První velká dovolená v zahraničí se všemi dětmi. Jak jsme to zvládli, dočtete se níže:
Po
Novém roce jsme začali řešit otázku, jak využít manželovu letošní Cafeterii. Zda
jít zase do Flexi pass nebo využít fakturu. Shodli jsme se, že plíny ani Sunary
už na Flexi pass kupovat nebudeme a tak jsme se rozhodli pro fakturu. Poprvé
vyvezeme naše dětičky někam k moři. Začali jsme tedy řešit otázku, kam.
Cestovní kanceláře jsme zavrhli rovnou, protože si účtují nehorázné částky. Na
tzv. „vlastní pěst“, nás to určitě vyjde lépe. Ubytování nebo letenky necháme
napsat na fakturu a zbytek zaplatíme my. Začali jsme se tedy rozhlížet po
destinacích, možnostech a cenách. Priority byly: 1. letecky; 2. blízko (bude to
první let dětí, tak nevíme, co od toho očekávat); 3. k moři. Manžel si
letošní dovolenou naplánoval na květen a srpen (musí to udělat v lednu na celý rok). Jelikož jsme si dali strop
maximálně 2 hodiny letu, bojíme se, že Středomoří bude v květnu studené.
Nejednou jsme zjišťovali možnosti přes kamarádku na Maltu. Letenky by nám
vystavila ona. A jelikož na Maltě nejednou byla, mohla by nám i doporučit
jídlo, ubytování,… Kamarád pocházející z Malty, nás ale od května
odradil. Že bude moře studené. A v srpnu si myslíme, že tam bude těch málo
písčitých pláží plné. Přesouváme tedy svoji pozornost na pevninu. Po několika
diskuzích a možnostech máme vybranou destinaci. Focene v Itálii. Focene je
malá vesnička vedle letiště Fiumicino. Tedy u Říma.
4. 1.:
Letenky
jsme si zarezervovali přes Student Agency, kteří umožňují platbu na fakturu.
Letíme tedy 6. srpna, linkou OK 724. Návrat 10. srpna linkou OK 725. Později
poprosím kamaráda o pomoc při seatingu.
Dále
jsme si přes booking.com zarezervovali apartmán v Maria 1 T. Je to apartmán
s kuchyňkou, měli by nám zajistit i dopravu z letiště, tak snad to
všechno klapne.
7. 1.:
Letenky
nechány k proplacení manželovu zaměstnavateli.
28. 6.:
Anička
si na Šumavě, kde byla s dědou a babičkou, zlomila ruku. Všichni doufáme,
že jí do odletu sundají sádru a vyndají dráty. Kontrola stavu ruky bude jeden
den před odletem!
Také
přemýšlíme, jak vyplnit tři celé dny v Itálii. Plán je takový: úterý –
přílet, středa – moře, čtvrtek – Řím, pátek – moře, sobota – odlet. Manžel moc
Římu nakloněný není. Že to pro děti není a že to nezvládnou. Že bude moc horko
a že je Řím plný zlodějů (na ty mě upozorňovala spolužačka ze
ZŠ, když jsem se jí na Itálii vyptávala). Já bych Řím ráda viděla. Místa, která
chci vidět, si vyznačuji na google maps. Dá to skoro 10km chůze a je mi jasné,
že tohle děti nezvládnou. Nacházím však možnosti sightseeing autobusů, tzv.
hop-on/hop-off. Manžel našel dopravu Focene – Řím – Focene autobusem a vlakem.
Uznal, že tuto variantu by děti zvládnout mohli. Tak snad to klapne.
30. 7.:
Týden
do odletu. Píšu si s bývalým kolegou a prosím ho, zda by naši rodinu
neusadil podle našeho přání. No, to by ani nebyl on, kdyby to nešlo.
Posazuje nás na obě trasy do 5 řady. Tedy konkrétně 5ABC EF. Pokud bude letadlo
volnější, nechají sedadlo D vyblokované.
Jelikož
je z ČSA smutný aeroklub, je jasné, že let bude operovaný
Smartwings. Posádku si tak necháváme zjistit od jiného kamaráda.
5. 8.:
Předešlé
dny byly dost hektické. Neděli jsme strávili v Tuchlovicích, protože měl Domík
svátek. Manžel byl navíc ráno s tchánem na kladenské pohotovosti, protože měl
skřípnutý nerv v zádech a nemohl pomalu chodit. Hlavní věci se tak balili
až hodně pozdě večer. Dnešní den není o moc klidnější. Přes 4 hodiny trávím
s Ančou v Motole. Nejprve jí sundají sádru, pak jdeme na rentgen.
