Cestovatelské okénko - Budapešť 2021

Koronavirová krize udělala z cestovního ruchu jednu velkou zmatenou oblast. Předloni se nesmělo cestovat takřka vůbec. Teď to jde, ale nařízení a povinnosti se stále mění ze dne na den. Předloni jsme tak nikde nebyli. A manžel neměl na nějaké cestování chuť ani vloni. Moc mě to mrzelo, ale chápala jsem to. V práci ty prohlídky vidí dnes a denně a spousta lidí kvůli nim neodcestuje nebo má velké problémy. Proto mě velmi mile překvapil, když mi během září začal posílat nabídky Ryanair. Letenky opravdu za hubičku. Ale jistota, že člověk odletí hodně malá. Nicméně píšu report, tak to dopadlo dobře.

5. 9.:

Manžel je v práci. Asi se nudí a posílá mi nabídku s Ryanair do Budapešti. Cena je příjemná. Ptá se mě, jestli do toho půjdeme. Já jsem pro všema deseti. Ví, že na tohle mě dlouho přemlouvat nemusí. Naopak mě překvapuje on, protože kdysi prohlásil, že do Budapešti nikdy.

Rezervuje nám tedy letenky na 29. října tam a 30. října zpátky. Kupuje nám i seating na obě cesty. Já 28A a on 28C. Ano, opět nesedíme spolu. Já chci okénko a on chce uličku. Jsem zvědavá, jestli někdo bude sedět mezi námi.

Večer, když uložíme děti, sedáme společně k počítači a přes Booking si hledáme ubytování. Vybíráme Ibis. Je v centru Budapešti. V ceně máme snídani. A do 25. října můžeme rezervaci zrušit. Teď se začneme modlit, aby vše klaplo a my si udělali společný výlet.

25. 10.:

Odbavili jsme se na oba lety. Manžel k tomu všemu nahrává všechny potřebné Covid formuláře a očkovací Certifikáty. Vše vytiskne zítra v práci, aby to bylo barevně.

 

29. 10.:

Ráno jsme vzhůru brzy, i když jsme včera ponocovali. Manžel měl sraz na Růžku s klukama z gymplu a já mu dělala taxikáře. Když vstávám, už je pryč. Šel stát frontu k ČEZu na Kladně. Já připravuji dětem a sobě snídani. Pak jdu zabalit sobě cestovní kabelku, dětem připravit věci na Halloweenskou párty v Mláďátkách a do Tuchlovic. Také mi přichází zpráva od maminky Danielky, že se zítřejší narozeninová párty ruší. Alespoň méně starostí s dárkem a v Tuchlovicích s vyzvedáváním. Za dopoledne si ještě stíhám umýt hlavu. Oběd řeším tak, že nechávám rozmrznout zásoby od mamky, dnes žádné velké vyvařování. Hned po obědě se jdu upravit, abych se pak nezdržovala, připravuji děti na Halloweenskou párty. Anča za květinového ducha, Anetka za čarodějnici a Domču za Spidermana.

Po 15 hodině vezeme děti do Tuchlovic, tchyňata je pak povezou do klubovny Kamarádů. My už s sebou máme cestovní věci. Z Tuchlovic míříme rovnou na letiště. Z dálnice D6 jsou na RWY 22 vidět letadla British Airways, Finnair a dokonce ČSA ATR.

Zaparkujeme za budovou APC a vyrážíme k Terminálu 2. Jsme odbaveni, takže se nezdržujeme check-inem a rovnou jdeme na bezpečnostní kontrolu. A následně do gate C18.

V gate už jsou tři agentky. Letadlo nám letí z Budapešti. Jeho předešlé destinace byly Londýn Stansted a Chania. Dráha v používání je 06. Během čekání na nástup vidíme letadla Pegasus, Blue Air a ČSA, Boeing 777 Emirates a cargo A330 Turkish Airlines.

Nástup začíná půl hodiny do odletu do 3 přistavených Cobusů. Vtipné je, že z našeho letadla teprve vystupují cestující z předešlé linky. Ryanair to otáčí opravdu velmi rychle. Naše letadlo SP-RKU je sice v barvách Ryanair, ale je to polský Buzz. Včetně posádky. 4 roky staré letadlo.

Samotný nástup z plochy je rychlý. Jsou přistaveny schody k oběma dveřím, my jdeme zadními. Po nástupu čekáme chviličku na papíry z gate. Mezi mnou a manželem sedí paní. Ptá se nás, jestli chceme k sobě, ale odmítáme. Sedíme tak, jak chceme.

