Holky mají letos první kulaté narozeniny. A tak
vymýšlím, co jim jako dárek. Přeci jen jsou to kulatiny, tak chci, aby to bylo
něco zvláštního. Tento rok máme už dost nacestováno (Bergamo, Hurghada, Vídeň,
Edinburgh). A jelikož píšu další příspěvek, tak je jasné, co jsem asi vybrala…
MILUJU TENHLE ROK!
8. 9.:
Na Slevomatu jsem našla nabídku – zájezd
do Legolandu. Je to sice autobusem, ale takto organizovaný zájezd si troufnu
sama s dětmi. Manžel by tam nejel ani autem, si myslím. Na Slevomatu se
dají uplatnit Sodexo poukázky, takže by mě to nestálo ani korunu (když
nepočítám útratu tam).Ukazuji to manželovi, on s tím souhlasí. Píšu i do cestovky CK2, která zájezd organizuje (se sídlem v Kafkově v Dejvicích – zaměřují se hlavně na školy v přírodě), zda mají místo v autobusu (aby byl vůbec smysl ty vouchery kupovat). Dostávám odpověď, že místa je ještě dostatek. Tak snad bude dostatečně zaplněná kapacita a zájezd nebude naopak zrušen (podle Slevomatu mi dají náhradní termín, i když s ním nebudu souhlasit).
Převádím Sodexo poukázky na Slevomat a zájezd kupuji. Jakmile mi přijdou čísla slevomatových voucherů, dělám rezervaci přímo u CK2.
9. 9.:
Oslava narozenin. Holky moc netuší, do čeho jdou. Takže jim ukazuji fotky, na co se můžou těšit. Syn jede samozřejmě také. Všichni se jen obávají dlouhé cesty autobusem až k Mnichovu. Podle pokynů z rezervace mi bližší informace pošlou týden do konání akce.
21. 9.:
Je týden do dojezdu. A skutečně mi přicházejí pokyny, takže nejspíš se opravdu pojede. Mám radost. Odjezd je 28. 9 ve 3:15 z Evropské (u Diplomatu). Bude to kruté vstávání a hodně dlouhý den.
22. – 24. 9.:
S manželem máme prodloužený víkend v Edinburghu. Krásné město a po dlouhé době sami dva na delší dobu.
27. 9.:
Manžel je po noční, já mám volno. Dětičky jdou do školy (veze je manžel). Pak jde spát a já peru, jedu na nákup a relaxuji. Děti přicházejí ze školy, manžel jede na pracák kvůli rekvalifikačnímu kurzu a já stále peru. Když se manžel vrací z Kladna, jdeme grilovat. Sýry, kuřecí maso a zelenina. Večer připravuji věci na cestu – svačiny, oblečení, deky,… spát jdeme brzy, protože vstávání je v nekřesťanský čas.
Zároveň se s manželem domlouváme, že ráno pojedeme oběma auty. Já ho nechám v práci, on nás hodí na Kulaťák. Pak pojede na denní směnu (a dospat se v odpočinkové místnosti). A já se večer přesunu s dětmi, po návratu, z Kulaťáku do práce. Jenže pak mi to nedá a prosím manžela, jestli by nám auto večer nepřeparkoval blíž do Dejvic. Souhlasí (a jak se ukáže, byl to skvělý nápad).
28. 9.:
Budíček v 1:55. Odskočíme si, oblékáme se a jdeme k autům. Manžel veze děti a věci. Já jedu svým. Parkuju, přesedám k manželovi a jedeme k Diplomatu na Evropské. On pak míří zpět na letiště a na sváteční Ds. Když manžel odjíždí, už je vidět autobus. Vystupuje z něj průvodkyně. Bere zasedací pořádek, vyvolává jména a hlásí místa, kam si máme sednout. Volá naše příjmení. Tak jdu. Jenže má tam jen 1 místo, ne 4. Říká, ať si zatím stoupnu stranou. Přihlásí se jiná se stejným příjmením, ale s dítětem. Nějak si to spolu řeší. Jenže těch, které posílá stranou, je víc. Nakonec jí to dojde. My jsme měli jít do autobusu 912 a tohle je 913, což ona neřekla. Dozvídáme se tak, že jedou dva autobusy. Čekáme tedy na jiný a ten se objevuje za chviličku. Ale tím zmatky nekončí. Sedačky uvnitř jsou jinak značené, než to má průvodce v záznamech. My se synem máme 7AB a holky 8AB. Nakonec se usazujeme všichni. 913 jede přes zastávku v Berouně, naše 912 přes Plzeň. Ve 3:30 konečně vyjíždíme.
