Během jara se přes naši zem přehnala první vlna koronavirové krize. Tehdy jsem to tolik neprožívala. Sice zavřeno, co mohlo být, ale u školky mi to tolik nevadilo. Holky sice přišly o spoustu akcí, které pro předškoláky připravuje naše školka (pasování na školáky, velkou závěrečnou besídku, spaní ve školce, školku v přírodě atd). Ale moje práce mi umožňovala pracovat z domova bez většího omezení pro ně. Navíc bylo jaro a venku vcelku hezky. Takže veškerý volný čas trávili dětičky na zahradě.
Léto jsme si užili v rámci možností a pak přišel obávaný podzim. A zase začalo velké uzavírání a omezování. Naše děti sice nastoupili do školních zařízení (syn jako předškolák, dvojčata do první třídy), ale brzo se ukázala realita.
Během léta jsem si našla novou práci. S nástupem od listopadu, takže jsem nečekala, co nás s příchodem všech omezení čeká. Prvních pár dní v říjnu jsem sice chodila do práce, ale pak tam došlo k určitým věcem, ze strany zaměstnavatele, že jsem asi týden byla na ošetřovačce se synem. A tím je donutila, aby mi dali dovolenou, na kterou jsem měla nárok, ale ze které mi za celý rok dali jen 2 dny (zbytek zrušili nebo nedali). Takže do konce října jsem měla klid a všechny děti doma.
Co učit online prvňáky? Moc toho není. Naše učitelka nám tak dělala online výuku jen 2x týdně. Zbytek zasílal v e-mailu. Náš den tak vypadal tak, že jsme se v klidu vyspali, připravili si snídani. Po snídani volné pole působnosti, příprava oběda a pečení dobrot. Během dopoledne přišly úkoly na e-mail, tak jsme se na ně po obědě vrhli a věnovali tomu potřebný čas. Online výuka probíhala dopoledne, tak to byly jediné dva dny, kdy se učilo dopoledne a muselo se trošku vstávat rozumě.
Listopad už byl napínavější. Nastoupila jsem do nové práce. První dva dny jsem jela tam, ale pak jsme dostali počítače domu a od té doby fungujeme na home office. Včetně úvodního velkého zaškolování. U této práce opravdu nemůžu mít dětičky kolem sebe, takže jsem zavřená v jedné místnosti, kam nedosáhne ryk dětí. Manžel má teď práce o dost méně. Takže se učil s holkama on. Syn užíval volna.
Jak jsme se těšili, když se ohlásilo otvírání škol. Děti na své spolužáky (přeci jen jim ten kontakt chyběl) a my na to, že si konečně ulehčíme práci doma. Naneštěstí si dcera zlomila nohu. Takže máme zase o starosti víc. S jednou dcerou do školy, se synem do školky. A Anču, dle situace. Buď tu zůstává s manželem nebo jezdí k babičce. Snad už jí sádru brzy sundají...
Komentáře
Okomentovat