Když mi v lednu zemřela babička, půlka jejího bytu připadla mojí sestře. Druhou půlku jsem už cca 20 let měla já. Bylo tím tedy jasné, že si byt nenecháme a půjde do prodeje. Byl to dlouhý, ale překvapivě hladký proces. Peněz jsme se dočkali až v půlce července. Dovolenou jsme měli naplánovanou na přelom července a srpna. I když manžel změnil OJ, dovolenou dostal ve stejném termínu. Naštěstí. Za každou cenu jsem se chtěla podívat někam ven. S kolegyní Martinou jsme probíraly různé varianty. Ona má na ID prolétaný takřka celý svět. Takže má opravdu skvělé typy. Nakonec jsme to ukočírovaly na Orlando, kde je spousta vyžití pro děti.
11. července:
Nadhodila jsem možnost Orlanda doma. No, vůbec se to nesešlo s pochopením. Prý je to šíleně zařizování na poslední chvíli. Ano, to je pravda. Ale i tak jsem naštvaná...
12. července:
Proběhla velmi ostrá diskuze po Whats app. Pomalu to vypadalo na rozvod. On si vážně po 20 letech neuvědomuje, že nemá doma puťku domácí, ale člověka s kerosinem v krvi? Kupodivu večer po směně byla situace uklidněna a strávili jsme u počítače spousta hodin. Vymýšleli jsme varianty od Hawaii po Maledivy. Ale konečný verdikt nepadl.
13. července:
Řekli jsme dětem, co chystáme. Aby nám pomohli s výběrem. Varianty od Hawaii po Bali. Řekli, že je jim to jedno. Ať si vybereme sami, oni prý stejně neví, co jim nabízíme. Nakonec tedy počítáme s variantou New York a Fort Lauderdale. Prohlédneme si New York a pak pojedeme k moři a na Everglades. Cestu jsme vymysleli s Lufthanskou, že se proletíme Boeing 747 a Airbus 380. Tedy routing PRG - MUC - JFK + FLL - JFK - FRA - PRG.
14. července:
Díky dalším typům od Martiny přemýšlíme nad možností půjčení auta. Žádost o kreditní kartu jsem zaslala. Snažíme se všechno poskládat dohromady.
18. července:
Manžel má komplikace se sluchem. Řeší ORL a tak vůbec nevíme, jestli někam poletíme. Ztráta sluchu a přetlaky v kabině... Asi to není dobré.
22. července:
Peníze zacinkaly na účtu. Teď už se cestě nevyhneme. Ucho má totiž povoleno letět. První vyřizujeme ubytování v New Yorku. Vybíráme hotel Fairfield Inn by Marriott New York/Financial District. Rezervujeme přes Booking. Adresu pak používáme ve formulářích ESTA. Tu si také hned vyřizujeme. Ráda bych vyřídila i letenky, ale Lufthansa už se finančně šplhá hodně vysoko. Upouštíme tedy od Jumba přes Frankfurt. Moc mě to mrzí, ale to je fakt finančně mimo. Další varianta je Swiss přes Zürich. Ale už je hodně, necháme to na další den.
23. července:
Jedna noc a letenky jsou opravdu v řiti. Lufthansu zavrhujeme kvůli ceně. A tak už se s Jumbem nejspíš nikdy neproletím (zatím je to moje druhé nejčastější letadlo, hned za Boeing 737). Ani tedy neklapne ta A380 přes Mnichov. Takže hledáme znovu. A nakonec vybíráme na codeshare KLM let Praha - New York operated by Delta Air Lines. Do cesty jsme nakonec zakomponovali i to Orlando. Takže další let New York - Orlando kupujeme se Spirit Airlines separátně. V plánu je si v Orlandu půjčit auto a přejet do Fort Lauderdale. A návrat je Miami - Paříž - Praha s Air France. Letenky kupujeme v letní sezoně, osm dní před odletem a pro 5 cestujících. Platíme necelých 110.000,-.
24. července:
Děti jsou na přespávačce pořádané příměstským táborem v Kamarádech. Takže když manžel přijede ze směny, pouštíme se do dalšího rezervování. Nejprve ubytování v Orlandu - La Quinta by Windham Orlando Universal area a ve Fort Lauderdale - Ocean Sky Hotel & Resort. Dále si přes Booking rezervujeme auto. U autopůjčovny Budget a to Toyota RAV 4.
Plán je tedy takový: Praha - New York. Jeden celý den v New Yorku: Empire nebo Rockefeller, socha Svobody, Brooklyn Bridge apod. Druhý den přeletíme z LaGuardia do Orlanda. Na letišti si vyzvedneme auto. Další dny budou ve znamení Universal Studios, Kennedy Space Center a SeaWorld. Odtamtud přejezd do Fort Lauderdale. Jeden den oddych, nákupy, Everglades. A návrat z Miami přes Paříž do Prahy. Bude to náročné, ale my to dáme!
29. července:
Dominik má ráno barbera, pak si jedeme vyřídit mezinárodní řidičáky na Kladno. Odpoledne tu máme návštěvu. Pak balíme zavazadla. Přes internet kupujeme vstupenky na všechno možné. Bohužel se do koruny sochy Svobody nedostaneme. To je vyprodané až 2 měsíce dopředu. Každopádně se dostaneme alespoň na ostrov. A Everglades necháváme na nákup až na místě. Snad vyjde počasí... Přeci jen je období hurikánů.
30. července:
Den před odletem. Dopoledne tiskneme všechno možné i nemožné. Večer dopalujeme poslední věci. Vyřizujeme online cestovní pojištění.
31. července:
Budíček máme na 6 hodinu. Vstávat se nechce, ale pro cestování podstoupím i dřívější budíček. Budíme dětičky, připravujeme snídani. Respektive dojídáme zbytky, ať tu nic nezůstane. Staráme se o naše zvířecí mazlíčky. Kočičky tu zůstávají. Pro Filipa si přijedou tchýňata během dopoledne.
Po 8 nastupujeme do auta a vyjíždíme na letiště. Správně v době dovolených nemáme parkovat u APC. Psala jsem žádost o dopravu z POPu, ale odepsali mi, ať to klidně na APC nechám. Tak mám radost. Hlavně při cestě zpátky to bude fajn.
