neděle 31. července 2016

Výlet na Šumavu

Výlet na Šumavu vymyslela moje tchýně. Na jednu stranu to bylo strašně fajn, na tu druhou dost náročné s třemi malými dětmi a jen tzv. na otáčku.
Brzy ráno jsme měli sraz s tchýňaty na benzínové pumpě na D5. Společně jsme pak vyjeli směr Srní, kde byla první naše zastávka. Všichni tři cestou ani jednou nespali a dělali jsme asi dvě pauzy na odpočinek. Jeden uprostřed polí, druhý v Sušici, abychom vybrali peníze z bankomatu. Do Srní už to pak bylo naštěstí jen chvilička jízdy. První naše kroky směřovaly na vlky.









Všechny cesty perfektně upravené. Sjízdné i pro kočárky a dobře schůdné pro malé děti! V Informačním centru, které bylo u každé zastávky, bylo k dispozici občerstvení z automatů, nějaké pohledy, mapky, turistické známky, přednáškový sál a WC. U vlků jsme měli štěstí, akorát probíhala jakási přednáška o vlcích. A přišel tam manželský pár, který přivedl ochočené vlky na vodítku. Moc pěkný zážitek!
Další naše kroky směřovaly do Borové Lady. Cesta trvala kolem půl hodinky, protože jsme si udělali zastávku v Modravě. Na cedulích jsme si všimli, že je zde místní pivovar. Tak toho tchán a manžel využili a šli si koupit alespoň v PET lahvích suvenýr domu. Oba řídili. Děti cestou ze Srní do Borové Lady spaly.



V Borové Ladě jsme nechali auta na zdejším náměstí a šli do Sovích voliér. Veliká zasíťovaná konstrukce. Některé sovy ještě raději ve zvláštních prostranstvích. U vlků jsme měli štěstí, že jsme jich viděli asi 6. Sovy byly dobře schované. Přeci jen, jsou to noční ptáci. Ale i tady jsme měli štěstí. Dvě seděly na zemi přímo před námi!





Tchýně měla vymyšlené vlky a sovy. Jelikož jsme si mysleli, že máme ještě dostatek času, na místě jsme si ještě vymysleli, že se pojedeme podívat na jeleny. Ty jsou kousíček od Kvildy. K branám ohrady jsme přišli v 16:40. Tedy deset minut po zavírací době... :( Jediné místo, kde jsme měli smůlu.




Chtěli jsme se vydat zase společně na cestu domu. Ale tchán nevydržel manželovo štelování navigace a jel napřed. Jenže na jedné křižovatce špatně odbočil a už jsme je nepotkali. Jeli přes Vimperk. My přes Klatovy. Za Klatovama jsme dělali pauzu na benzínové pumpě. Tankovali jsme a koupili jsme si nějaké jídlo na cestu. My vůbec všechno řešíme až na místě. Tchýně je ze staré školy a tak měla s sebou klasické řízky, chleba, upečený koláč,...
Ani jedno z dětí cestou domu nespalo. Přijeli jsme, udělali menší večeři a vykoupali je. Celý den byl nádherný, ale to co přišlo nakonec, to dokazovalo, že jsou na takovéto velké výlety prostě ještě malí. Anička plakala, tak moc, až se jí začal zvedat žaludek a 2x se pozvracela. Dostala na spaní Kinedryl (nic jiného, lepšího, mě v tu chvíli nenapadlo) a až v půl jedenácté se nám podařilo jí dostat do postele.
Šumava je nádherná! Příroda úžasná, skvělý čistý vzduch. A spousta možností k výletům. Ale jak už jsem psala, jako jednodenní výlet už bych to příště asi nedala. Buď až budou větší nebo někde na místě přenocovat. Před cestou to byla i jedna z variant, která nakonec padla. Ale teď už vím, že to byla chyba a měli jsme tam, kdekoliv, možností je opravdu nekonečně, přespat.