Řidič jede trošku nelogicky na Letnou, přes most a kolem Národního muzea. Pak asi zapomene odbočit a vracíme se – prostě další zmatky. Jedeme směr Karlovo náměstí, Anděl, Motol a konečně hurá směr D5.
Dětičky zastávku v Plzni – a nabírání dalších účastníků – prospí. Budím je až na Rozvadově. Tady zastavujeme na půlhodinovou pauzu. Jdeme na benzínku, kde jde celý autobus na WC. V autobusu si pak dáváme toasťák s Nutellou. A zase usínáme. Kupodivu klimbám i já.
Postupně se začínáme budit zhruba hodinu a půl do příjezdu do Legolandu. Využíváme zbývající čas jízdy a snídáme makové šneky.
Průvodce se na začátku jízdy představil, ale nějak jsem to jeho jméno přeslechla. Řekl, jak jízda bude +/- vypadat. A skutečně to tak bylo. Teď nám říká nějaké pokyny k době v Legolandu, roznáší nám mapku. Vstupenky ještě nemá, pro ty půjde až na místě a pak nám je všem rozdá.
Přijíždíme kolem tři čtvrtě na deset (park je otevřený 10-18). V autobusu si necháváme věci, které přes den nebudeme potřebovat – polštářky, deky a já i bundu. Delegát jde pro vstupenky, které nám následně rozdává a můžeme vstoupit do parku.
Prohlíží nám batohy. Z bankomatu pro jistotu vybírám 20€. A jdeme na atrakce.
Je krátce po otvíračce, takže první horská dráha je ještě zavřená. Pokračujeme do Ninjago světa. 4D atrakce s brýlemi, kdy si hrajeme na Ninji, interaktivní světelná tabule, „kolotoče“ a další. Následuje Oceanárium – skuteční žraloci, rejnoci a spoustu dalších rybiček. Samozřejmě jsou v akváriích i lego postavičky. Ty jsou po celém Legolandu, ale to tu zmiňovat nemusím. Od 30. 9 bude spouštěna akce Halloween, takže výzdobu připravují už teď. Všude jsou dýně, strašidelné postavičky, kostlivci (ale ještě to není kompletní).
Zastavujeme u WC. Děti se převlékají z tepláků do kraťasů. Dáváme si svačinu: jablko, banán, ovocnou kapsičku. Doplňujeme pití. Čeká nás první vodní atrakce – Pirátská plavba. Střílíme na sebe z jiných lodí, střílí na nás i z pevniny. Česká posádky v lodi za námi – respektive její pánské osazenstvo – si mě vybralo, takže jsem zlitá komplet… Pro spravení nervů si jdeme s dětmi pro wafle ve tvaru mečů. Děti s cukrovým posypem, já s oříšky. Na uvolnění jedeme safari vláčkem. Následuje další vodní atrakce. Tady musíme odevzdat batohy, telefony – prostě všechno. Takže bohužel nemůžu fotit. Jedeme vodní slalom s dinosauřími sochami. A na závěr je velký „vodopád“. Takže jsme mokří podruhé. Ale dětem se to hrozně líbí. Žadoní o přídavek, ale obávám se, že bychom to časově nestíhali. A hlavně já nemám oblečení na převlečení, takže musím bezpodmínečně uschnout.
Následuje sekce inspirovaná starověkým Egyptem. Faraonská laserová bitva, jízda na „horkovzdušných“ balonech (na způsob našich pouťových labutí). V egyptské části si v suvenýrech kupujeme pohled a magnet na lednici. Samozřejmě je možnost si kupovat lego stavebnice. Ale od toho tu nejsme. Další možnost, za kterou se dá platit, je fotografie z jednotlivých atrakcí. Ale chtějí za to opravdu hodně, takže s díky odmítáme.
Pokračujeme dál na prolejzačky ve tvaru pyramidy (děti se chvíli baví). A jdeme na oběd. Usedáme v pizza restauraci. Dáváme si 2x caprese a pití (já a holky colu, syn Fantu). Pokračujeme na vyhlídkovou věž, která se otáčí kolem dokola a je z ní krásný výhled na celý zábavní park. Jen mě mrzí, že není tak dobrá viditelnost a Alpy nejsou vidět.
Hned na to si dáváme zmrzlinu. Je to spíš zmrzlinový pohár. Několik kopečků, zdobení či ovoce, šlehačka. Ale všechno v kornoutku. Syn si dává čoko-amarena, jedna dcera banán, druhá dcera jahody a já jogurt (většina mých zmrzlin ale byla citronová). Já to sním celé, ale dětičky mají dost a kornouty nechávají.
