První a druhou knihou listopadu byly knihy od autorky Stiny Jackson. Stříbrná cesta, kde otec hledá svoji ztracenou dcera. Jako jediný totiž věří, že je po třech letech stále naživu. Psáno očima toho otce. Pustina je zase z pohledu ženy - dcery zavražděného muže. Muže, který ji jako mladou zneužil. Někteří knihy kritizují tím, že nejsou tak napínavé a čtivé. Ale myslím si, že je to právě díky tomu pohledu. Není to z pohledu vraha ani vyšetřovatelů. Ale za mě je to právě díky tomu zajímavé. Je zase trošku jiné. V obou knihách je jen 1 postava, která se opakuje. Je to postava policisty, který ale nevede vyšetřování. Je to prostě místní policista, který se tam tak nenápadně mihne. Mohu doporučit.
Třetí knihou listopadu byl Šváb od Iana McEwana. S tímto spisovatelem mám trošku problém. Některé knížky jsou naprosto skvělé (např. Pokání). S jinými jsem měla velký problém (např. Betonová zahrada). Šváb se jednoznačně zařadil do té druhé skupiny. Jelikož se politik mění přes den v člověka a v noci ve švába. No, uvidíme, co další kniha od tohoto spisovatele. Za mě si budu dávat větší pozor.
Čtvrtou knihou byly Hartlovy Okamžiky štěstí. Nejprve jsem četla z pohledu Veroniky, potom Jáchyma. Veronika se mi líbila moc. S Jáchymem mi to trošku drhlo, protože některé události jsem vlastně četla podruhé. Na druhou stranu... Nejprve mi přišla Veronika jako správná holka, ale díky pohledu Jáchyma se mi vcelku zprotivila. Já beru Hartlovy knihy jako odpočinkovky a mám je ráda.
Další knihou listopadu byly Poslední Vánoce v Paříži. Vždycky nechápu, jako se na 1 knize mohou podílet 2 autoři. V tomto případě autorky. Ale tahle kniha je naprosto skvělá a vůbec není poznat, že to píší dvě osoby. Přiznám se, že jsem si musela zvyknout na formu, jakou je kniha psaná - dopisy. Ale jsou to dopisy, které si vyměňuje mladá slečna z Anglie s klukem, který narukoval a je na frontě ve Francii. Jedná se ale o 1. světovou válku. Což je po sérii knížek o 2. světové válce vcelku příjemná změna. U konce kápla i slzička. Moc hezká kniha.
Kniha číslo 6 je od pana Fredrika Backmana. Název má takový, že si ho sotva pamatuju: A každé ráno je cesta domu delší a delší. Kniha má 80 stránek, takže to byla otázka 1 večera. Ale velmi zajímavá myšlenka - téma. Je to rozhovor dědy s vnukem. Dědovi odchází paměť. Říká, že mu mozek umírá, ale tělo o tom neví. Kniha, u které se zamyslíte nad životem a stárnutím.
Poslední knihou listopadu bylo pokračování série od Roberta Bryndy. Po Dívce v ledu přišel na řadu Noční lov. Sérii spojuje vyšetřovatelka Eriky Fosterové. Tentokrát jsou vražděni muži. Zkraje to vypadá, že půjde o sexuální tématiku, ale vše je nakonec jinak. Těším se na další díl.
V listopadu jsem se čtením vcelku pohnula a mám z toho radost. Přichází však prosinec, který je vždy velmi špatný. Hodně koukáme na pohádky a staré filmy. Dost času trávím v kuchyni. Takže času na čtení není tolik. Ale už něco přečteného mám a v knihovně jsem taky byla. Tak uvidíme, kolik toho stihnu.
LEDEN 4
ÚNOR 2
BŘEZEN 3
DUBEN 0
KVĚTEN 6
ČERVEN 5
ČERVENEC 1
SRPEN 3
ZÁŘÍ 3
ŘÍJEN 7
LISTOPAD 7
CELKEM ZA ROK 2021 41
Komentáře
Okomentovat