupajdíme do školky. Ráno je vezu autem, protože je to rychlejší. Když se vracím, dáváme si s manželem společně kávu. On je pak s autem objednaný na kontrolu LPG a já jdu probírat a třídit oblečení dětem. A taky vytahovat letní a schovávat zimní. Oteplováky snad už potřebovat nebudeme. Trávím s tím opravdu dost času. A dávám prát první pračku. Manžel přijel a šel se věnovat břečťanu na plotě. Pak vařím jen rychlý oběd, míchaná vajíčka s topinkou. A společně jdeme pěšky pro děti do školky. Dětičky dnes ve školce jedli: svačina - ovocný jogurt s rohlíkem, oběd - rajská polévka a karlovarský kotouč s bramborem a zeleninovým salátem. Manžel jde zaplatit školkovné a stravné za březen, já je vyzvedávám. Je nádherně a bereme dětičky na točenou zmrzlinu. Chviličku sedíme na náměstí, dokud dětičky nesní zmrzlinu a pak vyrážíme k domovu. Chceme, aby si šli zdřímnout, ale odmítají. Takže já se jdu věnovat pračce, dávám prát druhou várku a pak hurá všichni na zahradu. Manžel prostřihává a prořezává břečťan, já štěpkuju, děti si hrají sami. Přichází mi mail se službami, takže už mám konkrétní podobu příštího týdne. Dnes ale brzy balíme, protože taťka nám odchází na noční. Dělám dětem večeři, sobě matcha tea. Jakmile jsou v klidu a koukají na pohádky (což je kolem 18 hodiny), začínají mi usínat. Takže je beru do koupelny a následně čtu pohádku. Domča s Anetkou usínají téměř okamžitě. Anička je ještě dost čilá a tak si ji ještě beru s sebou do obýváku. Kouká na zbytek Večerníčku a pak na oblíbené 7T. Pak jde spát i ona a taky, jen co se přikryje, spí. Já pak relaxuji se skleničkou bílého a těším se do postele.

PÁTEK
Budíček v 6:25 do školky. Holky jsou vzhůru už od 6, ale Domču budíme, nechce se mu. Probíháme koupelnou a jdu vařit čaj. Snídani dětem vzápětí přiváží tatínek, který přijel z noční služby. Já si dávám cereálie. Po snídani se převlékáme a odvážím děti do školky. Manžel jde po noční spát. Já ze školky rovnou na nákup. Hurá, už tu nebudeme, jako u vyjedeného krámu. Vracím se kolem půl deváté, třídím nákup a konečně si sedám na chviličku do klidu. Z něj mě vyvede příjezd PPLka. Dávám si chai tea a po 10 hodině vstává manžel. Dáváme si kávu a vzhledem k dešti venku užíváme chvilku klidu. Po 12 už neprší, takže jdeme do školky opět společně pěšky. Cestou domu tentokrát zmrzlinu nedáváme, není na to počasí. Ale zastavujeme se ještě v jednom obchodě a pak jdeme domu. Domča si jde zdřímnout. Já se pouštím do vaření obědu. Dneska karbanátky z červené čočky s bramborovou kaší. Ačkoliv dětičky měli oběd ve školce, dávají si i s námi. Dneska měli ve školce: svačina - chleba s rybičkovou pomazánkou a k obědu - kmínová polévka a znojemskou pečeni s těstovinami. Odpoledne, bylo díky počasí, takové línější. Pračka ale jela na plné obrátky. Manžel šel dnes na druhou noční, tentokrát od 19 (včera už od 18) a tak hned po jeho odchodu, vrhám se do přípravy večeře. Koukají na Šmoulíky, Večerníček a 7T a hurá do koupelny a do pelechu. Já mám konečně chviličku pro sebe.

SOBOTA
Dnes po dlouhé době není budíček potřeba. Nicméně holky jsou vzhůru krátce po šesté hodině, takže ani o víkendu si nepřispíme. Domča ale ještě spí a tak se mi daří držet holky v klidu, do jeho vstávání. To je krátce před sedmou hodinou, takže jdu připravovat snídani. Makový závin. Sobě dělám po dlouhé době mug cake a Domča mi chodí ujídat. Po snídani přijíždí manžel z noční. Dáváme si společnou kávu. Já pak po 9 hodině odjíždím na brigádu a manžel veze děti k babičce. Jsou tam celý den. Manžel pracuje na zahradě. A já mám v práci docela pohodičku, protože je víkend a není tolik hovorů. K obědu si dávám jen tuňákovou bagetu a beru si ji ven na sluníčko. Ani nemám hlad. Dnes mám službu od 10 do 18 a krátce po šesté večer zase frčím domu. Tady ale nikdo není. Taťka jel vyzvednout dětičky a jsem doma dřív, než oni. Večeřet nechtějí, jsou najezeni od babičky dost. Já si dávám česnekovo-sýrovou pomazánku, kterou si kupuju v Lidlu a mám ji moc ráda. Anička se mi pak jde pochlupit, jak už se naučila šlapat na kole. Všichni jsou ale dost unaveni, takže jdeme ukládat a po 19 hodině už všechno spí. Já bojuju s bolestí hlavy, čekám, jestli se to nezvrtne v migrénu (mám teď období, kdy ji mohu očekávat). Manžel jede pro druhé kolo na inzerát, který našla tchyně a pak pro kamaráda, který mu bude dělat diagnostiku na autě. Klíží se mi ale víčka, takže půjdu brzo do pelechu.

