Asi jsem se definitivně zbláznila (což
v oblasti cestování není žádná novinka). V létě 2022 jsme
s manželem rezervovali společnou rodinnou dovolenou v Hurghadě. Do
Vánoc jsem doufala, že se ještě podíváme na Adventní trhy v Drážďanech,
abych cestovatelsky nezůstala v roce 2022 na nule. Když jsem vybírala manželovi dárek k Vánocům, brousila jsem po různých webech a i na letecké
společnosti. Možností je nepřeberné množství, ale jelikož jsem na plném úvazku
teprve od září, našetřeno ještě moc nemám. Musela jsem tedy koukat i na cenu.
Jako jednu z posledních variant jsem si našla Ryanair do Edinburghu. Není
to tak dlouho, co manžel řekl, že tam by mu to nevadilo (jinak se do Velké
Británie moc nehrne).
15. 12.:
Vytvářím kalendáře z fotek, jako vánoční dárek pro příbuzenstvo. Manžel vezl holky do školy (nešly na plavání) a tak jsem využila chvilku samoty a zabrousila i na web Ryanairu. A světe div se, ceny letenek do EDI zůstali stejné, jako když jsem na ně koukala v práci. Popravdě, moc jsem neváhala a okamžitě si letenky zarezervovala. U Ryanair mám účet od doby, kdy jsme byli v Krakově, takže jsem si jen oživila heslo. Kromě rezervace letenek jsem nám zařídila i místa v letadle: 25A a 25C. Ano, naše obvyklé, kdy máme mezi sebou volnou sedačku. Já k okénku, manžel do uličky. Vždycky někdo mezi námi seděl, tak jsem zvědavá, jestli to bude i tentokrát. A k tomu všemu jsem přikoupila i dopravu z letiště do centra se společností Plus Airport Line. Celková cena se tak dostala na 5.276,-. Ubytování budu řešit, až se o tom dozví on. Jinými slovy, až to vybalí pod stromečkem. Jen doufám, že jsme neměli stejný nápad. Protože jsem u něj zahlídla zalogovaný e-mail s e-maily od Ryanair. A cosi naznačuje i kolegyně Hanka. No, uvidíme. Pasy samozřejmě máme propadlé, ale jelikož si budeme dělat nové kvůli Hurghadě, nemusím s tím mít starosti.
Vytvářím kalendáře z fotek, jako vánoční dárek pro příbuzenstvo. Manžel vezl holky do školy (nešly na plavání) a tak jsem využila chvilku samoty a zabrousila i na web Ryanairu. A světe div se, ceny letenek do EDI zůstali stejné, jako když jsem na ně koukala v práci. Popravdě, moc jsem neváhala a okamžitě si letenky zarezervovala. U Ryanair mám účet od doby, kdy jsme byli v Krakově, takže jsem si jen oživila heslo. Kromě rezervace letenek jsem nám zařídila i místa v letadle: 25A a 25C. Ano, naše obvyklé, kdy máme mezi sebou volnou sedačku. Já k okénku, manžel do uličky. Vždycky někdo mezi námi seděl, tak jsem zvědavá, jestli to bude i tentokrát. A k tomu všemu jsem přikoupila i dopravu z letiště do centra se společností Plus Airport Line. Celková cena se tak dostala na 5.276,-. Ubytování budu řešit, až se o tom dozví on. Jinými slovy, až to vybalí pod stromečkem. Jen doufám, že jsme neměli stejný nápad. Protože jsem u něj zahlídla zalogovaný e-mail s e-maily od Ryanair. A cosi naznačuje i kolegyně Hanka. No, uvidíme. Pasy samozřejmě máme propadlé, ale jelikož si budeme dělat nové kvůli Hurghadě, nemusím s tím mít starosti.
17.
12.:
Jirka jde večer s Johanem na pivo. Využívám situace a tisknu itinerář, abych mu pod ten stromeček měla co dát. Máme totiž oba dva dovolenou a tak jsme spolu pořád doma.
22. 12.:
Výlet do Drážďan. Adventní trhy a Dopravní muzeum. Nebudu v roce 2023 na nule. Hurá!
24. 12.:
Je to dobrý. Měli jsme sice podobný, ale ne stejný nápad. Nakonec bude o jeden výlet víc J . Manžel Edinburgh, já voucher dle vlastního výběru.
25. 12.:
Můj dárkový voucher vyměněn za letenky do Bergama – v únoru!
6. 1.:
Přes Booking.com jsme si zarezervovali ubytování v Edinburghu – East Claremont Guest House.
3. 2.:
Bergamo ♥. Můj vánoční dárek, byl úžasný výlet ve dvou! Bergamo mě velmi mile překvapilo.
9. 2.:
Kvůli rodinné dovolené v Hurghadě zažádáno o nové cestovní pasy. Díky tomu bude i tento výlet v pohodě. Jsem ráda, že ta nepříjemná paní na magistrátě mi ponechala můj starý pas, kde mám razítka ze všech mých vlastních ID letů (od svatební cesty na Hawaii po Thajsko).
1.3.:
Vyzvednuty nové cestovní pasy
1.-8. 4.:
Rodinná dovolená v Hurghadě ♥. S dětmi jsme si to pěkně užili. Všichni spokojení!
10. 8.:
Vídeň – auto výlet do vídeňské ZOO, která se nachází v zámeckých zahradách Schönbrunn. Výlet byl vypraven z chalupy.
