Znovu
si pročítám pokyny od CK a ještě, že tak. Úplně jsem zapomněla na formulář pro
vycestování dětí bez zákonného zástupce. Raději si tedy na stránkách MZV
formulář stahuji a vyplňuji. Manžel mi to podepíše, že souhlasí
s vycestováním dětí bez něj.
Poslední
dobalování, převlékání a po 14 hodiny vyjíždíme z domova. Jedeme mým
autem, ale řídí manžel. V Praze na Kulaťáku jsme kolem 14:30. Loučíme se
s ním a on odjíždí domu. My tu nejsme první, je nás tu docela dost.
Opět přijíždí dva autobusy. Jeden je pro pobyt a ten druhý pro ráno tam a večer zpátky. My máme tedy ten druhý. Není označen číslem, jak nám bylo v pokynech nahlášeno. Takže menší zmatky opět panují. Ale v číslech sedadel už je vše v pořádku. Máme 10AB a 11AB. Holky sedí spolu v 10. řadě, já se synem v 11. Obě řady už jsou za polovinou autobusu. Naše průvodkyně se jmenuje Minakshi, ale chce, abychom jí říkali Minie. Řidiči jsou Pepa a Libor.
V 15:15 se vydáváme na cestu. Jedeme z Kulaťáku směr tunely Blanka. Na Andělu najíždíme na výpadovku směr Zličín a tam najíždíme na D5. Ještě nejsme ani na Zličíně a dcera už spí. Máme plánovány ještě 2 zastávky pro nabírání dalších cestujících. První je v Plzni, kde nabíráme dost lidí. Tady jsme v 16:35. Za Plzní tvoří Minie skupinku na What’s app, kam nám zasílá informace ohledně průběhu celého zájezdu. Mapy, kde budeme mít v Londýně srazy. A skenuje si naše pasy, pro rychlejší odbavení v přístavu.
A
poslední slečnu nabíráme na Rozvadově. Tady se však řidičům podaří projet
benzinku, kde měl být sraz. Slečna tu má ještě doprovod a tak nás dojíždí na
další. Je to poslední benzinka před hranicemi, takže tu dostáváme delší pauzu. Je
to F1, toalety jsou placené (20,- za osobu, platit se dá kartou). Děti si
chtějí koupit Mentos (tak beru jedny pálivé a jedny ovocné). Chvilku se ještě
„větráme“ venku a v 18 hodin se vydáváme na další cestu.
V 18:05 překračujeme hranice s Německem. Těsně za hranicemi je dálnice svedena do jednoho pruhu. A přes odpočívadlo, kde je postavena provizorní hranice. Naštěstí nás nikdo nezastavuje a nekontroluje, pokračujeme v cestě. Jedeme po dálnici 6. Další pauza je v 19:55 zhruba na 30 minut. WC je za 1€. Lze platit kartou, ale netuším, proč mi to nejde. Takže vytahuji mince. Holkám se nechce, takže utratím jen 2 €. Sice je zima, ale chci, aby se děti trošku prošly. Berou si další Kinedryl, ujíme něco ze svačiny a zhruba ve 20:30 pokračujeme v cestě. I mně se daří potmě podřimovat. Ale v pravý čas koukám. Jedeme totiž jižně od Frankfurtu (podjíždíme ho, v cca 21:50) a je vidět letecké muzeum Sinsheim. Konkrétně tedy Concord. Dále pokračujeme po silnicích 61, 50/E42 a 60. Na 60 překračujeme hranici Německa s Belgií. U hranice zastavujeme na kratičkou kouřící pauzu, ani nejdeme ven. Je 0:45, takže už vlastně 27. října.
27. 10.:
Kouřící pauzu využívají řidiči i na výměnu. Posledních 100km totiž nebyla veliká benzinka, tak využívají jen menší odpočívadlo. Větší pauzu dostáváme na hranicích Belgie s Francií, cca ve 2 hodiny ráno. Tady je WC zdarma. Všichni jsou ospalí, takže pauza je kratší a pokračujeme po 20 minutách v jízdě dál. Během další jízdy dochází ke změně času z letního na zimní.