Zbylý čas čekáme, než na nás přijde řada k doktorovi na ambulanci. Vše je
v pořádku a tak jdou ven i dráty! Na delších trasách má stále nosit závěs.
Obvaz sundat za 2-3 dny. Asi týden nenamáčet. Tak to nevím, jak to bude
s koupáním v Itálii. Důležité ale je, že je sádra a dráty pryč.
Ostatní už nějak vymyslíme. Manžel s Anetkou a Domčou na nás čekají nejprve
na horoměřickém hřišti. Pak jedou na letiště, kde manžel tiskne naše palubní
vstupenky. Rychle se přesouváme do Nového Strašecí.
Manžel jde nám pro kebab a já dětem pro pizzu. Rychle obědváme a jedeme do
Smečna. Já jdu na pracovní pohovor. Jirka bere děti do vojenského skanzenu. Je
ale zavřený a já jsem brzy hotová. Jedeme na Kladno do Alzy pro váhu, abychom
věděli, jak nám váží příruční zavazadla. Pak znovu do Tuchlovic, protože jsme
tam včera nechali Domčův dort. Dáváme si tedy kávu, dort a zase vyrážíme dál.
Tentokrát už domů. Balit, připravovat se a těšit se. Ťukáme si šampaňským, ať
tu cestu zvládneme.
6. 8.:
Manžel je vzhůru jako první. Jde na zahradu a kouká, co je ještě potřeba udělat před
odjezdem. Pak nám jde udělat snídani a nakonec nás jde teprve vzbudit.
Procházíme koupelnou. Snídáme každý něco jiného. Domča vdolek z Tuchlovic,
Anička párek s kaiserkou, já s Anetkou Domčův dort. Přemýšlíme, co
ještě sbalit, co ještě udělat, na co nezapomenout. Dáváme si kávu.
Před
10 hodinou vyjíždíme. První zastávka je u tety Lenky. Dáváme jí rajčata, cukety
a peníze na zářijový výlet. Pak jedeme do Tesca. Chceme koupit potravinářskou
fólii, abychom mohli Aničce balit ruku, aby se přeci jen mohla vykoupat
v moři. Naše Tesco ji však nemá a tak volám mamce. Chtějí se s námi
přijít rozloučit na letišti a tak mi jí vezme.
Po
dálnici D6 si to svištíme až na parkoviště u APC. Parkujeme skoro až u
hasičárny. A z dálky vidím naše, jak se k APC blíží. My jim předáváme
zeleninu, oni nám fólii. Pak společně vycházíme k terminálu.
V Bille
si na cestu kupujeme sendviče. Přece jen nás čeká hladolet a nevíme, kdy se
budeme moct dostat k nějakému jídlu. Tak ať mají dětičky připravené
svačinky. Pak jdeme do odletové haly Terminálu 2. Táta pracuje na letišti 40
let, ale jak říká, tohle už je pro něj cizí svět. Procházíme přes celou halu
k bezpečnostní kontrole. Loučíme se s našima, procházíme scannerem
palubních vstupenek a pak bezpečnostní kontrolou. Píská jen manžel a tak má i
osobní kontrolu. Nástup máme mít z východu D5, takže naše cesta není
daleká. Usazujeme se v gate.
Včera
posílal kamarád informace k letu. Posádku má tvořit: CPT Hauser, FO Fanta a
CC Vaňousová, Antalová a Jaňura. Já ze svého působení na recepci posádek, znám
jen Lucii Antalovou. Ona si mě už samozřejmě nepamatuje. Po nástupu zjišťuju,
že je v posádce i někdo navíc. Nejspíš za ČSA, ale jména nevíme. Podle
dalších informací od kamaráda má tuto linku operovat letoun OK-SWW. Ten, který před
nedávnem kroužil nad Stochovem a vypouštěl palivo. Měl problémy s klapkami,
a aby dobře ubrzdil, musel být lehký. Z této informace moc nadšení
v naší rodině není. Ale máme štěstí, chvilku před odletem přichází od kamaráda zpráva, že je vyměněna mašina. Poletíme tedy letadlem OK-TSV. Je to Boeing
737-800 a je 18 let starý. Jeho předešlá linka je OK758/759, tedy Paříž/CDG.
Jsou trošičku zpoždění, ale nic katastrofického.
