čtvrtek 30. července 2020

Čtenářské okénko - červenec 2020

První knihou července bylo pokračování Stoletého staříka. Tedy Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět (pěkně dlouhý název - opět). Musím říct, že to špatné čtení nebylo, ale jak už to tak bývá, na první díl to nemělo. Z prvního dílu jsem byla nadšená, z tohoto už ne. Už mi to přišlo moc "přitažené za vlasy". KLDR, setkání s Trumpem, Merkelovou. A nově i dobrodružství v Africe. Ale bylo to skvěle odpočinkové čtení a jsem ráda, že jsem knížku nevynechala.

Druhou knížkou července je Proč máma nadává. Druhý díl Deníku rozčílené matky. Už mám přečteno Proč máma pije. A koukala jsem, že naše knihovna má i zbrusu nový, třetí díl, Proč je mámě všechno u... Druhý díl už není takový, jako ten první. Klasika. Ale u spousty témat či situací jsem se našla. Kdo odveze, kdo vyzvedne. Proč nikdo nepomůže s úklidem atd. A docela se těším i na ten třetí díl.

Třetí knížkou července byla další knížka ze série. Tentokrát to byla Clona od Samuela Bjorka. Už jsem od něj četla předešlé dvě knížky, tedy V lese visí anděl a Sova. A pro mě samotnou byla Clona další povedený kousek. Přečteno za 2 dny. Příběh pěkně "odsejpá". Mia s Holgerem je prostě sympatická dvojka. Tentokrát se ukáže, že jsou vraždy podle příběhu Mii. Respektive podle jejího životního příběhu. Víc neprozradím. Přečtěte si!

Čtvrtou knížkou července byla česká detektivka Vzplanutí od Jiřího Březiny. Mladý vyšetřovatel dostane na práci takovou tu "podřadnou" práci. Ale i díky ní se mu podaří objasnit starý případ. Respektive u nového případu se nenechá ošálit a stojí si za svým, ačkoliv mu nikdo nevěří. A závěrem současného případu se mu podaří vyšetřit i případ z minulosti. Pěkné čtení, taky za dva dny přečteno.

Ještě se mi podařilo rozečíst Ženu v okně od A. J. Finna. Ale jelikož to bylo den před koncem měsíce, zařadím jí hodnocením i počtem do srpna.

LEDEN 5
ÚNOR 5
BŘEZEN 5
DUBEN 3
KVĚTEN 5
ČERVEN 4
ČERVENEC 4
CELKEM V ROCE 2020      31

pondělí 29. června 2020

Čtenářské okénko - červen 2020

První knížkou v červnu byla knížka Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Knihu bych srovnala s hraným dokumentem. Hraný dokument Vás taky nechytne za srdce tolik, jako hraný film. Tahle kniha pro mě byla hraný dokument. Nevtáhla mě tolik, jako jiné knihy na toto téma. Ale tím ji nechci nějak snižovat. Jakákoliv kniha na toto téma je děsivá. A každé takové svědectví hrůz, které se odehrávaly, by mělo být povinné už na základních školách. Aby se nezapomínalo...

Druhá kniha června byla Malinka od Dity Táborské. Zajímavé čtení. Myšlenky a pocity adoptovaného člověka. Záměrně nepíšu dítěte, protože Malinka už je 20letá holka. Její pocity, pokusy hledání skutečné matky. Zmatky v hlavě, příběh celé rodiny. Nakonec Malka otěhotní a příběh nabírá na obrátkách. Na tuto knížku jsem narazila díky kamarádce, která ji měla v TOP 10 jejích knížek. Po dočtení jsem si říkala, že do mých TOP 10 by se asi nedostala. Ale čím déle mám po dočtení, tím nad tím příběhem pořád přemýšlím a říkám si, že to fakt byla dobrá knížka. Děsivá.

Třetí kniha června byla Potrhaná křídla od Ruty Sepetysové. Ruta Sepetysová mě natolik uchvátila knížkou V šedých tónech, že jsem si jí hned dohledala na Databázi knih, abych zjistila, co ještě napsala. Sůl moře mám doma, ale právě Potrhaná křídla mě také zaujala a tak jsem byla nesmírně ráda, že i tuto knihu má naše knihovna. A hned jsem si jí běžela půjčit. Dvě knížky a Ruta Sepetys je rázem moje velmi oblíbená spisovatelka. Potrhaná křídla nás zavede do New Orleans padesátých let. Dcera prostitutky a její sny. Dokáže se vymanit ze stínu své matky a jít za svými sny? A co mafie a její praktiky. Velmi čtivá knížka. Zhltnuto za dva dny.

Čtvrtou knihou června byl Nomád od Jamese Swallowa. Zajímavé prostředí tajných služeb, špionů a teroristů. Knížka se mi četla velmi lehce a byla i napínavá. Bohužel se dostala do špatného období. Respektive venku je tak hezky, že čas mimo práci trávíme hodně na zahradě, pod pergolou, pořádáme různé akce apod. A tak čas na čtení mám v práci při obědové pauze. A tak čtu velmi pomalu. Což je ale u mě běžný prázdninový jev. Takže tempo čtení se teď určitě zpomalí...

LEDEN 5
ÚNOR 5
BŘEZEN 5
DUBEN 3
KVĚTEN 5
ČERVEN 4
CELKEM V ROCE 2020 - 27

čtvrtek 18. června 2020

Divadelní okénko - Stochovská Thalie 2019

Stochovská Thalie je takový malý divadelní maraton, protože v 5ti dnech absolvujete 6 divadelních představení. Přesněji řečeno 5 večerních + 1 dětské. Vloni jsem si permanentku na všechna představení kupovala sama a hrozně jsem se těšila, protože vždy přijíždějí skvělá představení. Alespoň podle toho, co jsem měla načteno z předešlých ročníků (já šla teď poprvé).

Celou Stochovskou Thalii zahájil starosta a poděkovalo se organizátorům. Ale pak už běželo jedno představení za druhým.
První z představení byla klasika. Maryša v hlavní roli s Tomášem Töpferem a Annou Fixovou. Snad ani nemusím říkat, o čem toto představení je, protože Maryšu zná asi každý. Maryšu představilo Příbramské divadlo a řekla bych, že velmi dobře.
Druhé představení byla komedie Práskni do bot. U této komedie byl přívlastek peprná. A opravdu. Sprosté slovo bylo snad v každé větě. Ale co čekáte od party dlaždičů? No, evidentně to na některé dámy bylo moc, protože se uprostřed představení zvedaly a odcházely. Mně se líbilo a zasmála jsem se. Hráli Jan Hrušínský, Vlastimil Zavřel, Marek Sitta a další.
Třetí představení bylo ochotnické divadlo s hrou Český děják. Představení začínalo, jako při hodině ve škole. Při hodině dějepisu. A prošlo se celou naší historií. S fórky, písničkami atd. Samozřejmě toto představení nemělo takovou kvalitu, jako s opravdovými herci. Ale možná právě proto, že se jednalo o ochotníky, jsem si to užila víc.
Čtvrté představení bylo Drahá legrace. Hlavní postava na sebe pošle daňovou kontrolu, aby se udělala zajímavým. A ono se to všechno pěkně zamotá. V hlavních rolích Jan Šťastný, Pavel Kikinčuk, Miroslav Mejzlík, Eva Čížková, Kamila Špráchalová a další.
Páté představení bylo dětské. Příběhy vodníka Česílka. Během tohoto představení si můžete na svojí permanentku vzít děti. Neplatí místa uvedená na vstupence. Takže si člověk najde svoje místečko a je rád, že se děti baví. Naše děti si užili. Já už méně, ale to se dá chápat, když nejsem cílová skupina dětského představení.
Perlička na závěr celé Thalie bylo představení Kde(s) to byla v noci. Klasická komedie o manželské nevěře. Ale skvělé herecké obsazení to posunulo o level výš. Hlavní role totiž byla s Rudolfem Hrušínským. Dále hráli Dana Morávková, Marcela Rojíčková, Josef Carda. Dvě manželské dvojice a spousta srandy.

Letošní Stochovskou Thalii jsem dostala jako dárkový voucher k Vánocům. Tak snad už bude po koroně a já si zase budu moct užít divadelní maraton.

neděle 31. května 2020

Čtenářské okénko - květen 2020

První kniha května (ale rozečtená poslední den v dubnu) byla Dopisy ztraceným. Že prý young adult. No, z této věkové kategorie jsem vyrostla. A už je to vcelku dlouhá doba. Nicméně knížka to byla velmi příjemná. Zajímavý příběh, jak dokážeme soudit druhé, aniž bychom je znali víc. Dva mladí si začnou psát dopisy, aniž by věděli, kdo je ten druhý. Postupně se odkrývají jejich příběhy. Jen škoda toho konce. Takový: "nakonec si všechno vyříkali a všichni byli happy". Pěkně se četlo, za mě mohu doporučit.

Druhou knihou v květnu bylo Panství Farleigh od Rhys Bowen. Druhá světová válka, Anglie, špioni. Šlechtická rodina, pokus o atentát na Churchilla. Tajné služby. To jsou slova, která dokáží popsat tuto krásnou knížku. Velmi pěkně se čte. Konec byl takový, že se jsem nemohla odložit, dokud se nedočetlo.

Třetí knížkou května byla Nejlepší pro všechny od Petry Soukupové. Od současné české spisovatelky už mám přečtenou knížku Zmizet. A protože mě zaujala, zašla jsem si do naší knihovny a půjčila si i tuto knížku. Nejlepší pro všechny je velmi zajímavá knížka. Chvilku soucítíte se synem, chvilku s mámou a chvilku s babičkou. Všechny chvilku chápete, ale taky se jim divíte, proč jsou takoví. Hanka vychovává Vikiho sama. A protože se chce věnovat více své kariéře, dá Vikiho k babičce. Viki se vzpouzí a je to pěkný spratek. Ale pak ho chápete, že rozhodování "o něj bez něj" není úplně korektní. Hanka je herečka a chce také pro sebe něco lepšího. A tak vezme roli, kvůli které dá Vikiho na "převýchovu" k přísné babičce. Myslí jen na sebe nebo si chce taky užít svého života? A babička. Eva, věčně hádající se s Hankou, která má v oblibě svého syna Adama. Ale stejně nakonec sklonek života tráví u Hanky. Poslední dvě stránky mě ale opravdu dostali, protože to bylo "okénko" z budoucnosti, jak to Viki uvidí s odstupem času a jak příběh pokračoval. Zajímavá knížka, doporučuji.

Čtvrtou knížkou května, je V šedých tónech od Ruty Sepetysové. Ruta Sepetysová je velmi zajímavá spisovatelka současnosti. Všechny její knížky mají na Databázi knih velmi vysoké hodnocení. Příběh se odehrává během druhé světové války, kdy Stalin obsadil Litvu a deportoval vzdělané lidi, kterých se bál, do gulagů a pracovních táborů na Sibiři. O to je to silnější, že příběh vypráví 15ti letá holka. Tuhle knížku jsem zhltla za 2 večery a přiznám se, že o ní budu přemýšlet ještě hodně dlouho. Ten konec mohl být trošku rozepsanější, ale nevadí. Doporučuji! A už se těším na další knížky této spisovatelky.