V 5:22,
tedy vlastně ve 4:22 dojíždíme do přístavu Dunkerk. Tady nás čeká pasová a
bezpečnostní kontrola. Pasovou kontrolu dělají obě strany, tedy jak Francie,
tak Velká Británie. Nejprve jdeme tou francouzskou. Pak je bezpečnostní
kontrola (ale o dost laxnější, než na letištích). Nakonec kontrola ze strany
Velké Británie. Tady se nás i vyptává, za jakým účelem do V. B. jedeme. Na jak
dlouho. Pas zkoumá i lupou. Ale o formuláři pro děti (vycestování bez otce), se
ani nezmínil. Já mu to nepřipomínám a vše je v pořádku.
Nastupujeme
zpátky do autobusu a seřazujeme se na odpočívadlech před naloděním. Minie nám
vypráví o tom, jak bude plavba probíhat atd. Dostáváme od ní vouchery na
snídani. Plavba má trvat 1,5 – 2 hodiny. A klade nám na srdce, abychom si
pamatovali barvu a číslo (podle podlaží na trajektu a barva označuje úsek
paluby). My máme zelená 4.
V 5:24 najíždíme na trajekt. V 6 usedáme k English breakfast. Já full breakfast (volské oko, fazole, klobáska, hash brown, slanina, rajče, žampiony a toast). Děti dávají jen něco (každý podle své preference). Dětičky si dávají colu, já latté. Během snídaně dobíjíme telefony z power banky. Děti si po cestě hrály svoje nesmysly. A já i kvůli focení. Na doporučení průvodkyně ale máme na trajektu zapnutý letový režim. Data jsou tu šíleně drahá, protože plujeme v mezinárodních vodách.
Po snídani jdeme na venkovní palubu a užíváme si svítání, východ slunce a krásné bílé doverské skály. Je to boží a dětem se to opravdu moc líbí. Když jsou skály opravdu blízko, jdeme dovnitř a počkáme do úplného zastavení trajektu. Následně jdeme po zelené barvě na 4 podlaží a nastupujeme do autobusu. V 7:23 vyjíždíme z trajektu a po silnicícch A2, M2 a M25 dojíždíme do Londýna. Kromě změny času kvůli zimě, došlo během plavby ke změně času i z důvodu přechodu časového pásma.
U O2 arény vjíždíme do tunelu a značnou část Londýna podjíždíme. Když vyjedeme, jsme v samém centru. Děti se ptají, co to venku je… Mrakodrapy… J Jsou vidět různé bankovní budovy, „Střep“, „Okurka“ a spousta dalších. Já se chytám až na Tower Bridge, Tower. Mezi domy je vidět i HMS Belfast.
V 9:15
vystupujeme z autobusu na ulici A3211, hodně daleko od Big Benu. Všechno
jsme to museli ujít pěšky. Londýnem jsme doslova probíhali. Neměli jsme moc
času na focení. Větší zastávka byla až u Buckingham Palace. Já chápu, že musela
průvodkyně dodržet harmonogram nastavený cestovní kanceláří. Spousta lidí ten
úprk Londýnem vzdala, ale my museli vydržet, protože jsme se potřebovali dostat
s průvodkyní až k muzeum Madame Tussaud’s.
Každopádně
od busu jsme šli podél té hlavní silnice až k Big Ben. Šli jsme okolo spousty
památníků, Kleopatřina obelisku, Charing Cross station, New Scotland Yard až
právě k Big Ben. Na Temži bylo spousta lodí. Včetně Uber lodí. Nad hlavami
nám létalo spoustu zajímavých typů, protože střed Londýna je v ose dráhy
na LHR.
Od
Big Benu probíháme kolem Speaker House, Westminster Abby, okolo Supreme Court a
Imperial War Museum.
Následoval
park – St. James’s Park. Spousta veverek, kachen, hus a jiné havěti. Prý je tu
možné vidět i plameňáky, ale ty jsme neviděli. V parku jsme si také
odskočili na WC. Placeno kartou za 20 pencí.
U
Buckingham Palace dostáváme 15 minut. Fotíme se, chviličku pozorujeme dění
okolo. A i dění na obloze, kde je to stále zajímavý provoz.
Po
pauzičce pokračujeme po The Mall, přes Admiralty Arch (v rekonstrukci) až na
Trafalgar Square. Tady jsme upozorněni na konání nějaké akce pro cca 1000 lidí.