My
si odskakujeme, děti se koukají z okna. Manželovi přišla zpráva na Whats
app, zda si opravdu přejeme odvoz z letiště.
Nástup
začíná asi 15 minut po plánovaném odletu. Jak u bezpečnostní kontroly, tak při
nástupu využíváme služby Sky Priority (je to nejen pro business cestující, ale
i pro Elite a Elite Plus a právě pro ty, kdo si tuto službu připlatí). Usazujeme se. Manžel s holkami na 5ABC a já
s Domčou na 5EF. Letadlo není plné. 5D zůstává prázdné, boarding je brzy
hotový. Ramp control agent předává dokumenty, zavírají se dveře. Odtahuje se
nástupní most, odtahují naší mašinku ze stojánky. Rampák se loučí
s posádkou zdviženým palcem a my se dáváme do pohybu. Směřujeme na RWY 24.
Během pojíždění jsou vidět letadla všech možných společností: Travel
Service/Smartwings B737, EasyJet A319, Swiss A321, ČSA A319, China Eastern
A330, Air Transat A330, Delta Air Lines B767 ve SkyTeam livery, Air Arabia A319
a další.
Na
runway žádné velké zdržování, hned jdeme na start. Máme s Domčou krásný
výhled. Kladno, Unhošť, Tuchlovice, do dálky Stochov, Berounsko včetně
Křivoklátu. Domča plní slib a „mává“ babičce. Mám velkou radost, děti si let užívají,
špatně jim není. Po nastoupání do letové hladiny roznáší posádka placený
servis. Děti si dávají Pringler´s, my s manželem červené víno. Pod námi je
krásně vidět mnichovské letiště a jezero Bodam, které jsme kdysi s manželem objížděli na cestě do/ze St. Gallen. Pak už se zatáhlo a z Alp není vidět
vůbec nic. Informace o letu nám podávány nejsou. Zpětně podle Flightradaru
zjišťuji, že jsme nejvíc letěli rychlostí 823 km/h a ve výšce 10.058 m. n m.
Let
je dlouhý necelou hodinu a půl, takže brzy se sklízí a my začínáme klesat na
dráhu 16L. Přistáváme vcelku hladce a rolujeme na stojánku 503. Během pojíždění
je vidět nesčetně letadel Alitalie, dále Lufthansa, Ryanair, EasyJet, Emirates
s A380,… a také nákladní Il-76.
Z letadla
vycházíme jako jedni z prvních. Procházíme mezi obchody až do celniště.
Tam si všichni odskakujeme. Manžel píše majiteli našeho ubytování, že jsme
přistáli a mohou pro nás přijet. Vzápětí mu přichází odpověď, ať počkáme
v odletové hale u fontány. Jdeme tedy do odletové haly Terminálu 3.
Zastavujeme se u soch a manžel jde zkoumat, kde je nějaká fontána. No, je venku
před halou. Takže jdeme ven a asi 10 minut čekáme.
Přijíždí
pro nás mladý kluk s Multiplou. Ale je to jen „taxikář“, který anglicky
vůbec nerozumí. Manžel si nevybral na letišti peníze (jsou tam bankomaty od drahých
společností) a jízdu platíme (25€) z peněz, které máme ještě
z minulých cest. Asi do 15 minut jsme na místě. Ačkoliv jel řidič velmi
italsky, Domča během jízdy usnul. A tak je vcelku problém ho vzbudit. Nakonec
se nám to podařilo. Platíme řidiči a ujímá se nás majitel. Konečně někdo, kdo
anglicky umí. Ukazuje nám apartmán. Říká nám, že kdybychom cokoliv potřebovali,
máme se na něj obrátit. Manžel zjišťuje, kde je nejbližší bankomat. Prý 3km
odtud, takže jsme bez peněz.
Ubytováváme
se, uklízíme a převlékáme se z cestovního do pohodlných kraťasů a triček.
Naše první kroky směřují do obchodu Conad. Takový malý supermarket. Až na
pořádný opalovací krém (mají jen faktor 20), mají všechno. My si ten opalovák koupit
musíme. Stejně tak i zubní pasty apod. Máme jen příruční zavazadla a tak tuto
drogerii brát s sebou nemůžeme. Kvůli ml, většinou jsou přes 100 a to už
být do příručního zavazadla nesmí. Vracíme se s velkým nákupem, ukládáme
ho a opět se převlékáme. Tentokrát do plážového. Poprvé jdeme okusit pláž a
moře.