7. 9.:
Večer jsme se odbavili. Palubní vstupenky máme uložené ve velkém PC. Pokud na to nezapomenu, tak si je zítra na noční vytisknu.
8. 9.:
Ubytování v Edinburghu chceme zaplatit z účtu na Sodexu. Stránky Cestuj s benefity jsou ale v poslední době nějak špatné. Tak uvidíme, jestli se nám podaří částku převést. Z hotelu máme zjištěno, že vouchery akceptují. Nicméně mám na účtu Sodexo stále celou částku. A tak už pár dní brouzdám po Slevomatu, kde můžu také platit ze Sodexo účtu. Mám vyhlídnutý Legoland v Německu. Psala jsem do cestovní kanceláře CK2, která zájezd provozuje, zda jsou na uvedený termín ještě volná místa v autobusu. Prý jsou. Včera jsem ukazovala manželovi, že bych to ráda holkám k 10 narozeninám. Syn to bude mít jako bonus. A souhlasil. Takže jsem dnes objednala 4 vouchery (bez manžela, jak jinak). Převádím Sedoxo na Slevomat. A hned na stránkách CK2 rezervuji termín a místa. Snad se to všechno uskuteční, protože záleží na obsazenosti autobusu. Tohle je mega cestovní rok. MILUJU!!!
9. 9.:
Holčičí oslava prvních kulatých narozenin. Z voucheru mají radost, i když pořádně neví, co je čeká. Ukazuji jim nějaké fotky a líbí se jim to. Z cestovky mi poslali, že týden do odjezdu mi pošlou pokyny. Tak snad to klapne (už jsem si v recenzích četla, že to bylo zrušeno a automaticky vám dají náhradní termín – i když se Vám nehodí. Zvlášť, když je to přes Slevomat).
21. 9.:
Den před odletem. Manžel má plánovanou směnu Ds. Já beru za nemocnou Věrku přesčasovou T8. Syn díky tomu musí do ranní družiny na 7 hodinu. Vstáváme v 6, holky budíme v půl sedmé. Syna vezu do družinky, holky musí samy.
Večer končím včas a jedu ještě do Tesca. Doma připravuji svačiny na druhý den, cestovní věci na druhý den. Manžel se v práci zdrží, protože se od kolegyně Jiřiny nechává ostříhat. Večer zatápí, takže procházíme všichni koupelnou. Děti vyháníme spát v obvyklý čas. My dva jdeme kolem půl jedenácté.
Během dne mi přišly na e-mail pokyny k cestě do Legolandu (takže se nejspíš opravdu pojede).
22. 9.:
Budíček na klasických 6:30. Procházíme koupelnou. Snídáme (já housku s pomazánkovým máslem, šunkou a sýrem; černý čaj). Obstaráváme havěť a míříme s dětmi mým autem ke škole. Dětičky půjdou po škole domu. Z Mláďátek jsou omluveni. Až se vrátí tchýňata z výletu na Šumavu, vyzvednou si je. My pokračujeme na letiště, parkujeme. Jdeme na Terminál 1. Manžel míří do Billy, kde si kupuje kávu, vodu a sendviče pro oba. Já si mezi tím povídám s Dani a Hankou na Recepci 15.
Času navíc ale moc nemáme, takže se loučíme. Jdeme do odletové haly (zdravíme kolegyni Mášu) a procházíme pasovou kontrolou (oba samoobslužnou). Projdeme Duty Free a jdeme směr východ B16.
Na Terminálu 1 je povolena 1 lahve na osobu. Moc se to neví, ale toleruje se to. Já, protože u sebe vodu nemám, procházím bez problémů. Manželovi ale asistent BEK vodu vyhodí. Jdu tedy za Vláďou – dohlížitelem, jak to s tekutinami je. Potvrdí, že můžeme mít jednu lahev. Tak se ho ptám, proč ji tedy manželovi vyhodili. Jde to řešit. Má tedy poznámky, že max. 1 litr. Ale to nikde není uvedeno. My máme 1,5l. Vloni, když jsem brigádničila u BEK, se tvrdilo, že to může být neomezené množství. Každopádně odcházíme i s lahví, i když značně rozladěni (je v těch podmínkách hrozný bordel).
Na chviličku usedáme v gate. Já spisuju, pozoruju ruch kolem nás. Manžel si stahuje nějaké články D-Testu, aby měl v letadle co dělat. Při jmenovitých výzvách poznáváme po hlasu kolegyni Jitku.
Zahlásí priority boarding. Přijde mi to vtipné, že se za tuto službu platí a ve finále čekáte nejdéle v autobusu. Jsou připraveny 3, my jdeme až do posledního. Náš stroj během boardingu teprve přistává. Přilétá z Edinburghu, takže se bude vracet do své domoviny naším letem.
Podle SPVR Dani máme slot na 9:54. Do vzduchu jdeme přesně v 10. Během pobytu na letišti a během pojezdu k runway 24, jsou vidět letadla: Delta Air Lines – Boeing 767, SmartWings – Boeing 737, Marathon – Embraer 175, Star East – Airbus 320, Wizzair – Airbus 320, Lufthansa – Airbus 319, Turkish Airlines – Airbus 321, British Airways – Airbus 319, Freebird – Airbus 320, Swiss – Airbus 320, Eurowings – Airbus 319, Tarom v retro livery – Boeing 737, Norwegian – Boeing 737, Ryanair – Boeing 737 a LOT s Embraerem.