Parkujeme a jdeme do odletové haly Terminálu 1. Přepážky odbavení 170 - 177. Na check-inu probíhají trošku zmatky. Ale nakonec je vše v pořádku. Žádné vyptávání neprobíhá. Dostáváme sedadla v poslední řadě. Máme pouze příruční zavazadla (2 malé tahačky, každý batůžek - kromě mě, já mám kabelku). Jelikož je let plný, dostáváme nabídku si ty dvě tahačky odbavit zdarma, což rádi využíváme.
Procházíme pasovou kontrolou a usedáme v restauraci Runway. My dva si dáváme kávu, dětem kupujeme pití a dcera chce tuňákový wrap. Kolem 10 vycházíme vstříc východu A4. Ani tady žádné dotazování neprobíhá. Jen nám BEK naskenuje palubní vstupenku. Následuje klasická bezpečnostní kontrola. Ani boty dolu nemusely. Máme nástupní zónu 8, teď nastupuje 6, takže ještě chviličku čekáme.
Při nástupu do krásného Boeing 767 pozve kapitán dětičky do kokpitu. Dostali i sběratelské kartičky. Velmi mě to pozvání překvapilo, vzhledem k bezpečnostním opatřením, která lety do USA doprovází.
Procházíme celé letadlo, opravdu máme poslední řadu. Já mám konkrétně sedadlo 41B. Já sedím se synem na dvojsedačce. Manžel s dcerami na prostřední trojsedačce. Za chvíli je nástup ukončen a let DL79 roluje na RWY 30, ze které startujeme. Krátce po startu se snažím něco fotit. Zpětně zjišťuji, že se mi podařilo vyfotit i naše městečko.
Jako první dostáváme pití. Já si dávám červené víno, manžel pivo, děti džus vodu a colu. Po chvilce roznáší oběd. A tady se poprvé a ne naposledy ukázala nevýhoda poslední řady. Protože už k nám donesli jen 1 ze dvou jídel na výběr. Máme tedy salát z cizrny a grilované zeleniny. Hlavní chod jsou raviolly. A jako zákusek máme Tiramisu. Dále jsou na tácku slané krekry.
U dálkových letů je skvělý zábavní systém. Každý si najdeme to svoje: filmy, hry, poslech muziky a sledování informací o letu. Takže nám to velmi rychle ubíhá.
Během oběda prolétáváme nad Anglií a Irskem. Předtím to bylo celé Německo a Nizozemsko. Poté už následuje Atlantik. Máme oba s manželem pocit, že let je směrován jižněji, než kdysi.
Letíme nejvíc 822 km/h a nejvýš 10.366 m. n. m. Venku mi to nejméně ukazuje -44°C.
V zadní kuchyňce je možné si vzít pití nebo drobné občerstvení. Využíváme džus, vodu, cookies a chedarové kostičky. I posádka během letu několikrát projde s pitím. Let je klidný, bez turbulencí.
Hodinu do přistání dostáváme druhý servis. Opět se k nám dostane jen jedna varianta. A to pizza twist se zeleninou. K tomu je čokoládová sušenka. Dáváme si kávu a džus. Jen co sklidí, začínáme klesat.
Přistáváme na dráhu 22L. Chviličku pojíždíme a ke gate nás zase přitáhnou. Vystupujeme, procházíme snad celým Terminálem 4. A stavíme se do fronty na imigrační. Z toho mám trochu strach. Od té doby, co mají současného prezidenta, kolují všelijaké fámy. Ale jak ESTA, tak i tato imigrační probíhají úplně v klidu. Dospělým skenují prsty a oči. Dětem se podíval jen do pasu. Žádné dlouhé vyptávání, jak známe z předešlých cest. Zavazadla jsou už z pásu sundána, na pásu už kolují kufry z další linky.
Vyjdeme do veřejné části a zamíříme na Air Tran. Ten nás zdarma odveze na přestupní zastávku Lefferts Blvd./Air Tran Station. Přestupujeme na autobus Q10. Tady máme problém platit. Na první platbu musí být pokaždý jiná karta. 5 karet máme, ale kreditku to nechce akceptovat. Drobné už v busu neberou. Řidič ale mávne rukou, že je to OK a máme jít.
Jedeme pár zastávek a přestupujeme na Ozone Park/Lefferts Blvd. na nadzemku A, která pak vjíždí do tunelu a je z ní klasické metro. Tady je opět problém s kartou. Řešíme to s pánem u okénka (takovej dozorčí) a můžeme jet.
Během jízdy metrem přichází na informační panely upozornění na přívalové deště a možnost záplav. Podobné zprávy chodí i manželovi na mobil. Přistupující chodí opravdu durch. Docela nás to vyplaší. Nicméně když vystupujeme na zastávce Fulton, jen lehce poprchává.
Procházíme Fulton street, Water street a docházíme k našemu hotelu. Sice dostáváme stejné patro, třetí, ale pokoje jsou na opačném konci chodby. Takže pěkně naprd. Já tedy zůstávám na pokoji s dcerami, manžel bude se synem.
Trošku i něco vybalíme a jdeme na večeři. Usedáme ve Five Guys na Maiden Ln. Dcera s manželem si dávají hot dog. Já s druhou dcerou cheeseburger. Syn hamburger. Společně is dáváme jedny velké hrany a jednu velkou colu. Když říkám velké, tak jsou opravdu obří. Jak hrany, tak cola. Takže proto jen jedny pro 5 lidí. Cestou zpátky na hotel se zastavujeme v 7-11 pro pití a zubní pastu. Vzhledem k počasí už to pro dnešek venku balíme.
Na hotelu procházíme sprchou a pak se scházíme u nás na pokoji a domlouváme postup pro následující den.
1. srpna:
S holkama jsem vzhůru kolem 3 hodiny. Ještě velím spát. Ach ty časové posuny... Po 6 už mám od manžela zprávu, že jsou také oba vzhůru a můžeme jít na snídani.
Já si dávám míchaná vajíčka, toast s marmeládou, muffin a malinový jogurt. K pití džus a kávu. Holky zkouší vafle. Syn a dcera ovesnou kaši. Druhá dcera jde ještě na slané. Manžel jen slané. Po snídani se vracíme na pokoj pro věci na celý den a vycházíme.
Jdeme na zastávku metra, linka 2, Wall Street. Vystupujeme na zastávce 34 St - Penn Station. A míříme k Empire State Building. Z domova máme přes City Pass koupený vstup.