Děti
jsou nadšené. Domču to nejdřív úplně poprvé pěkně spláchne. Ale neodradilo jej
to a to je dobře. Anička má omotanou ruku fólii, ale brzy se dostává voda i pod
ní a tak jí ji sundáváme. Obvazy brzy následují. Snad to stroupky po drátech
vydrží. Ale jelikož je večer, velké koupání nás stejně nečeká. I když děti mají
jiný názor.
Když
jsme oschli, vydali jsme se k Titosovi. Dle zjištěných Jirkových
informací, by měl dobře vařit. Jelikož už je ale pozdě večer, má vyjedeno a i
kdyby nám pizzu připravil s sebou, karty nebere. Nemáme tak hotovost a
s kartou se můžeme jít vyfotit. Měníme tak plány a do Říma se pojede zítra
(nejen kvůli penězům, ale aby si i Anči ruka odpočinula).
Všichni
procházíme sprchou a připravujeme večeři z nakoupených zásob. Pečivo, šunka,
sýr. Dáváme si výborné italské červené víno. Všichni jsme hodně unaveni.
Děti usínají hodně rychle. My ještě pijeme víno, já si píšu deník a čtu si
Ledové hlubiny, které mám půjčené od tchýně. I tak však před 22 hodinou
usínáme.
7. 8.:
Noc
na dnešek nebyla úplně klidná. Majitelům přijeli příbuzní a dělali v noci
randál. Majitel se nám později omlouval, že už se to nebude opakovat. Děti to
naštěstí nevzbudilo a tak se to dalo přežít. Sídlíme hned vedle letištní dráhy,
takže kvůli hustému provozu musí být okna zavřená a bez klimatizace je to
vcelku „peklo“. Anetka v noci spadla z postele. I přes to všechno
spíme až do budíku. Je nařízený na 7 hodinu, abychom po 9 stihnuli autobus.
Snídáme.
Děti muffiny, my bulky s pomazánkovým máslem a šunkou, sýrem. Dáváme si
černý čaj a kávu. Procházíme koupelnou, oblékáme se a vyrážíme na autobus.
Jen
co jsme vyšli z apartmánu, potkáváme majitele. Nejprve se omlouvá za tu
noc, pak se ptá, co máme v plánu. Odrazuje nás od kombinace bus/vlak. Prý
nás osobně odveze na zastávku přímého autobusu. Neprotestujeme a nasedáme.
Odváží nás tak přímo do města Fiumicino, které je asi 5 minut jízdy. Dává nám
ještě nějaké rady na cestu a loučíme se. Autobus má jet asi za 10 minut a tak
chce manžel koupit jízdenky online. Při té příležitosti zjišťuje, že si kartu
nechal na apartmánu. Hotovost máme malou. Co teď? Volá tedy znovu majiteli,
vysvětluje mu situaci a on nás zachraňuje. Přijíždí zpátky pro manžela, jede
s ním do apartmánu. Manžel kartu nemůže najít, volá mi. Ale naštěstí jen „zmatkuje“.
Brzo je karta na světě a majitel ho zase dováží zpět. Pro změnu si nechává na
pokoji peněženku, ale snad jí nebude potřebovat. Já mezitím s dětmi čekám
na zastávce. Cestou v autě manžel kupuje jízdenky a tak promeškáváme jen 1
autobus.
Nastupujeme
do autobusu, manžel sedí s Domčou, za nimi holky a já přes uličku sama.
Tato linka má jen 3 zastávku. První právě ve Fiumicinu, na které nastupujeme.
Druhá zastávka je na letišti. Teprve tady přichází slečna, která kontroluje
jízdenky. Řidiči to na první zastávce bylo jedno. Přistupuje spousta lidí, i
s kufry. A jedeme na třetí, poslední a konečnou zastávku. Roma Termini. Je
to hlavní vlakové a autobusové nádraží. Všude spousta lidí. Vystupujeme, manžel kouká do online mapy, kde zhruba jsou nějaké bankomaty a vycházíme jim vstříc.
Konečně
vybíráme € a jsme spokojeni. Pijeme vodu, kterou máme s sebou a vycházíme
z nádraží, najít zastávku autobusu hop-on/hop-off. Před nádražím je
spousta „chytačů“ právě na tyto služby, všechny odmítáme, že nechceme. I když
chceme. Kupodivu třetí, který nás oslovuje, nám nabízí tu společnost, kterou
chceme my. Jako jediná má děti do 6 let zdarma a platí jen dospělí. Vede nás
k autobusu. Sice nemá růžovou barvu a nápis I love Rome, je zelený. Ale za
stejnou cenu a je to vlastně jedno. Všechny společnosti mají stejné trasy.