Start z dráhy 24, krásně je vidět až do Klíčavy, kdy vlétáváme do mraků. Pěkně to s námi hází. Nad kontinentem je oblačnost. Trochu se to začíná protrhávat nad Nizozemskem, takže je vidět i konec kontinentu. Nad Severním mořem už je jasno. Jsou vidět nákladní lodě a spousta větrných elektráren. Letíme i nad územím Velké Británie (nad její prostor vstupujeme u města Blyth). Během letu jsem zahlédla jen jeden Wizzair v opačném směru.
Těsně před přistáním je krásně vidět celé pobřeží. Jedna obří výletní loď. Několik golfových hřišť. A pak už přistáváme v Edinburghu na dráhu 24. Na letišti v Edinburghu jsou vidět letadla společnostní: Delta Air Lines, United Airlines, Air Canada, British Airways, EasyJet, Ryanair, Turkish Airlines, Lufthansa, Norwegian a spoustu cargo letadel. Zpětně z Flightradar24 zjišťuji, že jsme letěli nejvýš ve výšce 11.581 m. n m. a největší rychlost byla 870km/h.
Chviličku čekáme na uvolnění stojánky předchozím letem. Vidíme jeden private jet. A pak už zastavujeme na stojánce 11. Pěšky jdeme do příletové haly. Nejprve si odskakujeme na WC, pak procházíme pasovou kontrolou (opět self-check) a jsme na území Skotska. Podle směrovek jdeme na zastávku Airlink 100, kterou operuje společnost, kterou máme online objednanou přes Ryanair. Kontrola proběhla bez problémů a tak nastupujeme do doubledecker. Ten nás z letiště odveze na konečnou zastávku St. Andrew Square. Během jízdy volají děti, že jsou na cestě ze školy domu.
Z konečné zastávky se vydáváme směr naše ubytování. Když jdeme po St. Andrew’s Park, opět si voláme s dětmi. Dceru prý od rána bolí bříško. Tchýňata mají k návratu ze Šumavy ještě daleko (mimochodem o tom výletu jsme se dozvěděli náhodou, když se na nás tchýně obrátila s prosbou o hlídání psů. Tak jsme jí napsali, že to asi těžko, když budeme v EDI a manžel opětovně vyřizoval jejich hlídání – v úterý, 3 dny před odletem…). Doufáme, že tedy s bříškem vydrží až do večera.
Pokračujeme po Dublin St. à Drummond Place à East Scotland St. až ke Bellevue. A máme před sebou East Claremont Guest House.
Zvoníme, přichází Tommy, který si nás zapisuje. Dává nám klíče od pokoje č. 5. Platbu přes Sodexo koupené vouchery prý zjistí. Zatím si nemáme lámat hlavu. Tak si jí nelámeme.
Vybalujeme nepotřebné věci. Voláme domu – dceři je prý už lépe (doufám, že to není psychóza ze školy), balí si věci k babičce. My se rozhodujeme, kam vyrazíme jako první. Vyhrává to pobřeží.
Jdeme tedy po Bellevue, která se za „kulaťákem“ mění na Broughton Street a docházíme k Picardy Place. Tady opět voláme dětem – prý se doma nudí. A my pokračujeme po Leith Walk.
V The Little Red Kite Café and Bakery kupujeme kávu – manžel americano, já cappuccino. K dopravě na pobřeží si vybíráme autobus – linku 19. Nastupujeme na Leopold Place. U řidiče platíme kartou celodenní jízdenku (která vyjde lépe, než dvě jednosměrné). Jdeme si sednout nahoru, ať máme hezký výhled. A jedeme na zastávku Portobello Town Hall. Odtud procházíme boční uličkou Bath St. a jsme na Portobello Beach.
Je odliv, díky čemuž je vidět spoustu mušliček (beru domu dětem). Nelením a jdu si sáhnout na moře. Je pěkně studené. Voláme dětem a posíláme jim i fotky. Vidíme i několik otužilců, kteří se jdou v neoprenu koupat.
Procházíme celé pobřeží až k Joppa Road. Na zastávce Coillesdene Drive vlezeme do busu 19. Tentokrát sedíme dole (je to o dost jiný pohled, než shora). A vystupujeme na zastávce Princes Street. Opět kontrolujeme dětičky – znuděné.
Zjišťujeme, že jsme asi jednu zastávku přejeli, takže se pěšky vracíme. Naše kroky míří za jídlem do Edinburgh Street Food (ESF). Objednává se tu pomocí QR kódů na stolech a roznašeči přinesou jídlo až na stůl. Přes objednávací aplikaci se i platí. A můžeme jim nechat i dýško 3 £. Manžel si dává Double Smash Baeuf Burger a hranolky. Já Pinneaple tacos. Oba si odskakujeme. Z nejbližšího bankomatu Bank of Scotland si pro jistotu vybíráme 20£ (což se ve finále ukáže, jako naprosto zbytečné. Všechno lze platit kartou). A míříme na kávu do Starbucks. Manžel si dává překapávané, já Pumpkin Spice Latté a k tomu Pumpkin Spice Cookie. Jít na kávu se ukázalo, jako velmi dobrý nápad. Poprvé se ukáže pravé skotské počasí a začíná pěkná průtrž. I do kavárny se běží lidé schovat. Kavárna je umístěna na Leith Street, která je pěkně z kopce. A po silnicích se díky průtrži valí pěkný potok dolu. Jsme rádi, že jsme schovaní. Snažíme se dovolat dětem, ale už to neberou. Od tchána se dozvídáme, že už jsou u nich a tak nám odpadává starost. Když přestává, vyrážíme do ulic dál.