NEDĚLE
Den bez vstávání na budík, den bez odchodu do práce - ať mě či manžela. Takže ráno nám naskáčou děti do postele a je čas na blbinky a mazlení. To je vždycky prima. Dnes máme ke snídani strávníka navíc, manželův kamarád u nás přespal. A tak připravuji lívance podle receptu paní Renaty Knapové, kterou sleduji na Instagramu a je naprosto skvělá. Pro sebe ale připravuji ovesnou kaši s mákem podle receptu My cooking diary, jejíž knížku jsme si koupila a jejíž recepty jsou naprosto skvělé. Dětem vaříme kakao. Po snídani odváží manžel strejdu domu a pak jdeme ven. Rozkvétají nám tu další květiny a je to naprosto boží. Jaro prostě miluji. Anička s Anetkou se včera u babičky učily jezdit na kole - respektive šlapat, protože doteď drandily na odrážedlech. Odrážedlo podědil Domča a učí se tedy na něm držet rovnováhu. Po desáté hodině vyrážím s dětmi k mojí mamce. Děda je tento víkend v práci, protože má dlouhý týden, tak je cesta na nás. Jirka zůstává doma, protože využívá toho, že tu nejsou děti a konečně udělá i pořádný kus práce na zahradě. Oběd nám připravila babička - rybí karbanátky s bramborovou kaší. Skvělá chuť a dětem ani nepřijde, že jde o rybu (i když u nás s rybou problém nemají). Navrch máme okurkový salát. Prostě lahoda. S babičkou si pak dáváme kafe na balkoně, dětičky si hrají. Chvilička klidu a opalování. Ke svačince dostávají dětičky mandarinku a jahody. Pak i nějakého Pribináčka. Venčí s babičkou Beníka. Jelikož Anička stále prudí, že chce ještě jezdit na kole, jedeme po třetí hodině zase domu. Babička tak bude mít chviličku klid, než vyrazí na hokej. Cestou domu mi všechny děti usínají, ale jakmile zaparkuju doma, jsou vzhůru. Jdou se převléknout, naložíme kola do auta a jedeme k druhé babičce a dědovi do Tuchlovic. Děda spravuje Aničce sedátko, Anetce přidělává přídavná kolečka. Hodně se bojí. Holky helmy mají, Domča jí dnes dostal. Stejně tak všichni dostali zvonky na řídítka. A pak vyrážíme. Anička s Domčou jsou k nezastavení a jde jim to velmi dobře. Anetka má strach. Chviličku jí to jde, ale pak se vzdává a raději běhá kolem svých sourozenců. Pak chviličku posedíme u tchýňáků. Ochutnáváme ovesné sušenky, domácí výroby a dáváme si kávu. Pak už frčíme domu. Během uklízení kol se ale Anča zranila na zádech, tak jdeme s brekem do koupele. Usínají hodně brzo. A já už se do pelechu těším taky. Od zítřka zase všechno nanovo.

PONDĚLÍ
Manžel měl mít dneska noční, ale minulý týden ho kolegyně poprosila o výměnu a tak má dnes denní. Když tedy s dětmi vstávám v 6:25 do školky, už je 25 minut v práci. Dětem se nechce, kolo je evidentně hodně unavilo. Ale vstávají docela dobře. Ke snídani dělám pečivo s máslem a medem. Pokašláváme, tak utužujeme imunitu. A jelikož prší, vezu děti do školky autem. Po návratu dopíjím studený čaj a čtu si nějaké novinky na internetu. Pak využívám toho, že tu nikdo není a pouštím se do většího úklidu celého baráku. Vysávám, vytírám, pračka jede na plný výkon,... Zastavila jsem se za to dopoledne dvakrát. Poprvé, když jsem čekala, až mi uschne vytřená podlaha a já jsem se alespoň napila. A podruhé ukazovaly hodiny čas 12:07, takže místo odpočinku jsme se šla převlíknout a frčela pro děti do školky. Stále pršelo, takže opět autem. Děti měli ve školce ke svačině chleba se sýrovou pomazánkou, k obědu kedlubnovou polévku a filé s bramborem. Přivážím děti, převlékáme se. Nikomu se spát nechce. Jdou si hrát. Já si vařím oběd. Soba nudle s rajčatovou omáčkou s mletým masem a kupou sýru. Pak si melu kávu a chviličku relaxuju. Společně si pak čteme pohádky. Anetce dělám radost, když si jdu přelakovat nehty. Má tohle lakování, šminkování, šlechtění,... strašně ráda, je to naše parádivka. Když mi zaschnou nehty, jdu se vrhnout na pečení buchty ke snídani. Peču tzv. mokrou buchtu, kdy upečený plát těsta poléváte a pak zasypáváte kokosem. Hned na to připravuji dětem večeři. Tortilly. Děti si jdou uklízet hračky, pak koukají na Šmouly, Večerníčka a 7T. Manžel dnes přijíždí později, zasekl se v práci. Čekáme na něj s ukládáním. Prostřídáme se ve čtení pohádek, pak si dáváme skleničku whiskey na vypálení červíků. A já půjdu dneska velmi brzo, zítra bude dlouhý den.