Po nástupu k nám promluví nejen VK, ale i kapitán. Kapitán se jmenuje Mateo, VK Tomáš (nejspíš polsky Tomasz). Ještě před vzletem se tak dozvídáme, že let bude dlouhý 50 minut, že budeme vzlétat z dráhy 06 a trasa povede přes Brno, Bratislavu a na Budapešť.

Pojíždíme opravdu až na samotný začátek dráhy 06, ale vzlet je krátký. Sedím na sedadle A, takže po startu je vidět dům kamarádky Kristýny, pak Štěrboholy a pak už se začínám ztrácet. Kopírujeme sice dálnici D1, ale je na druhé straně. Křižujeme jí až těsně před Brnem. To mám možnost vidět Masarykův okruh a samotné Brno. Během letu si kupuji vodu (máme tak i na cestu do centra) a manžel colu. Nad Brnem k nám opět promluví kapitán. Letíme ve výšce 8.800m, rychlostí 670km/h a venkovní teplota je -45°C.

V půl šesté a sedm minut začínáme klesat. Přistáváme skrz Budapešť už za tmy. Dosedáme na dráhu 13R. Během pojíždění na stojánku jsou vidět letadla B757 UPS, A330neo Air Hungary Cargo, Wizzair a Brussels Airlines. V Budapešti nám nepřistavují schody. Vystupujeme pouze předními, které má letadlo uvnitř trupu. Pěšky docházíme do letištní budovy. Během toho vidíme i další letadla. Například Malév TU154.

Vycházíme do příletové haly. U karuselů se totiž nemusíme zdržovat. Jen si beru mapu města. U přepážky MHD si kupujeme jízdenku na autobus do centra a beru si další mapu. Hned jdeme na zastávku, kde už je autobus přistavený. Zkontrolují nám jízdenky a nastupujeme. Už není místo k sezení, tak zůstáváme stát v kloubu. Cesta trvá asi půl hodiny. Jedeme kolem letištního muzea, na které nás upozorňoval kamarád Adámek a které máme v plánu navštívit.

Jízda je vcelku divoká. Jede, jak když nás ukradl. Naše zastávka by měla být první, ale na info v busu svítí jen konečná. A tak vyskakujeme z autobusu na zastávce, aniž víme, že jsme správně. Ale jsme. Zastávka se jmenuje Kálvin tér. Musíme se trošku zorientovat, ale jdeme správně do ulice Ráday, kde máme rezervované ubytování. Hotel Ibis Budapest Center.

Check-in a míříme do pokoje číslo 515. Odložíme nepotřebné věci a opět míříme ven. Nejprve do bankomatu, kde si manžel vybírá forinty. Pak jdeme do Tesco Express. Kupujeme si tyčinky a víno na večer. Manžel na zkoušku místní pivo. Následně se procházíme naší ulicí. Chceme si dát někde dobrou večeři. Ale všude je plno nebo nabízejí dost těžká jídla na večeři. Takže nakonec míříme do pizzerie. Bereme si s sebou pizzu capricciosu. Sníme si jí na pokoji a vypijeme k tomu dobré červené vínko.

Já pak sepisuji deníček, procházím s mapou zítřejší místa k navštívení a tak. Spát jdeme kolem 23.

30. 10.:

Budíček máme na 7. Moc se mi vstávat nechce, ale je to nutné. V noci jsem se několikrát vzbudila, protože byl slyšet chrápající pán z vedlejšího pokoje. Probíháme koupelnou a míříme na snídani, kterou máme zaplacenou. Já si dávám jogurt s granolou, ovocný kompot a sladké pečivo. K tomu ananasový džus (i když chutnal spíš jako grepový), kávu a horkou čokoládu. Manžel si dává 2x míchaná vajíčka, klobásky a zeleninu. Pečivo. K tomu 2x kávu.

Po snídani se vracíme na pokoj. Balíme si věci. Nakonec nás čeká check-out.

Hurá do ulic. Naší první zastávkou je známá tržnice Vásárcsarnok. Procházíme jí uvnitř a jsme unešení z místních krámečků. Místní speciality – klobásky a salámy se na nás usmívají ze všech stran. Do toho stánky s paprikami a papričkami. Prostě radost pohledět. Podle cedulí na vchodových dveřích je dnes otevřeno do 21. Rozhodujeme se, že se sem odpoledne vrátíme. Manželovi se nechce tahat s nákupem celý den. Navíc nevíme, co by teplo (dnes je tu 18°C a jasno) s nákupem udělalo. A není to taková zacházka, takže odpoledne znovu sem.