Pátou knihou května je Pravý leopardí kožich. U této knížky platí rčení - nesuď knihu podle obalu - 100%. A právě proto jsem si jí vybrala v knihovně. Četla jsem si totiž v recenzích, že je to právě chyba, tuto knížku minout kvůli obalu. V knize se vypráví o nedonošeném dítěti, které zemře. O jeho matce, která prožívá šestinedělí bez dítěte a odhaluje se příběh celé rodiny. Dojdeme tak až do období druhé světové války. Babička hlavní hrdinky je totiž jediná z široké rodiny, která přežije koncentrační tábor. A jak s tím souvisí ten leopardí kožich? Přečtěte si a dozvíte se.


LEDEN 5
ÚNOR 5
BŘEZEN 5
DUBEN 3
KVĚTEN 5
CELKEM V ROCE 2020  -  23

pondělí 18. května 2020

Zase nějaký čas s námi

Jak vypadá fungování 5ti členné rodiny v době karantény? No, můžu Vám říct, že jsem ráda za dům se zahradou. Děti mají dostatečný prostor k vyblbnutí se a nejsou tak pořád uzavřené doma.
Manžel do práce chodí. Já také. Ale kvůli tomu, že máme zavřenou školku, mívám ve dnech, kdy je manžel na směně, home office. Když je doma, jezdím do práce, kde si vcelku i odpočinu od neustálých starostí a kolotoče doma.

Nejhorší pro mě je, neustále vymýšlet, co vařit. Už to není jen snídaně, občas odpolední svačina a večeře. Už je to 5 jídel denně (ne vždycky, podle programu). Tak než se opřu do 14 dnů s námi, nejprve si dáme 14ti denní jídelníček podle nás. Třeba vás i něčím inspiruji (svačiny vynechám, stejně tak jako zeleninu k večeři):

1. den:
snídaně - kiwi řez (doma připravovaný)
oběd - vylítaní ptáčci s rýží
večeře - pečivo s hermelínovou pomazánkou

2. den:
snídaně - kiwi řez (zbytek)
oběd - sendvič
večeře - grilované kuřecí maso a zelenina

3. den:
snídaně - lívance od tchyně
oběd - těstoviny s rajčatovou omáčkou
večeře - pečivo se šunkovou pěnou

4. den:
snídaně - cereálie s mlékem
oběd - párek s fazolemi v tomatové omáčce a volským okem
večeře - pečivo s mazacím sýrem a salámem

5. den:
snídaně - jidášci
oběd - špagetová pizza
večeře - domácí uzené (udil tchán) s pečivem

6. den:
snídaně - beránek od tchyně
oběd - uzená polévka, velikonoční nádivka (z kopřiv)
večeře - párek s pečivem

7. den:
snídaně - mazanec od tchýně
oběd - grilované vepřové maso a zelenina
večeře - tvarohové koblížky (recept z IG)

8. den:
snídaně - beránek od mojí babičky
oběd - vývar, vepřový řízek s bramborovým salátem
večeře - pečivo s krabí pomazánkou

9. den:
snídaně - punčový dort od tchyně
oběd - zbytek kopřivové nádivky
večeře - sýrové taštičky

10. den:
snídaně - donut
oběd - hovězí maso s rajskou omáčkou a těstoviny
večeře - pečivo s máslem a vejcem natvrdo, hořčice

11. den:
snídaně - mazanec od tchyně
oběd - děti u tchyně (nevaří se)
večeře - sendviče

12. den:
snídaně - cereálie s mlékem
oběd - plněné tortilly
večeře - pečivo s mazacím sýrem a šunkou

13. den:
snídaně - koblížkové šišky od tchyně
oběd - špagety s boloňskou omáčkou
večeře - pečivo s máslem a salámem

14. den:
snídaně - bábovka
oběd - grilované kuřecí maso se salátem caprese
večeře - rohlík s máslem a medem

A teď už, jak to u nás v době karantény chodí...:

DEN PRVNÍ - pondělí
Manžel vstává ve 4:40 do práce. Mně vzbudí, ale syna, který nám opět přišel v noci do postele, naštěstí ne. Já mám budík až na 7 hodinu. Anička s Domčou už také vstávají, Anetka se budí o chvíli později. Jdu připravit pro sebe i děti snídani. Dojídáme včera pečenou bábovku (s banánem a kousky čokolády) a k tomu černý čaj. Jdu dát do pračky a nakrmit kočičky. V 8 mi začíná home office. Děti si nejdřív chviličku hrají, pak usedají k PC. Venku je přeci jen ještě chladno. Já mám jednu pauzu v 9:45-10:00. Takže rychle dávám dětem svačinu (croissanty), sobě vařím druhý čaj. A rychle si připravuji ingredience na vaření, abych v obědové pauze všechno stihla. Obědovou pauzu mám od 12 do 12:30. Dělám rychlé knedlíky s vajíčkem, které máme všichni moc rádi. Sobě pak vařím překapávanou kávu. Děti po obědě vybíhají ven. Já se vracím k počítači a ještě do 15:00 pracuji. Pak mám konec pracovní doby (jsem na zkráceném úvazku, takže se mě odpolední pauza 14:30-14:45 netýká. Jen tech, co mají do 16:30). Ale pracuji na novém projektu ohledně marketingu, takže to vcelku ubíhá dobře. V 15:00 tak odkládám počítač. Připravuji dětem odpolední svačinu. Domča má Paulu, Anetka Termix a Anča dojídá pudink, který jsem vařila o víkendu. Chvilku je tu nechávám samotné a jedu na menší nákup ke zdejší maloobchodnici. Sámoška, zelenina a šup domu. Děti jdou také ještě ven. Já ukládám nákup, sklízím prádlo ze sušáku a běžím taky ven. Chvilku zahradničím (pleju, stříhám, čistím,...) a zalévám (máme tři záhony a za oknem výpěstky), takže je toho už teď vcelku dost na zalévání. Pak si s dětmi hrajeme venku, houpeme se na velké houpačce a povídáme si o všem možném. Baví je pozorovat hnízdo straky nebo sousedovic slepice. V půl šesté jdeme už domu, začíná být docela chladno. Vyndavám pračku, kterou hned rozvěšuji na sušák. A jdu připravit večeři. Pečivo s krabí pomazánkou a zelenina. Anička tuhle pomazánku miluje. Pak poklízím kuchyni, dávám myčku. Kolem půl sedmé přijíždí manžel z práce, dětičky jsou nadšené. Děti zasedají k Xboxu, kde hrají Lego Marvel Super Hero. Tedy jen Anča s Domíkem. Anetka konečně využívá velký počítač pro sebe. My si čteme. V 21 jdou děti i manžel spát. On ráno zase vstává brzo. Chtěla jsem dětičky udržet v nějakém režimu vstávání/chození spát, podobnému školce. Ale dost dobře to nešlo. Už po 14 dnech to bylo všechno vzhůru nohama. Jelikož šli dětičky později, nečteme (ke čtení se vrátíme, až začnou chodit do školky a budou chodit včas spát). Já se ještě vracím do obýváku a pokračuji ve svém čtení s kapkou Jack Daniels. Mám teď rozečtenou knížku Chlapec, který přestal plakat. Kolem půl jedenácté to balím taky.

DEN DRUHÝ - úterý
Ráno se podobá včerejšímu dni. Manžel je už v práci, když já vstávám v 7 hodin. Anička i Domča už jsou vzhůru taky. Domča dneska přišel až těsně před budíkem, takže jsme se vyspali vcelku dobře. Jdeme na snídani. Anetka nás brzo dochází. Mazanec, děti ovocný čaj, já černý. Já na 8 opět usedám k PC a pracuji do 15 hodiny. Děti dopoledne prosedí u pohádek u velkého počítače. K dopolední svačině mají mandarinky. Já ještě během pauzy stíhám uklidit vyvezenou popelnici, nakrmit kočky a dát do pračky. K obědu dělám rychlé tortilly, těch 30 minut je fakt šibeničních. Oni jdou po obědě ven, já ještě pracuji. U kávy. Děti mají k odpolední svačině Bobíka. Já se tentokrát odpoledne nechystám na zahradničení, ale připravuji jídlo na zítřek. Respektive peču mokrou kokosovou buchtu a k obědu jim připravuji plněné bramborové knedlíky se zelím. Aby zítra manžel jenom ohřál a nemusel vařit. Nicméně když mám hotovo, zalévání mě stejně nemine. Máme na zahradě rebarboru, angrešt, ředkvičky, mrkev, tymián, jahody, rybíz, petržel a pažitku. A za okny spoustu rajčat, kedlubny, cukety, bazalku a mátu. Takže mi to zase zabere dost času. Konečně se taky dostávám k pračce a vypranému prádlu. A s holkama si dáváme náš houpací rituál. Domu jdeme těsně před 18 hodinou. Jdu připravit večeři. Oblíbenou krupicovou kaši. Na půl sedmou se vrací manžel z práce. Děti koukají na pohádky, manžel jim připravuje pop corn, já si čtu. Děti jdou spát kolem 21. Manžel pak usedá k Xboxu a já opět ke knížce. Tentokrát jenom s vodou. Ráno jsem cítila, že by se o mě mohla pokoušet migréna. Bolelo mě za pravým okem. Takže jsem si brala hořčík a snažila se co nejvíc pít vodu. Naštěstí to zabralo. Spát jdu chvilku po 22, ale manžel ještě hraje. Ani nevím, v kolik šel on.

DEN TŘETÍ - středa
Budíček mám na 6:25, ale jsem vzhůru těsně před, takže jej vypínám, abych jeho zvoněním nevzbudila ostatní. Jdu si připravit snídani a procházím koupelnou. Dávám si kokosovou buchtu včera pečenou a černý čaj. Pak si připravím svačinu do práce a pití na cestu. Kolem 7 přichází z podkroví i Anička s Domčou. Dávám jim tedy buchtu, ale čaj už nestíhám. Říkám jim, ať si pak vzbudí tatínka s Anetkou. Ve čtvrt na osm dávám kočkám kapsičku a vyrážím do práce. Manžel má dnes volno, tak jedu. Pracovní doba od 8-15. Pauzu využívám ke čtení. Dávám si mandarinku a sendvič. V práci si vcelku dobře odpočinu od rodinných starostí, jen to zpovzdálí kontroluji po telefonu. Manžel s Anetkou vstávali až po 8 hodině. Mezitím Anča s Domčou koukali na Déčko a byli hodní. Po snídani jeli na menší nákup a pro benzín do sekačky. Dopoledne věnovali zahradě, přesněji řečeno sekání trávy. Anča jezdila se sekačkou. Anetka si hrála. Jen ten hovňous dřepěl u počítače. A kocour se nám někde popral. Nevím, jestli se sousedovic kocourem nebo jestli potkal nějakého psa. Ale je celej zválenej od bláta, kulhá na přední packu, no děs. K obědu si ohřívají včera vařené plněné knedlíky se zelím. Pak jdou všichni ven. Manžel brousí železné trubky, které připravujeme na pergolu. Děti si hrají venku. Já jdu z práce na menší nákup do řeznictví a pak jedu domu. Přijíždím chvilku po půl čtvrté. Dávám si oběd (manžel mi jej ohřál), společně si dáváme kávu a pak jdeme všichni ven. Já nejprve do prádelny, třídit prádlo, ať mám zase co prát. Pak jdu zalévat. Manžel mezitím dobrousil trubky, které já pak natírám. Domča to zase k večeru balí a jde koukat na pohádky. Holky pomáhají natírat vingle. Po 18 hodině manžel rozdělává ohýnek a opékáme si buřty k večeři. Jíme ale doma, protože venku už je chladněji. Anetka pak zůstává s Domčou doma, Anča nám jde pomoct ven poklidit. Já natírám poslední trubku, manžel poklízí a těsně před 20 máme hotovo. Děti usedají k počítači na pohádky, my si dáváme kávu. Před 21 opět vyháníme děti do koupelny a pak spát. Já pak usedám ke knížce, spolu se ciderem. Manžel k Xboxu. Dnešek byl ale dlouhý. Spát jdu ale až půl jedenácté, protože se nemůžu odtrhnout od knížky.