ÚTERÝ
Dlouhý den. Budíček na 6:25. Nikomu se moc nechce. Jdu připravovat snídani, i když dnes to bude jen nakrájení včera upečené buchty a příprava čaje. Převlékáme se a jedeme do školky. Děti jdou dnes do divadla. Po příjezdu domu si dáváme s manželem kávu. Pak jedeme do sběrného dvora. Máme zapřehnutý vozík za auto plný bordelu. Pak přijíždí fekál. Čistíme odpad. Vyklízíme a uklízíme balkonek. Práce docela dost. Já navíc opět dávám prát pračku. U nás se prostě nezastaví. Pak jdeme pěšky pro děti. Dnes měli ve školce ke svačině chleba s pomazánkou z olejovek, k obědu selskou polévku a žemlovku. Cestou ze školky si dáváme točenou zmrzlinu. Po příchodu domu si jde Domča zdřímnout. Já vařím oběd pro sebe a manžela. Ale holky, především Anička, nám s ním pomáhá. Dnes jen knedlíky s vajíčkem. Manžel mi jde s holkama měnit olej v autě. Já jdu vyndat pračku a pak budím Dominika. Jdeme za ostatními ven. Já se dávám do pletí záhonků a dalších prací na zahradě. Kolem páté ale všechno balíme. Děti ukecali tatínka, aby s nimi jel do Tuchlovic na cyklostezku trénovat jízdu na kole. Já jedu nejprve na sraz se spolužačkami ze střední, do kavárny Místo. Musím však odejít brzy, protože mě ještě čeká Slam Poetry v Tercii. Skvělý večer. Bohužel, je téměř evergreen poslední doby, že se mi sejdou dvě akce v jeden den a já musím rozhodovat, kterou upřednostním. Domu přijíždím hluboko po 23 hodině. Všechno už spí.

STŘEDA
Po včerejším dlouhém dni a pozdnímu příjezdu domu se mi ráno vůbec nechce z postele. Ale nejenom mě. I děti byli hodně unavené, protože si včera zajeli ještě na cyklostezku. Anetka se vrátila na odstrkovadlo, což mě mrzí. Bojí se. Ale s Domčou si v tom velmi dobře rozumí a vystačí si. Zato s Aničkou musel udržovat tempo děda na svém kole. Už jí to jde velmi dobře. Je moc šikovná. Nicméně právě tato aktivita je hodně unavuje a ráno je to pak velmi znát. Dáváme snídani, ještě onu mokrou buchtu, ale je to už poslední. Jen pro představu - jeden větší plech vyjde u nás na dvě snídaně... Jedeme do školky. Po příjezdu dáváme s manželem kávu. On pak odjíždí na kontrolu na ORL. Manžel včera zapomněl zapnout myčku, takže si to beru na starosti. Opět jede pračka. Aktualizuji diář a relaxuji. Zhoršuje se mi kašel a konečně mohu začít užívat léky, které jsem si nestihla vyzvednout (respektive mi propadl recept) a musela jsem řešit elektronický recept. Respektive zažádat o nový kód. Chujovina. Zlatý papírový recept. Když se manžel vrací, jde brousit zábradlí na balkoně. Končí kolem poledne a tak jedeme pro děti do školky. Dnes měli ve školce ke snídani chléb s celerovou pomazánkou a k obědu fazolová polévka a svíčková s knedlíkem. Ano, jedeme. Manželovým autem. Vyzvedávám děti, manžel jede se synem na stříhání. Já a holky jdeme pěšky domu. Dneska bez točené, aby to nebylo Domčovi líto. Anička si včera na kole způsobila novou odřeninku. Cestou domu si strhla stroupek, protože je splašená a na první dobrou sebou řízla... Přes půlku náměstí jdeme s řevem. Doma připravuji sobě oběd - špenátové a sýrové taštičky se zeleninovým salátem. Salátu dělám více. Manžel si jej dává s plátkem sekané, děti taky uzobávají. Zasedáme ke kávě a chviličku klid. Pak se vrhám na natírání obroušeného zábradlí na balkoně. Manžel lakuje ratanový stolek. Holky pobíhají kolem taťky, Domča si šel na chviličku zdřímnout. Dneska si jde vyhodit z kopýtka Jirka, kolem 17 nás opouští. Jede však autem, protože chce být zítra ready to work na zahradě a kolem domu. A taky bude mít na starost dětičky. Já tedy připravuji večeři, děláme s dětmi blbinky, čteme si. Koukáme na Krakonoše a 7T a pak hajdy na kutě. Já chviličku koukám na zprávy, ale zavírají se mi víčka, takže budu dětičky velmi brzy následovat.

ČTVRTEK
Další náročné vstávání, ale ještě zítra a hurá víkend. Rychlá cereální snídaně a hurá s dětmi do školky. Dneska mají ke svačině chleba s fazolovou pomazánkou, k obědu slepičí polévku a vepřové na paprice s těstovinami. Já se ze školky vracím domu, dáváme s manželem rychlou kávu a frčím na brigádu. Vyzvedávání ze školky a odpolední program s dětmi je tedy na tatínkovi. Já mám dnes službu 9:30-17:30. Obědovou pauzu využívám k opalování, takže toho jídla přes den moc není. Cestou z práce se ještě zastavuji pro pečivo. Rodinka mě vítá rozpáleným grilem a tak jsem ráda, že si večer pěkně zarelaxujeme společně. Dnes tedy jen klobásky a hlavně cuketa (!), kterou grilovanou maximálně milujeme. Je nádherné počasí, teplo, takže vydržíme venku docela dlouho. Ale pak se dává do dětí zima a tak uklízíme a jdeme ukládat děti. Dneska měla pračka den volna, o veškeré práce na zahradě a doma se staral manžel, takže po fyzické stránce unavená nejsem. Ale několika hodinové telefonování a objednávání dokáže člověka pěkně vysát po stránce psychické. Takže si na srovnání nálady dávám večer jeden cider. A pak hajdy na kutě.

