Čtenářské okénko je již dobře zavedené téma tohoto blogu. A tak i letos budu psát typy na knížky, které jsem přečetla a které vám můžu více či méně doporučit.
První knihou roku 2021 byl Chlapec, který rozdával sny od Luca di Fulvia. Luca di Fulvio je italský spisovatel. Jeho knihy jsou spíš historické. A Chlapec, který rozdával sny nás zavádí do roku 1909, do Itálie. Na venkově je znásilněna 13letá dívka. Otěhotní. Když se jí narodí chlapec, rozhodně se utéct z domova. A ne zrovna blízko. Z Itálie až do New Yorku. Nejprve jsou to příběhy právě Cetty a malého Christmase. Později Christmase, Billa a Ruth. Pohybujeme se hodně v mafiánském prostředí. Ale zabrousí se i do Kalifornie a počátku kinematografie. Velmi čtivá kniha, zajímavé prostředí i životní osudy. Tuto knihu mohu jen a jen doporučit. Kniha byla půjčena v naší knihovně (v listopadu nám bylo řečeno, že z důvodu rekonstrukce bude knihovna na delší čas uzavřena a můžeme si tak půjčit více knih. Já si nabrala 7 a tímto jsem všech sedm přečetla).
Druhou knihou tohoto roku byla Dívky ve vodě od Victorie Jenkins. Victorie je současná mladá britská spisovatelka. A i příběh knihy se odehrává ve Velké Británii. Kniha Dívky ve vodě je klasický thriller. Mizející dívky, které jsou nalezeny ve vodě. Samozřejmě je před zabitím někdo týral. Příběh se různě zamotává. Odkrývají se nám příběhy i dvou hlavních vyšetřovatelek. Chloe, která chce očistit svého bratra, který byl obviněn z vraždy a sám údajně spáchal sebevraždu. A Alex, která se tajně schází s bývalým manželem. Kdo má rád thrillery, tak můžu doporučit. Ale že by nějak vyčníval z řady jiných thrillerů, se říct nedá. Nebo alespoň pro mě. Z Databáze knih vím, že Victoria Jenkins napsala pokračování: druhá ze série je První, která zemře a třetí kniha ze série je Děti ohně. Hlavním spojovatelem všech tří knih jsou samozřejmě detektivové, tedy Alex a Chloe. A podle hodnocení z Databáze mají zvyšující se tendenci. Takže pokud se mi dostane do rukou pokračování, určitě se mu vyhýbat nebudu. Kniha byla moje, dostala jsem od kamarádky.
Třetí knihou jsou Tiché roky od Aleny Mornštajnové. Tím si tak začínám plnit předsevzetí, že se chci vracet k autorům, které jsem již četla a ráda bych od nich i další knihy. Od Aleny mám přečtenou Hanu (tu jsem měla jen půjčenou a moc mě mrzí, že jí nemám ve své knihovně). To byla prostě pecka. Tiché roky jsou moje knížka a v knihovně mám ještě Hotýlek. Na Slepou mapu si brousím zuby... Paní Mornštajnová mě opět nezklamala. Knihu jsem začala v neděli večer. Odložit jsem jí musela protože, se v pondělí vstávalo do škol(k)y a chtěla jsem vstávat bez potíží. A dočetla jsem jí během pondělního dopoledne. To byl fofr. Hanu jsem vlastně začala jeden den ráno a ten samý den večer dočetla. Takže u této spisovatelky si opravdu držím laťku - knížka přečtena do 24 hodin. Jeden úhel pohledu je od Bohdany. Holka, která žije se zatrpklým otcem a nevlastní matkou. Bohdana nemluví. Druhý úhel pohledu je příběh Svatopluka. Otce Bohdany. Neskutečný příběh, nechcete tu knihu odkládat. A určitě si den po ní novou knížku začínat nebudu, musím mít trošku odstup. Opět prostě pecka!
Čtvrtou knihou ledna byla Cesty srdce od Susan Wiggs. Camille pátrá po svých předcích. Respektive nechce věřit, že její dědeček spolupracoval s nacisty. A tak se se svým otcem (který prodělal rakovinu) a dcerou (která utíká před šikanou ve škole), vydává na prázdniny do jižní Franice. Pátrá spolu s profesorem, do kterého se zamiluje. Jak jinak, když je to červená knihovna. Ale není to tak do očí bijící, jako v jiných knížkách. Zároveň se snaží vyrovnat s tragickou ztrátou manžela. Druhá linie příběhu, je vyprávění babičky Camille (když byla mladá) a její život během druhé světové války, kdy se nám odkrývá mnohé, co souvisí s přítomným příběhem. I díky tomu vyprávění z 2. světové války to bylo velmi příjemné čtení.
Předposlední den v lednu jsem rozečetla ještě jednu knížku. Ale jelikož mám přečteno jen pár stránek, zmíním se o ní a započítám jí až do února.
LEDEN 4
CELKEM PŘEČTENÝCH KNIH V ROCE 2021 4
Komentáře
Okomentovat