První knihou v březnu byla Láska po řecku od Kat French. Klasická červená knihovna. Tři kamarádky, Angličanky, potká taková životní událost, že se vydají na odpočinkový víkend. Jejich destinací je malý řecký ostrov. V hotelu, ve kterém se ubytují, se jim takoli líbí, že jej koupí. A celá kniha je vlastně o tom, jak se jim tam daří. Jak vyrábí gin. A jak to mají s chlapama. Není to knížka, ze které by si člověk sednul na zadek, ale je to pěkná odpočinkovka.
Druhá kniha v březnu byla Dětské zoubky od Zoje Stage. Thriller. Já bych spíš řekla horor. Byla to první knížka, u které jsem se dokázala bát. Upřímně, potkat mě něco takového od mých dětí, tak bych asi vzala nohy na ramena. Holčička, která nemluví. S tatínkem, je jako neviňátko, ale jakmile je sama s mámou, mění se ve tvora, který chce matku zlikvidovat. Tatínek tomu dlouho nevěří, protože jí zná jen z té růžové stránky. Ten konec není úplně podle mého gusta. Mám ráda jasné a konkrétní konce. Tohle končí tak trochu otevřeně. Takže nevíte, co se bude v budoucnu dít. Nebo jestli si nechává autorka otevřená "vrátka" pro další díl. Ale masakr, no.
Třetí a poslední knihou března (pořád to čtení letos nějak zanedbávám) je Továrna na sny od Anie Songe. Tak trochu cestopis, fejetony ze života a různé jiné příběhy. Zase něco jiného, než jsem zvyklá číst, ale proč ne. Jednou za čas si přečíst něco, co obvykle nečtu. Alespoň se dozvím něco zajímavého, odpočinu si u toho (hlavně po knížce Dětské zoubky to bylo opravdu potřeba). Půjčeno od kamarádky Zdeňky ještě před vánočními svátky.
LEDEN 4
ÚNOR 2
BŘEZEN 3
CELKEM ZA ROK 2021 9
Komentáře
Okomentovat