PÁTEK
Ačkoliv další z řady vstávání na budík, dnes Anička s Domčou přišli ještě před zvoněním. Vstáváme, snídáme a já odvážím děti do školky. Vracím se domu, dáváme s manželem kávu a já odjíždím na brigádu. Dnes mám od 10 do 18. Jen co přijedu do práce, mám hovor. Volá mi paní učitelka z MŠ, že má Anička teplotu a zimnici. Takže volám manželovi, aby pro ní dojel. Přiváží domu všechny 3. Starost o děti, včetně vaření, je tedy dnes celý den na něm. Společně ještě stačili dojet pro strejdu. Anička ulehá s Nurofenem a opravdu celý den leží a odpočívá. Což u ní není normální, takže jí opravdu není dobře. Odpoledne má horečku 38,6, takže určitě nic na lehkou váhu. Já opět využívám obědovou pauzu k opalování. Ale tentokrát k tomu mám alespoň sýrový rohlík. Dnešek docela dobře utíká, hovorů dost, takže je stále co dělat. Večer už sotva mluvím. Přijedu domu a manžel rozdělává gril. Dnes kuřecí maso, pár klobásek, paprika,... jíme všichni, včetně strejdy. Jen Anička nemá ani hlad a ani chuť. Kouká tedy alespoň na pohádky. Usíná velmi brzo a já doufám, že jí bude brzy dobře. V pondělí mám totiž školení, manžel pohotovost a nevím, kdo by se o děti postaral, kdyby byl z pohotovosti povolán. Ale nebudeme předbíhat. Uvidíme, co bude o víkendu. Ano, zase nám ta nemoc začala před víkendem. Obvyklé. Ani k doktorovi s ní člověk nedojde...

SOBOTA
Konečně vstávání bez budíku. Tedy alespoň pro mě a pro děti. Manžel takové štěstí nemá. Má denní, takže vstává ve 4:40. Domča s námi spí tak půlku noci. Anička přichází za svítání. Anetka až před 8 hodinou. Anička stále hoří. Dnešek bude ve znamení velkého odpočívání a léčení. Původně měli jet na celý den k dědovi a babičce do Tuchlovic. Ale ještě večer jsme to zrušili, protože kdyby jeli jen Anetka s Domčou, bylo by to Aničce líto. A ta jet prostě nemohla. Celý den bylo krásně vidět, když jí zabral Nurofen, chviličku si zdřímla a byla živější. A jakmile Nurofen přestal působit, lehla si, byla přikrytá, odpočívala a bez nálady. Za celý den snědla pár piškotů, sušenku. Měla velikou chuť na pizzu, kterou jsem dnes připravovala k obědu. Ale než se stihla upéct, přitížilo se jí a dala si jen maličký kousek a pak už nechtěla. Anetka s Domčou si tedy dnes museli vystačit sami. Ale nebylo nějak vidět, že by jim to vadilo. Byli dva a vystačili si. Anička, když nespala, koukala na pohádky. Jen ráno měla Anička přes 38, pak už se mi to dařilo držet pod tuto hranici. Snad bude zítra lépe. Domča si po obědě zdříml, Anička také spala přes den, takže se jim večer moc nechtělo jít spát. Ale nakonec po 20 hodině usínají. Snad bude klidná noc. Já se sice na dnešek vyspala dobře, ale týdenní deficit je znát. Navíc mě večer pobolívá hlava. Půjdu brzo.

NEDĚLE
Dnes opět vstává jen tatínek a opět ve 4:40. Dětičky opět spí déle, bohužel u Anička a nově i Anetky to znamená zdravotní potíže. Anička se budí s teplotou 37,4. Anetka má hodně přes 38. Takže si to holky předaly. Jdu dělat snídani. Anička stále hlad nemá. Anetka i přes horečku jí. Domča bez problémů. Dnes je tedy opět o zábavu postaráno. Původně měli přijet moji rodiče s babičkou, protože můj táta má krátký týden, tzn. že jezdí oni k nám. Měli přivézt naložené maso a mělo se grilovat. Bohužel, včera jsme tu zrušili. Zaprvé aby se nenakazili, zadruhé aby se Anička léčila v klidu (ještě jsme netušili, že padne i Anetka). Svačíme jablíčko, jedí všichni, kromě Anetky. Jelikož nejpřijatelnější chuť v nemoci je sladká, vařím k obědu palačinky s marmeládou. Domča spořádá tři, Anetka sotva jednu, Anička jen jednu a chce jen nenamazanou. Ale alespoň něco. Domča si zdříml hned po obědě, holky až odpoledne. Anička je přes den bez teploty, Anetce se mi jen jednou daří srazit teplotu pod 38. Snad bude zítra lépe. Pudink ke svačině sní všichni, večeří už jen Dominik. Celý den polehávají a koukají na pohádky a kurýrují se. Domča si buď hraje s Aničkou, které je evidentně lépe nebo kouká na pohádky na youtube. K večeru se začínám připravovat na další pracovní týden, začíná nový kolotoč. Dětičky jsou nadšené z návratu tatínka z práce. Společně koukáme na Večerníčka a pak Letohrátky. Dáváme poslední kolečko léků - u nás jasně vede za celý den Nurofen na teplotu, jelikož mají suchý kašel, dostávají Stoptusin a na bolest v krku cucavé pastylky Junior-Angin. Bylinkové, co ještě mám v zásobě, je pálí. Anetce, jako bonus, dávám na rýmu Olynth. Jsem zvědavá, kdy nám padne i Dominik. Jsem ráda, že už bylo dnes Aničce lépe a bylo to i na ní znát. Už si i hrála. Jen s tím jídlem je to horší, ale zrovna u ní to vůbec nevadí. Samozřejmě dneska jela i pračka.