Na začátku procházíme bezpečnostní kontrolou. Celý Empire začíná výstavou o historii stavby, v jakých filmech se ocitla. Máme možnost se vyfotit u King Konga. Také je tu zastavení pro společnou fotografii. Tu si na konci můžeme, ale nemusíme koupit. A pak už jdeme na výtah. Ten nás zaveze do 80. patra. Tady už jsou moc krásné výhledy na celý New York. Ale je tu ještě další výtah, na který můžeme i my a ten nás odveze dalších 6 pater výš. A dostáváme se na venkovní vyhlídku. Sice tu pěkně fouká, ale stojí to za to! Ukazujeme dětem, co všechno vidí. Mimo jiné jsou odsud krásně vidět všechna 3 velká newyorská letiště.
Když se dostatečně pokocháme, sjíždíme zase o 6 pater níž. Tady je možnost koupit tu fotografii. My si jí koupíme, ale online. Respektive si naskenujeme QR kód a máme na výběr z velkého množství fotografií. Ty budou dostupné 30 dní, takže si je doma pohodlně stáhneme.
Pokračujeme o 80 níž. Tady je obchod se suvenýry. Kupujeme magnetku. A na úplný závěr nás prosí, abychom vyplnili dotazník spokojenosti. Za odměnu dostáváme tužky a malý batůžek.
V přízemí je kavárna Starbucks a tak tu usedáme. Děti si dávají cookies, my dva kávu (manžel překapávanou a já tradičně White chocolate mocca).
Po odpočinku a rozmyšlení dalšího postupu jdeme do zase do ulic. Kolem Macy's, po Broadway až na Times Square. Vidíme spoustu světelných reklam. Times Square Ball, která se spouští o silvestrovské půlnoci. Vidíme spoustu King Kongů. S jedním z nich se, za dobrovolný příspěvek, dětičky fotí. Chviličku pozorujeme zdejší mumraj, vystoupení pouličních umělců a jdeme dál.
Přímo k Rockefeller Center. Je to pár minut chůze. Dřív bylo kolem celého Rockefellera vlajky států celého světa. V roce 1993, když jsem tu byla poprvé, jsme našli i tu naší. Teď jsou kolem dokola vlajky států USA. Poznáváme ty nejznámější - Hawaii, Kalifornie, Texas, Colorado aj. Fotíme se.
Je tu stánek se zmrzlinou. Natočili manželovu čokoládovou a stroj vypověděl službu. Nikdo jiný čokoládovou nejí, takže všichni čekáme, až si manžel tu svoji užije. Zbytek má smůlu.
Vracíme se na metro. Ze zastávky 47 - 50sts Rockefeller Ctr jedeme linkou B. Tu pak měníme na Broadway - Lafayette St za linku 6. Tou jedeme na Canal St., kde opět přestupujeme na linku J. Tou dojedeme až na Fulton.
Tady usedáme do Chick-fil-A. Děti si dávají stripsy. My dva burger s kuřecím masem. K tomu si dáváme hranolky. Napucneme si pupíky pokračujeme v pochodu směr Batery Park, ke kterému vede Broadway.
Na 15 hodinu máme objednanou jízdenku (opět přes City Pass) na ferry, na ostrov k soše Svobody. Míjíme tu spoustu nahaněčů. V samotném Batery Parku už být nesmějí, tak tady už je klid. Zase nás čeká bezpečnostní kontrola. Čas na jízdence je jen orientační. Jak se vejdeme na trajekt, tak se vejdeme. Jezdí co chvilku a do naplnění. Pak se čeká na další.
Usedáme uvnitř, venku už je plno. Vstup do koruny sochy nemáme, to už bylo bohužel vyprodané. Ale nevadí. Projít si celý ostrov a sochu kolem dokola, je i tak velký zážitek. Z ostrova je i moc hezký výhled na celý Manhattan.
Před odjezdem zpět si kupujeme magnetku a konečně i zmrzlinu. Pěkně hnusnou...
Vracíme se k lodi. Cestou zpět má zastávku na Elis Island. A stejně, jako před 14 lety, tady nevystupujeme. Procházíme Batery Park a na Broadway kupujeme ve Walgreens náplast. Má odřený malíček z bot. Naštěstí nic dramatického. Můžeme chodit dál.
V plánu máme ještě jedno místo. A to, které před 14 lety ještě nebylo postaveno. A v tom roce 1993 na onom místě stávala "dvojčata". Ano, míříme na Ground Zero. One World stojí. Memorial 9/11 vynecháváme. Obcházíme kolem venkovních expozic. North i South Tower Pool. Je to děsivé místo.
Procházíme kolem Path Time Capsule a po Fulton St jdeme až na druhou stranu ostrova. Cestou si v Krispy Kreme kupují dětičky donuty, na ochutnání. Bereme je na hotel. V 7-11 si kupujeme nějaké pití a chroupání na večer. Nicméně nám to nedá a ještě jdeme až k East River. Projdeme nejbližší Pier. U jednoho je zakotvena plachetnice. Fotíme Brooklyn Bridge a pak už jdeme na hotel.
Manžel zjišťuje, že si nejspíš na bezpečnostní kontrole v Empire, nechal kartu od pokoje. Takže si na recepci vyřizuje novou. Zjišťujeme, zda si při zítřejším check-out můžeme nechat kufry na hotelu. A míříme do pokojů. Sedíme u nás. Vymýšlíme postup na zítřek. Já balím kufry. Děti baští donuty. Prý v životě lepší nejely. Manžel popíjí pivko, já Canada Dry. A děláme on-line check-in u Spirit Airlines.
Pak už společnost rozpouštíme.
2. srpna:
Budíček máme na 6, ale jsme zase vzhůru dřív. Když jsme s holkama hotové, jdeme pro kluky. Ti mají línější tempo. Na 6:30 jdeme na snídani, ale máme smůlu. Je víkend, takže bude až od 7. Jdeme tedy zpět na pokoj a já mám čas dobalit kufry.
Na snídani je tentokrát sýrová omeleta, brambory se zeleninou, ovesná kaše, muffiny, pečivo, jogurty a další. Každý si bereme podle chuti. Dáváme si džusy a kávu. Po snídani se vracíme na pokoj, bereme kufry a jdeme na recepci. Tady si zavazadla necháváme a jdeme na dnešní program. Bohužel o dost později, než jsme chtěli.
Nejprve směřujeme pěšky na Brooklyn Bridge. Docházíme jen k prvnímu pilíři. A zase míříme zpět. Je tu spoustu běžců a lidí na bruslích. Je to dost kličkovaná. Z mostu je zas jiný pohled na Manhattan.
