Po
Egyptě jsme byli plní plánů a nápadů, kam v létě vyrazit za dobrodružstvím
a teplem. Nejprve do plánů „vhodilo vidle“ auto (péro na pravém předním kole,
Eolis, rozvody,…), větší výdaje za školu v přírodě A+A. A jedna z dcer nám celý
červenec promarodila se zánětem tlustého střeva. Ona i výplata za červen stála
za prd.
Kromě
Itálie a Polska jsme se ale také bavili o velkých zoologických zahradách.
V Norimberku – delfíni a ve Vídni – pandy a koaly. Delfíny jsme viděli
v Hurghadě. Takže jsem začala přesvědčovat manžela, abychom se vypravili do
Vídně. Z chalupy, abychom to měli o něco kratší na jízdu. Stejně budeme
trávit srpnovou dovolenou právě tam.
Uvidíme, zatím počasí nepřeje ani výletům u nás…
9. 8.:
Jsme na chalupě a od rána prší (jak jinak v posledních dnech). Po poledni konečně přestává a tak jdeme grilovat naložené sýry (nakládá manžel). Já pak jedu s dětmi na výlet do Sázavy (klášter a huť František). Večer jsou dětičky u prababičky, kterou vozíme s sebou. A my připravujeme jídlo a věci na druhý den – tedy na den výletu. Manžel zapéká toasty, já beru sušenky, banány,… Připravuji oblečení, doklady a další. Manžel kupuje online dálniční známku do Rakouska. Těšíme se a doufáme, že cesta bude v pořádku. Večer jdeme brzy spát.
10.
8.:
Budíček na 5 ráno. Je to náročné a nepříjemné vstávání. Ale co se dá dělat. Určitě je to ale lepší vstávání – výlet, než do školy či práce. Daří se nám i něco posnídat (upečené z domova – bublanina a bábovka). Já, manžel a dcera pijeme černý čaj. Druhá dcera se synem mléko. Děti si berou Kinedryl. Babička ani neví, kdy vstáváme a odjíždíme. Spí.
Vyjíždíme před 6. Jedeme přes Vestec a Vodslivy, směr na D1 na Brno. Děti usínají. Až do sjezdu na Jihlavu nás doprovází mlha. Místy i pěkně hustá. Já jsem chtěla jet přes Brno a Mikulov. Když jsem jela tuhle trasu kdysi s Volu, připadala mi hezčí. Manžel je ale pro trasu směr Jihlava a Znojmo. Babka tvrdí, že tak jezdí i George za svými klienty (prý to jezdí i 2-3x týdně). Takže se přizpůsobím, i když se mi to nelíbí. Máme štěstí, že před sebou chytám vcelku dobře jedoucí nákladní vůz. Takže se jede dobře.
Projíždíme okolo Jihlavy, přes několik vesnic. Včetně Želetavy. Na Znojmo a hraniční přechod Hatě. U zdejších obchodů je neskutečně zmalovaná Il-62. V Rakousku pokračujeme po S3 na Hollabrunn a Stockerau, po A22 až do Vídně. Vídeň projíždíme až na parkoviště P+R Hütteldorf. Parkoviště je u metra, vlaku a naproti stadionu Rapid Vídeň. Parkujeme kolem desáté, ve druhém podlaží (2c). Jelo se opravdu dobře, celou cestu řídím já. To moje autíčko je skvělé.
