První kniha letošního roku byla Panda v nesnázích. Natolik se mi líbila Majonéza k snídani a Listování, že jsem prostě nemohla nesáhnout po další knize. Markéta Lukášková prostě píše skvěle.
Kniha číslo dva - Pekárna svatebních koláčků. Poslední ze série. A pravda, že jsem četla jen abych tu sérii dokončila. Takové odpočinkové čtení.
Kniha číslo tři - Panský dům Návrat. Ekonomická krize se propíše do pokračování série. Ale už je tam znát, kam se dějiny Německa budou ubírat v dalších dílech. Zajímavé sledovat rodinu po tolik let.
Kniha číslo čtyři - Šumavská trilogie. Tři různé příběhy. Moc se mi to líbilo. Kniha Františka Hobizala mě moc bavila.
Kniha číslo pět - Šikmý kostel 2. To je taky tak hezké čtení. Jsem ráda, že jsem tu sérii rozečetla až teď. Že nebudu muset tak strašně dlouho čekat na poslední díl.
Kniha číslo šest - Vrány. Tak tohle jsem slupnula, jak malinu. A ten konec. Wow. Paní Dvořáková píše opravdu dobře.
Kniha číslo sedm - Lustr pro papeže. Trošku jsem se divila nad názvem. Ale pochopila jsem během čtení. Aneb jak vám jeden nevinný večer (z pohledu dnešní doby), úplně změní směr života. Jdete s kamarády na vandr, do hospody... a skončíte na několik let v komunistických lágrech. A věřím, že takto dopadla spousta lidí. Doporučuju všema deseti.
Kniha číslo osm - Slib svatojánské noci. Doba Rakousko-Uherska. Zajímavá doba, zajímavé příběhy tří dětí. Od dětství, kdy utečou z domova až po dospělé jedince. Od české vesnice po světla velkoměsta Vídeň. Hezké čtení.
Kniha číslo devět - U severní zdi. Wow. To bylo čtení. Petra Klabouchová - neskutečné psaní. Doporučuji zavést, jako povinnou četbu.
Kniha číslo deset - Balada pro Emily. Trošku duchařina. Ale kdo ví, co se skrývá v opuštěných domech v pohraničí, za příběhy.
Kniha č. 11 - Životice obraz (po)zapomenuté vesnice. Jsem ráda, že jsem tuto knihu zařadila mezi druhý a třetí díl Šikmého kostela. Druhý díl Šikmého kostela o Životicích píše a tak jsem byla ráda, že jsem si ujasnila, co a jak. Není to klasický příběh. Spíš je to spousta malých příběhů s vysvětlením faktů. Takový hraný dokument mi to připadalo.
Kniha č. 12 - Takové maličkosti. Téma Magdaleniných prádelen už jsem někdy slyšela. Ale nevěděla jsem, co si pod tím tak nějak představit. Tohle byla taková čtecí "jednohubka". Určitě bych si o nich chtěla přečíst něco víc.
Kniha č. 13 - Sudetský dům 2. Za mě Štěpán Javůrek prostě umí. A druhý díl se mi možná líbil víc, než první. Jen ten konec - jakože opravdu "pokračování příště" je u knížek vcelku nešťastný. Zvlášť, když ta trojka ještě nevyšla... :-)
Kniha č. 14 - Osvobozené kino Mír. Odpočinkové čtení. Musela jsem si trošku zvyknout na ten styl psaní. Občas mi ulítávaly myšlenky. Od autora filmových Básníků.
Kniha č. 15 - Špatná dcera. Jednoduchá detektivka. Po všech těch přečtených tahle brzy zapadne do propadliště dějin.
Kniha č. 16 - Zasněžené pomeranče. Je to celá série. Příběh skotské rodiny, která se přestěhuje na Mallorku a začne tam pěstovat ovoce. Jejich strastiplné příběhy a trampoty. Občas jsem se zasmála i nahlas. Popravdě řečeno, kdybych tu knihu viděla v obchodě, tak se jí díky obalu vyhnu. Ještě, že mám kolegyni, která mi skoro celou sérii půjčila a tak si budu moct číst i pokračování.
Kniha č. 17 - Jeden z nás. Klasická Lapena. Ten konec je trošku jinak, než to celou knihu vypadá. Ale věřím, že nezapadne tak rychle, jako Fieldingové Špatná dcera.
Kniha č. 18 - Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny. Poslední kniha tohoto období. Dočítala jsem ještě v dubnu. Kniha se mi moc líbila. Trošku nešťastně je přirovnávána k Sudetskému domu nebo Šikmému kostelu. Prostě je to jiný autor. A jiné prostředí. Hezky se to četlo. Jen naivita manželky jednoho z bratrů, vlastně až do konce, byla neskutečná. Knihu každopádně moc doporučuji.
Hurá na další knihy.
Komentáře
Okomentovat