Jdeme na metro, zastávku Fulton, linka C. Jedeme na Port Authority a pěšky jdeme až k Intrepid. Náš poslední, z domova placený, vstup. Máme zase objednaný čas, ale opět je spíš orientační. My tu jsme o 45 později, ale nikdo to neřeší. Opět nás tu čeká bezpečnostní kontrola. A pak už USS Intrepid, tedy válečná loď. Dokonce na ní bylo spácháno několik útoků kamikadze. Na horní palubě jsou vystavena vojenská letadla a vrtulníky. Procházíme si to tu. Pak směřujeme na kapitánský můstek. Uvnitř lodi, v hangáru, jsou další letadla. Je zde o historii lodi, o jejím vybavení. Děti si zkouší palandy. Nebo "nosítka" na vrtulníku. Vedle lodi je vystavený Concord British Airways. Před 14 lety jsme byli s manželem uvnitř. Zdarma. Tentokrát je to za peníze a jelikož nás tlačí čas, necháváme to na někdy jindy. Stejně tak ponorku.
Z lodi jdeme na Pier 79. Lodí jedeme na Brookfield Place Terminal. Z přístaviště míříme do Shake Shack. Holky si dávají nugetky. Syn s manželem hamburger a já cheeseburger.
Po jídle míříme úprkem na druhou stranu ostrova, do hotelu. Tady si vyzvedáváme kufry a zase běžíme úprkem na metro. Ze zastávku Fulton jedeme linkou A na Port Authority. Tady přestupujeme na linku E. Tou jedeme na zastávku Jackson Heights - Roosevelt Avenue. A přestupujeme na autobusovou linku Q70. Tou dojedeme na letiště LaGuardia. Bohužel, staví pouze u terminálů B a C. A my potřebujeme terminál A, ze kterého létá pouze Spirit. Tento terminál je až na druhém konci celého letiště. Jezdí sem shuttle bus. A během jízdy už máme pocit, že jsme špatně, že nás vezou někam mimo letiště...
Ale nakonec vše dobře dopadlo, protože v Q70 jsem si našla na Flightradaru, že letadlo má asi 30 minut zpoždění na příletu z předešlé destinace. Terminál A je jen samá překližka, děs a hrůza. Nástup na let NK2331 má být z východu 4. U něj jsme v 16, odlet má být díky zpoždění v 16:58. Kupujeme si tedy nějaké pití a pak jen čekáme na nástup.
Máme přikoupený Premium Economy, kvůli zavazadlům. Nastupujeme tedy jako jedni z prvních. Máme 9 a 10 řadu. Manžel s dcerou a synem 9., já s dcerou 10. Já konkrétně 10E. Vedle mě mám spolucestující, jejíž rodina sedí přes uličku. Airbus 321 tak trošku "smrdí" novotou. Je to tu velmi příjemné.
Jen co je nástup ukončen, pilot zahlásí, že pokud nestihneme slot, budeme tu trčet další 2 hodiny. Naštěstí jsme ho stihli a startujeme z RWY13. Po startu si objednáváme kávu a pro děti cookies (aby to bylo do comba). Děti během letu pospávají. Čím jsme jižněji, tím se tvoří víc a víc oblačnosti. Jsou vidět i blesky. Část oblačnosti i oblétáváme a tak se dostáváme dost nad Atlantik. Jak říká pilot: "better safe, than sorry". Doba letu se nám tak prodlouží o 30 minut. Během letu koukáme na wifi a tak vidím, že největší rychlost byla 840km/h a nejvýš jsme byli v 10.370 m. n. m.
V Orlandu dosedáme na dráhu 17. Dlouho pojíždíme. Vyjdeme z letadla a jdeme na vláček, který nás zaveze do hlavní budovy. Zavazadla máme u sebe a tak jdeme rovnou do autopůjčovny Budget. A tady nastává nejhorší část dovolené!
Bohužel, kvůli chybě v rezervaci auto nedostáváme. Chyba byla v tom, že jako hlavního řidiče jsme uvedli manžela. Ale držitel kreditní karty jsem já. A to se chlapovi v Budgetu nelíbilo. Absolutně arogantní přístup. Že ho to nezajímá. A že tam má dalších tisíc rezervací. A ať si to vyřídíme, jak chceme. Celkem nám vyřizování trvalo 4 hodiny. Děti usínaly na sedačkách. Celé to trvalo přes půlnoc. Bohužel, měli jsme rezervaci auta přes Booking. Volali jsme jim. Dle pokynů jsme si měli udělat rezervaci novou. U ACE s tím, že nám z Budgetu rezervaci stornují a vrátí peníze. Jenže jen co jsme zavěsili, tak rezervace u ACE zmizela. Manželovi volat nešlo vůbec. Mně ano, ale docházela mi baterka. Všechny zásuvky na letišti nefungovaly. Takže jsem byla přes kabel napojená na manželův telefon. No, děs. Nakonec jsme se do ACE rozhodli vypravit. Což bylo zase zapeklité, protože v hlavní budově letiště nesídlí. Museli jsme na shuttle bus. A asi po 5 minutách jízdy jsme teprve došli do kanceláře. Tam se nás ujala moc milá paní. Novou rezervaci u nich nenašla. Manžel ji na svém účtu neměl. Peníze jsem strhnuté neměla. Manžel to měl pořád tendenci řešit, ale vzhledem to komu, že bylo po půlnoci. Ráno jsme měli program, který jsem potřebovali dodržet. Rozhodla jsem tedy, že uděláme na místě novou rezervaci. Po 4 hodinách a 22 tisících navíc, jsem konečně opouštěli letiště, směr naše ubytování. Naše auto Hyundai Elantra. Moc krásné auto. Vejdeme se všichni. I díky tomu, že naše děti už nemusí mít v USA autosedačky.
Cesta do La Quinta by Windham Orlando Universal area trvá asi 30 minut. Vysvětlujeme, proč jdeme tak pozdě. Děláme check-in. Pokoje máme ve vedlejší budově, takže přecházíme parkoviště. Jedeme do prvního patra. Pokoje jsou sice vedle sebe, ale nejsou průchozí. Takže manžel opět se synem a já s dcerami. Rychlá sprcha a kolabujeme. Ráno nás čeká program. Rychle spát.
