V prvním díle jsem se věnovala období od ledna do června a tak tentokrát splním rest za druhou polovinu roku 2019. Slibuju, že příští rok budu psát intenzivněji.
Během léta čtu všeobecně méně. V červenci jsem tedy nepřečetla ani řádek. Až vám napíšu shrnutí letošního roku, pochopíte.
V srpnu už to bylo o něco lepší. Celkem 4 knížky mi prošly rukama. První byla Johana od 3 autorek. Velmi zajímavá knížka, která nás provází jedním životem. Ani by se nepoznalo, že každou část psal někdo jiný. Prostě hlavní postava roste a je jasné, že nebude mluvit, jako puberťačka, celou knížku. Velmi pěkná kniha, kterou maximálně doporučuji. Další dvě knížky - Ledové hlubiny a V bouřlivé noci, patří do série. Samozřejmě to není první a druhý díl ze série, jak je mým zvykem. Ale ani u této série nevadí, že jí čtete na přeskáčku. V Ledových hlubinách se řeší pašování dětí a potopení trajektu Estonia. V bouřlivé noci je nalezena ohořelá mrtvola s vidlemi v hrudi. Nápadně se to podobá případu 10 let starému. Souvisí to spolu? A jak? Dočtete se v knize. A ráda si vyhledám a přečtu zbylé knihy ze série. A 4 knihou v srpnu byla Růže bílá, černý les. Za mě byla i tohle povedená knížka. Ne každé pasáže byly uvěřitelné. Ale kdo z dnešní doby může posuzovat, co se za války mohlo či nemohlo dít. Vymyšlený příběh, ale velmi pěkně se četl.
V září jsem se vcelku činila. Celkem 7 knížek. Dopisy, které nikdo nečetl. Opět kniha, která je zasazena do období druhé světové války. Po celou dobu čtení, jsem brečela, jako želva. Hrozně hezký a smutný lidský příběh. Krev na sněhu a Půlnoční slunce jsou dvě knížky série od Jo Nesbo. Sérii tvoří jen tyto dvě knížky, velmi útlé. Takže se přečetly velmi rychle. Dokáže zabít přítelkyni šéfa, která šéfa podvádí? Následný útěk a skrývání se. Láska a happy end. Zajímavé knížky. Proč máma pije - Deník vyčerpané matky. U toho jsem se hodně nasmála. V několika případech viděla i sama sebe. Velmi zlehka řečeno, jak my matky, máme těžký život. Pokračování Proč máma nadává, mě čeká příští rok a velmi se na něj těším. Pěkná oddychovka. Manželka mezi námi byl thriller. Lehce se četl. Občas si člověk připadal schizofrenně. Týraná? Jak nalíčit na tyrana past? Pěkná knížka, ale už jsem četla lepší. Následovala Osvětimská knihovnice. Troufám si říct, že jsem těch válečných a osvětimských knížek přečetla vcelku dost. Ale Knihovnice vede. Proč? Možná tím, že to prožívá mladá dívka (nebo spíš dítě). Vypráví se hodně o dětech, protože se dočítáme o škole, která v Osvětimi fungovala. Musela jsem si po téhle knížce dát pauzu a trošku jí "vydýchat". Opravdu povedené. Následovala knížka Muž, který hledal svůj stín. Předposlední z Milénia, kde se řeší vražda Holgera Palmgrena.