Jdeme na Picardy Place, kde je Tesco Express. Kupujeme si na večer čaj, chipsy, nachos a redukci do zásuvky (kterou jsme pitomci nechali doma). Pomalým krokem procházíme po York Pl. a už známou Dublin St. à E. Scotland St. a jsme u Guest House.
Na pokoji si děláme pohodlíčko, vaříme si čaj (máme na pokoji rychlovarnou konvici. Jsou tu i čaje a káva, cookies, mátové čokolády, cukr a smetana do kávy. Upřednostňujeme námi koupený čaj). Já spisuju dnešní den, promazávám nepovedené fotky a společně plánujeme zítřejší den.
Spát jdeme kolem 22 hodiny. Manžel má na hodinkách přes 14 tisíc kroků.
Jirka jde večer s Johanem na pivo. Využívám situace a tisknu itinerář, abych mu pod ten stromeček měla co dát. Máme totiž oba dva dovolenou a tak jsme spolu pořád doma.
22. 12.:
Výlet do Drážďan. Adventní trhy a Dopravní muzeum. Nebudu v roce 2023 na nule. Hurá!
24. 12.:
Je to dobrý. Měli jsme sice podobný, ale ne stejný nápad. Nakonec bude o jeden výlet víc J . Manžel Edinburgh, já voucher dle vlastního výběru.
25. 12.:
Můj dárkový voucher vyměněn za letenky do Bergama – v únoru!
6. 1.:
Přes Booking.com jsme si zarezervovali ubytování v Edinburghu – East Claremont Guest House.
3. 2.:
Bergamo ♥. Můj vánoční dárek, byl úžasný výlet ve dvou! Bergamo mě velmi mile překvapilo.
9. 2.:
Kvůli rodinné dovolené v Hurghadě zažádáno o nové cestovní pasy. Díky tomu bude i tento výlet v pohodě. Jsem ráda, že ta nepříjemná paní na magistrátě mi ponechala můj starý pas, kde mám razítka ze všech mých vlastních ID letů (od svatební cesty na Hawaii po Thajsko).
1.3.:
Vyzvednuty nové cestovní pasy
1.-8. 4.:
Rodinná dovolená v Hurghadě ♥. S dětmi jsme si to pěkně užili. Všichni spokojení!
10. 8.:
Vídeň – auto výlet do vídeňské ZOO, která se nachází v zámeckých zahradách Schönbrunn. Výlet byl vypraven z chalupy.
7. 9.:
Večer jsme se odbavili. Palubní vstupenky máme uložené ve velkém PC. Pokud na to nezapomenu, tak si je zítra na noční vytisknu.
8. 9.:
Ubytování v Edinburghu chceme zaplatit z účtu na Sodexu. Stránky Cestuj s benefity jsou ale v poslední době nějak špatné. Tak uvidíme, jestli se nám podaří částku převést. Z hotelu máme zjištěno, že vouchery akceptují. Nicméně mám na účtu Sodexo stále celou částku. A tak už pár dní brouzdám po Slevomatu, kde můžu také platit ze Sodexo účtu. Mám vyhlídnutý Legoland v Německu. Psala jsem do cestovní kanceláře CK2, která zájezd provozuje, zda jsou na uvedený termín ještě volná místa v autobusu. Prý jsou. Včera jsem ukazovala manželovi, že bych to ráda holkám k 10 narozeninám. Syn to bude mít jako bonus. A souhlasil. Takže jsem dnes objednala 4 vouchery (bez manžela, jak jinak). Převádím Sedoxo na Slevomat. A hned na stránkách CK2 rezervuji termín a místa. Snad se to všechno uskuteční, protože záleží na obsazenosti autobusu. Tohle je mega cestovní rok. MILUJU!!!
9. 9.:
Holčičí oslava prvních kulatých narozenin. Z voucheru mají radost, i když pořádně neví, co je čeká. Ukazuji jim nějaké fotky a líbí se jim to. Z cestovky mi poslali, že týden do odjezdu mi pošlou pokyny. Tak snad to klapne (už jsem si v recenzích četla, že to bylo zrušeno a automaticky vám dají náhradní termín – i když se Vám nehodí. Zvlášť, když je to přes Slevomat).
21. 9.:
Den před odletem. Manžel má plánovanou směnu Ds. Já beru za nemocnou Věrku přesčasovou T8. Syn díky tomu musí do ranní družiny na 7 hodinu. Vstáváme v 6, holky budíme v půl sedmé. Syna vezu do družinky, holky musí samy.
Večer končím včas a jedu ještě do Tesca. Doma připravuji svačiny na druhý den, cestovní věci na druhý den. Manžel se v práci zdrží, protože se od kolegyně Jiřiny nechává ostříhat. Večer zatápí, takže procházíme všichni koupelnou. Děti vyháníme spát v obvyklý čas. My dva jdeme kolem půl jedenácté.
Během dne mi přišly na e-mail pokyny k cestě do Legolandu (takže se nejspíš opravdu pojede).