pondělí 25. července 2016

Čtenářské okénko - M. Doležalová a Kafe a cigárko

Herečku Marii Doležalovou jsem dlouhou dobu měla zaškatulkovanou do role Saši, v seriálu Comeback. Jako herečku jsem jí viděla ještě v pár věcech a nemohu ani opomenout moderování Planety Yo. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem poprvé zaslechla o blogu, který píše. Párkrát jsem jej navštívila, ale nikdy jsem mu nevěnovala moc pozornosti. Mile mě překvapila vloni, kdy tancovala ve Star Dance. Jak je skromná, pracovitá, upřímná. A korunu zájmu o ní nasadila, když vyhrála Magnesii Literu.
Knížku jsem si chtěla přečíst od chvíle, kdy vyšla, ale penízky za knížku se mi utrácet nechtělo. Strašně moc jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že by mi jí kamarádka půjčila.
Blogové článečky sestavené do knížky. Jednotlivé články na sebe příliš nenavazují, i když se samozřejmě zmiňuje o některých věcech napříč celou knihou.
Marie Doležalová skvělým způsobem přibližuje hercův život. Od tajných přání malého děvčátka, po studium na příslušné škole, po současnost.
Velmi příjemné čtení, nenáročné. Myslím, že mě to donutí dál číst i její blog!

středa 20. července 2016

Cestovatelské okénko - Drážďany, Moritzburg a Petrovice 2014

Další vzpomínkový trip report...


srpen 2014 - V poslední době mi starosti s holkami lezou dost na nervy. Ančí se věčně vzteká a Anetka zlobí u jídla. Do toho všeho jsem opět těhotná. A jelikož mám moc hodného a citlivého manžela, vymyslel výlet, abychom si odpočinuli!

2. srpna 2014
Ráno jsme nakrmili holky Sunarem, pomaličku se nasnídali, vše pro ně zabalili. Vyštrachala jsem svoji cestovní peněženku, kde bylo něco přes 3€ a vyjeli jsme do Tuchlovic. Tady jsme nechali holky u prarodičů a vyjeli přes sámošku na cestu. Přes Kačici a Slaný jsme po silnici č. 16 dojeli až k D8, na kterou jsme se napojili. Jirka měl chuť na kávu, tak stavíme na první benzínce. A pokračujeme v cestě. Okolo Stadic, kde má pomník Přemysl Oráč, projeli jsme několika tunely. Hraniční přechod označovala jen malá cedulka. Objeli jsme skoro celé Drážďany a napojili jsme se na silnici vedoucí k letišti. Cestou byly vidět i památky centra, jako Zwinger.
Drážďanské letiště je o hodně menší, než to naše pražské a bohužel, trefili jsme se do "hluchého" místa, kdy skoro nic neletělo. Zaparkovali jsme na parkingu pro 2 hodiny s vyhlídkou na dva letouny Airbus A300 společnosti China Eastern Airlines. Udělali jsme si pár fotek, obhlídli příletovou halu. Zamířili jsme si to i do odletové haly, kde je pěkný výhled na plochu. Kromě pár malých "komárů", byla k vidění jen jedna B737čka Lufthansy, která směřovala do Frankfurtu. Po jejím odletu jsme si v bankomatu vybrali nějaké penízky a šli k autu. Parkování nás stálo 1,50€, které jsme zaplatili snad v samých deseticentech... :)





Jelikož se o nás pokoušel hlad, vyjeli jsme směr Weixdorf, kde je i Lidl. Každý jsme si koupili pečivo a sýr, u benzínky další kávu. Natankovali jsme trochu té kvalitní německé nafty a vyjeli jsme směr dalšímu dobrodružství.
Původně jsme chtěli jet k plotu letištní dráhy, ale z okna vyhlídkové terasy na letišti jsme zahlídli Moritzburg. Takže jsme přehodnotili plány a vyrazili tam. V tomto zámku se natáčela snad nejznámější česká pohádka, Tři oříšky pro Popelku. Tam jsme jeli vesničkami a takovými křivolakými silničkami. Nápisy na hlavní silnici před zámkem upozorňovali na placené stání, ale žádné automaty jsme nenašli. Takže jsme v rychlosti udělali obhlídku + pár snímků a jeli jsme opět dál.



Po obchvatu Drážďan zpět na hlavní tah na ČR. Hned za hranicemi je obec Petrovice a to byl náš poslední plán cesty. V této vesnici je totiž restaurace z letounu Tupolev TU 104 OK-LDC. Air restaurant otevřeno měl, Jirka si dal kávu a já colu. Seděli jsme venku a dovnitř jsem si šla udělat jen pár fotek.