3. srpna:
Budík máme na 7:30, což je po včerejšku dost kruté. Kupodivu nejen my dva, ale ani děti nemají problém vstávat. Jdeme do hlavní budovy na snídani. Oproti New Yorku je to o dost slabší. Omeletu si dává manžel se synem. Já s holkama vafle s javorovým sirupem. Zkoušíme i donut. Dáváme si džus a kávu.
Po snídani se vracíme do pokoje. Balíme potřebné věci a jdeme si pro auto. dnešní cíl je Kennedy Space Center. Zadáváme si tedy do navigace. Řídí manžel. Během cesty si uděláme zastávku v 7-11. Tady si kupujeme pití, Jerkys a jednu bagetku. Hned vedle je Starbucks. Takže si dáváme kávu (já salted caramel iced latté a manžel ice americano). Děti limonády mango & dragon fruit a summer berry.
Cesta trvá něco přes hodinu. Platíme za parkování, které nemáme v ceně vstupenky. A paní nás posílá na parkovací plochu 6. Jdeme k hlavnímu vstupu, kde nás čeká tradiční bezpečnostní kontrola. Směřujeme na shuttle bus, který rozváží po jednotlivých stanovištích. Vystupujeme na obou zastávkách. První je Lounch 39, kde jsou ukázky motorů. Vyhlídková věž, ze které jsou vidět odpalovací rampy. Během přejíždění vidíme dopravníky, po kterých se raketoplány přemisťují. V obchodě se suvenýry si kupujeme další magnetku. A pokračujeme autobusem dál. Jedeme k Apollo. Tady je ukázka řídícího střediska. Celá raketa a spousta dalšího. Je to opravdu velký zážitek.
Je tu také restaurace, takže usedáme na oběd. Holky si dávají stripsy. Syn hamburger, který si mohl sám obložit, čím chtěl. Já cheeseburger a manžel pizzu.
Vracíme se k autobusu. Řidička nás ještě vezme na prohlídku stíhaček a vrtulníků NASA. Po celou dobu jízdy (všech jízd) nám buď pouští video a nebo nám o různých zajímavostech povídá právě řidička. Dokonce cestou vidíme i aligátora.
Vracíme se do hlavního visitor centra. Ale ještě prohlídku nekončíme, protože nás ještě čeká Atlantis. A to je opravdu velká packa. Celý raketoplán! Pecka!!!
Bohužel, park v 18 zavírá a tak se kolem 17 vydáváme k místnímu Starbucks. Manžel i děti si dávají to, co dopoledne. Já ice chia tea. A pak už jdeme pro auto.
Dětem jsme slíbili koupačku v moři, přejíždíme na Cape Canaveral. Konkrétně na Float beach. Děti se převlékají do plavek u auta a pak řádí v Atlantiku. Voda je krásně teplá.
Kolem 19 hodiny míříme zpět na hotel. Cesta opět trvá něco přes hodinku. Cestou se zastavujeme ve Walgreen. Kupujeme pití a nějaké dobroty na večer. Taky se kolem nás honí bouřky, ale naštěstí spadne jen pár kapek.
Na hotelu se zase scházíme u nás v pokoji a vymýšlíme plán na zítřek. Sešlost rozpouštíme po 22 hodině.
4. srpna:
Budíček na 6:30. Tentokrát máme snídani z míchaných vajíček, opečených toastů a muffiny. Džusy a káva. Vracíme se na pokoj pobalit si nějaké věci a jdeme na shuttle bus, který jezdí i od našeho hotelu směr Universal Studios. Má jen v 8. Nejsme tu jediní. A nenabírá jen náš hotel. Přijede velmi starý autobus (s dveřmi na kliku). Nevejdeme se všichni. Řidič nám ale říká, že se pro nás ještě vrátí. I když už podle jízdního řádu nemá. Ale nenabírá jen nás.
Přijedeme na parkoviště u studií a čeká nás dlouhá cesta ke vchodu. Opět bezpečnostní kontrola. Pak dlouhá cesta mezi různými obchody a restauracemi. A tady se to teprve rozděluje na jednotlivé parky. Jsou celkem 4. My máme vstup do Island of Adventure. Teprve tady kontrolují vstupenky (máme z domova). Zase nás čeká ulička obchodů a restaurací. A pak už konečně začíná Island of Adventure.
Začíná to Marvel tématikou. Tady žádnou šílenou dráhu nepodstupujeme. Děti byl chtěly, ale jsou malé na to, aby šly samy. Jdeme ale na jízdu se Spidermanem - The Amazing Adventures of Spider-Man. Točí se to s námi na všechny světové strany. Občas nás to "ožehne" ohněm, pak dostaneme sprchu. Je to sranda.
Další část parku se jmenuje Toon Lagoon. Tady jdu s dětmi na Dudley Do-Right's Ripsaw Falls. Když vylezeme, jsme úplně durch. Ale stálo to zato! Nicméně pak chviličku stojíme na sluníčku a sušíme se. Je tu možnost si připlatit za sušák, ale proč, když je venku takové vedro. Zároveň se hned mažeme krémem na opalování. Sluníčko tu pěkně žhne.
Další, kam chceme jít, je King Kong. Ale mají nějaký technický trouble, takže prozatím máme smůlu. A pokračujeme do části Jurský svět. Tady jdu s dětmi na Jurassic Park River Adventure. Naštěstí usedáme v zadní části, takže když vylezeme, zas tak mokří nejsme.
Manžel mezitím koupil dva nekonečné kelímky (budeme mít i jako suvenýr). A hned toho využíváme. Na každém rohu je automat, kde si můžeme načepovat, co chceme. A v jakém množství chceme. Cola, Cola cherry, Cola Tropica, Cola Vanilla,... vše i v Diet variantách. To samé Fanta a Sprite - různé varianty a příchutě. O kterých se nám může v ČR jen zdát. Je tu i voda, led...
Manžel na atrakci Jurassic Park River Adventure jít nechtěl, ale dětičky ho ukecaly. Takže šli. A to hned do první řady. Takže byli taky úplně durch. Ale všichni moc spokojení. Za odměnu jim kupuji churros.
Děti by rády na Pteranodon Flyers. Ale nechápeme jejich podmínky. A obsluha tam nepustí ani jednoho z nás. Tak nevím. Smolík.
Z Jurského světa přecházíme do zimních Prasinek - Harry Potter. Tady jdeme na Flight of Hippogriff. Je tu ukázka tanců z Ohnivého poháru. Nicméně už je tu úmorné vedro a v celých Prasinkách není ani špetka stínu. Proběhneme zbytek tedy velmi rychle.