Budíme dětičky. Každý z nich si dává toast. Organizujeme batoh a další věci, které si bereme s sebou a jdeme na stanici metra. Kupujeme si jízdenky. Dospělý 2,40€ a dítě 1,20€. Jedeme 4 zastávky, na Hietzing. Po ulici Hietzinger Hauptstraße až k pokladně ZOO. Zoologická zahrada je naše cílová stanice. Prostory ZOO jsou v zahradách paláce Schönbrunn. Než dojdeme k pokladně, procházíme částí zahrady, kolem Palmenhausgarten. Směřujeme k pokladně. Za rodinnou vstupenku 2+3 dáváme 85€. Po zaplacení vstupného procházíme branou a usedáme v kavárně Café Hietzing. Já si dávám cappuccino, manžel černou kávu. Děti pijou vodu z vlastních zásob. Platíme 8,80€. Ke vstupu jsme dostali mapku zahrady zdarma, takže plánujeme trasu. Po celé ZOO jsou ale vyznačené zvířecí tlapky, takže pokud se jich budeme držet, projdeme ji celou. A také to tak děláme. Po kávě jdeme hned na největší tahák vídeňské ZOO – koaly a pandy. Následuje panda červená, žirafy, zebry, ptáci, lemuři a tučňáci. U nich si dáváme obědovou pauzu. Děti si dávají párek v rohlíku (o dost větší, než máme u nás) a my dva langoše se zakysanou smetanou a sýrem. Pak jdeme do kopce k bílým vlkům, sovám a ke statku. Z jedné strany jsou domácí zvířata, z druhé restaurace. Celá budova je v tyrolském stylu. Je tu i možnost východu ze zahrady, nazvaný Gloriette. My však pokračujeme po pohybující se visuté lávce. Syn se bojí. Ale je z ní krásný výhled na palác i celou Vídeň. Pak následují kozy a paviáni, tropický pavilon s ptáky a kaloni, lední medvědi, lachtani a tučňáci. Pokračujeme kolem nosorožců, hmyzária, sobů, bizonů až k dalším domácím zvířatům. Tady nás stíhá menší přeháňka. Jsme schovaní u prasat pod stromem. Jsou tu tři mini selátka, tak máme o zábavu postaráno. Děti jdou do ohrady s ovcemi, kozami a králíčky. Je zde další východ, Schönbrunn Palace. Společně pokračujeme na tygry, lvy a hrochy. Na gepardy máme smůlu. U antilop usedáme na pauzu. Syn si prosazuje další návštěvu tučňáků. Prý je předtím viděl málo. Jde s ním manžel. Holky odpočívají.
Dětičky schroupnou další toast, a kdo chce, ještě croissant. Dále jdeme kolem zeber, plameňáků a jiných antilop. Znovu se jdeme podívat na pandu velkou. Tentokrát se krmí, takže je vidět i jinak, než jako spící. Následují klokani, krokodýli a přilehlé akvárium. Nakonec si u infocentra odskakujeme a východem u papoušků směřujeme pryč ze zahrady (východ Palm House – jako vchod). U tohoto východu je i obchůdek se suvenýry. Chtěla jsem něco, jako turistickou známku. Ale tu nemají, takže beru magnetku. Bohužel pandu neměli, takže koalu. Ještě, že dětičky nešly se mnou. Bylo tu moře plyšáků. Mangetka vyšla na necelých 5€.
Dětem se do zámeckých zahrad nechce. Ale mají smůlu. S manželem je vidět chceme, když už jsme tu. Takže jdeme. Jednotlivé „uličky“ zahrady jsou pojmenované. My jdeme po Rustenallee až na hlavní prostranství před palácem. Vycházíme přímo u fontány Neptunbrunnen. Pak šplháme do kopce ke Gloriette. Nádherná budova s překrásným výhledem na palác a Vídeň. Scházíme dolu, kolem Neptuna. Část květinové výzdoby je zavlažována, takže se dětičky osvěžují. Fotím je přímo u Schönbrunn paláce. Pokračujeme LichteAllee, podél Orangerie. Z dálky vidíme Obelisk Fonntain a Östlicher Najadenbrunnen.