Slečně
v autobusu platíme jízdné. A jdeme na vrchní patro double-decker. Máme
štěstí, chytáme hned první řadu. Dá se tak krásně fotit, aniž by člověk opustil
autobus. Mám 3 zastávky, na kterých bych ráda vystoupila a podívala se na
památky.
První
zastávku, Santa Maria Maggiore, míjíme. Vystupujeme až na druhé. Colosseo. Vystupujeme.
Procházíme si okolí, fotíme. Dovnitř se dá jít také, ale museli bychom vystát
frontu tak na 2 hodiny. Tohle opravdu absolvovat nemusíme. Jdeme směrem Foro
Romano. Ale děti baví spíš ještěrky, než památky. I když Anička si správně
pamatovala, že Koloseum je spojené s Asterixem a Obelixem. Manžel svojí
negaci přenesl na děti. Když celý den poslouchají, jak je vedro. Jak je to
nebude bavit a že je to zbytečný, začali to hlásit taky. Štvou mě všichni
čtyři. Vracíme se na zastávku autobusu. Několik stanic míjíme. Ale i přes to
vidíme spoustu památek. Basilica di San Giovanni in Laterano, Circo Massimo,
Bocca della Veritá, Altar of the Fatherland, Castel Sant Angelo. Autobus,
kterým jedeme tentokrát, zajíždí i blíž k Vatikánu. Jinak bychom museli
vystoupit naproti Sant Angelo a projít kus pěšky a přes most řeky. Rozhodujeme
se tedy, že vystoupíme na zastávce Musei Vaticani. Jelikož je to ale „spešl“
zastávka, nejezdí sem autobus každých 10 minut (jako na jiné), ale jen jednou
za hodinu. Nejprve si tedy jdeme ulovit pořádnou italskou zmrzlinu – gelato.
Anetka s Domčou si dávají čokoládovou. Anička melounovou a já kokosovou.
Manžel zmrzlinu nechce (neví, co je dobrý). Bohužel nám to s dětmi zabere
dost času. Pak jdeme k vatikánským zdím. Z této strany je však
možnost dostat se jen do muzea, na které se zase stojí mega fronta. Do Vatikánu
je vstup jinudy a než bychom tam s dětmi došli, ujel by nám autobus. Ani
já, ani manžel u sebe nemáme doklady. Trošku jsme se pohádali (že to děti bavit
nebude) a tak se Vatikánu dotýkám jen tím, že si sáhnu na zeď. A jdeme zase
k autobusu. Štve mě to. Ráda bych ještě viděla Fontana di Trevi nebo jiné
památky. Ale to už se neodvažuju vůbec nadhodit. A tak se zase necháváme dovézt
k hlavnímu nádraží. Alespoň, tím double-deckerem máme hezký výhled
například na Piazza Barberini.
Na
nádraží si vyhlédneme restauraci, ve které si dáme pozdní oběd. Děti těstoviny
s boloňskou omáčkou, já lasagne a manžel nevěděl co, tak si dal mix. Kousek
rizota, kousek nějakých těstovina pak ještě něco. Měl 3 jídla na talíři. Děti
si dali colu, já ledový čaj, manžel pivo. Pak si všichni odskakujeme.
Majitel
nám nabízel, že můžeme přijet stejnou trasou, že nás opět vyzvedne. Ale manžel chce vyzkoušet trasu, kterou naplánoval on. Jdeme si tak koupit jízdenku na
vlak, do automatu. Kupujeme jízdenky na Roma Termini – Maccarese. Tam budeme
přestupovat na autobus, který nás doveze do Focene.
Máme
jízdenky, ještě si je musíme validovat v takovém přístroji. Je na každém
sloupu. Vlak odjíždí v 15:12 z nástupiště 28. Je to snad to
nejvzdálenější nástupiště a je 15 hodin. Takže manžel bere Domču na ramena a
pospícháme. Vlak stíháme. Ptáme se štiplístka, zda jsme správně, prý ano.
Usazujeme se. A chvilku poté, kdy už máme vyjíždět, je zahlášeno zpoždění. Prý
20 minut. Tím už ale nestíháme autobus z Maccarese, který má jet v 16.