Dále zastavujeme u Jak vycvičit draka a Kung Fu Pandy. Hodně fotíme.
Nakonec vstupujeme na Seuss Landing. To je spíš pro menší dětičky. Ale díky jízdě na The High in the Sky Seuss Trolley Train Ride máme pěknou vyhlídkovou jízdu. A také objevujeme místo (uvnitř a bez sluníčka), kde se můžeme naobědvat.
Jdeme si totiž sednout do Circus McGurkus Café Stoo-Pendous Pick up. Objednává se přes QR kód v aplikaci Universal Studios. Stejně se přes platí. Jen to jídlo nám donesou až pod nos sami. Já sýrovou pizzu, dcera se synem pizzu pepperoni Italy, druhá dcera kuřecí prsa s vaflemi (naslano) a manžel hot dog jalapeňos.
Po pozdním obědě využívají děti ještě klasický kolotoč. A pak přemýšlíme, co dál. Shuttle bus zpět do hotelu jede v 17:30. Syn nás přesvědčí, abychom se vrátili na King Konga. Dceři už se nechce a tak usedáme do stínu na kamennou zídku a čekáme na ty tři. Celkem hodinu a půl čekáme... A nakonec z nich vypadlo, že to zas až taková pecka nebyla...
Každopádně nás tlačí čas a opravdu velmi rychle běžíme na stání 83, odkud nám jede autobus. Opět tedy přes půlku parku. Přes všechny obchody, přes vstupní bránu a pak na dlouhou cestu až na úplný konec celého parkoviště. Když dojdeme, zbývá nám ještě 10 minut. Zastávka se plní lidmi, kteří ale nerespektují frontu a předbíhají. Naštěstí se do autobusu vejdeme (spousta, co předbíhalo zjistila, že čekají na špatný autobus).
V přízemí hotelu je k dispozici kávovar, káva zdarma. Takže s manželem využíváme. Kupodivu vůbec není špatná. Manžel s dcerou potřebují nějaké oblečení, takže jedou ještě do nejbližšího nákupního centra. Já s druhou dcerou a synem zůstáváme na hotelu. Syn, když jde za námi do pokoje, tak zabouchne jejich kartu na pokoji, takže máme opět co vyřizovat. Já opět balím (i když nemusím tak precizně, protože se tentokrát budeme přemisťovat autem). Ti dva, kromě oblečení, přivezou ještě nějaké chroupání na večer. Arizona Tea, Oreo a pivo. Venku se opět bouří.
Zase u nás vymýšlíme zítřek a pak hajdy na kutě.
5. srpna:
Budíček máme na 7:30. Jsem vzhůru dřív, ale dělám mrtvého brouka. Jdeme na snídani. Tentokrát ve znamení lívanců s javorovým sirupem, vaječné omelety s párkem a bagelů s rozinkami. Zase džusy a káva.
Vracíme se zpátky na pokoj, dobalíme a nakládáme věci do auta. Jdeme udělat check-out a vyjíždíme směr SeaWorld. Je to od našeho hotelu cca 30 minut jízdy. Vstupenky máme zakoupené z domova, ale opět bez parkování. To řešíme opět na místě. Parkujeme a jdeme na bezpečnostní kontrolu. U vstupu hned kupujeme další nekonečný kelímek (další suvenýr), ale tady nám to nepřijde tak skvěle propracované, jako v Universal Studios.
Nejdříve koukáme na nurse delphines. A pak hned směřujeme ke kosatkám. Představení začíná v 11, takže máme ještě čas. Sedíme ve spodní části, ale výš. Tak snad nebudeme úplně durch.
Mají tu 6 kosatek a už to není jen čistě o show. Jsou opatrnější. Je tu i edukační část. Takže se dozvídáme spoustu zajímavého. Jen dětičky tomu úplně nerozumí.
Po kosatkách míříme na Arktické dobrodružství. Manžel jít nechce, protože musí dát batoh do placených skříněk. Dcera s ním chce zůstat. Takže jdu já se synem a druhou dcerou. Fronta je delší. Když nás usadí do lavic, kde se musíme připoutat, trošku se děsím, co bude. Kdo má kšiltovku, pantofle a podobné drobné věci, musí si to sundat. Dioptrické brýle si nechat můžu. Nakonec se ukáže, že obava byla zbytečná. Čekala nás naprostá pecka. Lítáme nad Antarktidou. Fouká na nás vítr. Dostaneme osvěžující sprchu od velryb. Málem nás sežere lední medvěd. Škoda, že ti dva zůstali venku. Jen tu opravdu mrzne, což je strašný rozdíl oproti tomu, jak je venku. Pak nás čeká ještě průchod kolem tučňáků a běluh.
Další naše zastávka je u žraloků a rejnoků. Procházíme proskleným tunelem, nad námi plavou všechny možné rybičky. Včetně žraloků a rejnoků.
Po žralocích jdeme na jídlo. Je tu Chick-fill-A. Ale není to tak dobré, jako v New Yorku. Dcera si dává nugetky. Zbytek kuřecí burgery.
Dneska je opravdu extra vedro. Vracíme se tedy k Nurse Delphines. Vystoupení delfínů už bohužel nestíháme. Není to úplně dobře vymyšlené s těmi kosatkami. Jdeme tedy ještě na zmrzlinu. Je dost podobná té, kterou si pamatuju jako malá holka ve Fort Lauderdale. Já si dávám mint chocolate/espresso. Dcera jahoda/Oreo, druhá dcera dolce de leche/jahoda a syn dolce de leche/Oreo.
Jsme zmoženi vedrem a je dost hodin. Je třičtvrtě na pět a nás čeká cca 4 hodiny jízdy na jih. Do Fort Lauderdale. Tam, kam jsem jezdila s dědou a babičkou, když jsem byla malá. Celkem čtyřikrát. A taky jsem tam jednou vzala manžela. Takže já tam jedu pošesté.
Cestou zastavujeme jen jednou. V 7-11 tankujeme. A kupujeme si na cestu vodu, děti sladké pití. Manžel si bere kávu a já chai tea.
Asi po hodině jízdy od SeaWorld se napojujeme na tu "hlavní" neplacenou. A navigace nám ukazuje 141 mil rovně... Celkem 152 do cíle.
