Tak, jako každou rodinu v ČR, i nás ovlivnilo dění posledních dní/týdnů. Nejprve to bylo zavření školky. Tu nám zavřeli ze dne na den. Respektive jeden den jsme vyzvedávali po obědě a odpoledne viselo na webu, že je od druhého dne školka zavřená. Nám rodičům nikdo nedal vědět. Jen to prostě oznámili na netu. By mě zajímalo, kolik lidí se to dozvědělo až v ten den ráno, když přivedli děti do školky. My tak museli narychlo shánět hlídání dětí. Naštěstí na jeden den. Nakonec hlídal tchán. Sám. Ale zvládl to bravurně. A následující dny jsme se začali s manželem doma střídat. Když měl směnu, byla jsem na home office. Když měl volno, šla jsem do práce. Nařízení a restrikce se však nadále zpřísňovala. Moje firma celoplošně home office nepodporuje. Ale minulý týden jsem nastydla a tak jsem radši doma, i když má manžel volno. Nemyslete si, home office není dovolená. A musím mít provolaných celých 7 hodin. Takže když je manžel v práci, musí tu být děti v klidu (což bývá docela problém). Během půlhodinové přestávky na oběd ohřeju jídlo den předem uvařené, rychle ho do sebe naházím a hurá zase k PC a telefonu. Bývá to vyčerpávající víc, než chození do práce. Už se těším, až mi bude líp a zase do práce vyrazím. Na letišti to teď taky moc zábavné není. Leteckých společností do Prahy už moc nelétá a tak je jen otázka času, kdy zredukují směny i manželovi.
Člověk se naučí žít s nějakými nařízeními a povinnostmi. O tom žádná. Roušky nám ušil tchán. Do obchodu chodíme po jednom a jen ve správný čas. Jsem ráda, že máme dům se zahradou, že děti mohou ven alespoň tam. Nejhorší je ta nejistota, jak dlouho tohle všechno potrvá. Vypadá to, že díky koronaviru holky přišly o zápis do školy, 3 lekce plavání, poslední školkovou besídku v kulturním domě, tablo fotografií, školku v přírodě a spoustu dalších. Je mi to kvůli nim líto. Jim to zatím nedochází, protože neví, o co přichází. Já to vím a štve mě to. Na druhou stranu jsem ráda, že chodí jen do školky. Že v mezi čase hovorů nemusím ještě řešit úkoly a jejich vzdělávání. Dle toho, co slyším od kamarádek a známých, dostávají děti docela zabrat. Nebo spíš rodiče.
Držme si palce, ať je to brzo pryč. Ať jsme všichni zdraví a všechno dobře dopadne.
Člověk se naučí žít s nějakými nařízeními a povinnostmi. O tom žádná. Roušky nám ušil tchán. Do obchodu chodíme po jednom a jen ve správný čas. Jsem ráda, že máme dům se zahradou, že děti mohou ven alespoň tam. Nejhorší je ta nejistota, jak dlouho tohle všechno potrvá. Vypadá to, že díky koronaviru holky přišly o zápis do školy, 3 lekce plavání, poslední školkovou besídku v kulturním domě, tablo fotografií, školku v přírodě a spoustu dalších. Je mi to kvůli nim líto. Jim to zatím nedochází, protože neví, o co přichází. Já to vím a štve mě to. Na druhou stranu jsem ráda, že chodí jen do školky. Že v mezi čase hovorů nemusím ještě řešit úkoly a jejich vzdělávání. Dle toho, co slyším od kamarádek a známých, dostávají děti docela zabrat. Nebo spíš rodiče.
Držme si palce, ať je to brzo pryč. Ať jsme všichni zdraví a všechno dobře dopadne.
Komentáře
Okomentovat