Některé části zahrad jsou zpoplatněné. Jako například Orangerie, Maze či Palmenhausgartner. My využíváme jen ty části zdarma (to je většina). Děti to stejně nebere…
Vycházíme Meidlinger Tor ven z areálu a míříme na zastávku metra. Jsme opravdu unavení. Na zastávce Schönbrunn nastupujeme na linku metra U4 a jedeme na konečnou Hütteldorf k P+R. Rapid Vídeň dnes hraje s maďarským Debrecínem a tak je tu opravdu mnoho aut a vše řídí i policie (během odpoledne byl vidět i vrtulník, který hlídal bláznivé fanoušky). Chtěli jsme si z automatu na parkovišti koupit pití, ale automat manželovi nechtěl schválit kartu a tak jsme odešli s nepořízenou. U auta si dávají zbytek croissantů, banán a zapíjejí Kinedryl. Parkování platí manžel u výjezdu.
Celou cestu na chalupu opět řídím já. Vyjíždíme před 17 hodinou. Navigace nepočítala s nedalekou uzavírkou silnice. Takže nás navedla na směr Linec a Jindřichův Hradec. V autě jsme se kvůli tomu pohádali. Na nejbližším odpočívadle zastavuji a koukám do své navigace. Domluvíme se, že se vrátíme na trasu Znojmo a Jihlava (opět tak padá cesta přes Mikulov, protože to už je úplně z ruky). Jedeme tedy po A1, ze které sjíždíme (nechceme na Linec). A po 19 přes Neutengbach a Tulln an der Donau jsme dojeli ke Stockerau. Tady už najíždíme na známou S3, která nás dovede až na hranice v Hatích.
Těsně před hranicemi byla velká havárie. Byli tu hasiči, sanitka – 3 auta v sobě. Naštěstí to bylo ještě na rakouské straně a místní policie to řeší efektivně. Brzy jsme pryč. Za hranicemi zastavuji na čur pauzu. A ve Znojmě dělám pauzu u Lidlu. Kupujeme si pití a blbosti do auta (chipsy a preclíky). Já s chutí piju colu, protože už opravdu potřebuju cukr.
Pokračujeme směr Jihlava a D1. Na D1 už vjíždíme skoro za tmy. Sjíždíme u Ostředka a přes Vestec a Chocerady míříme k nám. Děti spaly chviličku za Vídní. A pak až na D1. Jinak vydržely vzhůru. Přijíždíme po 21 hodině.
Dětičky se ještě dožadují večeře. Babička opět neví, že jsme přijeli a tak jí ani nerušíme. Spát jdeme brzy. Zítra nás čeká výlet vlakem na Český Šternberk.
Uvidíme, zatím počasí nepřeje ani výletům u nás…
Jsme na chalupě a od rána prší (jak jinak v posledních dnech). Po poledni konečně přestává a tak jdeme grilovat naložené sýry (nakládá manžel). Já pak jedu s dětmi na výlet do Sázavy (klášter a huť František). Večer jsou dětičky u prababičky, kterou vozíme s sebou. A my připravujeme jídlo a věci na druhý den – tedy na den výletu. Manžel zapéká toasty, já beru sušenky, banány,… Připravuji oblečení, doklady a další. Manžel kupuje online dálniční známku do Rakouska. Těšíme se a doufáme, že cesta bude v pořádku. Večer jdeme brzy spát.
Budíček na 5 ráno. Je to náročné a nepříjemné vstávání. Ale co se dá dělat. Určitě je to ale lepší vstávání – výlet, než do školy či práce. Daří se nám i něco posnídat (upečené z domova – bublanina a bábovka). Já, manžel a dcera pijeme černý čaj. Druhá dcera se synem mléko. Děti si berou Kinedryl. Babička ani neví, kdy vstáváme a odjíždíme. Spí.
Vyjíždíme před 6. Jedeme přes Vestec a Vodslivy, směr na D1 na Brno. Děti usínají. Až do sjezdu na Jihlavu nás doprovází mlha. Místy i pěkně hustá. Já jsem chtěla jet přes Brno a Mikulov. Když jsem jela tuhle trasu kdysi s Volu, připadala mi hezčí. Manžel je ale pro trasu směr Jihlava a Znojmo. Babka tvrdí, že tak jezdí i George za svými klienty (prý to jezdí i 2-3x týdně). Takže se přizpůsobím, i když se mi to nelíbí. Máme štěstí, že před sebou chytám vcelku dobře jedoucí nákladní vůz. Takže se jede dobře.