Kupodivu poznávám hned na první dobrou Commercial Blvd. Ta vede od prvního hotelu, kde jsme bydleli první rok s d+b, až k fishing pier. My ale ještě odbočujeme "u pelikánů" a pokračujeme o něco jižnějí. Parkujeme před hotelem a využíváme službu Vallet parking. Tzn. dáme klíč od auta zaměstnanci hotelu a on nám zaparkuje. A až budeme chtít auto, jen mu ukážeme klíč od pokoje a on nám naše auto přistaví.
Děláme check-in. Dostáváme kartičky na osušky u bazénu a je skvělé, že máme oba pokoje s balkonem. Zase vedle sebe, a zase neprůchozí. Jsme v pátém patře, výhled do boku na moře. Vedlejší hotel je částečně v rekonstrukci.
Je pozdě, máme za sebou dlouhý den. Jdeme chrnět.
6. srpna:
Budíček máme na 7, ale nikomu se nechce vstávat. A tak se s manželem domlouváme po telefonu a posouváme budíček o půl hodiny. Ranní rutina a jdeme si pro auto. Tady to máme bez snídaně a tak si musíme nějakou opatřit. Nejprve jedeme do Krispy Kreme, kde kupujeme velkou krabici donutů. Jen ta obsluha je tu hrozná. Hned vedle je Starbucks, takže si kupujeme kávu. A cestou zpět na hotel se ještě zastavujeme v Publix, kde si kupujeme nějaké zásoby a snídani na další den.
Vracíme se na hotel. Snídáme. Převlékáme se do plavek a jdeme na pláž. Vyzvedáváme si plážové osušky. Rácháme se v moři. U něj jsou lehátka zpoplatněna. U bazénu ne. Tam se pak taky, kvůli dětem, rácháme. U toho pozorujeme asi 3 leguány, kteří se proplétají mezi lehátky a kolem palem.
Když se dostatečně vyřádíme, vracíme se na pokoj. Probíháme sprchou a jdeme si pro auto. Jedeme na nákupy do Sawgrass Miles. Je to opravdu obří nákupák. Nejprve jdeme do Johny Rockets. Dáváme si s manželem a dcerou pořádné burgery. Dcera Smoked Bacon, manžel double a já Route 66. Druhá dcera nugetky. A syn 2x mini burger.
A pak následuje nákupní šílenství. Kupujeme si nový kufr Samsonite. Pokračujeme Body&Bath, Victoria's Secret, Marshalls, Adidas. Švagrová chtěla kšiltovku, tak si kupují i dětičky. Taky máme pár obchodů, kde jsme si nic nekoupili, ale to je jedno. Končíme až před 21 hodinou, což je zavírací doba.
Vracíme se na hotel. Cestou se ještě zastavujeme pro pečivo. Dětičky chtěly ještě do bazénu, ale už je fakt pozdě a zítra máme zase program. Takže rychle na pokoj. Připravujeme si nějaké věci. A pak se zapisujeme do rezervace u KLM, kde si přikupujeme jeden odbavený kufr.
Spát jdeme kolem 23.
7. srpna:
Budíček máme na 7. Snídani si připravujeme sami. Toasty, šunka, sýr. A pak se vypravujeme na dnešní a celkově poslední výlet - Everglades.
Jedeme něco přes 2 hodiny. První zastávku máme v Shark Valley Visitor Center. Tady platíme vstup do celého národního parku. A platí všude, už to po nás jinde nebudou chtít platit. Bohužel, nikde manžel nenašel, jak často jezdí jejich "tramvaj". Takže když přijdeme do Visitor Centra, je 2 minuty pryč. A další jede až za dvě hodiny. Jdeme tedy pěšky na Bobcat Bardwalk a pak až na Otter Cave Hammerock Trail. Po cestě vidíme 1 aligátora, 2 americké krokodýly. A spoustu sarančat, želv, ryb, volavek a jiných ptáků. Taky spoustu komárů (i když jsme nastříkaní repelentem). A i nějaká letadla, která jsou na finále letiště v Miami (Boeing 747 cargo i Airbus 380 British Airways). Když jsme dostatečně sežraní komáry, jdeme zpět na Visitor Center a přejíždíme do Gator Park.
V Gator Park platíme jen za vznášedlo, protože vstup do Everglades nám platí z předchozí zastávky. Naloďujeme se a samotná jízda vznášedlem je velký zážitek. Bohužel, vidíme jen 1 aligátora. Jak říká průvodce, je veliké vedro a tak se chladí pod hladinou. Jedno jejich hnízdo. Vidíme i želvy a spoustu druhů ptáků. Po 30 minutách se vracíme na základnu. A čeká nás vzdělávací část s přednáškou. Tady mají opravdu velké exponáty. Dozvídáme se opravdu hodně zajímavých informací. I třeba to, jak rozlišit aligátora od amerického krokodýla. Děláme si fotky a pak jdeme do obchodu se suvenýry, kde kupujeme magnetku. Jak jinak. Jdeme k autu.
Jen co vyjedeme, spouští se opravdu velikánská bouřka. Prší tak, že není vidět na krok. Manžel jede opravdu velmi opatrně. Někteří řidiči to vzdávají a stojí u krajnic. Když dojedeme blíž k Fort Lauderdale, déšť ustává. U Popeyes si dáváme oběd. Louisianské smažené kuře v burgeru. Syn s dcerou samotné. Já s druhou dcerou se slaninou a sýrem. Manžel kombo s pálivým. A kombo neznamenalo dvojitý, ale dva.
Pak pokračujeme v jízdě. Zase po Commercial Blvd. Za světla tak vidím, moje staré dobré známé. I most, co se uprostřed zdvihá, když proplouvá loď. A pod tím mostem je od roku 1993 víčko z fotoaparátu. To tam hodil děda, protože ho zapomněl sundat, když fotil. Tak tam letělo ze vzteku... Dojíždíme do hotelu.
Na pokoji se rychle převlékáme do plavek a ještě využíváme moře. Je čtvrt na sedm. Díky bouřkám je to samá mořská tráva a chaluha. Nevadí. Blbneme dlouho. Syn pak ještě míří do vířivky.
Na pokoji se pak důkladně vydrbeme. Uklízíme nákupy. Balíme. A mrzí nás, že to zítra všechno končí. Spát jdeme kolem 23.
8. srpna:
Budíček máme na 7. Ranní rutina a dojídáme zásoby. Toastový chleba, šunka, rajčata, muffiny a meloun. Ti 4 je ještě převlékají do plavek a jdou do moře, bazénu i vířivky. Já už nejdu. V 11 máme check-out, takže času moc není. Po ranní koupeli jdou ještě do sprchy a zase balíme. Přesně na 11 děláme check-out.
