čtvrtek 29. září 2016

Tři

Je to stále dokola opakované, ale pravdivé. Čas letí jako splašený. Naše nedonošená dvojčata oslavila v září svoje třetí narozeniny. Kam se ten čas poděl? Kde jsou ty miminka, která jsme klokánkovali? První rok s nimi byl náročný, protože jsme hodně času trávili po doktorech. Ale mělo to svůj smysl a je na dvojčatech vidět, že v našem případě se jednalo o dobrou práci doktorů a hlavně obrovské štěstí. Ten druhý rok s nimi byl přeci jen stále náročný, ale přeci jen jednodušší. Už spoustu věcí zvládaly holky samy, ale narodil se náš třetí a tak zase bylo hodně práce. Ten třetí, to už ani není možné, jak to s takto velkými dětmi letí... Do Centra komplexní péče jsme šli pouze k MUDr. Smolíkové (na rehabilitaci) a to jen dvakrát. A na tříletou kontrolu k MUDr. Markové (po roce jednou). K běžné pediatřičce pouze na očkování. Anička na kontroly s hemangiomem. Objevili jsme skvělou zubařku, tak chodíme se všemi třemi na prohlídky zoubků. Je hodná, netlačí a nespěchá na ně. Takže je to všechno bez pláče a zbytečných projevů negativních emocí. Už to není docházení po doktorech co čtrnáct dní, jako když se dvojčata narodila.
Každá je svá. Každá je šikovná na něco jiného. Hodně se už povahově liší. Obě jsou paličaté, ale každá jiným způsobem. Anička je hodně šikovná, Anetka je parádivka. Baští, na co přijdou. Nikdy nikdo nepřišel na to, proč musely na svět tak brzo. Takže stále větší váhu dávám názoru MUDr. Pařízka, který říkal, že si myslí, že to bylo tou pupeční šňůrou kolem krku. Anetka ji měla omotanou hned 3x.
Anička se narodila s váhou 1.525g, ve třech letech váží 15,9kg. Za chviličku už bude potřebovat zase větší autosedačku. Hrůza... Anetka měla téměř muší váhu. 880g. A dneska? 14,7kg. No, myslím, že není potřeba říkat, že už to na nich nikdo nepozná.
Většina nedonošených dětí v našem okolí nastoupila do mateřských školek. My nechaly holky ještě tento rok doma. Důvodů je hned několik. 1. jsem doma s nejmenším. Neuvěříte, jak jsou na sebe vázaní. Občas mám pocit, že mám trojčata. Domča, ačkoliv dokáže být sám (například když jsou dvojčata na víkend u babičky), druhý den bez nich už se začíná nudit a shání je. A spousta školek i kouká na to, jestli matky chodí do práce nebo jsou doma s mladšími sourozenci. 2. nemáme trvalý pobyt v místě bydliště. To se školkám taky moc nelíbí... 3. Viděli jste, kolik se platí za školku + stravné? No, dokud budu na rodičovské, nevyplatí se to...
Většina nedonošených dětí v našem okolí je dost často nemocná. Nevím, jestli to přisuzovat nedonošenosti. Ale každou chvíli slyším od někoho, jak berou antibiotika a jak se potýkají s různými nemocemi. Musím to zaklepat, kromě 6. nemoci jsme neměli nic. Sem tam kašel, rýmu. Domču trápí zuby teplotami. Ale to je vše! Doufám, že tu mojí imunitu trošku podědili. Mě ji totiž před několika lety museli uměle narušovat, abych vůbec přišla do jiného stavu s dvojčaty.
Tak hurá do dalšího roku!