Takže mám trošku obavu, abych ty 3 neztratila. Ale už jsme vydržely jen 2
rodiny, plus 2 super holky, které mi pomáhaly dohlídnout na ty tři smráďátka.
Vchod do metra byl zahrazen, takže jsme museli o kousek dál. Šli jsme tedy
podél The National Gallery. Pak jsme viděli spoustu indických žen v různě
barevných oblečeních.
Konečně jsem u metra a průvodkyně nám jde koupit lístky. Jedeme Bakerloo Lane ze zastávky Charing Cross na Baker Street. Ze zastávky metra je to už jen pár metrů k prvnímu většímu bodu našeho výlet – muzeum voskových figurín Madame Tussaud’s. Je tu fronta, ale je určena pro návštěvníky, kteří mají vstupenku na konkrétní čas. Tedy i my.
A
jdeme dovnitř. I když nás čeká menší bezpečnostní kontrola. Začínáme figurínami
známých herců, zpěváků a modelů. Je tu královská rodina, Megan a Harry zvlášť.
Stejně tak královna Alžběta s prince Philipem. A zvlášť je i princezna
Diana. Je tu Fredy Mercury, David Bowie, The Beatles. Procházíme i místností věnované
sériovému vrahovi. To se dětičky trošku bojí, ale ne zas tak moc. Pak nasedáme
do „vláčku“ v podobě černých londýnských taxi. Projíždíme historií Velké
Británie. Dále procházíme částí věnované Marvelu. Tady nás čeká 4D kino. Krátký
film propojený – muzeum a Marvel (zachraňují muzeum). A prohlídka končí u Star
Wars.
Odskakujeme
si a v obchůdku se suvenýry si kupujeme magnetku.
Celou
prohlídku absolvujeme i s ostatními Čechy. A jelikož jsou zmatení, jak
lesní včely (vlastně jsou to samé baby), tak se nás drží až na místo určené ke
srazu před odjezdem do Harry Potter Movie Studios.
Jdeme
po Baker Street až ke Grosvenor Square. Cestou si kupujeme výborné bochánky
v Buns from home. 2x pistáciový (jeden i pro mě), dolce de leche a
banánový. V Tesco kupuji výborný čaj, který jsme si přivezli už
z EDI. Zbytek si po cestě také kupuje nějaké jídlo.
V Grosvenor
Square chviličku odpočíváme. Přeci jen to byla docela štreka po té Baker
Street. Pozorujeme veverky a baštíme buns.
Ve
14:45 máme odjezd od smluveného místa. To je od křížení ulic Upper Grosvenor a
A4202. Místo je naproti Hyde Park. Tady nastupujeme do místního autobusu
společnosti P. J. Ellis (i když ne do toho shuttle busu přímo ze studií). A
jedeme cca hodinku do Watfordu. Vyjeli jsme nakonec ve 14:49 a dojíždíme
v 15:51. Cestou si dáváme sladké toasty z domova a pití.
Na
místě nám delegátka rozdává vstupenky a vypouští nás do světa.
Jdeme
chodníčkem s velkými kouzelnickými hůlkami až k „šachům“ z prvního
dílu. Jdeme dovnitř. Nejprve nás čeká velká bezpečnostní kontrola, skoro jako
na letišti.
A pak už jdeme podle směrovek. Nejprve nás čeká povídání o samotném vzniku filmů, o hercích, scénáristech a hlavně i o spisovatelce, která tuhle hysterii vlastně rozpoutala. Také nás čeká menší „kino“. A jakmile skončí, zvedne se plátno, na kterém bylo přehrávané, a jsme u hlavního vstupu do jídelny. Ta známá brána, odkud na konci "skáčí" obraní bojovníci.
Hlavní
sál i s jídlem. Jediná místnost, která připomíná nadcházející Halloween.
Pokračujeme kolem kostýmů, rekvizit. Místnosti studentů. Hagridův dům. Košťata,
autobus z Londýna (ten co se umí zúžit). Klofan, pavouci, vlak. Od košťat
se nás držela i neteř té druhé české rodinky, která byla i u Madame Tussaud’s.
Votrava.