Další jede až 17:40. Zpoždění se ještě trošku protáhne, takže autobus opravdu
nemáme šanci stihnout. Děti 20 minutovou jízdu skoro celou prospí. Vlak je
klimatizovaný a na zdi visí obrazovka, kde se ukazují zastávky, počasí (teplota
venku i ve vlaku) a rychlost jízdy. Příjemné.
Budíme
děti, vystupujeme z vlaku a před nádražím se usazujeme na lavičky. Už jsme
blízko nás a tak jsou vidět i přistávající letadla. Air France, Ryanair,
Aerolineas Argentinas, TAM,… Po autobusu ani památky, za to je tu dost lidí,
kteří čekají. Ale jinými směry. Jak se říká: „Lína huba, holý neštěstí.“ Jirka
se jde zeptat prvního možného řidiče, zda jede do Focene. Tenhle trošku rozumí.
Prý kolega v autobusu za ním. Ten teda anglicky ani píp. Ale Focene
rozumí, tak nás nechá nastoupit. A jelikož neví, jak by se s námi domluvil
na ceně jízdenky, nechává nás jet zadarmo. Ukazuje se, že to je dobře. Jede
jako prase a asi 3 stanice před tou naší, musíme předčasně vystoupit.
Dominikovi je špatně.
Když
se trošičku uklidní a naštěstí nepozvrací, vyrážíme na pěší cestu k nám.
Je to vcelku ještě daleko, takže se místy i nese. Když jsme u Buena Onda – naší
pláži, rozhodujeme se, že děti odměníme zmrzlinou. Na plážovém baru si dávají
nanuka, my cappuccino a vodu. Pak se naše cesty rozdělují. Já jdu s dětmi
napřed do apartmánu a manžel jde do Titose pro pizzu k večeři. Než přijde,
už mám děti umyté, takže večeří v pyžamu. Manžel přináší 2. Quattro
formaggi a capricciosu.
Dětem
se ani po tak náročném výletě spát nechce, takže nejdřív hrají s tatínkem
pexeso a on jim pak ještě čte pohádku na dobrou noc. Já píšu deník, čtu si
z knížky. Před 22 jsou zase všichni tuhý.
8. 8.:
Jako
první je vzhůru manžel a pak Domča. Pohyb v pokoji a otravní komáři budí i
mě. Jako poslední vstává Anetka. Conad otvírá až v 8, takže zatím
probíháme koupelnou a čekáme. Manžel tentokrát vyráží na nákup sám. Je to
s dětmi na delší lokte. Snídáme přinesené croissanty, pečivo se salámem.
Čaj a kávu. Převlékáme se a odcházíme na pláž, kde jsme celé dopoledne. Je pod
mrakem, příjemně. Z pláže pozorujeme moc krásná letadla všechno možných společností.
Například: Delta Air Lines, American Airlines, United Airlines, Ryanair,
Alitalii, Blue Panorama, Air Malta, Lufthansa, Air France, Norwegian,…
Manžela to celé dopoledne nebaví, takže se jde i projít a prozkoumat okolí. Vrací se
s dvěma kávami. Děti se ráchají v moři, hraboší se v písku a
jsou spokojení.
Před
polednem balíme a jdeme k Titosovi pro pizzu. Bereme 3. Šunkovou,
tuňákovou a cuketovou. Pak jdeme domu, rychle procházíme sprchou a obědváme.
Manžel jde znovu do Conadu pro jídlo k večeři a na druhý den ke snídani.
Pak si dáváme kávu, relaxujeme, a když přejde to nejhorší (sluníčko), opět
vyrážíme na pláž.
Děti
si užívají moře, písek. Jdeme na plážový bar. Děti si objednávají zmrzlinu, já
mojito a manžel pivo. Při placení zjišťujeme, že nemáme peníze. Uvažujeme nad
tím, jestli nás někdo okradl nebo máme děravé hlavy. Říkáme obsluze, že jsem si
zapomněli peníze doma a já tam s dětmi zůstávám, jako záruka. Manžel běží
nejdřív k naší dece, jestli tam nebudou někde pohozené a pak do apartmánu.
Peníze leží na stole. Tak mi padá kámen ze srdce, že nás nikdo neokradl. Aby si
manžel spravil náladu, objednává si další pivo. Děti si dávají křupky. Zase se
vracíme na pláž. Koupeme se, děláme blbinky, pozorujeme letadla (Emirates,
Etihad, Korean Air, Alitalia,…) a užíváme si.