22. 9.:
Budíček na klasických 6:30. Procházíme koupelnou. Snídáme (já housku s pomazánkovým máslem, šunkou a sýrem; černý čaj). Obstaráváme havěť a míříme s dětmi mým autem ke škole. Dětičky půjdou po škole domu. Z Mláďátek jsou omluveni. Až se vrátí tchýňata z výletu na Šumavu, vyzvednou si je. My pokračujeme na letiště, parkujeme. Jdeme na Terminál 1. Manžel míří do Billy, kde si kupuje kávu, vodu a sendviče pro oba. Já si mezi tím povídám s Dani a Hankou na Recepci 15.
Času navíc ale moc nemáme, takže se loučíme. Jdeme do odletové haly (zdravíme kolegyni Mášu) a procházíme pasovou kontrolou (oba samoobslužnou). Projdeme Duty Free a jdeme směr východ B16.
Na Terminálu 1 je povolena 1 lahve na osobu. Moc se to neví, ale toleruje se to. Já, protože u sebe vodu nemám, procházím bez problémů. Manželovi ale asistent BEK vodu vyhodí. Jdu tedy za Vláďou – dohlížitelem, jak to s tekutinami je. Potvrdí, že můžeme mít jednu lahev. Tak se ho ptám, proč ji tedy manželovi vyhodili. Jde to řešit. Má tedy poznámky, že max. 1 litr. Ale to nikde není uvedeno. My máme 1,5l. Vloni, když jsem brigádničila u BEK, se tvrdilo, že to může být neomezené množství. Každopádně odcházíme i s lahví, i když značně rozladěni (je v těch podmínkách hrozný bordel).
Na chviličku usedáme v gate. Já spisuju, pozoruju ruch kolem nás. Manžel si stahuje nějaké články D-Testu, aby měl v letadle co dělat. Při jmenovitých výzvách poznáváme po hlasu kolegyni Jitku.
Zahlásí priority boarding. Přijde mi to vtipné, že se za tuto službu platí a ve finále čekáte nejdéle v autobusu. Jsou připraveny 3, my jdeme až do posledního. Náš stroj během boardingu teprve přistává. Přilétá z Edinburghu, takže se bude vracet do své domoviny naším letem.
Podle SPVR Dani máme slot na 9:54. Do vzduchu jdeme přesně v 10. Během pobytu na letišti a během pojezdu k runway 24, jsou vidět letadla: Delta Air Lines – Boeing 767, SmartWings – Boeing 737, Marathon – Embraer 175, Star East – Airbus 320, Wizzair – Airbus 320, Lufthansa – Airbus 319, Turkish Airlines – Airbus 321, British Airways – Airbus 319, Freebird – Airbus 320, Swiss – Airbus 320, Eurowings – Airbus 319, Tarom v retro livery – Boeing 737, Norwegian – Boeing 737, Ryanair – Boeing 737 a LOT s Embraerem.
Start z dráhy 24, krásně je vidět až do Klíčavy, kdy vlétáváme do mraků. Pěkně to s námi hází. Nad kontinentem je oblačnost. Trochu se to začíná protrhávat nad Nizozemskem, takže je vidět i konec kontinentu. Nad Severním mořem už je jasno. Jsou vidět nákladní lodě a spousta větrných elektráren. Letíme i nad územím Velké Británie (nad její prostor vstupujeme u města Blyth). Během letu jsem zahlédla jen jeden Wizzair v opačném směru.
Těsně před přistáním je krásně vidět celé pobřeží. Jedna obří výletní loď. Několik golfových hřišť. A pak už přistáváme v Edinburghu na dráhu 24. Na letišti v Edinburghu jsou vidět letadla společnostní: Delta Air Lines, United Airlines, Air Canada, British Airways, EasyJet, Ryanair, Turkish Airlines, Lufthansa, Norwegian a spoustu cargo letadel. Zpětně z Flightradar24 zjišťuji, že jsme letěli nejvýš ve výšce 11.581 m. n m. a největší rychlost byla 870km/h.
Chviličku čekáme na uvolnění stojánky předchozím letem. Vidíme jeden private jet. A pak už zastavujeme na stojánce 11. Pěšky jdeme do příletové haly. Nejprve si odskakujeme na WC, pak procházíme pasovou kontrolou (opět self-check) a jsme na území Skotska. Podle směrovek jdeme na zastávku Airlink 100, kterou operuje společnost, kterou máme online objednanou přes Ryanair. Kontrola proběhla bez problémů a tak nastupujeme do doubledecker. Ten nás z letiště odveze na konečnou zastávku St. Andrew Square. Během jízdy volají děti, že jsou na cestě ze školy domu.
Z konečné zastávky se vydáváme směr naše ubytování. Když jdeme po St. Andrew’s Park, opět si voláme s dětmi. Dceru prý od rána bolí bříško. Tchýňata mají k návratu ze Šumavy ještě daleko (mimochodem o tom výletu jsme se dozvěděli náhodou, když se na nás tchýně obrátila s prosbou o hlídání psů. Tak jsme jí napsali, že to asi těžko, když budeme v EDI a manžel opětovně vyřizoval jejich hlídání – v úterý, 3 dny před odletem…). Doufáme, že tedy s bříškem vydrží až do večera.
Pokračujeme po Dublin St. à Drummond Place à East Scotland St. až ke Bellevue. A máme před sebou East Claremont Guest House.
Zvoníme, přichází Tommy, který si nás zapisuje. Dává nám klíče od pokoje č. 5. Platbu přes Sodexo koupené vouchery prý zjistí. Zatím si nemáme lámat hlavu. Tak si jí nelámeme.
Vybalujeme nepotřebné věci. Voláme domu – dceři je prý už lépe (doufám, že to není psychóza ze školy), balí si věci k babičce. My se rozhodujeme, kam vyrazíme jako první. Vyhrává to pobřeží.