Říjen a opět 7 knížek. Poslední z Milénia a řekla bych, že nejlepší z těch, kterou už nenapsal S. Larsson. Lisbeth se vypořádává se svojí sestrou. Musím říct, že se mi po Lisbeth a Blomkvistovi bude stýskat. Následovala Houbařka. Což pro mě byla oddychovka, půjčená z knihovny. O dívce, která si prožila v dětství trauma a svým "poustevnickým" životem se s tím vyrovnává po svém. Nebo taky spíš houby, kam se podíváš... Pak přišel Habermannův mlýn. I díky zfilmované verzi to už patří spíš mezi klasiku. Taktéž půjčenou z knihovny. Ale jak nemám ráda čtení knížek po shlédnutí filmu, u tohoto kousku bych řekla pravý opak. Psaná verze mi přišla 100x lepší. Lars Kepler napsal, kromě série s Joonou, i knížku Playground. Co se děje s duší, když nejste ani živí, ani mrtví? Například se vám po nehodě zastaví srdce, ale záchranáři vás oživují. Mrtví nejste. Co se děje s vaší duší mezi tím? Zajímavý pohled na to "mezi". Četlo se to velmi pěkně, poutavě psané. Taky už jsem četla lepší, ale tohle nezklamalo. Další knížka byl Ladič od A. Vovsové. Když jsem byla malá, naši mě učili větám typu: "Co se doma vypráví, není pro cizí uši." nebo "Co se doma uvaří,..." A tak dále. Jenže já jsem narozená ještě v minulém režimu a až nyní člověk chápe, proč. Tehdy si nikdo nebyl jistý nejen sousedem, ale ani vlastním členem rodiny. Dnes už to chápu. A knížka Ladič nám tuhle dobu připomene. Dobu, kterou můžeme být rádi, že už nemáme. Přečtěte si a připomeňte si dobu tenkrát. Jezero od Bianca Bell. Další má přečtená knížka. Taktéž ze zvláštní doby. Dokážu si představit, že se něco podobného děje či dělo kolem Aralského jezera. Na zadek jsem si z této knížky nesedla, ale za přečtení stojí určitě. Poslední říjnová byla Divočina od Ch. Streyedové. Zajímavý cestopis z PCT a americké divočiny. O životních prioritách a hledání sebe sama. Byla to první knížka, tohoto typu, kterou jsem četla. Nejen životopis, ale cestopis a tak nějak všechno dohromady. Podobným knížkám se vyhýbat do budoucna určitě nebudu.
Listopad už tak aktivní nebyl. A dokonce přinesl i první knížku tohoto roku, kterou jsem nedočetla. Ale hezky popořadě. První ze dvou přečtených knížek, byla Krasojezdkyně od Jojo Moyes. Jojo píše červenou knihovnu. Ale ne s happy endem. Nebo ne s takovým, který by si hlavní postava zasloužila. O pubertální dívce, která žije s dědečkem. Dědeček dostane mrtvici a dívka se dostává do "náhradní" rodiny. Pár, co si na rodinu hraje. Dokáže si dívka jít za svým snem, naplnit dědečkův nesplněný z jeho mládí? Moc pěkné, s takovým menším posláním do budoucna, že se nemáme vzdávat. Druhá a poslední listopadová byla Zmizet od P. Soukupové. Tři různé povídky s hlavním tématem mizení/zmizení. Hned ta první se mě dotkla nejvíc. Jako matka si nedokážu představit, že by mi dítě jednoho dne nepřišlo domu. A už bych ho vůbec neviděla. V druhé povídce se řešil rozvod rodičů. A ve třetí rozkmotřené sestry. V listopadu jsem rozečetla ještě jednu knihu. Geniální přítelkyni od E. Ferrante. Měla jsem jí půjčenou z knihovny. Přišla do období přelomu listopad/prosinec. Tedy spousta akcí, nemocí či pečení. A knížky šly na celý prosinec stranou. Vypršela mi výpůjční doba a tak jsem ji vrátila nedočtenou. Určitě je to knížka, ke které se do budoucna vrátím. Špatná není a ráda si přečtu celou sérii. Jen prostě přišla ve špatný čas.
A čtení v prosinci bude opět stručné. 0 knih.
Celkem jsem tedy za rok 2019 přečetla 42 knížek + 1 knížka nebyla dočtená. Můj roční rekord. Ale na mámu od tří dětí vcelku dobrý výkon, ne? Knížky dostávám k narozeninám, svátku atd. Hodně mě zásobuje kamarádka Kristýna. A chodím i do naší knihovny. Knížek tedy nepočítaně a do dalšího roku se budu snažit udržet s číslem přes 40 krok.