DEN ČTVRTÝ - čtvrtek
Budíček mám na 6:25, ale opět jsem vzhůru dřív. Tentokrát dokonce před 6. Ale ležím, dokud není čas vstávání. Ačkoliv jsem budík vypnula před zazvoněním, manžela probudí, když scházím schody z podkroví. Takže než stačím proběhnout koupelnou, už je v obýváku taky. Dnes má dovolenou. Respektive měl mít noční, ale věděl, že mu bude zrušená, tak si vzal radši dovču. Snídám ještě jednou mokrou kokosovou buchtu a upíjím k tomu černý čaj. Debatujeme o pergole (to je teď prostě téma č. 1). Pak si připravím svačinu do práce, nandám pračku, obstarám kočičky a po čtvrt na osm vyrážím směr Kladno. Pracovní doba od 8 do 15. Dopoledne strávím převážně školením, takže alespoň změna v zaběhlém chodu celého pracovního dne. Ke sváče mám croissant a jablko. Manžel obstará dětičky, které vstávají po 8 hodině a pak vyráží k babičce. Manžel potřebuje do hobby marketu pro nějaké chybějící věci ke stavbě. Babička zatím hlídá, většinou jsou na dvorku. Pak připravují oběd, vývar a nugetky s hranolkami. Obědvá tam i manžel. Babička se nabídla, že tam můžou být dětičky i odpoledne a tak sám jede domu, kde pracuje, než přijíždím z práce. Tentokrát vezu i kolegyni, která pospíchá na přípoj do Rakovníku a autobus staví u nás na Stochově. Ještě se zastavuji pro menší nákup v našem Tescu. Domu přijíždím po půl čtvrté. Dávám si svoji obědo-večeři, tortillu se šunkou a sýrem + zeleninou. Společně si dáváme kávu a pak jedeme pro děti do Tuchlovic. Už je doma i tchán, takže téma diskuze je opět kolem pergoly. Vymýšlí se další postup prací, protože si všechno děláme svépomocí. Dozvídáme se, že Anča s Dočmou zlobili, takže nedostávají nanuk, který jsme jim přivezli. Mlsá jen Anetka. U babičky dostali i večeři, zbytek polévky. Domu jedeme až po čtvrt na sedm. Já se jdu převléknout (ostatní jsou ve venkovním - zahradovém) a taky ještě běžím ven. Zalévám, sklízím prádlo ze sušáku, věším vyprané prádlo. Manžel s dětmi se vrhají na srovnávání povrchu pod budoucí pergolou a domu je zaháním až po půl osmé. Dětem na chvilku dovolujeme počítač. Do postelí je dostáváme až kolem 21 hodiny. Já pak čtu a manžel brouzdá po internetu. Já jdu spát kolem půl jedenácté, on až někdy po půlnoci.

DEN PÁTÝ - pátek
Budíček na 6:25 mě dneska budí přesně. Vůbec se mi nechce. Ještě, že už je pátek. Naštěstí jsem ho vypnula brzo a nikoho jsem tím nevzbudila. Ke snídani si dělám rohlík s máslem a medem, černý čaj. Pak se vypravuji do práce, připravuji si svačinu. Dávám nažrat kočkám a pouštím pračku. Odjíždím po čtvrt na osm. Pracovní doba od 8 do 15. Dnes žádné školení. Ke sváče mám s sebou sendvič a jogurtový nápoj. Pauzy využívám ke čtení. Po práci jedu ještě na velký nákup a tak přijíždím domu až ve čtvrt na pět. Manžel byl dopoledne s dětmi v optice, pro nové sluneční brýle. A děti si všimli kebabu, který je hned vedle. Takže ušetřili manžela, že nemusel vařit. Koupili i pro mě, takže oběd mám asi v 17 (takže už spíš večeři). Když přijedu, je tu tchán. Přijel asi v 15 a pomáhal s prací na pergole. Já uklízím nákup. Dávám si ten dürüm kebab. Sklízím sušák. Dostávám ze školky e-mail, jestli máme zájem o znovuotevření školky ještě v tomto školním roce. Evidentně se do toho učitelkám moc nechce. Ale my chceme a evidentně nejsme jediní. Otvírat se bude ale až od 25. 5. Tchán odjíždí, jdu zalévat a vykládám pračku. Manžel má dnes svátek, takže si večer připíjíme panamským rumem. Dočítám Chlapce, který přestal plakat. Děti se k večeři hlásí dost pozdě (jen rohlík se šunkou), ale jelikož zase "ponocují" do 21, tak mi to tolik nevadí. Když jdou spát, naložím se do horké vody ve vaně a relaxuji. Od 22 do půlnoci pak hraju svoji oblíbenou hru World of Airports. Pak jdeme spát.

DEN ŠESTÝ - sobota
Manžel měl mít dnes směnu, ale díky krizi mu byla zrušena.
Konečně si můžeme přispat, ale manžel se vzbudil chvilku po sedmé a tak nějak nás vzbudil všechny. Ke snídani máme čokoládové muffiny. Manžel pak jede na nákup, brousí další železné trubky, uklízí schodiště. Já vytírám, uklízím nákup, dávám do pračky, vařím oběd a peču makovec. Během toho stíháme i dvě kávy. K obědu máme domácí pizzu. Po obědě přijíždějí tchán s tchýní. A celé odpoledne, až skoro do půl šesté, řežeme trubky, svařujeme a pracujeme na pergole. Děti běhají venku. Hrají si, pomáhají. Když byl dopoledne manžel na nákupu, zastavil se i v cukrárně. A tak si k odpolední kávě dáváme dortík. Pistáciový nebo jahodový. Večer se loučíme s dědou a babičkou. Uklízíme. Už je pěkně chladno a tak jdeme domu. Děti koukají na Iron Man v TV, manžel taky. Já připravuji večeři pro děti. Pečivo s krabí pomazánkou a zelenina. My si dáváme sushi. Večer trávím u nové knížky (Prvok, šampón, tečka a Karel), piju Lambrusco a relaxuji. Děti zase naháníme do postele až kolem deváté. Pak usedám opět ke knížce a čtu až skoro do čtvrt na dvanáct. To už ale sotva udržím oči otevřené a tak se jdu uložit.

DEN SEDMÝ - neděle
Ačkoliv byla sobota náročná a šlo se spát celkem pozdě, vzhůru už jsme po 7. My dva i holky. Domča (v noci přišel k nám a já mám díky němu parádně přeleželý a zatuhlý krk, sotva se hýbu) spí a vstává až po 8. Ke snídani je včera upečený makovec a čaj. Když si uděláme ranní kávu, přijíždějí tchánovci. Takže si jí opravdu v klidu nevypijeme. Je 9 a začíná další etapa prací na pergole. Stavíme konstrukci a sváří se příčné trubky, které to všechno drží. Já se ale před 11 odpojuji, protože musím jít vařit oběd. Než se mi uvaří brambory, vyluxuju a utřu prach. K nastrouhaným bramborám přidávám další ingredience a připravuji bramborové placičky plněné uzeninou. V babiččiném receptu je psaný kabanos. Já většinou dávám nakrájený buřt. Tentokrát jsem měla silnější párky, tak jsem použila je. Oběd je hotový asi v půl jedný. To už jsou tchýňata na odjezdu, takže obědváme bez nich. Asi v půl druhé přijíždějí moji rodiče. Takže kávu už si dáváme společně. Dáváme si zmrzlinu a užíváme konečně trochu klidu. Blbneme s dětmi. Povídáme si a ohříváme se na sluníčku. Naši odjíždí před pátou. Dáváme se do uklízení. Já zase zalévám. Děti mezitím ještě jezdí na kolech. Kolem 18 máme hotovo. Já si dělám soukromý wellness (maska na obličej, manikura apod.), Anča s Domčou hrají na Xboxu a Anetka kouká na YouTube na počítači. Manžel brouzdá na internetu. K večeři je pečivo s česnekovo-sýrovou pomazánkou a zelenina. Děti jdou spát kolem 21, já si čtu a manžel relaxuje ve vaně. Spát jdu kolem půl jedenácté, ale už sotva udržím oči otevřené.

DEN OSMÝ - pondělí
Manžel dnes vstává ve 4:40 do práce. Já vím, že odchází, ale rychle zase zabírám. Domča přijde kolem 6 a tak ještě zavírám oko, ale už nemůžu zabrat. Vylézám ale v času budíku, tedy v 7. Jdu si udělat snídani a za chvilku přichází Anička. Dnes máme ke snídani donuty, které nám včera přivezla mamka. K tomu čaj. Postarám se o kočky a dávám do pračky. Já mám dnes home office, takže od 8 do 15 opět trávím u notebooku. Děti sedí dopoledne u pohádek u velkého počítače. K dopolední svačině máme jahody. V té 15ti minutové dopolední pauze ještě stíhám oškrábat brambory, které dávám vařit tak, abychom krátce po 12 obědvali. Máme filé s bramborami. Děti pak běží ven. Já se s kávou vracím k počítači. Hned, jak skončím, připravuji dětem odpolední svačinu. Jogurt. A jdeme ven všichni. Relaxujeme na zahradě (i díky tomu, že je manžel v práci a stavba pergoly stojí). Zalévám. Věším vyprané prádlo. K večeři máme párky. Kolem půl sedmé přijíždí manžel z práce. Ještě to vzal přes OBI, ale nepochodil, tak byl doma včas. Děti pak hrají na Xboxu, Anetka kouká na pohádky na YouTube, já si čtu a manžel surfuje na internetu. Klasický náš večer. Děti jdou spát kolem 21 a já je následuji po 22 hodině.

DEN DEVÁTÝ - úterý
Manžel má dnes volno, takže já jedu do práce. Díky tomu vstávám už v 6:25. Ale budík vypínám chviličku před zazvoněním. Tentokrát nikdo v noci do postele nepřišel a dokonce mě nikdo nenásledoval do obýváku. Snídám v klidu makovec a piju černý čaj. Připravuji si svačinu do práce a balím si věci, které jsem tu měla na home office. V práci jsem od 8 do 15. Ke sváče mám ovesnou kaši s borůvkami a banán. O pauzách se snažím číst, ale dost tentokrát i kecáme s kolegyněmi. Manžel s holkama vstává poměrně brzo, ale Domču musí budit. Po snídani, kdy dojídají makovec, mají napilno. Jedou do stavebnin, kde kupují barvu, obrubníky a další. Pak se osvěžují zmrzlinou a nakonec na menší nákup do našeho Tesca. K obědu vaří manžel špagety s boloňskou omáčkou. Pak jdou ven a pracují na pergole, děti dělají blbinky na zahradě. Já přijíždím chviličku po čtvrt na čtyři. Manžel si bere doklady od auta a nakládá pneumatiky. Jede mi s nimi na vyvážení a na doplnění klimatizace. O víkendu snad už konečně přezuji na letní pneu. Mezitím se tu zastavuje tchán, ale když manžela nenajde, zase jede domu. Já si ohřeju zbytek špaget a čekám, jestli přijede a dáme si na kávu. Ale nakonec k ní hned nedojde. Manžel cestou domu vyzvedl tchána a pracují na pergole. Já jsem s dětmi na zahradě. Kromě blbinek zalévám. K večeři jdu připravit pečivo s paštikou a zeleninu. Pak manžel odváží tchána. Anča jede s nimi, protože už je po večeři. Ale tajně, aby o tom Anetka s Domčou nevěděli, protože ty ještě sedí u večeře. Když přijede, konečně se chystá na kávu. Ale v tom okamžiku volá jeho kamarád, že k nám míří. Jsou spolu domluveni na opravu manželova auta. Naštěstí přijíždí i s přítelkyní. Dáváme si kafe všichni. Mezitím se opravuje startér, my ženský drbeme. A děti se před strejdou předvádí. Odjíždějí těsně před 20 hodinou. Dneska tak žádné hraní ani jiné blbinky. Děti dnes vyplaví koupelnu. Jinými slovy se jim napouští vana. To je vždycky v koupelně potopa. Já zase cítím pravé oko, tak se bojím, abych neměla migrénu. Snažím se být v klidu, víc pít a podpořím to hořčíkem v kapsli. Děti míří z vany rovnou do postele, já si čtu. A dokonce knížku i dočítám. Díky tomu jdu spát až po 23 a sotva držím otevřené oči.