Zítra začínáme nový týden. To už psát nebudu... Já mám školení, manžel pohotovost. Nepodařilo se mu ji vyměnit. Jen kdyby náhodou, půjde za něj na chviličku kolega. Doufám tedy, že z pohotovosti nepůjde, nevím, kdo by hlídal ten lazaret. Za víkend jsem i docela dobře vyspalá, tak už se mi tolik neklíží víčka. Začíná nový týden, nový kolotoč,... Dva dny školení, tři dny služby. Manžel pohotovost, denní a noční. A v sobotu mě čeká "Vzhůru do oblak". Ale to už je na jiný článek.

čtvrtek 12. dubna 2018

Čtenářské okénko - S. Brown a Skryté zlo

Sandra Brown je současná americká spisovatelka. Psát začala díky podpoře svého manžela v 80. letech minulého století. Prvotina vyšla pod jejím pseudonymem, který je složením jmen jejich dětí.
Knížku Skryté zlo jsem měla půjčenou, jak jinak, od kamarádky Kristýny. Detektivka, která se mi četla velmi snadno. Dětská lékařka Emory se vydává na běh do hor a... probouzí se v chatrči neznámého muže. Má na hlavě ránu. A už to běží, už to má spád. Kdo se ji pokusil zabít? Manžel, neznámý muž či snad někdo jiný? A kdo vůbec je ten neznámý muž? Nebudu prozrazovat. Přečtěte si sami. Za mě super a doporučuji.

čtvrtek 29. března 2018

Velikonoční pečení

Tak jako k Vánocům patří pečení cukroví, vánoček či štol, patří k Velikonocům pečení mazanců, beránků apod. Ani u nás nezůstává trouba studená a tak vám zde teď uvedu několik receptů (některé jsou tu už v minulých letech, ale sepíšu to hezky pospolu ještě jednou), které u nás prostě frčí:

Jidáše
Poprvé jsem pekla vloni, po velkém úspěchu jsme pekli i letos. Je Zelený čtvrtek, tak to je přímo i povinnost.

500g hladké mouky
100g třtinového cukru
špetka soli
250ml vlažného mléka
1 sušené droždí
3 žloutky
kůra z 1 citronu
120g másla - rozpuštěného

Mouku prosejeme, přidáme cukr a špetku soli. Promícháme. Uděláme důlek, do kterého nalijeme vlažné mléko, sušené droždí, žloutky, kůru a rozpuštěné máslo. Připravíme těsto, které posypeme moukou a necháme pod utěrkou hodinu a půl kynout. Z těsta oddělujeme kousky, vyvalujeme prameny cca 25cm dlouhé a 1cm silné. Tvarujeme jidášky (do tvarů uzlů, provazů) a necháme na plechu, vyloženým pečicím papírem, 20 minut kynout. Potřeme žloutkem, do kterého jsme kápli trošku mléka. Pečeme 15-20 minut na 160°C. Jen co vytáhneme jidášky z trouby, potíráme je medem.


Mazanec - kynutý
Recept na mazanec mám od své babičky. Je to ten samý recept, jako na její vánočku. Jen místo zaplétání připravíme bochánek.

500g hladké mouky
100g rozpuštěného másla
100g třtinového cukru
25g čerstvého droždí
125ml vlažného mléka
2 žloutky
1/2 sáčku vanilkového cukru
kůra z 1 citronu
rozinky
mandle
+ 1 vejce na pomašlování

Z droždí, trošky mléka a lžičky cukru necháme vzejít kvásek. Sypké suroviny promícháme, uděláme důlek. Do něj dáme kvásek, žloutky, kůru a máslo. Zaděláme tužší těsto, do kterého na závěr vpracujeme rozinky. Dáme na hodinu a půl kynout (těsto musí být posypané moukou a přikryté utěrkou).  Z těsta vytvarujeme bochánek, který ještě na plechu kyne 25 minut. Pomašlujeme vejcem, posypeme mandlemi a dme péct. Hotový můžeme posypat cukrem.


Mazanec - tvarohový
Tento budu letos, respektive zítra, péct já. Kynutý letos nechám na tchyni.

500g hladké mouky
250g měkkého tvarohu
170g moučkového cukru
150g másla
2 vejce
60g mandlí (oloupaných)
60g rozinek (namočených do rumu)
lžíce horké vody
1 prášek do pečiva
kůra z 1/2 citronu
špetka soli

Ve větší míse vyšleháme máslo s cukrem a lžící horké vody. Vmícháme citronovou kůru a po jednom vejce. Dále vmícháme tvaroh, špetku soli. V druhé míse promícháme mouku s prdopečem a vmícháme do máslové hmoty. Nakonec vmícháme rozinky i s rumem a 2/3 mandlí. Propracujeme a vytvarujeme bochánek. Mazanec dáme na plech vyložený pečicím papírem, posypeme zbylými mandlemi. Pečeme 20 minut na 165°C. Pak zvýšíme teplotu na 180°C a pečeme dalších 30-35 minut. Upečený mazanec necháme vychladnout, zabalíme do potravinářské fólie a necháme do druhého dne odležet (proto budu péct zítra, aby byl na Bílou sobotu). Hotový můžeme pocukrovat.


Beránek
Hrníčkový recept na beránka. Recept od mojí babičky. A tak, jako vždy, jej i letos bude péct ona. Ale recept píšu, pro zájemce.

2 hrnky polohrubé mouky
1 hrnek cukru krupice
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
1 vanilkový cukr
1 prášek do pečiva
3 vejce
šťáva a kůra z 1 citronu

Smícháme suché a mokré suroviny zvlášť. Pak spojíme. Těsto vlijeme do formy na beránka a pečeme, dokud se těsto nepřestane lepit na špejli. Hotový pocukrujeme.


Všechny upečené dobroty budou vyfoceny a fotky budou dány na můj IG účet.

