V červenci jsem se nezvykle na léto rozečetla. Přečetla jsem Někdo z nás od K. Trpkové. Skvělé to bylo. Na zahradě, v žumpě, najdete ostatky člověka a rozjíždí se kolotoč - kdo z rodiny to byl.
V srpnu jsem kupodivu udržela tempo. I když v létě bývám vždycky v krizi. Tentokrát ne. Holt asi dobrý výběr knížek...
Další knížkou v červenci byla Červená nit osudu od Mirky Skočílkové. Mám ráda tuto českou autorku. Ale ten konec knížky mě moc nepotěšil.
Příběh mateřídoušky - wow. Moc hezká kniha. Jen ten "návrat do minulosti" díky mateřídoušce... Trošku sci-fi, ale ten příběh se mi moc líbil.
Na chalupě jsem dočetla svoje (půjčené) knížky. A tak jsem sáhla po místních. Nejprve to byla útlá knížka Děda Zdravíčko. Začíná v Posázaví, tak to bylo hezké. Končí v Praze na Vltavě. Lehké a pohodové čtení.
Hrozně se mi líbila knížka Paměti kata Mydláře. Vím, že jsem se o ni pokoušela před strašně dlouhou dobou. Ale úplně mi nesedla. Holt puberta, no. Ale teď jsem jí přečetla jedním dechem.
Poslední červencová byla Sbohem, Mallorco! ze série od pana Kerra. Kolegyni ve sbírce chyběla (od ní jsem měla vypůjčené ty předešlé). A tak jsem jí sehnala, přečetla a kolegyni darovala. Monča měla radost. Já už menší. Za mě to byla asi nejslabší knížka. Co se mi ovšem moc líbilo, byly popisy reálií ve Skotsku. A jelikož nás tehdy čekala cesta do Edinburghu, bylo to čteno v pravý čas.
Začala jsem knihou Srpny... Jak příznačné... Všichni se tváří, že se nic neděje a vy si to vlastně vstugerujete taky...
Další knížka byla Ester od M. Práškové. V poslední době se mi tyhle příběhy líbí hrozně moc.
A pak následovala povídková knížka Kolem Jakuba... A to byla pecka. Takhle s odstupem času bych řekla, že jedna z nejlepší knížek loňského roku. Jakože cože? Nutně potřebuju vědět, jak to dopadlo s dětmi z první povídky!!! A jak to v té poslední všechno hezky "zapadlo" do sebe.
Když v ráji pršelo. Aneb Pražáci si chtějí na Šumavě otevřít hostinec. Ale ve špatné době. Místy zbytečně natahovaná knížka. Ale zajímavé téma.
Její konec od S. Lapeny. Co se nemůže upřít autorce, že píše velmi čtivě. Ale to téma - nevinný manžel, ale ve skutečnosti vrah - je prostě opakující se. A pokud nečtete první knížku od autorky, jako já, už vás ten konec tak nepřekvapí.
A pak přišlo září. Začal školní rok, trošku jiné povinnosti, než během prázdnin a než se člověk naděje, přečte toho méně. Ale co už, není to dostih...
První knížkou v září byla historická kniha Hamnet. Údajný příběh syna Shakespeara. On měl skutečně syna Hamneta, ale jestli je ten příběh o něm pravdivý... Hamnet, Kolem Jakuba a Srpny jsem měla půjčené od kamarádky Kristýny. A ona má fakt dobrý vkus na knihy.
Druhá kniha Mixtape... No, řekla bych, že nejslabší kniha v celém roce... A tím bych to asi uzavřela...
Další kniha ale předešlý propadák hodně rychle napravila. Děník Věrky Kohnové: Jak ráda bych zůstala. Wow. Maximálně doporučuju.
Poslední kniha v září a zároveň poslední kniha autora... Můj oblíbený Luca di Fulvio zemřel. A tohle byla poslední kniha, která mi chyběla k přečtení. No, je mi to moc líto. Jeho historické romány mám moc ráda. A i slza na konci příběhu ukápla.
Komentáře
Okomentovat