Jelikož nemáme koupené jízdenky na MHD a v blízkosti nevidíme žádný automat, pokračujeme pěšky. Přes most Szabadság a podél Dunaje. Je vidět kopec se sochou Svobody. Ano, anglický název je Statue Liberty, maďarsky je to Szabadság szobor. Tento kopec ale míjíme. Ve skále jsou vytesané domy. Je tu spousta filmařů a něco se tu natáčí. My pokračujeme dál. Jdeme po Friedrich Born rakpark do Öntöház u. a pak kolem Semmelweis Museum (muzeum historie) na hradby. Vystoupáme hradbami, část se necháme vyvézt výtahem a jsme u Budínského hradu (Budavári palota). Procházíme kolem i skrz nádvoří, kde je moc hezká kašna. K doporučené lanovce ale nejdeme. Procházíme kolem sídla prezidenta (Sándor palota). Jdeme do ulice Szent György a Disz tér. Tady je samoobsluha, kde si kupujeme vodu, manžel colu, pohled a magnet na lednici. V parku u Matyášova chrámu (Mátyás templom) si chviličku odpočíváme a občerstvujeme se. Po chviličce se zvedáme a docházíme k Rybářské baště (Halászbástya). Tady je Starbucks, takže si jdeme pro kávu. Manžel americano (ačkoliv chtěl překapávané, ale musel by si na něj počkat 10 minut) a já Caramel Macchiato. Kávu si bereme s sebou.

Hlavní a nejznámější budapešťský most přes Dunaj Lánchíd je z důvodu rekonstrukce zavřený. Další možný přechod přes řeku je mostem Margit. Ten je přeci jen trošku z ruky a tak volíme jiný způsob.

Scházíme ulicemi Hunyadi János, Donáti, kolem Domu tradic a ulicí Fö až na náměstí Batthyány. Tady je kostel sv. Anny. A hlavně je to velké přestupní místo. V automatu si kupujeme jízdenky na MHD a i jízdenku na letištní autobus. Jedeme červenou linkou metra (2) jednu zastávku. Z Batthyány tér na Kossuth Lajos tér.

Vystupujeme přímo u budovy Parlamentu, asi nejfotografovanější budovy v celé Budapešti. V pozadí je vidět budova Národního etnologického muzea. U Parlamentu pak socha hraběte Gyuly Andrássyho. Jdeme k řece. Poblíž stojí válečná loď z doby Rakousko-Uherska. Ale manžel k ní jít nechce. Prý je to takové malé nic. A tak směřujeme k jinému památníku. Cipök a Duna – parton. Boty na Dunaji. Památník převážně židovským obětem nacistického řádění. Zhruba 40 tisíc lidí bylo v těchto místech donuceno se svléknout a zout. Nacisté je pak zastřelili a jejich těla padla do Dunaje. Proto památník bot. Nejsilnější asi bylo vidět dětské botičky. Lidé do bot dávají různé předměty. Květiny například. V dětských botičkách bylo lízátko a Lipo. Hodně smutné a silné.

Už jsme uchození a blíží se poledne. Rozhodujeme se tak, že si uděláme pauzu na oběd. Procházíme všemožnými uličkami, kolem baziliky svatého Štěpána (Szent István Bazilika) a přes náměstí Deák Ferenc tér. Manžel má vyhlídnutá 2 místa, kde se můžeme najíst. První je mezi ulicemi Holló a Rumbach Sebestyén. Všechny podniky jsou ale vcelku dost hogo fogo a tak pokračujeme v chůzi až do Karavánu v ulici Kazinczy. Místo mezi domy, karavany přestavěné na kuchyně. A sezení venku. Paráda. Dáváme si hovězí guláš v chlebu. A pak langoše se zakysanou smetanou a sýrem (takový langoš s kečupem, jak se podává u nás, tu vůbec není v nabídce). Manžel si dává místní točené pivo a já vodu. Jídlo je výborné a skvělý pocit nám kazí jen přísedící u stolu (dvě nalité holky. Věk tak 25. A ta jedna s asi 9letou dcerou. Mluví anglicky, španělsky a jedna z těch dospělých holek i rusky). Asi po hodinovém odpočinku se vydáváme znovu na cestu. Jdeme směr metro 1. Jednička je žlutá linka, tj. nejstarší linka v Budapešti a druhá nejstarší linka na světě (po Londýně). Byla uvedena do provozu v roce 1896. A bohužel i tady máme smůlu. Celá linka je zavřená. Po celé délce je zavedena náhradní doprava v podobě autobusů. Stojíme u Opery, kde je také zastávka. Ale přijíždí klasický linkový autobus. Nasedáme do něj, že má stejný směr. Náš cíl má být Hösök tere neboli náměstí Hrdinů. U toho je velký park s hradem Vajdahunyad. Tím, že jsme nasedli do klasického linkového autobusu a nebyli si úplně jistí trasou, jsme samozřejmě zastávku přejeli. A vcelku o hodně. Takže jsme přestupovali a zase jeli zpátky. A popravdě nás tato zajížďka z návštěvy hradu odradila. Vrátili jsme se tak na náměstí Deák Ferenc. Tady jsme si ve Starbucksu dali kávu (manžel americano, protože překapané opět nebylo a já latté). Šli jsme na tramvaj. Číslem 48 jsme se vrátili k tržnici. Bohužel jsme měli další smůlu. Ačkoliv bylo psáno na dveřích, že je otevřena do 21, všechny obchody již byly zavřené. No, moc nás to nepotěšilo.