Těsně
před 19 balíme a vracíme se do apartmánu. Procházíme koupelnou, já peru plavky
a manžel
připravuje wursty k večeři. Večeříme. Děti hrají s tatínkem
pexeso. Já píšu deník a pak si čtu Ledové hlubiny. Ačkoliv děti celý den řádili
u moře, nejsou tolik unavení a nechají si číst pohádku na dobrou noc. Já mám
spálená záda. Usínáme zase před 22.
9. 8.:
Poslední
den.
Noc
na dnešek byla trošku divočejší. Všichni jsme se postupně budili. Bylo horko,
dusno. Mně vadí měkká postel a spálená záda. Podle předpovědi počasí už nemá
být pod mrakem. Má celý den pražit přímé sluníčko, což nás moc netěší. Ten
včerejšek byl příjemnější.
Snídáme
sladké i slané. Dáváme si čaj a kávu. Procházíme koupelnou a převlékáme se do
plavek a plážového oblečení. Na pláži jsem opět celé dopoledne. Tentokrát mám
s sebou i telefon, tak fotím a točím videa. Manžel nám opět došel pro kávu.
Užíváme moře, pláž i letadla (podobná, jako včera).
Před
polednem jdeme domu. Opravdu je jasno a praží, takže budeme přes poledne doma
déle. A pro pizzu k Titosovi jde jen manžel. Já jdu s dětmi napřed
domů. Sprchuju je a čekáme na něj. Když přichází, je celý splavený a majitelka
nevěří vlastním očím.
Obědváme
tuňákovou a capricciosu. Přemýšlíme, jestli ještě chodit na nákup nebo jestli
už vystačíme se zásobami. Přemýšlíme, kolik necháme majitelům za perfektní
službu a ubytování. Manžel hraje s dětmi pexeso. Já píšu deník.
Kolem
16 hodiny vyrážíme opět na pláž. Už tolik nepálí, takže je to příjemnější.
Kachny dostáváme z vody jen na nalákání na zmrzlinu. My si dáváme kávu.
Pak se zase rácháme, pozorujeme letadla. A bohužel, loučíme se s mořem.
Nechce se nám nikomu. Holky to dokonce obrečí. Kolem 19 odcházíme naposledy
z pláže – Buena Onda.
Na
apartmánu procházíme velkou koupelí. Dojídáme pečivo, šunku, salám a sýry. A děti si pochutnávají na chipsech. Já balím, píšu deník a
čtu si. Děti si nejprve s tátou hrají pexeso a pak jdou spát. My taky a
zase před 22. Je to tu náročné.
10. 8.:
První
probuzení cca v půl osmé. Nejdříve my, pak Domča, Anetka a kupodivu až
poslední Anička. Smutné ráno, ale děti to naštěstí tolik nevnímají.
Procházíme
koupelnou. Snídáme zbytky croissantů, čokoládový košíčky, sušenky. Dáváme si
čaj a kávu. Balíme a převlékáme se do cestovního. Děti si v mezičase hrají
s plyšáky a postavičkami z „Jak vycvičit draka“.
Check-out
je v 11 hodin a my jsme hotoví asi o půl hodiny dřív. Majitelka nám prsty
ukazuje, že máme asi 10 minut počkat, než přijede majitel. On osobně nás odveze
na letiště.
Během
jízdy jsou vidět další zajímavá letadla: American Airlines, United Airlines,
Delta Air Lines, Cathay Pacific, Emirates, Kenya Airways, Etihad, Alitalie,
Norwegian,… Před Terminálem 3 se s majitelem loučíme. Byl opravdu moc
vstřícný a tak jsem místo 25€ za jízdu, platí pánovi 40€.
V odletové
hale jdeme o patro výš, kde jsou místa k sezení. Manžel nás tam nechává a
jde se podívat: 1. Kde se bude odbavovat náš let; 2. Kde se dá koupit něco
k jídlu a pití. Máme necelé 2 hodiny času. Přichází s tím, že
check-in bude z přepážky 220. Opravdu až dvě hodiny před odletem a pro ČSA
nelze využít self check-in. Přichází z místního bistra se sendviči šunka
sýr a to je vlastně náš oběd. Pak jde ještě jednou a dáváme si cappuccino a
vodu.
Dvě
hodiny před odletem se vydáváme na přepážku odbavení. Už je u ní pěkná fronta,
a ačkoliv jsou nasvícené 2, funguje jen jedna. Jelikož máme Sky
Priority, jdeme drze dopředu a domáháme se svých práv. Máme úspěch. Jsme online
odbaveni, takže chceme jen vytisknout palubní vstupenky. Paní nám i váží
příruční zavazadla. Vše OK. Procházíme bezpečnostní kontrolou. Volíme frontu
pro rodiny s dětmi. Není tolik plná. Tentokrát jediná, kdo pípá, jsem já.