DEN DESÁTÝ - středa
Dnes den home office. Takže manžel vstává před 5. Já v 7. K snídani rychlý chleba s máslem a marmeládou. To samé pro děti. Brzo mě dochází Anička. Nejdřív je se mnou v obýváku, ale když začnu pracovat, přemístí se k velkému počítači na pohádky. V půl deváté jí posílám vzbudit Domču a Anetku. Tak dlouho už nespali, ani nepamatuji. Ale potřebuji, aby šli večer "normálně" a ne si tu večerku stále prodlužovat. Já mám zase práci od 8 do 15. V dopolední pauze stíhám připravit dětem svačinu (banán), dát do pračky a postarat se o kočky. Chvilku před polednem nám přijíždí kurýr s materiálem pro další pokračování stavby pergoly. K obědu připravuji rychlé zapečené toasty. Děti si pochutnávají. Vařím si kávu a pokračuji v práci. Když skončím, voláme si s logopedkou. Vždycky za nějaký čas se kontaktujeme a řešíme pokračování Domči. Dohodli jsme se, že příště uděláme video hovor, kdy si Domču poslechne a rozhodneme o dalším postupu (vzhledem ke korona okolnostem). K odpolední svačině je jogurt s granolou. Jelikož venku prší, děti dnes ven nejdou. Takže koukají doma na pohádky, malují si, hrajou si se stavebnicí apod. Manžel přijíždí v půl sedmé. To už máme po večeři. Pečivo s krabí pomazánkou. Večer je v obvyklém duchu. Děti jdou spát v 21. A jelikož je manžel utahaný, jde ve stejný čas také. Já si sedám k nové knížce, Dopisy ztraceným, a spát jdu až po 23.

DEN JEDENÁCTÝ - čtvrtek
Dnes mířím do práce, protože má manžel volno. Vstávám tak v 6:25. manžel už je vzhůru taky, tak vstává se mnou. Já si k snídani dávám chleba s máslem a medem. Oba ve stejný čas odjíždíme. Já do práce, manžel na nákup. Anička už kouká na pohádky a Domča s Anetkou spí. Snídají makový závin, který manžel koupil. Pak přijíždí tchán, jedou do betonárky pro beton. Pak zabetonovávají obrubníky. Připravují společně oběd - řízek s bramborem. Já jsem v práci od 8 do 15. Ke svačině mám s sebou müsli tyčinku a croissant. Po práci mířím na velký nákup. Doma jsem kolem 16 a "obědvám". Dáváme si s manželem kávu. On jede na Kladno pro nějakou součástku do jeho auta. A pak mi mění převážené pneu. Konečně na letních. Já zalévám jen rajčata, venku nemusím (v noci pršelo). A pak si jdeme připravit malou fatru, ze suchého vánočního stromečku + nějakého dřeva, které jsem měli z minulého prořezávání. Když je nejhorší oheň pryč, opékáme si buřty. A formou pikniku (deka, buřty, dobré pití a muzika) si užíváme letošní Čarodějnice. Domu jdeme už skoro za tmy. Děti míří rovnou do postele. My si ještě dáváme dobré pití (já lambrusco, manžel whiskey) a spát se jde až před 23.

DEN DVANÁCTÝ - pátek
Státní svátek, takže já nikam nevstávám. HURÁ! Manžel takové štěstí nemá, ale kvůli příplatku vstává rád. My vstáváme lehce po půl osmé. Respektive já s Aničkou. Domču s Anetkou budíme těsně před snídaní. Včera si přáli vafle, tak jsem od rána trávila svůj čas převážně v kuchyní. Po vaflích mám chvilku pauzu, tak jdu naložit alespoň pračku a nakrmit kočky. Po 10 dávám dětem meloun (jako svačinu) a sama mířím na menší nákup do našeho Tesca (včera v Albertu na Kladně neměli ani limetky, ani avokádo). Venku sice svítí sluníčko, ale dětem se moc nechce. Tak koukají na pohádky. K obědu vařím kuskusito. Prostě něco, jako rizoto. Jen místo rýže dávám kuskus. Děti to mají děsně rádi. Dá se to připravovat i s bulgurem. Po obědě si dávám kávu. Posílám děti na zahradu, ale ani jednomu se nechce. Myslím, že jsou z posledních dní tak vyšťavený, že jsou rádi za jeden den v klidu. A tak koukají na pohádky typu: O princezně, která ráčkovala, Hrátky s čertem nebo Ať žijí duchové (to bylo jejich loňské téma besídky). Odpoledne peču Cheesecake New York. Recept mám z Apetitu. K odpolední svačině je jogurt se zbytkem makového závinu ze včera. Pak věším vyprané prádlo. Jdu zalévat jen rajčata. V noci pršelo, tak venku nemusím. Večeři si dneska děti vybírají sami. Anetka chce ohřát řízek, který byl včera k obědu. Anča s Domčou chtějí toasty zapečené v troubě, jako bylo předevčírem k obědu. Takže se zase oháním v kuchyni. Dneska už naposledy. Manžel přijíždí po půl sedmé. Děti mají radost. Každopádně víme, že zítra už tak odpočinkový den nebude. Děti manžela uprosí a tak jim v mikrovlnce dělá popcorn. Anča s Domčou pak hrají hru, Anetka kouká na pohádky, manžel si čte na netu. A jelikož je nový měsíc, tak já aktualizuji fotky. Přehrávám si je z mobilu do počítače a vůbec je tak různě třídím. Jako bonus dnešního dne je moc hezký výjev na obloze, které se během chvilky (asi 20 minut) z modré mění v růžovou - oranžovou - červenou a zase do modré, až černé. V pozadí vše umocňuje duha. Manžel jde spát opět ve stejný čas, jako děti. Tedy kolem 21. Já si pak dlouho do noci píšu s kamarádkami (ze střední, od Apolináře a z práce). Spát jdu až po 23.

DEN TŘINÁCTÝ - sobota
Jak jsem včera psala, tak dnes bylo také splněno. Tedy žádné odpočívání. Manžel má budíček na půl sedmou. Já i Anička jsme obě vzhůru, takže vstáváme s ním. Snídáme včera připravený New York cheesecake. Povedl se a všem chutná, tak mám radost. Manžel pak za moje auto zapřahá vozík a vyráží směr OBI. Na 8 tam má být pro domluvenou dlažbu. Anička jde po 8 budit Anetku s Domčou, ale i oni už jsou vzhůru a dokonce převléknutí do domácího (Anča zatím v pyžamu). Připravuji snídani i pro ně. Sobě černý čaj, dětem ovocný. Pak přijíždí tchán a vzápětí manžel s první paletou dlažby. Musíme jí složit, dáváme rychle kávu a jede pro druhou. Tchán tu zůstává. Cosi u pergoly kutí, Anča s Anetkou si hrají venku a Domča sedí u pohádek (líhanovi se ven nechce). Za chviličku začne pršet a dokonce padají menší krupky (takže je chvíli úplně bílo). Já krmím kočky, dávám do pračky a předpřipravuju oběd. Pak přijíždí manžel s druhou paletou, takže zase makáme. V půl dvanácté tchán odjíždí domu na oběd. Já jdu vařit. Manžel ještě poklízí a holky jdou se mnou domů (celé mokré, protože celou dobu skákaly v loužích). K obědu připravuji zapečené nachos s fazolemi a dvěma druhy sýrů a dvěma salsami a dipem. Dáváme si kávu, ale já ji ani nestíhám dopít. Opět přijíždí tchán, tentokrát i s tchyní. Přiváží nám bavorské vdolečky, které tchyně dopoledne připravila. Chvilku debatujeme nad pergolou, ale pak se každý chopí nějakého nářadí a najednou všichni srovnávají terén pod budoucí podlahou pergoly. Odkopává se kus hlínového kopečku, opět se srovnává, kontrolují se zabetonované obrubníky. Já přenáším dešťovou vodu nachytanou ve staré vaně do sudu. Vanu pak musíme dát na stranu, protože i kolem ní se odkopává. Prostě pracujeme celé odpoledne. Včetně dětí. Ale jelikož si Domča udělal bebíčko (odřel se do nohy o kovovou zábranu na vrata), šel zase domu ke svým pohádkám. Tchýňata odjíždějí asi ve čtvrt na pět. My ještě poklízíme. V noci a dopoledne pršelo, takže venku zalévat nemusím. Zalévám jen předpěstky. O odpolední svačinu se postaraly vdolečky, takže jsem jí řešit nemusela (dopolední jsme vynechali). Vyndavám pračku. Děti chtějí k večeři párky, tak jim je ohřívám. Já si ho dávám také. Domča se nám večer pěkně rozchrchlává, má rýmu. Tak mě to moc netěší. Dostává kapky na kašel a vitamin C. Já jsem nějaká vyfoukaná, tak si dávám čaj na zahřátí. Anča s Domčou pak zase hrají, Anetka kouká na pohádky. Já ještě chvilku pracuji na fotkách a pak usedám ke knížce. Děti jdou spát v 21. Já s manželem až po půlnoci. Ta knížka se nedala odložit dřív :-)

DEN ČTRNÁCTÝ - neděle
Manžel má dnes Pohotovost, ale zatím mu nikdo nevolal, takže na denní nejde. Anička vstává jako první, ale je naučená, aby si šla pustit pohádky a nebudila ostatní. Domča přišel nad ránem a když zpozoroval Aničku, jak odchází, považoval za nutné nás vzbudit a informovat nás o tom. Chvilku jsem si povídali o všem možném a já jsem si při tom položila hlavu na manželovo rameno. Domča to komentoval slovy: "fujtajbl, tady nebudu", odešel za Ančou do obýváku a prásknul za sebou dveřmi od spodního pokoje. Hodně a dlouho jsme se tomu smáli. Anetka spala až do půl deváté. Ke snídani máme každý něco jiného. Anetka a já zbytek cheesecake, Domča vdolky od babičky. Anička s manželem plněnou tortilu. Hned po snídani si dáváme kávu. Včerejší práce se manželovi rozležela v rukách, takže dneska bude odpočinkový den. Já si ještě dopoledne stihnu zadělat na Estonský kringel, který pak hodinu kyne. Během jeho pečení pak stíhám připravit oběd. Dneska kuřecí maso s nivovou omáčkou a noky. Kringel se mezitím upekl a bude zítra ke snídani (i když se kolem něho všichni sbíhají, jak hladoví supi). Po obědě si dáváme kávu a manžel jede na menší nákup do Tesca. Pak si u svého auta mění jakési těsnění krytu motoru. Děti jsou venku s ním. Já využívám chvilku klidu a dělám si domácí wellness (mani, pedi, "kadeřnictví", "kosmetička"). Pak usedám k PC a dělám si objednávku nějaké kosmetiky. Tisknu podklady pro učení od logopedky. A poprvé od začátku karantény nám píše paní učitelka ze školky. Chce vědět, jak se děti mají a co dělají. A hned jim přidělila i nějaké dobrovolné úkoly a práce. Myslím, že je v rámci zabavení se splníme všechny. Pak přichází z venku všichni domů. Anetka s Domčou si jdou hrát. Anička s manželem paří na Xboxu. Večeři tentokrát připravuje manžel. Chleba ve vajíčku s hořčicí, cibulí, okurkou a rajčetem. Dáváme si kávu. Manžel je doma stále, nikdo nevolal ani na noční. Takže dnešní Pohotovost zůstala Pohotovstí a nezměnila se ve službu. Připravuji si věci do práce. Večer probíhá v tradičním duchu. Děti jdou spát kolem 21. Já s manželem po půl jedenácté.