Jelikož už bylo po 18 hodině, vyrazili jsme směr Tuchlovice. Opět po D8, ale tentokrát jsme sjeli na silnici 118, která nás vedla přes Budyni nad Ohří. Náměstí však bylo v rekonstrukci, tak jsme museli po objížďce. Dále na Zlonice a Slaný. Cestou nás potkala pěkná průtrž mračen, viděli jsme asi 3 duhy. Pak už jen rychle přes Smečno a Kačici. Kolem 20 jsme dojeli do Tuchlovic. Rychle jsme sbalili holky a vyrazili směr domu. Doma už jen kolotoč kolem dětí a spánek.

pátek 15. července 2016

Čtenářské okénko - L. Kepler a Stalker

Druhá kniha, kterou jsem od dvojice píšící pod pseudonymem Lars Kepler, četla. Až v této knize jsem pochopila, že přeci jen, určitá spojitost mezi jednotlivými knihami od autora je. Ale naprosto to nevadí. V každé knize je dostatečně vysvětleno, proč a jak se co děje. A tak komisař Joona Linna znovu luští zapeklitý případ. Tentokrát vrah zasílá videa svých obětí, které nenápadně pozoruje, na policii. Vyšetřování se stočí k pastorovi jménem Rocky Kyrklund, ale je tím opravdovým vrahem? Samozřejmě neprozradím, přečtěte si sami.
Stalker je druhá kniha, kterou jsem od L. Keplera četla. Bohužel je nečtu tak, jak jdou po sobě. Ale jak už jsem psala, absolutně to nevadí. Z každé knihy jsem pochopila, o co jde a jak na sebe příběh komisaře Linny navazuje.
Knihu jsem měla půjčenou od kamarádky, stejně tak jako Svědkyni ohně. Kniha se čte tzv. jedním dechem. Skvěle napsáno. Za mě jednoznačně doporučuji!

pondělí 11. července 2016

Všechny chutě světa

Food & culture aneb Festival ambasád nebyl jediný food festival, který jsme v červnu navštívili. Už vloni jsem měla zálusk, ale nakonec to neklaplo, na festival pořádaný v Dobřichovicích - Všechny chutě světa. Letos jsem dala manželovi dostatečně vědět včas, takže si na tento den zařídil volno. Dvojčata byla u babičky, nejmenší dítko jsme si, jako vždy, vzali s sebou. Opět se budu opakovat, ale z našeho pohledu je to jasné. Jedno dítě, žádné dítě. Mráčky se sice honily, ale naštěstí nám nepršelo.
Na rozdíl od festivalu v Praze, se v Dobřichovicích platil vstup. A to 100,- na osobu. K tomu jsme dostali každý pytlíček zeleninových chipsů a knížku - kuchařku. Bylo na výběr víc titulů, já si vybrala Hledám pokusné králíky k ochutnávce svých kuchařských experimentů od Viveky Sandklef.
Stánků s jídlu tu bylo mnoho. Několikrát jsme se prošli sem a tam, než jsme si vybrali. Burger z bizoního masa, quesadilla s hovězím masem a pálivou omáčkou, limonádu z růže, bezlepkový košíček se slaným karamelem, ledovou kávu, jarní závitky a smažené krevety a samosu. Všechno strašně moc dobrý!
Festival se koná v areálu dobřichovického zámku. Sedět se mohlo na připravených lavičkách či na trávě u řeky Berounky. Pro děti bylo připraveno divadelní představení, lezecká stěna,... Určitě si takovou akci pohlídám i na příští rok. Teď už jen pár fotek:













Tady jsem si chtěla koupit dobrotu ke kávě. Než jsem vystála frontu na kávu, přišla ke stánku pani s asi 80ti položkovým seznamem. Takže jsem měla smůlu.

Výborná káva.

čtvrtek 7. července 2016

Den dětí na letišti

Den dětí pro své zaměstnance každoročně pořádá Český Aeroholding spolu s ČSA. Letos, 4. června, to bylo navíc tak, že kromě dětí mohl jít i někdo další, ale celkem maximálně 5 osob. No, naše rodina to má tip ťop. Několik malých letadel, Lockheed p. Bati, Airbus 319 (prohlídka i s posádkou uvnitř), Airbus 330 (ten jen zvenku), policejní vrtulník, letištní hasiči, letištní technika, ..., dětské soutěže, občerstvení včetně stánku Starbucks. Super odpoledne. Pro Domču to sice ještě moc nebylo, vozil se v kočárku. Nejdéle jsme čekali na prohlídku Airbusu 319 - to jsem absolvovala jen s dvojčaty, ale vyplatilo se. Holky si sedly do kokpitu, vyfotily se s posádkou, Anička všem do palubního rozhlasu řekla, jak se jmenuje. Bylo to fajn a přikládám pár fotografií.

Airbus 330















Airbus 319





Výbava na zimu.