Dobrou chuť.

neděle 25. března 2018

Velikonoce

Dneska máme Květnou neděli, tedy nám končí období mezi Masopustem a Velikonocemi. Mnozí z nás drželi půst a už se těší na velikonoční dobroty. Já tedy ne. Včera jsem lovila "kočičky" a dneska už nám zdobí jídelní stůl spolu s velikonočními vajíčky. Posvěcené nejsou, jsme ateisté. Ale zvyk je to pěkný. Od zítřka nám začíná tzv. Pašijový týden. A každý den je něčím typickým. Začínáme Modrým (v některých částech republiky zvaný Žlutým) pondělí. V dřívějších dobách ten den začínali dětem prázdniny. Následuje Šedivé úterý. To se vymetaly pavučiny a uklízelo se. Nějaký významnější zvyky tyto dny nemají. To naopak Škaredá středa už důležitá je. Jidáš zradil a prozradil Ježíše. Někde se středa nazývá Sazometná a je to odvozené od vymetání komínů. V tento den bychom se také neměli mračit, protože by se nás to mohlo držet celý rok. Na Zelený čtvrtek se lidé omývali ranní rosou. Hospodyně měly ještě za tmy ráno zamést a smetí odnést na nejbližší křižovatku. Zvony nám odletí do Říma a vrací se na Bílou sobotu. Nahrazuje se to řehtačkami či klapačkami, kterými kluci řinčeli a koledovali. Pečou se jidášky a baští zelené - špenát, medvědí česnek, kopřivy,... Na Velký pátek se drží hlavně smutek, protože je to den ukřižování Ježíše. Neměly by se vykonávat práce na polích, ale ani by se nemělo prát prádlo. Bílá sobota je ve znamení pečení (mazance, beránky, nádivky), pletení pomlázek a holky/ženy zdobily vajíčka. V neděli, na Boží hod velikonoční, se chodilo s napečenými a uvařenými dobrotami do kostela. Mají se posvětit. A rozdělit se i se zvířaty. Je to den zmrtvýchvstání. Je to taky den setkávání se s rodinnými příbuznými. Velikonoční pondělí je také nazýváno Červeným pondělím. Kluci koledují s pomlázkou vajíčka, někde se polévají vodou (někde holky polévají kluky). Holky po vyšupání by měly omládnout nebo by neměly uschnout.
U nás bývaly Velikonoce ve znamení práce. Chtěla jsem volné Vánoce, tak o Velikonocích se šlo do práce a vůbec nám to nevadilo. Co máme děti je to samozřejmě trošku jinačí. Domča se bude od dědy učit plést pomlázku. Holky nemluví o ničem jiném, než že se těší na barvení vajíček. A plotna, respektive trouba, u nás také nezůstane studená. Moc se na to těšíme!
Hlavní důvod, proč máme rádi Velikonoce je ale ten, že jsou to svátky jara. Sice zima stále drží pevně otěže v rukách, ale věřím, že už to nebude mít dlouhé trvání. Moc se na jaro/léto těšíme.

pátek 16. března 2018

Hrnková buchta

Po dlouhé době jsem oprášila recept od mé babičky na velice jednoduchou buchtu. Kdo má rád hrnkové recept, nechť zkusí:

1 hrnek krupicového cukru
2 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr
1 lžíce kakaa
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
4 vejce
2-3 jablka nakrájená na kostičky (závisí na velikosti jablek)
30g rozinek

Smícháme suché ingredience. V misce vedle smícháme olej, mléko a vejce. Přelijeme do suché směsi a vypracujeme těsto. Na závěr vmícháme kostičky jablek a rozinky. Těsto vlijeme do vymazaného plechu a pečeme na 170°C asi 20 minut (každý si hlídá sám dle zkušeností se svojí troubou).

čtvrtek 15. března 2018

Čtenářské okénko - J. L. Scottová a S Madame Chic doma

Na přelomu roku 2016 a 2017 jsem přečetla první knihu autorky J. L. Scottové s názvem Madame Chic. Bylo to z období, kdy žila a nabírala inspiraci u pařížské rodiny. Tehdy jsem z knížky úplně nadšená nebyla. Čekala jsem od ní něco jiného, než to ve skutečnosti bylo. A tak jsem byla zvědavá, jaké bude pokračování. Opět jsem tuto knihu měla půjčenou od kamarádky Zdeňky. S Madame Chic doma se vracíme do Spojených států. Autorka popisuje, jak probíhá její den či o tom, jak vede svou domácnost. I tentokrát jsem z knížky nebyla úplně na větvi, ale stejně tak, jako z prvního dílu jsem si něco k srdci vzala. Jen mi přijde, že J. L. Scottová žije děsně upjatý život. Hodnotím, jako takový střed.

pátek 2. března 2018

Čtenářské okénko - J. Nižnánsky a Čachtická paní

Knihu jsem měla půjčenou od své babičky.
Klasický historický román, s velmi známým příběhem. Hraběnka Alžběta Báthoryová a koupání se v krvi mladých panen.
Knížka nebyla zase až tak špatná. Ale touhle knížkou jsem zjistila, že prostě ty klasické historické romány, navíc psané trošku jinou češtinou, mě prostě nebaví. Je to jedna ze dvou loňských knih, které jsem rozečetla, ale nedočetla.
Vždycky přemýšlím o tom, jestli dočítat knížku, která mě nebaví. Zjistila jsem, že i když bych ji ráda dočetla a donutila se, prostě se mi nechce. Většinou do toho přijde knížka, kterou jsem si od někoho půjčila a která dostane přednost, abych ji mohla brzy vrátit. Takže ta, která mě nebaví, jde do ústraní a už se k ní prostě nevrátím. A takto dopadla i tato kniha.
Kniha má od jiného autora volné pokračování. Napsal ji Andrej Štiavnický a jmenuje se V podzemí Čachtického hradu. Tu jsem měla půjčenou taky. Ale vzhledem k tomu, jak dopadla jednička, jsem dvojku ani neotevřela... :(