Projíždíme okolo Jihlavy, přes několik vesnic. Včetně Želetavy. Na Znojmo a hraniční přechod Hatě. U zdejších obchodů je neskutečně zmalovaná Il-62. V Rakousku pokračujeme po S3 na Hollabrunn a Stockerau, po A22 až do Vídně. Vídeň projíždíme až na parkoviště P+R Hütteldorf. Parkoviště je u metra, vlaku a naproti stadionu Rapid Vídeň. Parkujeme kolem desáté, ve druhém podlaží (2c). Jelo se opravdu dobře, celou cestu řídím já. To moje autíčko je skvělé.
Budíme dětičky. Každý z nich si dává toast. Organizujeme batoh a další věci, které si bereme s sebou a jdeme na stanici metra. Kupujeme si jízdenky. Dospělý 2,40€ a dítě 1,20€. Jedeme 4 zastávky, na Hietzing. Po ulici Hietzinger Hauptstraße až k pokladně ZOO. Zoologická zahrada je naše cílová stanice. Prostory ZOO jsou v zahradách paláce Schönbrunn. Než dojdeme k pokladně, procházíme částí zahrady, kolem Palmenhausgarten. Směřujeme k pokladně. Za rodinnou vstupenku 2+3 dáváme 85€. Po zaplacení vstupného procházíme branou a usedáme v kavárně Café Hietzing. Já si dávám cappuccino, manžel černou kávu. Děti pijou vodu z vlastních zásob. Platíme 8,80€. Ke vstupu jsme dostali mapku zahrady zdarma, takže plánujeme trasu. Po celé ZOO jsou ale vyznačené zvířecí tlapky, takže pokud se jich budeme držet, projdeme ji celou. A také to tak děláme. Po kávě jdeme hned na největší tahák vídeňské ZOO – koaly a pandy. Následuje panda červená, žirafy, zebry, ptáci, lemuři a tučňáci. U nich si dáváme obědovou pauzu. Děti si dávají párek v rohlíku (o dost větší, než máme u nás) a my dva langoše se zakysanou smetanou a sýrem. Pak jdeme do kopce k bílým vlkům, sovám a ke statku. Z jedné strany jsou domácí zvířata, z druhé restaurace. Celá budova je v tyrolském stylu. Je tu i možnost východu ze zahrady, nazvaný Gloriette. My však pokračujeme po pohybující se visuté lávce. Syn se bojí. Ale je z ní krásný výhled na palác i celou Vídeň. Pak následují kozy a paviáni, tropický pavilon s ptáky a kaloni, lední medvědi, lachtani a tučňáci. Pokračujeme kolem nosorožců, hmyzária, sobů, bizonů až k dalším domácím zvířatům. Tady nás stíhá menší přeháňka. Jsme schovaní u prasat pod stromem. Jsou tu tři mini selátka, tak máme o zábavu postaráno. Děti jdou do ohrady s ovcemi, kozami a králíčky. Je zde další východ, Schönbrunn Palace. Společně pokračujeme na tygry, lvy a hrochy. Na gepardy máme smůlu. U antilop usedáme na pauzu. Syn si prosazuje další návštěvu tučňáků. Prý je předtím viděl málo. Jde s ním manžel. Holky odpočívají.
Dětičky schroupnou další toast, a kdo chce, ještě croissant. Dále jdeme kolem zeber, plameňáků a jiných antilop. Znovu se jdeme podívat na pandu velkou. Tentokrát se krmí, takže je vidět i jinak, než jako spící. Následují klokani, krokodýli a přilehlé akvárium. Nakonec si u infocentra odskakujeme a východem u papoušků směřujeme pryč ze zahrady (východ Palm House – jako vchod). U tohoto východu je i obchůdek se suvenýry. Chtěla jsem něco, jako turistickou známku. Ale tu nemají, takže beru magnetku. Bohužel pandu neměli, takže koalu. Ještě, že dětičky nešly se mnou. Bylo tu moře plyšáků. Mangetka vyšla na necelých 5€.