Pěšky jsme došli na náměstí Kálvin tér a stoupli si na zastávku letištního autobusu. Jel za 10 minut. 100E nás dovezlo za půl hodinky na letiště. Náš další cíl je asi 10 minut chůze od hlavní budovy letiště. Tento cíl mi doporučil kamarád a bývalý kolega Adámek. Ano, je to pro letecké nadšence. Bylo krátce před 17, když jsme došli k leteckému muzeu – Aviation Cultural Center. Cestou k muzeu viděn Aeroflot a SmartWings. Muzeum je věnované společnosti Malév a starým letadlům, jako Il 18, TU 134, TU 154 a spousta dalších krásných strojů. No, byli jsme tu skoro až do zavíračky (tj. do 18 hodin). Koupila jsem si hrneček Malév a pohled s TU134. A pak už jsme si to zamířili zpátky k budově letiště. V příletové hale je obchod Spar, kde jsme si koupili pití a chviličku odpočíváme.

Odbaveni jsme z domova, palubní vstupenky máme vytištěné. V odletové hale se jen tak lehce porozhlédneme (má tu kancelář SmartWings) a jdeme na bezpečnostní kontrolu. Je pravda, že jsem o této části letiště slyšela všemožné story a docela bych tomu dala – za běžného necovid provozu – za pravdu. Teď, v sobotu v podvečer, je to tu vcelku klidné. A to jsem ráda. V Duty Free kupujeme alespoň dárkově zabalenou mletou papriku, když jsme v tržnici měli smůlu. A jdeme k východu A14, kde máme mít nástup. Odlet máme ve 20:40.

Během pobytu na letišti jsou k vidění letadla Ryanair, Wizzair, LOT, Lufthansa a opět Malév TU154.

U gate odpočíváme, já spisuju a manžel se po chviličce vydává pro pití. Koukám se na Flightradar, co pro nás dnes Ryanair připravil. Je to opět Buzz s imatrikulací SP-RSG. 3 roky staré letadlo. Jeho předešlé linky byla Kodaň a Ammán.

Zatím se všechny naše lety s Ryanair odehrávali načas. A ani tentokrát to nebude jinak. K letadlu jdeme pěšky. Jsou přistaveny schody i v zadní části. Nástup je rychlý.

Vzlet je z dráhy 13L. Krátce po startu točíme směr Praha. Bohužel, během celého letu k nám kapitán nepromluvil. A tak se zpětně z Flightradaru dozvídám, že jsme letěli ve výšce 9.100m, rychlostí 843km/h. Tentokrát si nic nedáváme. A opět mezi s sebou máme člověka. Pána, který sice mluví česky, ale na čtečce měl knihu v azbuce. Let je opět hodinový, takže takový malý přískok. V Praze přistáváme na dráhu 24, mám moc krásný výhled na osvětlenou Prahu.

Z letadla vystupujeme do připravených Cobusů, které nás dovezou k terminálu. Žádná zavazadla nemáme. Venku jsme rychle a míříme na parkoviště k budově APC. Domu dojíždíme po půl jedenácté. Dáváme si čaj a jdeme spát. Jsme opravdu hodně unavení a nohy nás, po celodenním chození, pěkně bolí.

 

Chybí mi tyhle společné výlety. Jsme tak dobře sehraní, že už víme co a jak a je to moc fajn. Mohlo by to být častěji. Je mi ale jasné, že další výletování už zase bude s dětmi.