Jdeme tedy po Bellevue, která se za „kulaťákem“ mění na Broughton Street a docházíme k Picardy Place. Tady opět voláme dětem – prý se doma nudí. A my pokračujeme po Leith Walk.
V The Little Red Kite Café and Bakery kupujeme kávu – manžel americano, já cappuccino. K dopravě na pobřeží si vybíráme autobus – linku 19. Nastupujeme na Leopold Place. U řidiče platíme kartou celodenní jízdenku (která vyjde lépe, než dvě jednosměrné). Jdeme si sednout nahoru, ať máme hezký výhled. A jedeme na zastávku Portobello Town Hall. Odtud procházíme boční uličkou Bath St. a jsme na Portobello Beach.
Je odliv, díky čemuž je vidět spoustu mušliček (beru domu dětem). Nelením a jdu si sáhnout na moře. Je pěkně studené. Voláme dětem a posíláme jim i fotky. Vidíme i několik otužilců, kteří se jdou v neoprenu koupat.
Procházíme celé pobřeží až k Joppa Road. Na zastávce Coillesdene Drive vlezeme do busu 19. Tentokrát sedíme dole (je to o dost jiný pohled, než shora). A vystupujeme na zastávce Princes Street. Opět kontrolujeme dětičky – znuděné.
Zjišťujeme, že jsme asi jednu zastávku přejeli, takže se pěšky vracíme. Naše kroky míří za jídlem do Edinburgh Street Food (ESF). Objednává se tu pomocí QR kódů na stolech a roznašeči přinesou jídlo až na stůl. Přes objednávací aplikaci se i platí. A můžeme jim nechat i dýško 3 £. Manžel si dává Double Smash Baeuf Burger a hranolky. Já Pinneaple tacos. Oba si odskakujeme. Z nejbližšího bankomatu Bank of Scotland si pro jistotu vybíráme 20£ (což se ve finále ukáže, jako naprosto zbytečné. Všechno lze platit kartou). A míříme na kávu do Starbucks. Manžel si dává překapávané, já Pumpkin Spice Latté a k tomu Pumpkin Spice Cookie. Jít na kávu se ukázalo, jako velmi dobrý nápad. Poprvé se ukáže pravé skotské počasí a začíná pěkná průtrž. I do kavárny se běží lidé schovat. Kavárna je umístěna na Leith Street, která je pěkně z kopce. A po silnicích se díky průtrži valí pěkný potok dolu. Jsme rádi, že jsme schovaní. Snažíme se dovolat dětem, ale už to neberou. Od tchána se dozvídáme, že už jsou u nich a tak nám odpadává starost. Když přestává, vyrážíme do ulic dál.
Jdeme na Picardy Place, kde je Tesco Express. Kupujeme si na večer čaj, chipsy, nachos a redukci do zásuvky (kterou jsme pitomci nechali doma). Pomalým krokem procházíme po York Pl. a už známou Dublin St. à E. Scotland St. a jsme u Guest House.
Na pokoji si děláme pohodlíčko, vaříme si čaj (máme na pokoji rychlovarnou konvici. Jsou tu i čaje a káva, cookies, mátové čokolády, cukr a smetana do kávy. Upřednostňujeme námi koupený čaj). Já spisuju dnešní den, promazávám nepovedené fotky a společně plánujeme zítřejší den.
Spát jdeme kolem 22 hodiny. Manžel má na hodinkách přes 14 tisíc kroků.
23. 9.:
Manžel jde kolem 6 na WC. Mě tím budí také. Ale ještě dělám mrtvého brouka skoro do 7 hodin. Snídaně začíná až za hodinu, takže si vaříme vlastní čaj. Máme zde připraveno 2 balení sušenek, dneska zkoušíme Salted Caramel cookies. Relaxujeme, manžel kouká do mobilu a já spisuju.
V 8 jdeme na snídani. I když původně manžel říkal, že jejich snídani nechce, nakonec si Scottish breakfast dáváme oba (obdoba English breakfast – liší se jen použitými surovinami. Např.: jiným druhem uzeniny apod.). Na našem talíři je opečená slanina (spíš tenčí plátek uzeného), párek (spíš bratwurst), bramborová placka, fazole v tomatové omáčce, black puddink (hrozně mi to chutnalo), opečené žampiony a rajče. Oba si dáváme opečený toast a kávu. Já s mlékem.
Také hovoříme s Tommym ohledně platby. Říká, že služba placení přes poukázky je nová a on ji ještě nikdy nepoužil. Od Booking mu nikdo nenapsal, ani neinstruoval, takže se domlouváme, že mi platbu strhne klasickou metodou – z účtu. Při rezervaci jsme dávali moje číslo karty, takže odpoledne už mám platbu v blokacích (přes 8 tisíc).
Před 9 se vracíme na pokoj. Manžel office, já spisuju. Dávám dohromady tašku, co všechno s sebou budeme brát. Pak si také odskočím a vyrážíme do města.
Z ubytování jdeme po E Scotland St. à Dublin St. à Drummond Place à Great King Street à Dundas Street à Queen St. à Hanover Street à The Mound à Mound Pl a Ramsay Ln. až k hradu. I vstup na hlavní Esplanade je zpoplatněn. Jelikož zde jeřáby sundávají ochozy (byl tu festival), není pořádně ani kam jít a rozhlédnout se po Edinburghu. Takže nakonec ani dál nejdeme. Původní úmluva byla, že se zastavíme v Muzeu whiskey, ale manželovi se tak brzy ráno testovat nechce, takže pokračujeme v další naplánované trase.