Následující týden bude ve znamení zkráceného pracovního týdne. HURÁ! 3x do práce a 1x na home office. Manžel má příští týden jen 1 směnu, zbytek má dovolenou. Děti zase doma. Bohužel, připomeneme si smutné 7 výročí úmrtí mého dědy. Příští víkend měla být v Tuchlovicích pouť, ta je bohužel zrušená. A můj švagr bude mít narozeniny.

A pro jistotu přikládám i jídelníček následujících dní (opět zase pro inspiraci, jako na začátku tohoto příspěvku).

1. den:
snídaně - estonský kringel
oběd - lívance (děti), tatarák s topinkami (dospělí)
večeře - pečivo s paštikou

2. den:
snídaně - zbytek kringelu
oběd - hovězí na houbách s rýží
večeře - pečivo s tvarůžkovou pomazánkou

3. den:
snídaně - povidlové koláče od tchyně
oběd - lívance z kynutého těsta (připravoval manžel)
večeře - vařená šunka

4. den:
snídaně - pečivo s máslem a medem
oběd - špekové knedlíky se zelím
večeře - pečivo s pomazánkovým máslem a šunkou

5. den:
snídaně - vitacitový řez
oběd - hot dog s dipem z nivy a karamelizovanou cibulí
večeře - zbytek špekových knedlíků se zelím

6. den:
snídaně - jablečný řez od mamky
oběd - čína s rýží
večeře - toasty

7. den:
snídaně - tvarohový závin od tchyně
oběd - grilované kuřecí maso, zeleninový salát
večeře - párek s chlebem

8. den:
snídaně - domácí perník
oběd - šišky s mákem
večeře - knedlíky s vajíčkem

9. den:
snídaně - zbytek perníku
oběd - domácí langoše
večeře - rohlík s máslem a medem

10. den:
snídaně - domácí donut (pečený v troubě, ne smažený)
oběd - masové kuličky v rajčatové omáčce s těstovinami
večeře - pečivo s pomazánkovým máslem

11. den:
snídaně - vánočka od tchyně
oběd - krůtí maso s rajčatovo-cuketovým lečem a rýžovými nudlemi
večeře - pečivo s hermelínovou pomazánkou

12. den:
snídaně - rebarborový koláč (domácí z vlastní rebarbory)
oběd - zemlbába od tchyně
večeře - pečivo s rybí pomazánkou

13. den:
snídaně - cereálie s mlékem
oběd - černá omáčka s vepřovým masem a hrnkovým perníkovým knedlíkem
večeře - chlebíček (z oslavy svátku)

14. den:
snídaně - ovocný dort (z oslavy svátku)
oběd - pečené vepřové maso v coca-cole, americké brambory
večeře - palačinky

V příštím týdnu plánuji: vepřové maso v mrkvi, noky se špenátem a kuřecím masem, svíčkovou a další dobroty. Na zítřejší snídani mám upečenou banánovou buchtu s čokoládou a v plánu je upéct i jablečný závin a skořicové šneky (z kynutého těsta).

středa 29. dubna 2020

Čtenářské okénko - duben 2020

Knihu, kterou jsem do počtu zařadila ještě do března, ale dočítala v dubnu, byla kniha Berge od spisovatele Jana Kjaerstada. Ačkoliv má kniha na Databázi knih velmi dobré hodnocení, mě nezaujala. Kniha je rozdělena do tří částí. První očima novinářky, druhá soudce, třetí vraha. Ale je to opravdu vrah? Vražda pěti lidí v chatě uprostřed přírody. Jedním z nich politik, jeho dcera, francouzský režisér, ale i dítě. Novinářka, politikova fanynka, nakonec otěhotní s domnělým vrahem. Soudce není přívrženec politika, ale za to je to velmi samotářský jedinec. A je vrah, Berge, opravdu vrah? Otevřený konec. Spousta politických odboček od hlavního tématu. Nebavilo mě to. A posledních 30 stran jsem vzdala, protože bylo jasné, jak to "dopadne".

První knihou dubna, pak byla další kniha od spisovatelské dvojice Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen. Ano, moje oblíbená dvojice, se kterou jsem strávila téměř celý únor. Sice jsem celou sérii četla na přeskáčku, knihy však měli vzestupnou tendenci. Nejen v napětí, ale v kvalitě celkově. Na Sněhurčinu rakev jsem se proto těšila opravdu hodně. Když jsem otevřela tuhle knihu a přečetla jména Stina či Ingrid, bylo to jako setkání se starými známými. A dopadla kniha podle očekávání? Dopadla. Hlavní příběh nalezených ostatků ve skleněné rakvi byl napínavý. Hodně pátrání v historii rodiny a jejích přátel. A vedle toho příběh Stiny, který se zase posunul o kousek dál. Zjistila, že Kent byl vlastně tajný agent a její otec měl na svědomí velký zločin. Přesto však Stiny příběh končí otevřeně, takže očekávám další pokračování, na které se těším už teď.

Druhou knihou v dubnu byl Chlapec, který přestal plakat od Ninni Schulman. V knize jde o sérii žhářství. Kdo je pachatel? Během čtení jsem měla několik typů, ale ten, kdo to skutečně byl, mě nenapadl. Tahle knížka je velmi příjemné čtení, hlavně konec byl velmi napínavý. Ale takový ten wow efekt jsem z toho neměla. Podle Databáze knih byla prvotina autorky lepší. Tu jsem nečetla. Bohužel, je na první díl v této knize dost odkazů. Takže spoustu věcí si člověk musí domýšlet, jak to asi bylo. Takže školním hodnocením, za mě 2.

Třetí knihou dubna byla odpočinkovka v podobě Patrika Hartla - Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Hroznej název... :-) Ale když knihu rozečtete, pochopíte, že jde o jedno jméno a tři přezdívky. O partu 4 chlapů, kteří se sejdou po 20 letech na třídním srazu. A začnou vymýšlet, jak si dokázat, že nejsou sráči. Vtipné, odpočinkové a přesně takové, jaké jsem od Patrika Hartla očekávala. Jeho knížky jsou zaručené odpočinkovky, u kterých se člověk zasměje a odpočine si. Nemám problém po něm sáhnout i do budoucna.

Koncem dubna jsem rozečetla ještě jednu knížku, Dopisy ztraceným. Ale jelikož jsem jí rozečetla poslední den v dubnu, zahrnu jí počtem i popisem až do května.

Jinak už je vidět, že je venku lépe a hodně lítáme po zahradě. Plus práce (i home office), kdy brzo vstávám a večer už nevydržím tak dlouho. Nepřečetla jsem tolik knížek, kolik by se slušelo. No, snad to v delším květnu doženu.

LEDEN 5
ÚNOR 5
BŘEZEN 5
DUBEN 3
CELKEM V ROCE 2020 18

čtvrtek 23. dubna 2020

Divadelní okénko - Velké lásky v malém hotelu

Já chápu, že teď na nějaké divadlo není ani pomyšlení. Ale proč Vám nedoporučit něco, co bylo fajn. A jak po této nešťastné smutné době podpořit správné věci. Třeba investicí do kultury.
Na divadelním představení Velké lásky v malém hotelu jsem byla vloni s manželem. V hlavní roli této divadelní hře byl Lukáš Vaculík (moc ráda jsem ho viděla na vlastní oči). Po jeho boku pak dále Olga Želenská, Marcel Vašinka, Alžběta Stanková, Filip Tomsa, Roman Štolpa a další.
Klasické téma nevěry. Tentokrát člen vlády s vdanou sekretářkou. K záletům si vybere hotel, kde je i jeho manželka. Alibi mu vymýšlí tajemník a všechno se to pořádně zamotá. Klasika. Ale velmi povedená klasika, u které si dobře odpočinete a pořádně se zasmějete. Za mě mohu jen doporučit.

pondělí 30. března 2020

Čtenářské okénko - březen 2020

První knížku března, kterou jsem rozečetla na konci února (opravdu na konci, proto jí v únoru nezmiňuji), byla knížka Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od Jonase Jonassona. Humoristický román, který střídá období. Současnost a různé životní etapy hlavní postavy, stoletého Alana. Alan, v den oslavy stých narozenin, vylezl z okna domova důchodců a vydal se na dobrodružnou cestu. Během této cesty je obviněn z trojnásobné vraždy. Díky jeho dlouhému věku se přiblížíme různým historickým událostem. Od první světové války až po atomové bomby v Japonsku. Od Čanghajška po íránské vězení. Od Sovětského svazu po indonéskou velvyslankyni v Paříži. A spousta dalšího. Je to velmi povedené čtení. Takový jiný Forrest Gump.

Druhou knihou v březnu byla Němci od Jakuby Katalpy. Jakuba Katalpa je pseudonym, za kterým se ukrývá žena. Tereza Jandová. Kniha Němci začíná pohřbem otce čtyř sourozenců. Jediná dívka mezi sourozenci se rozhodne pátrat po své babičce, která otce opustila, když byl miminko. Proč to udělala a žije ještě babička? Příběh nás nejprve zavede do Německa a posléze do období druhé světové války. Hlavní příběh se tedy odehrává ve Rzech, kam se Klára vydala učit. Moc pěkná kniha, kterou doporučuji přečíst. Za mě moc dobře napsaná, hezky se četlo.

Třetí knihou března je druhá kniha od Jakuby Katalpy. Kniha s názvem Doupě. 70letá vdova se po smrti manžela nemůže smířit s tím, že si nemá s kým povídat. Komu by vyprávěla svůj příběh. A tak si ze sklepa začne stavět doupě. Uvězní v něm pošťáka, o kterého se stará, vaří mu a vypráví. Jak s tímto hlavním příběhem souvisí stará Vietnamka? A jak s tímto příběhem souvisí manželská dvojice z Ameriky (Japonci), kde manželka trpí rakovinou? Za mě je tam ta linie Američanů úplně zbytečná. Kniha byla zkraje dost rozplizlá. Stejně tak její konec mě nenadchnul. Nebylo to úplně špatné čtení, ale po Němcích jsem čekala něco lepšího.

