Slavit pálení čarodějnic mě vždycky hrozně bavilo. Je to takové skvělé spojení s jarem, které už kolem nás pěkně dává najevo svoji přítomnost.
Když jsem byla malá, stavěly se fatry u nás na chalupě. Respektive ve vedlejší vesnici, v Růženíně, byla veliká fatra, kterou postavili synové místního myslivce. Nechyběla ani udělaná "loutka" v podobě čarodějnice. Chodili jsme tam s dědou a babičkou a až za tmy jsme se pěšky vraceli domu. Bylo to veliké dobrodružství a strašně fajn.
Pak se na čarodějnice jako takové docela zapomnělo. A pár jsem jich zažila až když jsem byla s mým manželem. Tehdy ještě přítelem. Ale to už žádné velké ohně nebyly. Jen malý ohýnek, spousta lidí a hlavně alkohol... :)
Bohužel, pálení čarodějnic je v dnešní době docela náročné na pořádání. Musí u toho být hasiči, jako dozor. Myslím, že v dnešní době už hodně ztrácí to kouzlo dřívějška... Je to totiž starý pohanský zvyk, který se také označuje jako Valpružina noc nebo Beltine.
Když jsme se nastěhovali do Horoměřic, měli jsme velikou radost, že místní tuto tradici dodržují. A docela ve velkém. Zapalují místní hasiči nebo Obecní policie. Hraje country kapela. Jsou zde stánky s občerstvením.
První rok, kdy jsme se zdejšího pálení účastnili, byly holky ještě maličké. Byly v hlubokém kočárku. Ale na chviličku jsme je vyndali, aby si taky podívali, co se všechno kolem nich děje.
Druhý rok už to s dvojčaty bylo veselejší. Už jely v golfkách a Domča v hlubokém kočárku. Pro děti tehdy byla připravena i nějaká pohádková stezka, ale ty naše z toho ještě neměli nic.
A konečně ty letošní... Holky šly po svých, ale zpátky se nesly tzv. na koníka (seděly nám za krkem). Domča měl svůj sporťáček, ale už si taky vykračoval po svých, když chtěl. Tentokrát byla pro děti připravena navíc i cesta peklem. My jí celou neabsolvovali, protože na jednotlivých zastávkách byly připraveny úkoly, které bychom asi ještě nezvládli. Ale holky se alespoň s Luciferem vyfotily. Anetka teda zkraje natahovala, protože se bála. Ale Anička to zvládla levou zadní!
Jsem ráda, že v posledních letech vycházelo na "čáry" hezké počasí. A tajně doufám, že stejně hezky bude zase za rok!
Když jsem byla malá, stavěly se fatry u nás na chalupě. Respektive ve vedlejší vesnici, v Růženíně, byla veliká fatra, kterou postavili synové místního myslivce. Nechyběla ani udělaná "loutka" v podobě čarodějnice. Chodili jsme tam s dědou a babičkou a až za tmy jsme se pěšky vraceli domu. Bylo to veliké dobrodružství a strašně fajn.
Pak se na čarodějnice jako takové docela zapomnělo. A pár jsem jich zažila až když jsem byla s mým manželem. Tehdy ještě přítelem. Ale to už žádné velké ohně nebyly. Jen malý ohýnek, spousta lidí a hlavně alkohol... :)
Bohužel, pálení čarodějnic je v dnešní době docela náročné na pořádání. Musí u toho být hasiči, jako dozor. Myslím, že v dnešní době už hodně ztrácí to kouzlo dřívějška... Je to totiž starý pohanský zvyk, který se také označuje jako Valpružina noc nebo Beltine.
Když jsme se nastěhovali do Horoměřic, měli jsme velikou radost, že místní tuto tradici dodržují. A docela ve velkém. Zapalují místní hasiči nebo Obecní policie. Hraje country kapela. Jsou zde stánky s občerstvením.
První rok, kdy jsme se zdejšího pálení účastnili, byly holky ještě maličké. Byly v hlubokém kočárku. Ale na chviličku jsme je vyndali, aby si taky podívali, co se všechno kolem nich děje.
Druhý rok už to s dvojčaty bylo veselejší. Už jely v golfkách a Domča v hlubokém kočárku. Pro děti tehdy byla připravena i nějaká pohádková stezka, ale ty naše z toho ještě neměli nic.
A konečně ty letošní... Holky šly po svých, ale zpátky se nesly tzv. na koníka (seděly nám za krkem). Domča měl svůj sporťáček, ale už si taky vykračoval po svých, když chtěl. Tentokrát byla pro děti připravena navíc i cesta peklem. My jí celou neabsolvovali, protože na jednotlivých zastávkách byly připraveny úkoly, které bychom asi ještě nezvládli. Ale holky se alespoň s Luciferem vyfotily. Anetka teda zkraje natahovala, protože se bála. Ale Anička to zvládla levou zadní!
Jsem ráda, že v posledních letech vycházelo na "čáry" hezké počasí. A tajně doufám, že stejně hezky bude zase za rok!
Komentáře
Okomentovat