Jdeme Castlehill à Upper Bow a známou Victoria Street. Všude jsou mraky lidí a na manželovi je znát, že ho to štve. Nicméně pokračujeme po Candlemaker Row až ke hřbitovu Greyfriars Kirkyard (hřbitov mnoha významných lidí Edinburghu. Ale také malého pejska, který po smrti svého páníčka zůstal u jeho hrobu až do své smrti. Na tomto hřbitově je také hrob Toma Ridleyho /Harry Potter/).
Naproti hřbitovu je National Museum of Scotland. Vstupné zdarma. Jdeme dovnitř. Je to velikánská budova přístupná od střechy až po sklep. Začínáme právě na střeše, kde je malá botanická zahrada o rostlinách ve Skotsku. Ale je tu i nádherný výhled na celé město. Pak procházíme jednotlivá patra. Míjíme jen čistě Skotské dějiny a sklep. Jinak procházíme vše – techniku, historii, zvířata, období kolonizace,… Nejvíc se mi líbí opravdová mumie (kolonizace Egypta), kostra T-Rexe a zbytky meteoritů.
Z muzea chceme jít na kávu. Jdeme po Chambers Street a pokračujeme po South Bridge. Tady podléhám a kupuji si pár pohledů a magnet na lednici. Na rohu s High Street chceme kávu ve Starbucksu, ale je tu plno. Takže pokračujeme dál. V ulici Cockburn St. vcházíme do prodejny s whiskey Loch Fyne Whiskies. S prodavačem se chvíli bavíme o tom, co bychom rádi vyzkoušeli. Ale jsme limitovaní příručním zavazadlem. Takže domu si neodvezeme nic. Nakonec volíme variantu do 100ml, že kdybychom večer na pokoji nevypili, zkusíme to přepravit. Kupujeme The Loch Fyne, kterou dostáváme i na ochutnání. Je pěkně kouřová, sladší, ale neuvěřitelně jemná (i když má 46%).
Z obchůdku pokračujeme po Cockburn St. na Waverley bridge, Princes St. kolem Waterloo Place až na Leith Street. Zde jdeme do našeho známého Starbucks. Já si dávám Salted Maple and Caramel Latté, skořicový bochánek (teplý) a Jirka Caramel Latté. Jenže je tu jiná obsluha než včera. Jirkovo kafe trvá strašně dlouho. Není dobré, jako včera. A každý dostáváme jinou velikost, než jsme chtěli. Ale i tak jsme rádi, že tu jsme, protože se zase rozprší (jako včera). I když ne tak prudce.
Když déšť ustává, šplháme po Calton Hill až na Regent Road. Tam po schodech nahoru a na Calton Hill. Tady je nádherná vyhlídka na celé město. Opravdu kolem dokola. Ale i na Dugald Stewart Monumet, Observatory, National Monument of Scotland, Nelson Monnument. Pod kopcem je vidět Scottish Government (budova naproti schodům, po kterých jsme šli), kousek dál Palace of Holyroodhouse (zde tráví část roku i královská rodina).
Z kopce jdeme po klidnější Calton Hill a bočními schody do Greenside Row. Vracíme se do Leith Street a míříme do EST. Včera nám tu moc chutnalo a tak nechceme riskovat nic jiného. Jenže je víkend a podle toho to tu vypadá. Uvnitř je plno a tak si sedáme ven. I když pěkně fouká a za chvilku se do mě dává zima. Objednáváme si trhané kachní maso na hranolkách s blue cheese omáčkou a k tomu Breaded Camembert s ananasovým dipem. Nakonec si přiobjednáváme kávu. Jirka flat white a já cappuccino. Když nám holčina přináší objednávku s jídlem, vidíme uvnitř uvolněné místo a tak se přesouváme do tepla. Kávu už si objednáváme tam.
Po jídle si oba odskakujeme a u kávy plánujeme, kam dál. Rozhodujeme se pro Deanvillage. Což je asi 2km pěšky od místa, kde sedíme.
Jdeme po Leith St. na Picardy Place (zde je socha Sherlocka Holmese). Pokračujeme po York Place, která se mění na Queen Street, poté na Albyn Pl. a nakonec na St. Colmes St. Pokračujeme Ainslie Place à Great Stuart St. à Randolf Cres à Lynedoch Pl.. Jdeme na Dean Bridge, kde dělám pár fotek. A pak se vracíme k Bells Brae, kterou scházíme do village. Tu si obejdeme. Ale nevracíme se na Dean Bridge, využíváme bočních schodů a vycházíme na Belford Rd., která se mění na Lynedoch Place.
Zpět jdeme po Lynedoch Pl. à Randolph Cres à Great Stuart St. à Ainslie Pl. Tady ale měníme směr, protože chci jít jinudy, než cestou do Deanvillage. Takže za sluníčka pokračujeme Moray Pl. à Darnaway St. à Heriot Row à Dundas Street. Tady je Tesco Express. V něm kupujeme vodu a konečně směřujeme na Guest House. Procházíme Great King Street à Drummond Place à Scotland St. à East Scotland Street a už jsme u East Claremont Guest House.