Čtvrtou knihu v březnu, kterou jsem přečetla, je Paní plukovníková od Rosy Liksomové. Zajímavý pohled na Finsko během druhé světové války. Knihy z války se hodně točí kolem Německa, Polska a dalších oblastí. Ale Finsko pro mě zůstávalo tajemnou zemí. Díky Paní plukovníkové se mi tak rozšířily historické znalosti. Samotný příběh, je velmi svérázný. Hlavní postava vypráví svůj životní příběh. Největší část tedy tvoří život s plukovníkem. Jeho světlou, ale i stinnou stránkou povahy. Zajímavé čtení, rychle přečteno. Jen z těch finských názvů měst, jezer, hor a dalších zeměpisných názvů se mi motala ke konci hlava :-)

Pátou knížkou, po které jsem v březnu sáhla, ale nedočetla, je Berge od Jana Kjaerstada. Jelikož jsem asi ve třetině, zařadím tuto knihu do březnového okénka jen počtem přečtených knih. Ale popis dám až v dubnu, protože z první třetiny zatím nemohu soudit celou knihu.

LEDEN 5
ÚNOR 5
BŘEZEN 5
CELKEM ZA ROK 2020 15

pondělí 23. března 2020

Žití v posledních dnech

Tak, jako každou rodinu v ČR, i nás ovlivnilo dění posledních dní/týdnů. Nejprve to bylo zavření školky. Tu nám zavřeli ze dne na den. Respektive jeden den jsme vyzvedávali po obědě a odpoledne viselo na webu, že je od druhého dne školka zavřená. Nám rodičům nikdo nedal vědět. Jen to prostě oznámili na netu. By mě zajímalo, kolik lidí se to dozvědělo až v ten den ráno, když přivedli děti do školky. My tak museli narychlo shánět hlídání dětí. Naštěstí na jeden den. Nakonec hlídal tchán. Sám. Ale zvládl to bravurně. A následující dny jsme se začali s manželem doma střídat. Když měl směnu, byla jsem na home office. Když měl volno, šla jsem do práce. Nařízení a restrikce se však nadále zpřísňovala. Moje firma celoplošně home office nepodporuje. Ale minulý týden jsem nastydla a tak jsem radši doma, i když má manžel volno. Nemyslete si, home office není dovolená. A musím mít provolaných celých 7 hodin. Takže když je manžel v práci, musí tu být děti v klidu (což bývá docela problém). Během půlhodinové přestávky na oběd ohřeju jídlo den předem uvařené, rychle ho do sebe naházím a hurá zase k PC a telefonu. Bývá to vyčerpávající víc, než chození do práce. Už se těším, až mi bude líp a zase do práce vyrazím. Na letišti to teď taky moc zábavné není. Leteckých společností do Prahy už moc nelétá a tak je jen otázka času, kdy zredukují směny i manželovi.
Člověk se naučí žít s nějakými nařízeními a povinnostmi. O tom žádná. Roušky nám ušil tchán. Do obchodu chodíme po jednom a jen ve správný čas. Jsem ráda, že máme dům se zahradou, že děti mohou ven alespoň tam. Nejhorší je ta nejistota, jak dlouho tohle všechno potrvá. Vypadá to, že díky koronaviru holky přišly o zápis do školy, 3 lekce plavání, poslední školkovou besídku v kulturním domě, tablo fotografií, školku v přírodě a spoustu dalších. Je mi to kvůli nim líto. Jim to zatím nedochází, protože neví, o co přichází. Já to vím a štve mě to. Na druhou stranu jsem ráda, že chodí jen do školky. Že v mezi čase hovorů nemusím ještě řešit úkoly a jejich vzdělávání. Dle toho, co slyším od kamarádek a známých, dostávají děti docela zabrat. Nebo spíš rodiče.

Držme si palce, ať je to brzo pryč. Ať jsme všichni zdraví a všechno dobře dopadne.

pondělí 16. března 2020

Bazaliom

Bazaliom je zhoubný kožní nádor, kterému se říká rakovina starých lidí. Nejčastější výskyt bazaliomu je v oblasti obličeje a krku. Nejohroženější skupinou jsou staří lidé, nad 60 let. Bazaliom je přímým důsledkem slunečního záření. Druhá nejčastější skupina lidí, kteří bazaliom mají, jsou ti, co se rádi vystavují v solariu. V obličeji (hlavně třeba na nosu, uchu apod.), může být velmi nebezpečný a opravdu až zhoubný. Většinou se léčí tak, že se chirurgicky odstraní. Bohužel, asi 50% pacientům se bazaliom vrátí.

Tolik v kostce o něčem, čím jsem si prošla i já.

Už je to velmi dlouho, co se mi na zádech utvořil menší červený útvar. Když jsem tak zpětně přemýšlela, kdy asi poprvé, došla jsem do roku 2012, kdy jsme byli na poslední velké dovolené u moře. Tedy v Thajsku. Časem se to postupně zvětšovalo, ale nijak dramaticky. Kdykoliv jsem navštívila svoji obvodní lékařku, bylo mi sděleno, že je to buď ekzém nebo plíseň. Na ekzém jsem dostala Locoid, antibiotickou mastičku s tím, že pokud nezabere, je to plíseň a mám si koupit něco v lékárně. Locoid nezabral, tak jsem to nechala být. Řešila jsem děti, respektive nedonošené holky a na nějaký flíček na zádech nebyl čas. Locoid jsem měla dokonce dvakrát. V loňském roce jsme si i s dětmi udělali první dovolenou u moře, v Itálii. Poté si manžel všiml, že se mi onen útvar opět zvětšil. Jelikož jsem byla doma, měla jsem čas řešit doktory a tak jsem se donutila poprvé objednat na kožní.

Já měla útvar mezi zády a bokem. Tedy místo, které není na přímém sluníčku, protože je neustále pod tričkem. Pouze v plavkách může být vidět, i když nosím jednodílné. V solariu jsem v životě nebyla. A 60 mi také ještě nebylo... :)
Útvar na zádech měl sytě červenou barvu a měnil svůj povrch. Jednou byl hladký, jednou strupatý. Občas svědil.

Kožní si útvar prohlídla a konstatovala, že je to buď ekzém nebo plíseň. Divila se, že Locoid nezabral a napsala mi kortikoidní mastičku. Měla se aplikovat 14 dní a pak, že se uvidí. Jenže mastička opět nezabrala a to se doktorce nelíbilo. Zaslala mě na chirurgii. Měl se odebrat jehlou menší vzorek, který se měl poslat do laboratoře. Jenže paní doktorka svoji žádost napsala dost podivně a pan chirurg si myslel, že mi má odebrat cca polovinu onoho útvaru o velikosti pětikoruny. Těsně před zákrokem se vyjádřil, že se mu do toho úplně nechce řezat. Nevíme, co to je a jak to bude reagovat. Dal mi na výběr. Buď tedy odebereme část. Když se ukáže, že to byla banalita, která se dá vyřešit jinak, než chirurgicky, došlo by k tomuto zákroku zbytečně. Nebo se ukáže, že to je něco vážného a bude se muset řezat znovu. Ale jak už bylo řečeno, když se do toho řízne, nebudeme vědět, jak se to bude hojit, když ani nevíme, co to je. A druhá varianta byla kompletní odstranění. Rozhodla jsem se, že když už to tam mám tak dlouho, bude lepší to raději vyříznout celé. Dostala jsem lokální anestezii (do místa těsně kolem útvaru) a šlo se řezat. Bylo z toho 7 stehů. Manžel mi měl ránu kontrolovat a měnit obvaz. A za 14 dní na vyndavání stehů.

Rána se hojila dobře (na zádech bývá s hojením problém), jen jizva nebyla úplně esteticky hezká. Spíš taková pěkně rozšklebená. Ale říkala jsem si, že na zádech je to jedno. Hlavně, že je ten flek pryč.

Po 14 dnech jsem přišla na vyndavání stehů. Můj doktor tam nebyl, tak mi je vyndaval primář oddělení. A zároveň mi řekl, že to byl bazaliom. Smál se, že je to nemoc důchodců, jak je možné, že to mám já. A že nejlepší možné řešení, je chirurgické. Což jsem podstoupila, takže můžu mít klid.

S výsledky jsem šla do týdne ke své kožní. Prohlídla si jizvu, doporučila tlaková cvičení, aby byla jizva pružnější. Říkala, že na tomto místě se bazaliomu bát nemusím, že to bude všechno v pořádku. Není to předzvěst toho, že bych měla rakovinu jinde. Je to opravdu přímý důsledek sluníčka. Prý se teď budeme všichni v opalovacích krémech koupat. Přečetla si celou zprávu a zjistila, že v jednom místě byl bazaliom neohraničený. A že je dost možné, že v tom místě něco zůstalo. A vzhledem k tomu, že se to rádo vrací, chtěla, abych šla na reoperaci. No, souhlasila jsem. Nechcete mít na zádech dobrovolně bazaliom.

Hned zkraje letošního roku jsem se tedy vydala na chirurgii podruhé. Můj chirurg už se smál, že si to zopákneme, že mě toho neušetřil. Ale lepší znovu, než tam něco nechat. Tentokrát mám na zádech 9 stehů. Celá původní jizva musela pryč a z každé strany se vyřízlo navíc asi půl centimetru. Dále si chirurg smál, že už mám jizvu, jako při transplantaci ledviny. Opět doporučil ošetřování jizvy a zaslal mě domů s tím, že do 14 dnů na vyndavání stehů.

Ačkoliv víc stehů, tentokrát je jizvička pěkně tenká a nenápadná. Povedla se lépe. A opět se dobře hojilo. Možná o něco lépe, než po prvním zákroku.

Po 14 dnech už opět byly i laboratorní výsledky. Ukázalo se, že k druhému zákroku už dojít nemuselo. Kůže už byla čistá. Bazaliom nebyl prorostlý do hloubky a v místě neohraničení skutečně končil. Ale lepší to podstoupit, než aby tam něco nechat.

Dále budu chodit na častější kontroly na kožní, kdyby se to někde začalo objevovat znovu.


Dávejte na sebe pozor. Nepodceňujte sluníčko, které už začíná být pěkně agresivní. Zdraví máme jen jedno.

pondělí 2. března 2020

Čtenářské okénko - únor 2020

Únor je krátký měsíc, navíc problémy s prací... Času moc na čtení nebylo, ale i přes to, jsem přečetla tohle:

- první knížka února, byla pátá knížka ze série s vyšetřovatelkami Ingrid Nyströmová a Stina Forssová. Kniha s názvem Bez slitování je velmi čtivá. První dvě knížky ze série (Motýlí dům a Jako zvěř) bohužel přečtené nemám, ale první si můžu půjčit v knihovně, druhou mi půjčí tchyně ve čtečce. Obě jsou ale naprosto bezkonkurenčně vyprodané. Třetí až šestou knížku má tchyně v papírové podobě (tu prostě preferuji, za každých okolností). V loňském roce jsem četla Ledové hlubiny a V bouřlivé noci. Obě perfektní a píšu o nich v minulých článcích s knížkami roku 2019. Musím říct, že čím novější kniha, tím napínavější a lepší příběh. I hodnocení na Databázi knih má vzestupnou tendenci. Bez slitování se zaměřuje na emigranty, nenávistné a rasistické sklony. V celé sérii figurují stejní vyšetřovatelé. Takže během čtení nejen, že honíte a odhalujete vrahy, ale prožíváte i příběhy vyšetřovatelů. Tato kniha bohužel končí smrtí jednoho z nich. On však tajně sledoval svoji kolegyni. V každém díle, se z tohoto příběhu dozvíte trošku víc. Odkrývá se hezky postupně.