Vyzvedáváme si auto a jedeme do Sawgrass. Ještě nakupujeme v Columbii a Sephoře. U Italů si dáváme pizzu a césar salát. U auta se převlékáme do cestování a ve 14:40 vyjíždíme do Miami. Cesta má trvat cca 45 minut.
Těsně u letiště tankujeme, odevzdáváme auto. Skvělé auto. Vrácení proběhlo rychle a efektivně. Vláčkem dojedeme do hlavní budovy letiště. Letenku máme sice na codeshare KLM, je to ale operated by Air France. Takže docházíme k přepážkám Air France. Odbavujeme se u self check-in přepážky. A dostáváme palubní vstupenky až do Prahy. Sice nám vyjíždí i tagy na kufry, ale zavazadla můžeme odevzdat až na klasické přepážce. Tu otevřou v 18:50. Máme čas a tak jdeme najít místo k sezení. To najdeme až v příletové hale. Manžel jde s dcerou pro kávu. Děti si dávají horkou čokoládu. Manžel si pak jde pro kávový nášup. Zbytek relaxuje.
Ve stanovenou dobu se vracíme na přepážky odbavení. Zaměstnanci mezi sebou mluví jen španělsky. Kontrolují nám palubní vstupenky. Váhu zavazadel. Zase nám nabídnou, že můžeme zavazadla poslat zdarma, že let je plný. Takže jedno z těch příručních také odbavujeme. Jdeme na bezpečnostní kontrolu. Manžel ji má opravdu důkladnou. Dceři nechají vodu na zapití Kinedrylu.
Další naše kroky vedou do gate J17. Ale moc míst k sezení tu není, tak se usazujeme v gate J11. Manžel tu zůstane hlídat věci a já se s dětmi vracím do trafiky pro magnetky. Když se vrátíme, je už vidět Airbus 350 Air France, který právě přistál z Paříže. Děti si ještě naposledy vyžudlají u tatínka Starbucks.
Nástup začíná načas. Jen co se usadíme na svých místech, syn pospíchá na WC. Je tam dlouho, manžel šel s ním. Dokonce mě upozorňuje stevard, abych si k dceři přisedla, aby tam na start nebyla sama. Ale naštěstí se vrátí včas.
Máme 36 řadu. Seating je 3-3-3. Manžel s dcerou a synem sedí uprostřed. Druhá dcera a já přes uličku. Bohužel, okénko tentokrát není. Tam nám sedí nějaká baba. Já mám 36C.
Odlet má být 22:50 a jdeme takřka načas. Vzlet je z RWY 08R. Mašina je tichá. Velký rozdíl oproti Boeing 767. Po vzletu roznášejí dětem blbinky. Dceru minou, už jim připadá velká. Trošku ji to mrzí. Ale když vití, že jsou tam omalovánky, tak jí to mrzet přestane. Roznáší vlhčené ubrousky. K večeři je bramborový salát. Na výběr kuře nebo těstoviny. Těstoviny si dávám já, zbytek kuře. Dále je na platíčku hruškový muffin, sýr a sezamové krekry.
Po jídle se zhasíná a spí. Během letu jsme nejvýš ve 12.496 m. n. m a nejrychleji letíme 1.026km/h.
9. srpna:
Budí nás hodinu a půl do příletu v Paříži. Dostáváme snídani, ale žádná sláva. Je to malý papírový košíček, ve kterém jsou naskládané slané pečivo, houska s máslem a jahodovou marmeládou (houska nejde ani ukrojit), kompot, jahodový kefír a pomerančový džus. S manželem si dáváme kávu. Rychle se sklízí a náš let AF093 se blíží ke konci.
Přistáváme na dráhu 26L. Nemáme volnou stojánku a tak chvilku čekáme v letadle. Po vystoupení z letadla míříme na vláček, který nás z 2E - M převeze na 2F. Nejprve procházíme kontrolou palubních vstupenek. Pak bezpečnostní kontrolou, kde dceři vezmou vodu na další prášek. Pasovou kontrolou. A konečně míříme na náš gate F51. Všude je to tu beznadějně plné, nemáme si kam sednout. Takže se kousek vracíme a nacházíme si místa k sezení. Dětičky koukají do telefonů. Manžel jde shánět nejdražší vodu na letišti, aby si mohla dcera zapít léky.
Letadlo do Prahy přiletí s cca 20 minutami zpoždění z předešlého letu - ze Stockholmu. Ale než to stačí otočit, udělá to cca 1 hodinu zpoždění. Nastupuje se podle zón. My máme 5, tedy poslední. Máme celou 22 řadu, protože seating v Airbus A220 je 2-3. Já mám konkrétně sedadlo 22C. Náš let by měl letět v 16:30 a to víme, že nestíháme. Linka AF1082 je DEL.
Nástup je brzo ukončen. Během rolování je bezpečnostní instruktáž a pak hurá na start z dráhy 26R. Airbus 220 je po té dálkovce, jako takový prskolet. Krátce po startu nám roznáší občerstvení. Je na výběr kuřecí nebo sýrový sendvič. My dva si bereme sýrový. Děti kuřecí. K tomu pití. Manžel kávu a zbytek džus. O hodně lepší catering, než ta snídaňová hrůza na předešlém letu.
Syn skoro celý let prospí. Nejrychleji letíme 955km/h a nejvýš 11.285 m. n. m. Než se nadějeme, začínáme klesat. Buštěhrad, Lidice a jsme doma. Sedáme na dráhu 12. Rolujeme na stojánku 17. V Praze využívá AF přední i zadní dveře. Jdeme zadními a ten pidi kousek k terminálu jedeme autobusem. Manžel se zdraví s kolegou.
V Duty Free shopu v celništi se zdravíme s bývalou kolegyní Violetou. U pásu č. 23 si vyzvedáváme zavazadla. A jdeme si k APC pro auto. U APC se potkáváme s kolegyněmi Hankou a Monikou. Chviličku si povídáme a pak už míříme za Filípkem domu (tchyňata jej přivezla).
BYLA TO ÚPLNĚ BOŽÍ DOVOLENÁ! Klobouk dolu před dětmi, jak všechen ten náročný program zvládly. První jejich dálkovka. První jejich USA. Viděly kus světa a my dva s nimi.
Komentáře
Okomentovat