Během léta čtu všeobecně méně. V červenci jsem tedy nepřečetla ani řádek. Až vám napíšu shrnutí letošního roku, pochopíte.
V srpnu už to bylo o něco lepší. Celkem 4 knížky mi prošly rukama. První byla Johana od 3 autorek. Velmi zajímavá knížka, která nás provází jedním životem. Ani by se nepoznalo, že každou část psal někdo jiný. Prostě hlavní postava roste a je jasné, že nebude mluvit, jako puberťačka, celou knížku. Velmi pěkná kniha, kterou maximálně doporučuji. Další dvě knížky - Ledové hlubiny a V bouřlivé noci, patří do série. Samozřejmě to není první a druhý díl ze série, jak je mým zvykem. Ale ani u této série nevadí, že jí čtete na přeskáčku. V Ledových hlubinách se řeší pašování dětí a potopení trajektu Estonia. V bouřlivé noci je nalezena ohořelá mrtvola s vidlemi v hrudi. Nápadně se to podobá případu 10 let starému. Souvisí to spolu? A jak? Dočtete se v knize. A ráda si vyhledám a přečtu zbylé knihy ze série. A 4 knihou v srpnu byla Růže bílá, černý les. Za mě byla i tohle povedená knížka. Ne každé pasáže byly uvěřitelné. Ale kdo z dnešní doby může posuzovat, co se za války mohlo či nemohlo dít. Vymyšlený příběh, ale velmi pěkně se četl.
V září jsem se vcelku činila. Celkem 7 knížek. Dopisy, které nikdo nečetl. Opět kniha, která je zasazena do období druhé světové války. Po celou dobu čtení, jsem brečela, jako želva. Hrozně hezký a smutný lidský příběh. Krev na sněhu a Půlnoční slunce jsou dvě knížky série od Jo Nesbo. Sérii tvoří jen tyto dvě knížky, velmi útlé. Takže se přečetly velmi rychle. Dokáže zabít přítelkyni šéfa, která šéfa podvádí? Následný útěk a skrývání se. Láska a happy end. Zajímavé knížky. Proč máma pije - Deník vyčerpané matky. U toho jsem se hodně nasmála. V několika případech viděla i sama sebe. Velmi zlehka řečeno, jak my matky, máme těžký život. Pokračování Proč máma nadává, mě čeká příští rok a velmi se na něj těším. Pěkná oddychovka. Manželka mezi námi byl thriller. Lehce se četl. Občas si člověk připadal schizofrenně. Týraná? Jak nalíčit na tyrana past? Pěkná knížka, ale už jsem četla lepší. Následovala Osvětimská knihovnice. Troufám si říct, že jsem těch válečných a osvětimských knížek přečetla vcelku dost. Ale Knihovnice vede. Proč? Možná tím, že to prožívá mladá dívka (nebo spíš dítě). Vypráví se hodně o dětech, protože se dočítáme o škole, která v Osvětimi fungovala. Musela jsem si po téhle knížce dát pauzu a trošku jí "vydýchat". Opravdu povedené. Následovala knížka Muž, který hledal svůj stín. Předposlední z Milénia, kde se řeší vražda Holgera Palmgrena.