- asi nikoho nepřekvapí, že kniha února č. 2, je následující díl po knize Bez slitování. A to Archanděl. Spisovatelská dvojice Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen - kteří jsou i manželé - prostě umí. Jsou pro mě takovým dobrým konkurentem pro manželskou dvojici, píšící pod pseudonymem Lars Kepler. Archanděl se vrací ke starému, neuzavřenému případu sebevraždy muže. Respektive patoložka prochází staré spisy, které se objevily doma, po smrti jejího bývalého nadřízeného. Všimne si některých nesrovnalostí, které konzultuje s kamarádkou a vrchní komisařkou Ingrid Nyströmovou. A rozbíhá se velmi čtivý a napínavý příběh. Brutální vražda metalové skupiny a údajná sebevražda jejich vraha. Ale je to opravdu tak? Maximálně doporučuji.

Série s Ingrid Nyströmovou a Stinou Forssovou vycházela v tomto pořadí: Motýlí dům (chybí mi k přečtení. Nikde ho neseženete. Naše knihovna MÁ!!!! Takže půjčuji a přečtu); Jako zvěř (chybí mi k přečtení. Půjčeno od tchyně ve čtečce a vrhnu se na ni, jakmile přečtu Motýlí dům - alespoň první dvě knížky budu číst po sobě), Ledové hlubiny (přečteno v roce 2019 - potopení Estonie), V bouřlivé noci (přečteno v roce 2019 - mrtvola ve shořelém statku s vidlemi v zádech), Bez slitování (přečteno únor 2020 - rasistické motivy), Archanděl (přečteno únor 2020 - náboženství, lékařské pokusy, death metal).

- třetí knížka února je tedy první ze série spisovatelů R. Voosena a K. Signe Danielsson. Motýlí dům vyšetřujE vraždu starého chovatele motýlů. Ale je opravdu tak "čistá" duše, jak se na první pohled zdá? A proč celý příběh začíná ve čtyřicátých letech v Izraeli? Velmi pěkné čtení, i když jako první kniha z celé série přeci jen trošku slabší, než následující knihy. Téma homosexuality, záměna identity a další. A vlastně prvně se setkávají vyšetřovatelky Ingrid Nyströmová, která je v první knížce povýšena do hlavní vyšetřovatelky a Stina Forssová, která se z Německa stěhuje do Švédska kvůli svému otci.

- čtvrtá knížka února asi nikoho nepřekvapí. Jako zvěř. Poslední kniha, která mi v celé té úžasné sérii chybí. Jak byli umučení svatí, tak umírají současné oběti. A je celá tahle náboženská tématika ta hlavní vyšetřovatelská linie? Stina se vrací během vyšetřování do Německa. A Ingrid řeší svoji rakovinu prsu. Ta ji pak provází v celé sérii. Respektive se o ní zmiňuje v každé knize.

Takže série všech 6 knížek přečtena. Motýlí dům jsem zhltala za dva dny. Neuvěřitelné. Už se těším na sedmý díl, který má vyjít na konci února. Jestli budou spisovatelé pokračovat ve vzestupné tendenci napínavosti a čtivosti, bude to opět pecka.

Pátá knížka února byla od spisovatelky B. A. Paris, V pastí lží. Vcelku napínavá knížka. Jen je škoda, že během první kapitoly víte, jak to asi skončí. Podobný námět totiž mají mnohé knížky či detektivní seriály. Včetně legendárního Colomba. Je Cass opravdu nemocná, jako byla její maminka? Je spouštěčem jejích psychických problémů to, že nepomohla své kamarádce, která byla nalezena zavražděná? A kdo je vrah? Jak už jsem psala, velmi pěkná čtivá knížka. Jen bez toho wow efektu.

LEDEN 5
ÚNOR 5
Celkem v roce 2020 (zatím) 10 knih

úterý 25. února 2020

Divadelní okénko - Můžem i s mužem

Máte rádi seriál Sex ve městě? Tlachání 4 ženských o životě, chlapech, sexu? Tak v tom případě, Vám tohle divadelní představení doporučuji. Byla jsem v loňském roce a sama. A docela jsem dobře udělala, protože nevím, jak by to manžela bavilo. Trochu jsem měla obavy z obsazení, jestli to vůbec bude stát za to, ale stálo. Vanda Hybnerová byla neuvěřitelně skvělá. Stejně tak Jitka Sedláčová. Její způsob "nápravy" povislých víček a povadlých prsů, mě baví dodnes. Dále byly v obsazení Kateřina Hrachovcová (právě jí jsem se v tom představení bála, ale zbytečně) a Dáša Zázvůrková. Právě posledně jmenovaná začíná představení tak, že obchází hlediště a baví se s diváky, jako by to byli její známí a kamarádi. Vtipné, zábavné, odpočinkové.

pondělí 17. února 2020

Tip na výlet s dětmi: ZOO Safari Dvůr Králové nad Labem

Loni v září jsem s dětmi podnikla výlet do vyhlášeného ZOO Safari. Kdysi dávno jsem tam byla se základkou a popravdě jsem si to moc nepamatovala. Nejčastěji chodíme do pražské ZOO nebo do mini zoologických zahrad, jako je třeba Statek U Merlina.
Od nás jsme museli vyrážet velmi brzo a jelikož se jelo autobusem, dala jsem dětičkám Kinedryl. Takovou dlouhou cestu autobusem totiž jeli poprvé. Dojeli jsme kolem 10 a před 16 už jsme vyráželi domu, abychom přijeli zavčasu. Za těch 6 hodin jsme prošli celou ZOO, projeli se autobusem na Safari. A dětičky si pohráli ve velkém prolézacím hradě. Mně osobně ta ZOO trošku zklamala. Ale je to asi tím, že jsem zvyklá na tu velkou pražskou, kde je opravdu hodně zvířat. Ve Dvoře Králové jsou hlavně zvířata z Afriky. Žirafy, zebry, nosorožci (kteří v té pražské chybí a tohle beru, jako velké plus ZOO Dvůr Králové),... Když si projdete celý areál, vydáte se směr Safari. Je to delší procházka, pro děti docela nezajímavá. Pak si připlatíte za autobus, kterým projedete "osmičku" ze silnice a máte po Safari. Je možnost si toto Safari projet i vlastním autem, což věřím, že je zajímavější. Autobus, kterým projíždíte otevřené plochy se zvířaty, nemá okna. A řidič je i zároveň průvodce, který Vám o zahradě vypráví.
Cenově ZOO Dvůr Králové je trošičku levnější, než ta pražská. V ZOO Praha dáte za dospělého 250,-, ve Dvoře Králové 230,-. Dvůr Králové ale rozlišuje ceny v hlavní sezoně a mimo sezonu. V pražské ZOO vidíte, že jsou peníze nějakým způsobem investovány. Nové výstavby apod. To mi ve Dvoře trošku chybělo. Ceny za občerstvení jsou vcelku podobné. Za 6 hodin bylo vcelku hotovo a mohlo se jet. Na pražské ZOO mi těch 6 hodin připadá málo.
Dětičky však byli spokojené, výlet si užili.








pondělí 10. února 2020

Divadelní okénko - Báječná neděle v parku Creve Coeur

V loňském roce jsem se docela rozchodila do našeho Kulturního domu, na všemožná divadelní představení. Přiznávám, že nechodím na úplně všechna, ale v loňském roce toho bylo opravdu dost.

V dřívějších dobách jsem měla různé "divadelní" vlny. Když nebudu počítat divadelní představení navštívená se školami, nejintenzivnější období divadel bylo s mým prvním přítelem, Štěpánem. V rámci Klubu diváků na jeho střední škole, jsme navštívili několik představení, např: v Divadle Komedie, v divadle Pod Palmovkou a další. Postupem času přišlo spíš období kina a koncertů. Až po přestěhování na Stochov jsem hledala nějakou možnou zábavu, když jsem byla "sama" v novém městě. Musím říct, že mi tento "model" naprosto vyhovuje. Nemusím se složitě rozhlížet po rozmanité nabídce xy divadel v Praze. Máme tu jeden kulturní dům a čekám, co přijede za zájezd. A buď jdu nebo ne. Některá představení se musí rezervovat hodně dopředu, protože je o ně velký zájem. Ale hezky postupně...

Báječná neděle v parku Creve Coeur bylo první představení, které jsem u nás viděla. Zájezdní představení Divadla Kalich. Představení se konalo 19. ledna 2019. V hlavních rolích Sabina Remundová, Lucie Žáčková, Barbora Munzarová a Iva Janžurová. Mimochodem, Iva Janžurová toto představení i režírovala. Když vešla na divadelní prkna Sabina Remundová a promluvila, celým sálem se ozvalo "Ta je celá máma." Lehká komedie o vymanění se z obyčejného života. Rádoby rázná Munzarová, senilní Janžurová a nahluchlá Remundová. Tyto dámy se krásně doplňují. Na tomto představení jsem byla i s manželem (nechodíme spolu pokaždé) a dodnes na něj vzpomínáme. Vidět Ivu Janžurovou na vlastní oči je prostě zážitek.

pondělí 3. února 2020

Čtenářské okénko - leden 2020

Kniha číslo 1 nejen v lednu, ale i v celém roce 2020 je Holka pro všechno od Charlotte Roche. Co k této knížce říct? Slabota, velmi slabý rozjezd letošního roku. Ale přeci jen, nebudeme začínat rok vážnými tématy, jako je válka nebo nějakým thrillerem. Slátanina. Rodina si najme holku na úklid, vedení domácnosti, hlídání. Líná paní domu (která pořád spí) si nejprve představuje, jak jí svede. Což se jí povede. A pak si vysní, jak zabije své rodiče, kteří se rozvedli, když byla malá. Má to otevřený konec. No, mám přečteno. A můžu pokračovat pořádnými knížkami dál.

Druhá knížka v lednu byla Osvětimská ukolébavka od Mario Escobara. Konečně pořádná knížka. Tentokrát se ovšem nejedná o židovskou tématiku. Ale o vyhlazování a likvidaci cikánů. V knížce jde o smíšenou rodinu. Ona čistokrevná árijka, on čistokrevný cikán. Děti míšenci. Ona nechce opustit rodinu a tak se všemi putuje do Březinky. Po dlouhé době knížka, která nekončí tím, že ji vypráví ten, kdo to prožil. Ona to totiž ani vyprávět nemůže...

Třetí knížka v lednu je taková detektivka z uměleckého, malířského, prostředí. Jedná se o Byt v Paříži od Guillaume Musso. Bývalá policistka a autor divadelních her si, díky omylu pronajímatele, pronajmou stejný dům. Dům, ve kterém bydlel malíř s velmi zajímavou minulostí. Pohybujeme se nejen v Paříži, ale i v Madridu a New Yorku. Najdou se údajné tři obrazy, které namaloval před svojí smrtí? A co vůbec bílou a fosforeskující barvou maloval? Kniha se velmi pěkně čte. A mohu jen doporučit.

Velmi pěkná oddychovka byla čtvrtá lednová knížka. Láska pro samouky od Barbory Šťastné. Čtyřicátnice, která se rozejde se svým manželem, ale dál pečují o své dvě větší dcery. Jaké je to se seznamováním po 40? Vtipné, ženské, povedené. Ano, byly tam pasáže, které byly moc natažené. Ale také tam byly pasáže, ve kterých jsem se našla. Kdo nechce nervák, ale ani typickou červenou knihovnu, můžu vřele doporučit.