Prý boty, takže zout a pro velký úspěch projít ještě jednou. Pak se proplétáme
lidmi a obchody a usazujeme se u východu C11. Nejdřív si odskakuju já
s holkami, pak manžel s Domčou. Zbylý čas vyplňujeme psaním deníku a
hraním pexesa. Děti mají žízeň a tak jde manžel pro vodu. Já pozoruju na
Flightradaru pohyb našeho letadla. OK-SWT byl ráno v Milánu a pak míří k nám.
Už z Prahy má mírné zpoždění, ale nic katastrofického.
I
při boardingu využíváme SkyPriority. Když projdeme celý nástupní most,
zjišťujeme, že na jeho konci není letadlo (z haly to není vidět, protože skla
jsou polepená), ale výlez na plochu k autobusu. Autobus nás veze na
vzdálenou stojánku, kde už je přistavený náš Boeing 737-700. Opět Smartwings.
Manžel si psal s kamarádem, takže jak imatrikulaci, tak celou posádku víme
předem. V 16 let starém letounu nás čeká CPT Ondrejka, FO Navrátil, VK
Ecková a PP Hodková a Houra. Já znám jen Kláru Eckovou. Od ČSA tentokrát nikdo.
Během
pobytu na letišti a během pojíždění po ploše, vidíme následující stroje: Qatar
Airways B777, Air Transat A330, British Airways, Pegasus Airlines, Etihad B777,
Norwegian B737 i B787, Air Algerie, China Eastern, HiFly A340, Alitalii,
Vueling, Air Moldova, Emirates A380, Turkish Airlines, Ural Airlines, Blue Air,
Aeroflot, Royal Jordanian, LH, LX,…
Startujeme
z dráhy 25, takže krátce po startu vidím s Domčou náš apartmán, pláž
i moře. Sedíme opět na stejných sedadlech. Tentokrát nám ale 5D nezůstalo
prázdné. Seděla vedle mě paní. Ale skoro celý let prodřímala, takže to šlo. Po
startu byla vidět velká jezera za Římem, pak Apeniny, východní pobřeží a nad
Alpami opět začala oblačnost. Ta vydržela až k nám.
Tentokrát
si děti poručili Pringler´s (Anetka s Domčou) a Anča M&M´s. My si
nedáváme nic, máme vodu z terminálu. Opět nedostáváme hlášení za letu,
takže zpětně z Flightradaru zjišťuji, že letíme rychlostí 945 km/h a
nejvýš ve výšce 10.360 m. n m.
V Praze
přistáváme na dráhu 24 za deštivého počasí. Během pojíždění na stojánku 4
vidíme spoustu letadel Smartwings/Travel Service, ČSA ATR i A330, Korean Air
B747, LO, FR,… Jelikož je stojánka 4 na Terminálu 1, opět nás čeká přeprava
autobusem ke galerii C. Vcházíme do terminálu. Odskakujeme si. Procházíme kolem
služebního vchodu 28, našeho místa seznámení. Vycházíme z letiště ven.
Stále mírně poprchává. Vycházíme vstříc parkovišti u budovy APC. Když projdeme
Parkingem A (šli jsme jím kvůli dešti), čekalo nás na druhé straně překvapení.
Byli tam naši, aby nás přivítali doma. Děti jsou nadšené, vypráví a je to fajn.
Nastupujeme do auta a vyrážíme po D6 směr Tuchlovice. Tady také vyprávíme
zážitky, pijeme kávu. Dokonce přišla i švagrová. Tajně doufáme, že by tu mohli
dětičky přespat. Nejdřív to nevypadá, ale nakonec se podaří dědu
s babičkou ukecat a my tak odjíždíme domu sami.
Zastavujeme
se v Tescu pro pečivo a pak už hurá domu. Mazlíme se s kočičkami,
vybalujeme, pijeme víno a konečně si užíváme volný večer pro sebe.
Máme
tak za sebou první výlet v 5ti. První pobyt v zahraničí, první let
letadlem a první moře pro děti. Prostě jedna velká premiéra. Ano, nebylo to
100%, ale napoprvé, velmi velmi povedené. A těším se na naše další
cestovatelská dobrodružství.
P. S.: Ten Řím si musím dát ještě jednou a pořádně... :D
Komentáře
Okomentovat