Říjen a opět 7 knížek. Poslední z Milénia a řekla bych, že nejlepší z těch, kterou už nenapsal S. Larsson. Lisbeth se vypořádává se svojí sestrou. Musím říct, že se mi po Lisbeth a Blomkvistovi bude stýskat. Následovala Houbařka. Což pro mě byla oddychovka, půjčená z knihovny. O dívce, která si prožila v dětství trauma a svým "poustevnickým" životem se s tím vyrovnává po svém. Nebo taky spíš houby, kam se podíváš... Pak přišel Habermannův mlýn. I díky zfilmované verzi to už patří spíš mezi klasiku. Taktéž půjčenou z knihovny. Ale jak nemám ráda čtení knížek po shlédnutí filmu, u tohoto kousku bych řekla pravý opak. Psaná verze mi přišla 100x lepší. Lars Kepler napsal, kromě série s Joonou, i knížku Playground. Co se děje s duší, když nejste ani živí, ani mrtví? Například se vám po nehodě zastaví srdce, ale záchranáři vás oživují. Mrtví nejste. Co se děje s vaší duší mezi tím? Zajímavý pohled na to "mezi". Četlo se to velmi pěkně, poutavě psané. Taky už jsem četla lepší, ale tohle nezklamalo. Další knížka byl Ladič od A. Vovsové. Když jsem byla malá, naši mě učili větám typu: "Co se doma vypráví, není pro cizí uši." nebo "Co se doma uvaří,..." A tak dále. Jenže já jsem narozená ještě v minulém režimu a až nyní člověk chápe, proč. Tehdy si nikdo nebyl jistý nejen sousedem, ale ani vlastním členem rodiny. Dnes už to chápu. A knížka Ladič nám tuhle dobu připomene. Dobu, kterou můžeme být rádi, že už nemáme. Přečtěte si a připomeňte si dobu tenkrát. Jezero od Bianca Bell. Další má přečtená knížka. Taktéž ze zvláštní doby. Dokážu si představit, že se něco podobného děje či dělo kolem Aralského jezera. Na zadek jsem si z této knížky nesedla, ale za přečtení stojí určitě. Poslední říjnová byla Divočina od Ch. Streyedové. Zajímavý cestopis z PCT a americké divočiny. O životních prioritách a hledání sebe sama. Byla to první knížka, tohoto typu, kterou jsem četla. Nejen životopis, ale cestopis a tak nějak všechno dohromady. Podobným knížkám se vyhýbat do budoucna určitě nebudu.
Listopad už tak aktivní nebyl. A dokonce přinesl i první knížku tohoto roku, kterou jsem nedočetla. Ale hezky popořadě. První ze dvou přečtených knížek, byla Krasojezdkyně od Jojo Moyes. Jojo píše červenou knihovnu. Ale ne s happy endem. Nebo ne s takovým, který by si hlavní postava zasloužila. O pubertální dívce, která žije s dědečkem. Dědeček dostane mrtvici a dívka se dostává do "náhradní" rodiny. Pár, co si na rodinu hraje. Dokáže si dívka jít za svým snem, naplnit dědečkův nesplněný z jeho mládí? Moc pěkné, s takovým menším posláním do budoucna, že se nemáme vzdávat. Druhá a poslední listopadová byla Zmizet od P. Soukupové. Tři různé povídky s hlavním tématem mizení/zmizení. Hned ta první se mě dotkla nejvíc. Jako matka si nedokážu představit, že by mi dítě jednoho dne nepřišlo domu. A už bych ho vůbec neviděla. V druhé povídce se řešil rozvod rodičů. A ve třetí rozkmotřené sestry. V listopadu jsem rozečetla ještě jednu knihu. Geniální přítelkyni od E. Ferrante. Měla jsem jí půjčenou z knihovny. Přišla do období přelomu listopad/prosinec. Tedy spousta akcí, nemocí či pečení. A knížky šly na celý prosinec stranou. Vypršela mi výpůjční doba a tak jsem ji vrátila nedočtenou. Určitě je to knížka, ke které se do budoucna vrátím. Špatná není a ráda si přečtu celou sérii. Jen prostě přišla ve špatný čas.
A čtení v prosinci bude opět stručné. 0 knih.
Celkem jsem tedy za rok 2019 přečetla 42 knížek + 1 knížka nebyla dočtená. Můj roční rekord. Ale na mámu od tří dětí vcelku dobrý výkon, ne? Knížky dostávám k narozeninám, svátku atd. Hodně mě zásobuje kamarádka Kristýna. A chodím i do naší knihovny. Knížek tedy nepočítaně a do dalšího roku se budu snažit udržet s číslem přes 40 krok.
Komentáře
Okomentovat