Pátá lednová knížka se jmenuje Neviditelná republika od Joan Peruga. Spisovatel pocházející z malého státečku mezi Španělskem a Francií, z Andorry. Příběh o knihovnici, která pátrá po vzácné knížce. Navštívila autorka záhadné knížky Andorru? Jakým způsobem může knížku získat? Nápad vcelku dobrý. Bohužel, musela jsem se do knížky dost nutit. Styl, kterým je napsaná, mi absolutně nevyhovoval. Ale přečetla jsem jí, takže vím, jak to všechno dopadlo. Kdo chce netypickou knížku, nechť si přečte.

No, pět knížek za leden, to je vcelku pěkné a mám nasazené velmi pěkné tempo. Jen se obávám, že v nadcházejícím období to bude trošku horší. Od února nastupuji do nového zaměstnání a tak mě čeká velmi brzké vstávání. Nevím, jak budu mít energii k večernímu čtení. Ale mám tu dvě půjčené knížky od tchýně, které jsou pokračováním již rozečtené série. Tak mám motivaci k rychlému vrácení.

LEDEN - 5

pondělí 27. ledna 2020

Tip na výlet s dětmi: Lužná u Rakovníka

Když se řekne Lužná u Rakovníka, spoustě z Vás se určitě vybaví Muzeum Českých drah. Což je správně. Spousta historických vozů. Venkovní i exteriérová expozice. Neboli vystavené lokomotivy parní, motorové, elektrické,... spousta vagonů (některé zpřístupněné i zevnitř). Stříbrný šíp. A spousta dalších. Uvnitř malého domečku je krásné funkční modelové kolejiště, spousta dokumentů, fotografií a dalších materiálů. Užijí si velcí i malí.






Kdo se nechce jen koukat, ale i nějakým tím historickým vozem se svést, má možnost. Několikrát do roka jsou vypravovány různé historické vlaky. Ano, nejznámější je asi Posázavský Pacifik (na ten mám zálusk také). Ale i právě z Lužné jsou různé soupravy vypravovány. My si také udělali tento výlet. Vlak jel z Lužné do Berouna. My nastupovali v Rakovníku a vystupovali v Nižboře. Na břehu řeky Berounky jsme si udělali piknik a klasickou lokálkou přejeli do Křivoklátu. Navštívili místní hrad a pokračovali do Rakovníku. Velmi příjemný výlet a dětem se moc líbilo.









Lužná ale nejsou jen vlaky. Co by kamenem dohodil (kousek autem nebo pomalým krokem pěšky přes les), v areálu bývalé pily, je Muzeum amerických veteránů JK Classics. Auta značek Ford, Cadillac, Dodge, Mustang, Chevrolet,... A nejen to. Dokonce je tu vystavená Tatrovka dvojice Zikmund a Hanzelka.









Není to tak dlouho, co jsem viděla jeden díl Garáže, vysílané na Seznamu, právě o tomto muzeu a jeho majiteli.
V areálu je i restaurace, kde se můžete občerstvit. Taktéž stylově zařízená. Já si dala kafe a děti zmrzlinu. A než jsem kafe dopila, děti si malovali křídami a nebo jsou k dispozici odrážedla.
Také se zde konají různé srazy veteránů. Všechno dohledatelné na jejich webových stránkách.

úterý 21. ledna 2020

Cestovatelské okénko - Berlín a Sachsenhausen 2019


Plán na tuto cestu jsme měli připravený na konec června 2019. Jednak měli být dětičky s prarodiči na Šumavě. A taky jsme měli 10 výročí svatby, takže jsme si chtěli udělat výlet pro sebe, být jen my dva. Všechno ale muselo být zrušeno kvůli Aničce, která si první den na Šumavě zlomila ruku. Místo v Berlíně jsem tak trávila víkend v Motole na ortopedii. Následujících 6 týdnů jsme doufali, že jí sádru a dráty vyndají před odletem do Itálie. To se povedlo. Povedla se i celá Itálie. Naše první dovolená v 5ti.
Jen co jsme se vrátili z Focene, zastavili jsme se u tchánovců. Děti tam zůstali na noc a v neděli z tchýně vypadlo, že má od středy dovolenou. Doma nás tak napadlo, že bychom mohli uskutečnit náš plán na Berlín. Chvíli jsme zvažovali pro a proti. Pak se manžel zeptal babičky. S moc velkým nadšením to přijato nebylo, ale klaplo to. A tak jsme mohli oživit náš plán na výlet do Berlína, s menšími úpravami (např.: vynechání Drážďan a zkrácení o 1 noc).

14. 8.:
Manžel sjel do Nižboru pro objednanou kávu a pak na Kladno pro nový telefon. Obkladač si přišel prohlédnout koupelnu, už se to konečně hne. A večer jsme odvezli dětičky k prarodičům. To byla náplň dnešního dne. Večer přemýšlíme, co je všechno třeba udělat. Pijeme víno, plánujeme a já si čtu Růži bílou, černý les. Spát se musí jít brzo, protože se ráno vstává velmi časně.

15. 8.:
Budík máme na 5 hodinu. Vstávat se mi vůbec nechce. Ještě, že je to kvůli výletu. Snídáme. Já toastový chléb s máslem a marmeládou, čaj. Balíme a po 6 hodině vyjíždíme.
První zastávku máme na smečenské benzínce. Manžel tankuje naftu, je 9°C. A kupuje nám kávu. Dále jedeme přes Slaný, směrem na Mělník. U Mělníku se napojujeme na D8, po které jedeme až na hranice. Těsně před hranicemi zastavujeme na benzínce, kde si zapínáme navigaci. Hranici překračujeme v 8 hodin. Z Drážďan, které objíždíme po obchvatech, vidím Zwinger i věž Kreuzkirche Dresden. Pak si to svištíme po dálnicích.
Necelých 60km před Berlínem máme další pauzu. Když dojíždíme k našemu parkovišti, vidíme letiště Berlín SXF a letouny Ryanair, EasyJet a Onur Air.
Na vyhlídnutém parkovišti P+R parkujeme cca v 10:50. Jdeme na zastávku Altglienicke. Na zastávce si v automatu kupujeme celodenní jízdenky na všechny 3 pásma. Každá za 7,50€. Linkou S45 jedeme na letiště Schönefeld, kde přesedáme na vlak RE7. Ten odjíždí z nástupiště 4 a jedeme s ním na Alexanderplatze. Tady vystupujeme.
Nejprve si dáváme pozdní oběd. Já Bratwurst menu a Jirka Currywurst menu. Oba s colou. Jdeme ven z nádraží a ve Starbucksu si dáváme kávu. Manžel překapávanou a já caramel macchiato. Pak už konečně vycházíme objevovat město.
Na Alexanderplatze stojí TV věž. 250m vysoká, postavená v letech 1965-69. Dále jdeme přes park, kde je Marienkirche, Socha Neptuna a Rotes Rathaus. Po Karl-Liebknecht-Strasse jdeme k Berliner Dom (impozantní) a Altes Museum (také moc krásné). Dále jdeme po Unter den Linden až k Braniborské bráně, Reichstagu a Židovskému památníků (betonové kvádry nás moc neuchvacují). Jsou to silné pocity.
Pak jdeme na S. Linkou S2 se přemisťujeme z Brandenburg Tor o jednu zastávku dále – Friedrichstrasse, kde přestupujeme na S5. Touto linkou dojedeme na zastávku Zoologischer Garten. Tady jdeme pěšky ke katedrále, která je od války stále ve vybombardovaném stavu – Kaiser-Wilhelm-Gedächtnis-kirche. Konečně tady manžel vybral nějaké €. U kostela jsou místní trhy a manžel neodolává pivu. Já cideru.
Pak jdeme na zastávku U9, jedeme na Fridrichstrasse, přestupujeme na linku U6, vystupujeme na Kohstrasse. Jdeme k Charlie Checkpoint (hraniční přechod mezi východním a západním Berlínem). Stále jsou tu vidět zbytky zdi a spoustu textu ohledně překračování linie a spoustě smutných příběhů.
Vracíme se do U a linkou U6 jedeme o zastávku dál, tedy na Hallesches Tor. Přestupujeme a jedeme U3 na zastávku Schlesisches Tor. Tady je víc bubákovo. Přecházíme most přes Sprévu a jsme u East Side Gallery (zbytek berlínské zdi, různě pomalovaná).
Tady teprve usedáme v Chupenga burritos a večeříme burritos. A hned vedle využíváme kavárnu. Já si dávám cappucino a cookies. Manžel americano.
Jsem pěkně uťapaná, ale ještě není konec. Musíme se dostat k autu.
Po odpočinku jdeme na zastávku Warschauer Strasse, u které je Lidl. Kupujeme preclíky, pivo, Arizona Tea, snídani a Starbucks ice coffee. 2x přestupujeme, než dojedeme na naší zastávku. Z Warschauer Strasse jedeme S3, přestupujeme na Ostkreuz Bahnhof, S8 jedeme na Schönefeld a pak S45 na naší Altglienicke. Docházíme na parkoviště, kde máme auto. Už se stmívá, takže si rozložíme spaní. Jsme oba pěkně unavení, takže usínáme únavou kolem 22.












16. 8.:
Vzhůru jsme oba v půl šesté. Manžel spal vcelku celou dobu. Jen já se pořád budila kvůli něčemu. A pořádně jsem zabrala až k ránu. Ustýláme, převlékáme se a provádíme hygienu v rámci možností. Snídáme bagetku s ementálem a k tomu upíjím Starbucks kávu.
Kolem půl sedmé vyrážíme na cestu do Sachsenhausenu. Když se vymotáme z Berlínského okruhu, stavíme na benzínce. Dáváme si kávu (manžel espresso, já cappucino). Pokračujeme v jízdě.
Před koncentrační tábor přijíždíme asi 15 minut před otvírací dobou. Otvírá se v 8:30. Chvilku tedy čekáme v autě.
Do areálu vstupujeme jako první. Je vcelku chladno, ale dá se to pohybem zahnat. Za pár centů si kupujeme mapu areálu. Jinak je vše zdarma. Procházíme lágr vcelku důkladně. Od 8:30 do 12.
Po dvanácté odcházíme, proti nám jdou proudy nových návštěvníků. My nasedáme do auta. Trochu se občerstvujeme a vyjíždíme směr domů. Je asi čtvrt na jednu.
Nejprve objíždíme Berlín. Tentokrát z druhé strany, než ráno (ráno západním okruhem, teď východním). Občas popojíždíme v kolonách. Hodně se tu opravují dálnice a tak jsou samé uzavírky. Navíc vše zhušťuje páteční provoz.
Poprvé zastavujeme jen na WC. Pak pokračujeme, ale brzy stavíme znovu, protože si kupujeme kávu. Kolem Drážďan je opět zhuštěnější provoz.
Cca v 16 hodin překračujeme hranice. Na sjezdu u Mělníka se vydáváme směrem Slaný. Ze Slaného míříme na Smečno a ze Smečna do Nového Strašecí. U Íránce si kupujeme Falafel kebab. Doma si jej sníme a kolem 17:45 vyjíždíme pro děti. Manžel řídil celou dobu, takže pro dětičky už usedám za volant já. Celkem jsem za ty dva dny najeli 829km.
Večer uklízíme, sepisuju deník a hlavně odpočíváme. Jsme opravdu hodně unavení a spát jdeme s dětmi.















Byl to moc krásný výlet ve dvou. Už jsem pěkně sehraná dvojka a takové výlety nám jdou. Doufám, že brzy vyrazíme na další. Já už samozřejmě přemýšlím, kam by to mohlo být J.