úterý 20. února 2018

Exfoliační maska na nohy

Trošku netradičně na mém blogu, přesto Vám tento výrobek musím doporučit. Není to žádná placená reklama, ale rada před sezónou.
Hodně trpím na suché nohy. Patou běžně rozdrbu ponožky nebo s ní zachytávám o koberec. Běžné krémy na tento můj problém už úplně nestačí a pokud chci zmírnit můj problém, musím dát velmi silnou vrstvu modré Indulony a na to ponožky. Na noc. Ráno je to o něco lepší.
Proto mě mile překvapilo, že na mě myslela moje mamka a po poradě s kolegyněmi mi přinesla tento výrobek.


Moje nohy před použitím:


Opravdu hodně suchá pata a v listopadu mi dokonce praskla, takže jsem tu pajdala. Přečetla jsem si tedy návod, natáhla ponožky a čekala. Exfoliační ponožky mají být nasazeny 60-90 minut na čistou suchou nohu. Říkala jsem si, že to vydržím tu hodinu a půl, že je noha opravdu špatná. Po hodině a čtvrt mě však tolik pálila, že šly ponožky dolu. Umyla jsem si je, dle návodu a čekala, co se bude dít dál.


Podle návodu měl exfoliační proces začít 5-7 den po použití ponožek a trvat 7-10 dní. Mně začal po 5 dnech a trval 9 dní. Takto nohy vypadají během exfoliačního procestu.



Během exfoliačního procestu se musí nohy promazávat, takže Indulona byla můj denní kamarád. Po 9 dnech bylo hotovo. A výsledek?


Myslím, že je na první pohled znát, jak exfoličaní maska zapůsobila a zafungovala. Nedám na ní dopustit. Před létem si exfoliační ponožky určitě koupím ještě jednou, abych měla na sezonu pěkné nohy do sandálek.

Maximálně doporučuji všem. Koupíte v prodejnách DM.

čtvrtek 8. února 2018

Masopust

Masopust je pohyblivý křesťanský svátek. Datum jeho konání se odvíjí od Velikonoc. Masopust se koná šest týdnů před Velikonocemi. Tentokrát nám Masopust začíná dnes, tj. 8. února. Dnešní den se nazývá Tučný čtvrtek. Následuje Taneční neděle, Mužovský bál v pondělí, Pochodování basy v úterý a vše uzavírá Popeleční středa. Na Tučný čtvrtek by se, jak už název napovídá, měla podávat tučná strava. Jelikož je to období zabijaček, nemělo by chybět právě pohoštění z nich, tj. jitrnice, jelita, prdelačky,... Na Tučný čtvrtek by mělo být podáváno vepřo-knedlo-zelo. Zábavy začínají v neděli. V úterý by mělo vše vrcholit maškarními průvody, které prochází vesnicemi. Nesmí chybět masky, které jsou pro Masopust typické: medvěd a medvědář, biřic, Brůna, Žid, bába, nevěsta, Turek, ras, Smrt,... V současné době masopustní průvody chodí většinou o víkendech. Což je vzhledem k době, ve které žijeme, pochopitelné. Masopustní průvody se neobejdou bez pálenek, českého piva a hlavně koblih! Vše vrcholí Popeleční středou, kterou začíná období půstu, které trvá a do Velikonoc. Mezitím však máme několik neděl, které také mají své názvy a něčím se vyznačují. Jsou to: Černá neděle (letos vychází na 18.2.) - kdy se nosí černé oblečení a pečou se preclíky; Pražná neděle (25.2) - jméno je odvozeno od polévky, které se o tuto neděli podávala. Praženka. Kýchavá neděle (4.3). Družebná neděle (11.3), kdy bylo pořádáno nejvíce družeb - dohadovaly se nebo se pořádaly svatby. Smrtná neděle (18.3) - vynášení Morany. Postava z obilí, mohla být vyzdobena vejdumky. Házela se do řek či potoků. Má to být symbolické ukončení vlády zimy. A konečně Květná neděle (25.3), kdy se v kostelech světily "kočičky". A tím už ale začínají Velikonoce.

Vloni byla děťátka nemocná a tak jsme masopustní průvod sledovali jen z okna. V Horoměřicích procházeli kolem nás. V letošním roce, na rozdíl od loňského roku, se na Stochově nic nepořádá. Nejblíž máme Masopust v Kačici. Ale zatím to na velké veselí nevypadá. Opět nám dítka ochořela. Uvidíme, jak to bude v sobotu. Že bychom se alespoň na chviličku zajeli podívat.

čtvrtek 1. února 2018

Hromnice

40 dní po Vánocích oslavujeme Hromnice. Asi nejznámější je pranostika: Na Hromnice, o hodinu více. Ale právě na Hromnice připadá těch pranostik nejvíc ze všech. Například další známá pranostika je: Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Chudák skřivánci. Ale dle pohybu a intenzitě návštěv sýkorek v našem krmítku a u lojových koulí, je znát, že zima už je dlouhá.
Hromnice jsou především svátkem očištění a všeho nového. Takže hlavním úkolem v tento den je úklid. A nejlépe březovými košťaty. Důležitým symbolem tohoto svátku je oheň, představující návrat slunečního světla. To je tedy už opravdu znát. Chodíme do školky už za světla! Ale vraťme se k ohni. Je zvykem o Hromnicích žehnat svíce. Posvěcené hromničky, jak se svícím říká, mají ochraňovat při bouřkách a nebo se zapalovaly u úmrtního lože. Mají chránit před nečistými silami, čarodějnicemi atd.
Naše Hromnice odpovídají keltskému Imbolci, což je svátek nového počátku a všech věcí, které se odehrávají poprvé.
Řekla bych, že v dnešní době známe tak akorát ty pranostiky. A pokud nejsme věřící, což naše rodina není, ale tyhle věci mě hodně zajímají, nikoho asi moc nenapadnou souvislosti. To blížící se Masopust začíná být zase zpátky mezi slavící se tradice.