neděle 25. září 2016

Čtenářské okénko - S. Larsson a Dívka, která si hrála s ohněm

Druhá knížka z trilogie Milénium. První knihu jsem přečetla jako nic, i když úvodní pasáž byla dosti nudná. V druhém dílu jsem podobně nudnou pasáž nenašla. Četla jsem ji opravdu tzv. jedním dechem. I když se vyskytl problém se čtečkou. Nj, knihu jsem tentokrát měla ve čtečce v telefonu. Pak jsem nějak promazávala telefon a všechny knihy se mi smazaly. Ani nemusím říkat, jak jsem byla naštvaná. Trn z paty mi vytrhla kamarádka, když mi dvojku a trojku půjčila v klasické, papírové, podobě. Hurá! Ať žije šustění stránek. Na první díl, tedy Muži, kteří nenávidí ženy, dvojka vůbec nenavazuje. Jsou jen stejné základní postavy a začíná se rozjíždět zcela nový příběh. Tentokrát je víc zaměřen na postavu Lisbeth Salanderové a její dětství. Problémy se na Lisbeth jen lepí. Je obviněna z vražd. A nejvíc se jí snaží pomoci právě Mikael Blomkvist. Postav je tam opravdu hodně a tak se musí člověk moc soustředit. To je asi jediné, co bych řekla, jako mínus.
Jak jedničku, tak i dvojku, jsme si s mužem dopřáli i ve filmové podobě. Musím se přiznat, že na knížky ani jeden z filmů neměl. Pořád jsem říkala: "takhle to nebylo..." "tady to bylo jinak...". Hrozně mě to rozčilovalo.
Teď čtu třetí díl trilogie a na film se asi taky podívám. Ale je mi jasný, že knížka opět vyhraje!
I dvojku vřele doporučuji!

pondělí 19. září 2016

Housle

Erozní rokle Housle v pražských Lysolajích byla vyhlášena přírodní rezervací v roce 1982. Roklí vede i naučná stezka, která měří zhruba 1km a má 10 zastávek. Na každé z nich je tabulka s informacemi o fauně, flóře,... Na jedné z nich je dokonce povídání o divadle, které se v Houslích hrálo. My jsme byli v Houslích koncem srpna a bylo tam děsný dusno. Bylo po dešti, vlhkost se v rokli drží velmi dobře. Ale bylo to fajn. Dvojčata zvládla pochod bez problémů. Nejmenšímu jsme vzali kočárek. Ale nakonec šel buď sám nebo ho nesl tatínek na ramenou. A já za nimi táhla prázdný kočárek, který v křivolakých úzkých cestičkách moc neposlouchal... :)
Určitě doporučuju všem. Bydlím celý život kousek, ale byla jsem tu poprvé.








středa 14. září 2016

Cestovatelské okénko - Regensburg 2015

Poslední z trip reportů. Tedy prozatím. Doufám... :)

prosinec 2015
Vloni jsme s Jirkou plánovali adventní trhy v Norimberku. Jako na potvoru holky onemocněly a tak se nikam nejelo. Letos jsme si naplánovali podobnou akcičku. Jelikož se ale můžeme spoléhat jen na víkendové hlídání, změnili jsme místo a zvolili jsme Regensburg neboli Řezno. V očekávání menšího davu lidí. Hlídání jsme domluvili každému zvlášť. Respektive dvojčata do Tuchlovic a nejmenšího naší mámě. U Domči půjde jenom o sobotní hlídání. U holek to bylo domluvené už od pátku do neděle. V pátek jsme je tam tedy odpoledne vezli. Bohužel, před naším odjezdem domu jsme u Anetky naměřili horečku. Takže jsme ještě jela rychle do lékárny pro medicínku. Nechali jsme jim tam holky a vyrazili jen s Domčou domu s tím, že si ráno zavoláme, jak je Anetce. A podle toho pojedeme nebo ne.

12. prosince
O budíček se nám postaral Domča kolem 7 hodiny. Tedy jako vždycky. Dostal Sunar, my jsme se nasnídali. Předali jsme ho našim a před 10 hodinou jsme vyrazili. Z Horoměřic po R7, ke sjezdu na D5. Tam se Jirka zapomněl a přejel sjezd. Takže jsme museli o jeden dál a vracet se... Nicméně dál už se jelo podle plánu. U Rokycan jsme si udělali první pauzu. Na benzínové pumě. Koupili jsme si kávu, naladili navigaci a opět vyrazili na cestu. Za deště jsme dorazili až k hraničnímu přechodu Rozvadov. Čekali jsme, že tu budou nějaké hlídky, díky uprchlické krizi. Ale asi i kvůli počasí se nic nekonalo a my jsme vesele pokračovali dál. Počasí během jízdy opravdu nebylo podle našich představ. Hnusně a pršelo.