Manžel hned míří na office. Já vybaluji, spisuji, promazávám nepovedené fotky a hlavně relaxuji. U toho popíjíme whiskey, která je vynikající. Podle manželových hodinek jsme ušli přes 20 tisíc kroků. Usínám před 22 hodinou.
Vůbec se mi odsud zítra nechce.
24. 9.:
Prostatik zase vstává brzy. Nevadí. Já dělám mrtvého brouka skoro do 7. Vaříme si čaje, dáváme si druhé balení cookies – Dark Chocolate. A relaxujeme. Podle Flightradaru je i dnes plánovaný MAX. Teď ráno by měl být na trase do/z Barcelony.
Na snídani jdeme krátce po 8 hodině. Manžel si opět dává Scottish breakfast. Já jsem ještě ze včerejška plná, takže zůstávám u toastu, british muffin s máslem a marmeládou (černý rybíz a pomeranč), briošku s čokoládou, jahodový jogurt a pomerančový džus. Oba si dáváme kávu. Poté se Tommyho ptáme, kde nechat klíče od pokoje (v předsíni pod zrcadlem). Loučíme se a jdeme na pokoj.
Manžel office, balíme si věci a kabelku. Spisuju, relaxujeme a manžel vymýšlí, kam na kávu.
Před 10 opouštíme pokoj a směřujeme do kavárny Artisan Roast New Tacon. Já si dávám cappuccino a manžel flat white. Kupujeme i zrnkovou kávu do Tuchlovic za hlídání dětiček. Poté pokračujeme už známou York Place, zahýbáme do St. David Street a docházíme na zastávku autobusu směr letiště. Vyjíždíme kolem půl jedenácté a na letišti jsme v 11. Check-in nepotřebujeme. Jsme odbaveni z domova. Směřujeme tedy rovnou na bezpečnostní kontrolu. Ze včerejška nám trochu whiskey zbylo, ale v sáčku na tekutiny s tím není problém. Procházíme skrz Duty Free, kde dětem kupujeme britské cookies. Já si odskakuji a usedáme v Costa Coffe. Oba si dáváme ledovou kávu. Manžel americano a já latté. Gate by měl být znám zhruba za půl hodiny. Co mě hodně překvapuje je, že na odletech není vůbec žádná pasová kontrola. A to tu jsou vedle sebe odlety od Spojených států po Katar.
Ve 12:30 je dán gate 1F, takže se zvedáme a jdeme tím směrem. Já usedám, začínám spisovat a manžel se vydává koupit pití. Během toho ale z technických důvodu změní gate. Až na 29. Takže na druhou stranu letiště. Píšu to manželovi, který se ještě nevrátil. Jdeme si naproti a pak na druhou stranu letiště. Tady zjišťujeme, že to nebude 29, ale 28. Usazujeme se a čekáme. Několikrát si ještě odskakujeme a pozorujeme pohyb na letišti. Jsou vidět letadla: Delta Air Lines, United Airlines, SunExpress, Ryanair, Transavia, EasyJet, Aer Lingus s ATR a další.
Tři odlety, které jsou dál a musí nastupovat přes autobus, jsou operované pouze 1 autobusem. Brusel, Bristol a naše Praha. My jdeme jako poslední, takže se zpoždění prodlouží na 1 hodinu. My jedeme opravdu až posledním autobusem. Nastupujeme do přistaveného MAXu, a když už se zdá, že bude push back, zahlásí kapitán další zpoždění. Myslím, že propadlý slot a čekáme dalších 20 minut. Celkem se zpoždění vyšplhá na 1,5 hodiny.
Letadlo stojí na stojánce 28. Během pobytu v letadle vidím stroje Ryanair, EasyJet, opět Deltu, Jet2, British Airways a Qatar Airways s Boeing 787. Jednu ATR Loganair. A spoustu cargo letadel.
Když startujeme z dráhy 24, lehce poprchává. Prolétáváme skrz mraky a míříme směrem jih a pak už přes moře na východ. Jako při cestě do Skotska je nabízeno placené občerstvení, Duty Free a losy. Dle Flightradaru letíme max. 940 km/h ve výšce 11.277 m. n. m.
V Praze to vypadá na dráhu 24, ale když vidím letiště po své levé ruce v dostatečné vzdálenosti je jasné, že došlo ke změně dráhy na 06. Tím se let trošičku prodlouží a máme krásný vyhlídkový let nad Berounkou a Křivoklátem. Přistání je ve stylu spadlého šutru. A pak na venkovní stojánku, kde už čekají 3 autobusy. Převáží nás do terminálu, já běžím rychle na WC. Špatně jsme se s manželem smluvili, takže on prošel pasovkou a celništěm a já na něj nějakou chvilku u WC čekám (myslím si, jestli si také neodskočil). Jenže pak mi od něj přijde zpráva, že čeká v příletovce. Takže procházím pasovkou (automatem), procházím celništěm a konečně se potkáváme.
Jdeme k autu. A po okruhu a D6 míříme do Tuchlovic. Tady vyzvedáváme dětičky a pokračujeme domu. Dětičky vyprávějí zážitky ze včerejšího sběru jablek v sadech a dnešního stochovského posvícení. Připravujeme se do školy a do práce. A jdeme brzy spát.
Krásný prodloužený víkend. Edinburgh se mi hodně líbil. Klidně bych si tam dokázala představit žít. Doufám, že se do Británie brzy podívám znovu. Krásná země. I když to jejich počasí… J Teď už ale hurá ve čtvrtek s dětmi do Legolandu!
Komentáře
Okomentovat