Kniha číslo 1 nejen v lednu, ale i v celém roce 2020 je Holka pro všechno od Charlotte Roche. Co k této knížce říct? Slabota, velmi slabý rozjezd letošního roku. Ale přeci jen, nebudeme začínat rok vážnými tématy, jako je válka nebo nějakým thrillerem. Slátanina. Rodina si najme holku na úklid, vedení domácnosti, hlídání. Líná paní domu (která pořád spí) si nejprve představuje, jak jí svede. Což se jí povede. A pak si vysní, jak zabije své rodiče, kteří se rozvedli, když byla malá. Má to otevřený konec. No, mám přečteno. A můžu pokračovat pořádnými knížkami dál.
Druhá knížka v lednu byla Osvětimská ukolébavka od Mario Escobara. Konečně pořádná knížka. Tentokrát se ovšem nejedná o židovskou tématiku. Ale o vyhlazování a likvidaci cikánů. V knížce jde o smíšenou rodinu. Ona čistokrevná árijka, on čistokrevný cikán. Děti míšenci. Ona nechce opustit rodinu a tak se všemi putuje do Březinky. Po dlouhé době knížka, která nekončí tím, že ji vypráví ten, kdo to prožil. Ona to totiž ani vyprávět nemůže...
Třetí knížka v lednu je taková detektivka z uměleckého, malířského, prostředí. Jedná se o Byt v Paříži od Guillaume Musso. Bývalá policistka a autor divadelních her si, díky omylu pronajímatele, pronajmou stejný dům. Dům, ve kterém bydlel malíř s velmi zajímavou minulostí. Pohybujeme se nejen v Paříži, ale i v Madridu a New Yorku. Najdou se údajné tři obrazy, které namaloval před svojí smrtí? A co vůbec bílou a fosforeskující barvou maloval? Kniha se velmi pěkně čte. A mohu jen doporučit.
Velmi pěkná oddychovka byla čtvrtá lednová knížka. Láska pro samouky od Barbory Šťastné. Čtyřicátnice, která se rozejde se svým manželem, ale dál pečují o své dvě větší dcery. Jaké je to se seznamováním po 40? Vtipné, ženské, povedené. Ano, byly tam pasáže, které byly moc natažené. Ale také tam byly pasáže, ve kterých jsem se našla. Kdo nechce nervák, ale ani typickou červenou knihovnu, můžu vřele doporučit.
Pátá lednová knížka se jmenuje Neviditelná republika od Joan Peruga. Spisovatel pocházející z malého státečku mezi Španělskem a Francií, z Andorry. Příběh o knihovnici, která pátrá po vzácné knížce. Navštívila autorka záhadné knížky Andorru? Jakým způsobem může knížku získat? Nápad vcelku dobrý. Bohužel, musela jsem se do knížky dost nutit. Styl, kterým je napsaná, mi absolutně nevyhovoval. Ale přečetla jsem jí, takže vím, jak to všechno dopadlo. Kdo chce netypickou knížku, nechť si přečte.
No, pět knížek za leden, to je vcelku pěkné a mám nasazené velmi pěkné tempo. Jen se obávám, že v nadcházejícím období to bude trošku horší. Od února nastupuji do nového zaměstnání a tak mě čeká velmi brzké vstávání. Nevím, jak budu mít energii k večernímu čtení. Ale mám tu dvě půjčené knížky od tchýně, které jsou pokračováním již rozečtené série. Tak mám motivaci k rychlému vrácení.
LEDEN - 5
Druhá knížka v lednu byla Osvětimská ukolébavka od Mario Escobara. Konečně pořádná knížka. Tentokrát se ovšem nejedná o židovskou tématiku. Ale o vyhlazování a likvidaci cikánů. V knížce jde o smíšenou rodinu. Ona čistokrevná árijka, on čistokrevný cikán. Děti míšenci. Ona nechce opustit rodinu a tak se všemi putuje do Březinky. Po dlouhé době knížka, která nekončí tím, že ji vypráví ten, kdo to prožil. Ona to totiž ani vyprávět nemůže...
Třetí knížka v lednu je taková detektivka z uměleckého, malířského, prostředí. Jedná se o Byt v Paříži od Guillaume Musso. Bývalá policistka a autor divadelních her si, díky omylu pronajímatele, pronajmou stejný dům. Dům, ve kterém bydlel malíř s velmi zajímavou minulostí. Pohybujeme se nejen v Paříži, ale i v Madridu a New Yorku. Najdou se údajné tři obrazy, které namaloval před svojí smrtí? A co vůbec bílou a fosforeskující barvou maloval? Kniha se velmi pěkně čte. A mohu jen doporučit.
Velmi pěkná oddychovka byla čtvrtá lednová knížka. Láska pro samouky od Barbory Šťastné. Čtyřicátnice, která se rozejde se svým manželem, ale dál pečují o své dvě větší dcery. Jaké je to se seznamováním po 40? Vtipné, ženské, povedené. Ano, byly tam pasáže, které byly moc natažené. Ale také tam byly pasáže, ve kterých jsem se našla. Kdo nechce nervák, ale ani typickou červenou knihovnu, můžu vřele doporučit.
Pátá lednová knížka se jmenuje Neviditelná republika od Joan Peruga. Spisovatel pocházející z malého státečku mezi Španělskem a Francií, z Andorry. Příběh o knihovnici, která pátrá po vzácné knížce. Navštívila autorka záhadné knížky Andorru? Jakým způsobem může knížku získat? Nápad vcelku dobrý. Bohužel, musela jsem se do knížky dost nutit. Styl, kterým je napsaná, mi absolutně nevyhovoval. Ale přečetla jsem jí, takže vím, jak to všechno dopadlo. Kdo chce netypickou knížku, nechť si přečte.
No, pět knížek za leden, to je vcelku pěkné a mám nasazené velmi pěkné tempo. Jen se obávám, že v nadcházejícím období to bude trošku horší. Od února nastupuji do nového zaměstnání a tak mě čeká velmi brzké vstávání. Nevím, jak budu mít energii k večernímu čtení. Ale mám tu dvě půjčené knížky od tchýně, které jsou pokračováním již rozečtené série. Tak mám motivaci k rychlému vrácení.
LEDEN - 5
Komentáře
Okomentovat