Následovala venkovní expozice. Most před Bradavicemi. Dům Dursleyových. Skleník s madragorami. Děti si je zkušebně vytahovaly a pěkně pištěly. Vyfotili se jak u sajdkáry, tak v autě, které Ron ukradl. Zase se šlo dovnitř. Následovali ukázky, jak vnikali různé masky, skřeti v bance, trezory v bance a podobně. Samotná banka, kde nás „sežehl“ drak. Potom jsme pokračovali Příčnalicí. A na závěr samotné Bradavice, celý komplex. Poslední byl vnitřek obchodu s hůlkami.
Úžasné úplně všechno! V obchůdku se suvenýry jsme byli upozorněni na velké fronty. My jsme podlehli jen magnetkám a já náušnicím. Mám hodné a skromné děti. V hlavní hale jsme si pak sedli u občerstvení. Dali jsme si pití a koupili jsme si na doma octové brambůrky. Na konci prohlídky jsme byli v 18:31. A odjezd měl být ve 20:45. Odpočíváme tedy, odskakujeme si a někdy kolem 20 se píše průvodkyni, zda by nám řidiči neotevřeli autobus dřív. Vychází nám vstříc a tak máme radost. V autobusu si dáváme svačinku a hlavně pití.
Ve 20:45 opravdu odjíždíme směrem na Dover. Ten čas bylo potřeba stihnout, protože jinak zmeškáme trajekt. Minie opět skenuje pasy a pak většina autobusu usíná. Do přístavu v Doveru přijíždíme ve 23:13. Řidiči a průvodkyně vyřizují formality. Tentokrát nás žádná strana nekontroluje. Dostáváme vouchery na večeři. A v 0:10 se naloďujeme.
28. 10.:
V 0:10 jsme se nalodili a tentokrát jsme na zelené 5. Na vouchery k večeři si dáváme fish and chips a k pití colu. I dětem rybička chutná. Dojem nám kazí jen opilý spolucestující (ne z našeho autobusu. Posádka trajektu ho z jídelny vyhodila). Dětičky nechávám sedět na místě v jídelně a jdu se podívat do Duty Free shop. Jim kupuju Toblerone a manželovi whiskey. Zase dobíjíme z power banky telefony. Měníme čas na zimní evropský a ve 3:13 doplouváme do přístavu Calais.
Ve
3:20 vyjíždíme směr Francie a Belgie. Jedeme po E40/A16. Podle mapy zjišťuju,
že jsme projížděli okolo Bruselu. A směr německé hranice. Tady zastavujeme na
pauzu. Odskakujeme si na benzince (WC 0,80€/1 osoba). Kupujeme si pití a
čokoládovou tyčinku a v 8:01 pokračujeme dál.
Ke snídani jsou skořicoví šneci. Jedeme po 4 okolo Kolína nad Rýnem. Vidíme přistávat UPS Boeing 767. Dále pokračujeme po silnicích 5, 7, 70 a 73. Objíždíme Frankfurt severně, takže z leteckého muzea je prd. K obědu si dáváme ještě z vlastních zásob housku s pomazánkovým máslem. Já si dávám ještě croissant a ledový čaj. Jelikož dlouho nemůžeme najít klasickou benzinku, děláme mini pauzu u odpočívadla. Já na tu kovovou hrůzu nejdu. Jedeme po 3 a 6 směrem na Norimberk a k nám na hranici. Autobusáci nám chtěli dát ještě jednu větší pauzu. Ale pizda z busu se bouří, že nestíhá svůj odvoz z Rozvadova, takže jedeme durch až tam. Na Rozvadově jsme v 16 hodin. Vysazujeme tu nádheru, odskakujeme si a s dětmi si dáváme poslední sendvič. Děti si pak ještě z vlastních zásob něco žvýkají. Já s dcerou TUC a slané mandle (na cestě zpět totiž sedím s ní). Po D5 pokračujeme do Plzně, kde jsme v 17:26. Tady vysazujeme další spolucestující a čeká nás poslední úsek směr Praha. U Diplomatu jsme v 18:40. Manžel nás nabírá a frčíme domu.
Doma
si dáváme polévku od babičky a mažeme spát. Ráno děti čeká
příměstský tábor na podzimní prázdniny.
Byl
to nádherný výlet. Bylo to opravdu hodně náročný, ale děti to neskutečně dobře
zvládly. Klobouk dolu před nimi. Jsou to už skvělí parťáci a manžel s nimi
o hodně přichází.
Komentáře
Okomentovat