Svezeme se vláčkem, kolem celého parku. Dcera se synem jdou na kolotoč (jede i pozpátku). Na to se druhé dceři nechce. Dětičky jdou na lodičky. Sami si je řídí. A nakonec si dcera se synem užívají velikou horskou dráhu. Druhá dcera se na to bojí, takže s ní zůstávám venku. U všech atrakcí je limit výška. A naše děti splňují výšku nad 120cm, takže na všechny atrakce můžou bez doprovodu dospělé osoby.
Tady mi dochází baterka v telefonu. A jelikož potřebuju šťávu na to, aby mi došla zpráva od manžela, kam nám přeparkoval auto, telefon musím vypnout. Mám sice powerbank, ale nefunguje (jak se doma ukázalo, vzala jsem si špatný kabel). Další atrakce a návrat už nemůžu fotit. Štve mě to.
Velkou horskou dráhu si ti dva nakonec dávají 2x. Pak procházíme středem parku, kde jsou kopie německých měst či jiných známých staveb. Samozřejmě všechno z Lega. A nakonec jdou děti na obří prolejzačku.
V 17 hodin se uzavírají fronty do jednotlivých atrakcí. V 18 zavírá celý park. Tak aby ty fronty stačili lidé vystát, uzavírají se o hodinu dřív. Na této prolejzačce to neplatí a je to znát. Postupně sem přichází spousty dalších a dalších lidí. Já spisuju deníček. Dáváme si svačinu: Termix v kapsičce – kakao. Děti se převlékají zpět do cestovního. Užívají Kinedryl. Kolem půl šesté se pomalu vydáváme k východu. Samozřejmě si ještě odskakujeme. Míříme k autobusu.
Uvnitř autobusu je pěkná výheň a tak všichni čekáme a odpočíváme venku. Máme vyjíždět v 18:30, takže v 18:20 usedáme na naše sedačky. Nakonec se hneme až v 18:40. Konečně tak začíná proudit vzduch a dá se v autobusu lépe existovat.
Trasa vede stejně, jako sem. Tzn. z Legolandu na Elchingen po 8. Tam přejíždíme na 7, po které jedeme na sever až ke sjezdu na 6. Před Norimberkem stavíme na 15 minut. Čurací pauza. Jenže na německých benzínkách je WC zpoplatněno. A já mám jen papírové bankovky (které jsem si vybírala úplně zbytečně). Dceři se sice chce, ale máme slíbenou zastávku ještě na Rozvadově (což už není tak daleko) a prý to vydrží. Záchod v busu je prý plný, tak jej máme využívat jen v krajní nouzi. Jedna paní nám nabízela, že mi drobné pro dceru dá. Ale ona tvrdí, že to opravdu vydrží a tak s díky odmítáme. Já si s druhou dcerou a synem dáváme BeBe naměkko, druhá dcera nechce nic.
Pokračujeme k našim hranicím a po D5 na Rozvadov. Tady opravdu zastavujeme na benzínce. Dávají nám 30 minut. Jdeme na WC všichni 4. Také si konečně zapínám telefon. Manžel nechal auto v Kolejní (u bývalé kanceláře ČSA, tak to nebudeme mít z autobusu daleko). Vysazování spoluúčastníků zájezdu v Plzni děti opět prospí.
29. 9.:
Já také klimbám a probírám se u sjezdu na Zličíně. Konečně nejedeme přes centrum, ale po okruhu na Evropskou. Budím děti, balíme si věci do tašek a batohů. Stavíme u Diplomatu a většina lidí vylézá. Děkujeme řidiči i delegátovi. Oni ještě pokračují do Strašnic. Je krátce před 1 hodinou a máme tedy zpoždění 1 hodinu oproti plánu. Ještě, že jsme se s manželem domluvili, že nám auto převeze. Bůh ví, jak bych se teď v noci s 3 dětmi dostávala nočním autobusem na letiště. V Kolejní jsem za chviličku, nasedáme do auta a po Evropské míříme zpět na okruh a po D6 k nám. Přijíždíme zhruba v půl druhé. Vybalujeme, připravuji dětem věci na druhý den. Je pátek a dostali ve škole ředitelské volno. My jdeme oba do práce, takže musí k babičce. Ale také do Mláďátek, tak ať mají všechno přichystané. Do postele se dostáváme ve 2. Manžel si jde odskočit, tak nás zdraví. On zase vstává na Ds od 6, já na Tr2. Sice na 8, ale i tak je to vstávání po tak náročném dni (a dlouhé jízdě autobusem), kruté.
Krásný výlet. Děti jízdu autobusem zvládli perfektně. Snad se dárek k „10“ povedl.
Komentáře
Okomentovat