Čtenářské okénko - duben 2020

Knihu, kterou jsem do počtu zařadila ještě do března, ale dočítala v dubnu, byla kniha Berge od spisovatele Jana Kjaerstada. Ačkoliv má kniha na Databázi knih velmi dobré hodnocení, mě nezaujala. Kniha je rozdělena do tří částí. První očima novinářky, druhá soudce, třetí vraha. Ale je to opravdu vrah? Vražda pěti lidí v chatě uprostřed přírody. Jedním z nich politik, jeho dcera, francouzský režisér, ale i dítě. Novinářka, politikova fanynka, nakonec otěhotní s domnělým vrahem. Soudce není přívrženec politika, ale za to je to velmi samotářský jedinec. A je vrah, Berge, opravdu vrah? Otevřený konec. Spousta politických odboček od hlavního tématu. Nebavilo mě to. A posledních 30 stran jsem vzdala, protože bylo jasné, jak to "dopadne".




První knihou dubna, pak byla další kniha od spisovatelské dvojice Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen. Ano, moje oblíbená dvojice, se kterou jsem strávila téměř celý únor. Sice jsem celou sérii četla na přeskáčku, knihy však měli vzestupnou tendenci. Nejen v napětí, ale v kvalitě celkově. Na Sněhurčinu rakev jsem se proto těšila opravdu hodně. Když jsem otevřela tuhle knihu a přečetla jména Stina či Ingrid, bylo to jako setkání se starými známými. A dopadla kniha podle očekávání? Dopadla. Hlavní příběh nalezených ostatků ve skleněné rakvi byl napínavý. Hodně pátrání v historii rodiny a jejích přátel. A vedle toho příběh Stiny, který se zase posunul o kousek dál. Zjistila, že Kent byl vlastně tajný agent a její otec měl na svědomí velký zločin. Přesto však Stiny příběh končí otevřeně, takže očekávám další pokračování, na které se těším už teď.




Druhou knihou v dubnu byl Chlapec, který přestal plakat od Ninni Schulman. V knize jde o sérii žhářství. Kdo je pachatel? Během čtení jsem měla několik typů, ale ten, kdo to skutečně byl, mě nenapadl. Tahle knížka je velmi příjemné čtení, hlavně konec byl velmi napínavý. Ale takový ten wow efekt jsem z toho neměla. Podle Databáze knih byla prvotina autorky lepší. Tu jsem nečetla. Bohužel, je na první díl v této knize dost odkazů. Takže spoustu věcí si člověk musí domýšlet, jak to asi bylo. Takže školním hodnocením, za mě 2.




Třetí knihou dubna byla odpočinkovka v podobě Patrika Hartla - Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Hroznej název... :-) Ale když knihu rozečtete, pochopíte, že jde o jedno jméno a tři přezdívky. O partu 4 chlapů, kteří se sejdou po 20 letech na třídním srazu. A začnou vymýšlet, jak si dokázat, že nejsou sráči. Vtipné, odpočinkové a přesně takové, jaké jsem od Patrika Hartla očekávala. Jeho knížky jsou zaručené odpočinkovky, u kterých se člověk zasměje a odpočine si. Nemám problém po něm sáhnout i do budoucna.




Koncem dubna jsem rozečetla ještě jednu knížku, Dopisy ztraceným. Ale jelikož jsem jí rozečetla poslední den v dubnu, zahrnu jí počtem i popisem až do května.

Jinak už je vidět, že je venku lépe a hodně lítáme po zahradě. Plus práce (i home office), kdy brzo vstávám a večer už nevydržím tak dlouho. Nepřečetla jsem tolik knížek, kolik by se slušelo. No, snad to v delším květnu doženu.

LEDEN 5
ÚNOR 5
BŘEZEN 5
DUBEN 3
CELKEM V ROCE 2020 18

Komentáře