Ale pár kilometrů od Regensburgu se to jako zázrakem změnilo. Ne, že by bylo modré azuro, ale nepršelo a to nám pro štěstí stačilo. Teplota byla kolem 10°C.
Sjezd k městu a i jeho průjezd jsme zvládli skvěle. Respektive Jirka, protože řídil on. Parkoviště jsme měli vyhlídnuté v nákupním centru Donau-Einkaufszentrum. Bylo trošku přeplněné, dopravu korigovalo několik místních příslušníků. Ale jedno místečko se pro nás našlo, tak jsme byli rádi. Parkuje se tu zdarma.
V bankomatu jsme vybrali peníze a šli na zastávku autobusu. Na zastávce jsme si v automatu koupili celodenní jízdenku pro 2. Pak jsme se museli zorientovat, abychom jeli správným směrem. Busem 28 jsme dojeli k vlakovému nádraží.



To nebyl náš záměr, my chtěli na Dachauplatz. Ale řidič nám poradil, kudy se máme vydat. Prý dvě minuty daným směrem a budeme u Domu.
Jak poradil, tak se stalo. Prošli jsme park, pár uliček a už jsme byli u Domu. Krásný, opravdu.





Další naše kroky vedly na Neupfarrplatz, kde se konají adventní trhy. Prošli jsme si je a navodily mě na tu krásnou vánoční atmosféru. Ze zdejších stánků se vinula krásná vůně. Nejprve jsme si dali svařák, který jsme dostali v krásném hrnečku. Za něj jsme zaplatili kauci. Mohli jsme si ho nechat nebo jej vrátit a dostali bychom penízky zpět. My jsme si jej nechali. Už jen na památku. Společně jsme si dali 1/2m bratwurst s hořčicí a kyselými okurkami v dlouhém rohlíku.



Pak jsme se vydali směr Steinerne Brücke neboli ke Kamennému mostu. Bohužel byla jeho značná část v rekonstrukci.






Na jeho konci byl, v místě zvaném St. Katharinenspital - u zdejší hospody a pivovaru, další adventní trh. Ten byl spíš zaměřený na řemeslnou výrobu. Prodávaly se tu například kůže z lišek nebo z hovězího dobytka. Ale také se tu prodávalo jídlo a pití. My jsme se jen prošli a došli jsme na další břeh tohoto ostrova. Tam byly zajímavé veřejné WC ze staré lokomotivy.



Vycházkovým tempem a trošku jinou trasou jsme se vrátili na Neupfarrplatz. Já si tam dala další svařák. Jirka už nemohl, protože řídil i cestou zpátky.
Nakonec jsme sešli k Dachauplatz. Našli jsme správnou zastávku autobusu č. 3 a nechali se dovézt zpět k nákupnímu centru. Chtěli jsme si zde dát kávu, ale všude mraky lidí, což nás dost otrávilo. Nakonec jsme si v pekárně koupili chleba a šli k autu. Na cestu domu jsme se vydávali kolem 16 hodiny. Německem jsme profrčeli bez větších potíží. Ani nepršelo. Na benzínové pumpě před Plzní jsme si zašli na jídlo. Jirka si dal zelňačku, rozinkový šnek a kávu. Já sýrový trojhránek, rozinkového šneka a latté. Z pumpy jsme volali domu. Jelikož už bylo po 18 hodině, Domča už spal. Holkám v Tuchlovicích se vedlo dobře. Anetka sice celý den proležela, ale teplota ustupovala. Takže jsme je u babičky nechali až do neděle.
Po občerstvení jsme se vydali na poslední úsek cesty. Přijeli jsme po půl osmé.