Dětem se do zámeckých zahrad nechce. Ale mají smůlu. S manželem je vidět chceme, když už jsme tu. Takže jdeme. Jednotlivé „uličky“ zahrady jsou pojmenované. My jdeme po Rustenallee až na hlavní prostranství před palácem. Vycházíme přímo u fontány Neptunbrunnen. Pak šplháme do kopce ke Gloriette. Nádherná budova s překrásným výhledem na palác a Vídeň. Scházíme dolu, kolem Neptuna. Část květinové výzdoby je zavlažována, takže se dětičky osvěžují. Fotím je přímo u Schönbrunn paláce. Pokračujeme LichteAllee, podél Orangerie. Z dálky vidíme Obelisk Fonntain a Östlicher Najadenbrunnen.
Některé části zahrad jsou zpoplatněné. Jako například Orangerie, Maze či Palmenhausgartner. My využíváme jen ty části zdarma (to je většina). Děti to stejně nebere…
Vycházíme Meidlinger Tor ven z areálu a míříme na zastávku metra. Jsme opravdu unavení. Na zastávce Schönbrunn nastupujeme na linku metra U4 a jedeme na konečnou Hütteldorf k P+R. Rapid Vídeň dnes hraje s maďarským Debrecínem a tak je tu opravdu mnoho aut a vše řídí i policie (během odpoledne byl vidět i vrtulník, který hlídal bláznivé fanoušky). Chtěli jsme si z automatu na parkovišti koupit pití, ale automat manželovi nechtěl schválit kartu a tak jsme odešli s nepořízenou. U auta si dávají zbytek croissantů, banán a zapíjejí Kinedryl. Parkování platí manžel u výjezdu.
Celou cestu na chalupu opět řídím já. Vyjíždíme před 17 hodinou. Navigace nepočítala s nedalekou uzavírkou silnice. Takže nás navedla na směr Linec a Jindřichův Hradec. V autě jsme se kvůli tomu pohádali. Na nejbližším odpočívadle zastavuji a koukám do své navigace. Domluvíme se, že se vrátíme na trasu Znojmo a Jihlava (opět tak padá cesta přes Mikulov, protože to už je úplně z ruky). Jedeme tedy po A1, ze které sjíždíme (nechceme na Linec). A po 19 přes Neutengbach a Tulln an der Donau jsme dojeli ke Stockerau. Tady už najíždíme na známou S3, která nás dovede až na hranice v Hatích.
Těsně před hranicemi byla velká havárie. Byli tu hasiči, sanitka – 3 auta v sobě. Naštěstí to bylo ještě na rakouské straně a místní policie to řeší efektivně. Brzy jsme pryč. Za hranicemi zastavuji na čur pauzu. A ve Znojmě dělám pauzu u Lidlu. Kupujeme si pití a blbosti do auta (chipsy a preclíky). Já s chutí piju colu, protože už opravdu potřebuju cukr.
Pokračujeme směr Jihlava a D1. Na D1 už vjíždíme skoro za tmy. Sjíždíme u Ostředka a přes Vestec a Chocerady míříme k nám. Děti spaly chviličku za Vídní. A pak až na D1. Jinak vydržely vzhůru. Přijíždíme po 21 hodině.
Dětičky se ještě dožadují večeře. Babička opět neví, že jsme přijeli a tak jí ani nerušíme. Spát jdeme brzy. Zítra nás čeká výlet vlakem na Český Šternberk.
Víc takových. Rakousko je tedy na naše poměry vcelku dost drahé. Vídeň je hodně podobná Praze. Děti zvládly delší jízdu autem, tak mám radost. Syn si všímá rozdílů u nás a ve světě (prý je to všude lepší, než u nás).
Další cestování už ale bude zase jen ve dvou. Manželův dárek k Vánocům – Edinburgh!
Komentáře
Okomentovat