Mlčenlivé ženy - co všechno je žena schopna strpět, jen aby byl doma klid...
Jáma od C. J. Tudor - pro mě jsou ty knihy docela trápení. Ale vždycky si ji půjčím a donutím se ji přečíst... :-)
Cyklistka: Osud poslední baronky. Musím říct, že knížky od J. Poncarové se mi začínají velmi líbit a mám chuť si přečíst všechny. Takže po Cyklistce hned následovala i Nultá hodina. Ta se mi teda líbila o něco méně, než Cyklistka.
V listopadu jich také bylo po 4 kouscích. Konkrétně Vlaštovka v bublině. Od akce Listování v Žilině jsem si autorku velmi oblíbila a tak i vždy ráda a s chutí přečtu její knížky.
Eliho slib a zase ta válečná tématika. Tentokrát 3 roviny. Válka, těsně po válce a 20 let po válce. Zajímavě napsané, četlo se samo.
Následoval první díl ságy Venkovského sídla. No, takové zdlouhavé. Asi budu chtít dočíst sérii, ale budu si muset "chvilku" odpočinout.
Následoval Pavouk od L. Keplera. A to byla lahůdka, jako vždy od tohoto autora...
No a nakonec prosinec... Jako s létem, mám i s prosincem prostě problém. Moc akcí, hodně se toho děje a na čtení není čas. Ano, léto 2024 byla výjimka potvrzující pravidlo. Ale prosinec byla klasika. Jen 3 knížky!
První z nich byla Až uvidíš moře od S. Wilkové. Člověk tu válku viděl očima odsunutých Němců, očima koncentračních táborů, očima prchajících před hrůzou války,... Tentokrát je to o migrantech z Řecka, kteří přijdou do Československa po válce. Jejich život u nás. Hodně o sirotcích a jejich výchově v Československu. Vím, že něco takového bylo, ale vůbec jsem netušila, v jak velkém množství. A tohle bylo moc hezké vyprávění.
Druhou knihou byla opět J. Poncarová. Prostě mám nutkání si od ní přečíst snad všechno. Tentokrát to byla kniha Alžběta a Nina. Příběh babičky a vnučky. To se mi moc líbilo. Stejně tak se mi moc líbilo, že tam byla zmíněna Věrka Kohnová. Ta má od J. Poncarové samostatnou knížku, kterou jsem přečetla. Ale jako skutečná postava se prolnula i v této knize a to se mi moc líbilo.
Poslední knihou loňského roku byl Šikmý kostel 3. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Těch postav je tam opravdu hodně. Ale ve chvíli, kdy jsem si zakázala se vracet k seznamu postav (který je na začátku knížky), tak se mi to četlo mnohem lépe. A po prokousání toho začátku, než se člověk zorientuje, už to šlo hodně dobře. Dokonce jsem strávila nějaký ten čas se současnými mapami a pozorovala, co kde je a jak to bylo tehdy.
Komentáře
Okomentovat