úterý 23. ledna 2018

Neštovice

Vysoce infekční nemoc. Postižený je infekční již dva dny před prvním výsevem neštovic. Infekční zůstává až do vyloupnutí posledního stroupku. Všechny maminky chtějí, aby jejich dítko mělo neštovice co nejdříve, ale na Vánoce se to nikomu nehodí. Děti tuto nemoc snášejí mnohem lépe, než dospělý jedinec. Nemocný musí být doma, aby nikoho nenakazil. A hlavně, aby nechytil jinou nemoc. Průběh obou nemocí je pak mnohem horší. Rekonvalescence po nemoci je zhruba týden.
A jak tato nemoc probíhala u nás? A kde jsme k ní přišli?
U nás to jako první odskákala Anetka. Ta se nakazila v čekárně dětského doktora, kde jsme byli všichni kvůli viróze. Na Mikuláše se objevily první flíčky.. Anička začala s neštovicemi zhruba po 14 dnech po Anetce. Tedy se nakazila od Anetky, nenakazila se v čekárně. Dominik, trošku jsem se bála, aby se neštovice u něj neobjevili po další inkubační době (ta je 2-3 týdny). Naštěstí neštovice vypukly jen 2 dny po Aničce. Těsně před Štědrým dnem. A začnu právě od konce, tedy od Dominika. Domča měl neštovice 21 dní. Výsev byl někde mezi Aničkou a Anetkou. Zhruba střední velikost. Anička byla prostřední nakažená, neštovice u ní trvaly 26 dní. Měla sice malinké flíčky, ale měla je úplně všude. Od hlavy k patě. Nejméně, ale nejdéle trvaly neštovice u Anetky. Měla menší výsev, ale veliké flíčky. Největší neštovici měla ve vlasech. Což je dobře, protože případná jizva nebude vidět. A trvalo to neuvěřitelných 38 dní! Každé dítko mělo i jiný průběh. Ve všech případech začínali zhruba ty dva dny před prvním výsevem. Ale u Anetky jsme netušili, že to budou neštovice. Byla unavená, nesvá. A jako jediná bez teplot. Domča i Anča teploty měli, ale ne nijak vysoké. Nejhůře to nesla Anička, ale nedivím se, vzhledem k množství výskytu. Nejdéle se loupala Anetka, lépe řečeno ta velká hrůza na hlavě. Nejhorší bylo prvních +/- 5 dnů, kdy probíhal výsev. Pak už to šlo.
V dnešní době se už na neštovice nepoužívají pudry, jako to bylo za mého dětství. Nechávají se volně, popřípadě jsme je měli natřít Fenistil gelem. Také jsme dávali Fenistil kapky, kvůli svědivosti a klidnějším nocím. Nemá se denně mýt, když už, tak jen sprcha a opatrné otírání ručníkem. Já kdysi k neštovicím měla ještě spálovou angínu a tak si to mamka musela pěkně "užít".
Měli jsme štěstí, že jsme měli neštovice přes Vánoce. Mohli jsme v klidu doma koukat na pohádky, jezdila za námi moje mamka s taťkou, moje babička a na Štědrý den i moje sestra a švagr. I tchyně se tu ukázala, ale nebyla si jista, zda neštovice měla a tak to byla jen jedna krátká návštěva. Stereotyp - měsíc a půl doma - nám právě vánoční svátky trošku rozbily. Děti dostali nové dárky a měli si hned s čím hrát. A určitě je lepší chybět měsíc a půl ve školce, než měsíc a půl ve škole. A taky si myslím, že je lepší být zavřený doma v zimě, než třeba v létě.
A jak to bylo se školkou? Anetka byla ve školce za prosinec 2x. Nejprve marodili s virózou, pak šla do školky a hned zase zůstala doma. Po dalších dvou dnech mi učitelka řekla (ne naše třídní, ale taková ta střídací), že mluvila se zástupkyní a doporučují nám, aby zůstali doma i Anička s Domčou. Ačkoliv oni s neštovicemi ještě nic neměli, naopak je dostali až po 14 dnech, museli být doma taky. Bylo to dlouhé a otravné, ale zvládli jsme to a přežili. Po neštovicích bývá tělo velmi oslabeno. My dodrželi ten týden rekonvalescence, pak šli do školky. Ve školce jsme byli 3 dny a zase jsme byli doma. Rýma a kašel, ale nechtěli jsme, aby se to rozjelo v něco víc. Chřipky přeci jen teď řádí. Ale už jsme zase v pořádku a tak zvesela do školky.
A ještě jedna poznámka k neštovicím. Myslíte si, že se nemohou opakovat? Možná vás teď vyvedu z omylu. Mohou. Také jsem tomu nechtěla věřit, ale jedna maminka holčičky z naší školky měla neštovice celkem 3x. Prý poprvé a podruhé měla pouze pár pupínků (do deseti). A právě díky malému výsevu se u ní opakovali. Až napotřetí je měla všude. Tak snad už bude mít pokoj.