Poslední report, snad se i před svátky hodící a inspirující na výlet. Já teď budu tajně doufat, že i letos se nám podaří na nějaký výlet vyrazit.

pátek 9. září 2016

Neckyáda

Co moje paměť sahá, pořádá vlkovecká krčma U žraloka závody všelijakých plavidel na řece Sázavě. Ani letošek nebyl výjimkou. A tak se první srpnovou sobotu jel tento netradiční závod. Na startu bylo relativně dost plavidel. Pamatuji si doby, kdy startovala jen tři plavidla. Celou akci odmoderoval vodník, bylo připraveno pódium s kapelou. A pro děti bylo připraveno malování na obličej. První dojel Slávista, druhý Severočeský jehličnan na rakouském plavidle a třetí Cyklostroj Jana Tleskače. Další pořadí si už nepamatuji. Kromě těchto vítězů se ještě vyhlašovalo nejlepší plavidlo podle diváků. Ale to už jsme byli na cestě k domovu. Tak zase za rok...





sobota 3. září 2016

Rozhledna a muzeum

Musím říct, že je docela zábava vymýšlet program pro naše dětičky. Nápadů a možností je spousty. Ale vzhledem k jejich věku jsou možnosti omezené. Na klasické prohlídky muzeí, zámků a hradů mají ještě času dost. Chodit pořád do ZOO by je za chvilku taky omrzelo. A tak jsme naplánovali jedno odpoledne, kde jsme zkombinovali více aktivit a zážitků.
Děti šli po obědě spát, ale budili jsme je relativně brzo, abychom celé odpoledne neprospali. Naše první kroky vedly na Mackovu horu u Nového Strašecí. Mackova hora je vysoká 526m a rozhledna na ní postavená, je vysoká 36m. Vyhlídková plošina je ve výšce 21m, vyšší místa jsou tvořena hlavně telekomunikačním zařízením. Když je dobré počasí, je vidět od Řípu, Milešovky až po Klínovec. My sice skvělé počasí neměli, ale ideální na výlet. Lehce pod mrakem. Na vyhlídkovou plošinu vede 96 točitých schodů. Já vedla dvojčata za ruku, manžel vzal Domču na "koně" a šli jsme. Takže i pro menší děti je to skvěle dostupné. Více informací nejdete například na webových stránkách Nového Strašecí.



Další naše kroky směřovaly do Lužné u Rakovníka, kde je muzeum ČD. Když jsem viděla ty staré lokomotivy, okamžitě se mi vybavil Večerníček O mašinkách. Kromě lokomotiv a vagonů jsou zde vidět i různé drezíny, důlní vozíky, železniční jeřáb atd. A krásná obracečka lokomotiv. Je zde budova s vystavenými předměty, původní nádražní budova a spousta dalšího. A taky skvělý zastřešený prostor s lavičkami a stolky pro případné občerstvení. Děti měli z mašinek radost. Některé jsou zpřístupněné i uvnitř, včetně jídelního vozu. Dětem jsme na památku koupili pohledy. 







Jelikož jsme s manželem dostali chuť na kávu, našli jsme si kavárnu v Rakovníku. Podle recenzí. Kavárna Petra měla několik plusů i mínusů. Placené parkoviště, co by kamenem dohodil. Venkovní posezení tvořilo pár plastových židliček a stolků nevalného vzhledu. Uvnitř to už byla jiná liga. Každopádně tak jako tak, naprosto pro děti nevhodná. Napravo od vchodu visí cedule, které kávy jsou k dispozici a podle toho si necháte nápoj připravit. V nabídce bylo klasické espresso, latté,... ale i několik druhů překapávaných káv. Nám chutnalo moc. Dětem jsme koupili dortíky, banánový a malinový. Jakmile měli snědeno, museli jsme pryč. Neudrželi bychom je na jednom místě. Hlavně toho nejmenšího raráška.


Cestou z Rakovníku nám synátor usnul, takže další zastavení, v Lánech, bylo čistě o dvojčatech. Při příjezdu do Lán je možnost prohlédnout si antilopy a lamy a tak jsme toho využili. Manžel zůstal v autě s mrňousem a já šla s dvojčaty na zvířátka. Jsou zvyklá na lidi, takže jen co jsme se objevily u ohrady, přišla se na nás podívat.




Byli jsme na rozhledně, na vláčcích, na zvířátkách... A co ještě? Do večeře bylo ještě času dost a tak jsme se na chviličku zastavili na našem oblíbeném vyhlídkovém valu v Kněževsi. Ano, jak jinak. Letadla...


Až na kavárnu, která děti příliš nenadchla (překvapivě), byl výlet moc fajn. Určitě doporučuji všechny místa našeho výletu. Bylo to skvělé odpoledne.