Po dlouhé době jsem tu, abych Vám ukázala, jak funguje 5ti členná rodina. Ano, Váš oblíbený příspěvek 14 dní s námi (opravdu jsou nejčtenější).
V předešlém týdnu jsme si oba s manželem udělali hezké večery. Já s holkami ze střední a manžel s kluky z gymplu. Já jsem navštívila Úřad práce. Taky jsem byla u mého neurologa (skrze mé migrény) a s Aničkou jsem byla na ORL (kvůli tomu, že jí často teče krev z nosu).
Jsem děsně ráda, že se vztahy se mnou a holkami z Obchodky natolik vylepšily, že se běžně stýkáme a vyprávíme si možné i všemožné zážitky z našich životů. Je to děsně fajn.
Manžel s kamarády z gymplu mají pravidelný sraz Na růžku. Prý hospoda, jako z kdysi dávna.
Na Úřad práce docházím pravidelně od doby, kdy si dcera zlomila ruku a musela jsem kvůli tomu skončit v práci (stalo se to po třech týdnech v nové práci, tudíž ještě ve zkušební době) a věnovat se jí. K nové jsem zatím nepřišla. Nějak nemůžu napasovat otvírací dobu školky do pracovní doby nabídek k zaměstnání. A částečné úvazky nejsou snad vůbec. I paní na Pracáku mi říkala, že jsem pro ně nezaměstnatelná...
O mých migrénách jsem Vám již kdysi psala a tak už to tu nebudu moc rozmazávat. Chodím 2x do roka k MUDr. Dvořákovi do ÚVN. Jsem spokojená, stav se ani nelepší, ani nehorší. Tak snad to tak i zůstane.
Anička na krev z nosu trpí odmala. Ale poslední krvácení bylo opravdu masivní, ve školce ho zastavovali skoro hodinu. To už jsem tedy nevydržela a objednala jí. Naštěstí v nose nic mimořádného není. Natíráme mastičkou Emofix a snad to bude dobrý.
V sobotu jsme byli u tchýňat, v neděli jen já s dětmi u mamky. Taťka i manžel byli v práci.
A tak tedy našich 14 dní:
Pondělí - pravidelný budíček v 6:25. Manžel má volno, takže vstává se mnou a pomáhá mi dětičky vypravit. Snídáme tvarohovou buchtu, kterou jsem si přivezla v neděli od mamky a černý čaj. Převlékáme se a vezu dětičky do školky. Jakmile se vracím, dáváme si s manželem rychlou kávu a vyrážíme na velký nákup. Zabere nám to skoro celé dopoledne. Když přijíždíme domu, vybaluji nákup a dáváme ještě jednu kávu. Jako každé pondělí, jdou děti ze školky po obědě. Vyzvedává se v rozmezí 12:15-12:45. Děti měli k dopolední svačině míchaná vajíčka s chlebem. K obědu kuřecí polévku a zapečené fílé se sýrem a brambory. Vyzvedávám ze školky já. Manžel nám mezi tím připravuje oběd. Námi milovaný tatarák s topinkami. Sice to moc neodpovídá tradičnímu jídlu na dnešního svatého Martina. Ale my to zase tak moc nedodržujeme. Skoro celý den se nám tu drží mlha, takže to na velké courání venku není. Děti se byli projít dopoledne se školkou. K odpolední svačině dáváme dětem ovoce (banány, mandarinky, jablka). K večeři si dáváme špagety s kuřecím masem a sýrovou omáčkou. Děti se podívají na své oblíbené pohádky před spaním. A jdeme je ukládat. Manžel čte pohádku z Medvídka Pú. Já se v podkroví osprchuju. Pak se s dětmi loučí a já jim dočítám poslední kapitolu z knížky Dobrou noc, princezny. Jsou už unavení, takže i usínají během čtení. Já jdu zpět do obýváku a děláme si čtenářský večer. Já Krasojezdkyni a manžel Zaklínače. Spát jdeme cca v půl jedenácté.
Úterý - pravidelný budíček v 6:25. To už je manžel 25 minut v práci, vstával ve 4:40. Dneska je tedy výprava dětí na mě. Dneska máme ke snídani opět vejslužku od mamky. Tentokrát bábovku. Sobě černý, dětem ovocný čaj (švestka se skořicí). Jelikož mrzne, čeká mě škrábání auta a pak jedeme do školky. Dneska mám klidnější den, sama doma. Je to paráda. Čeká mě ale úklid a praní. A taky čtení :-). K obědu si dělám rychlé těstoviny s rajčaty (stále ještě domácími ze skleníku). následně přijíždí kurýr s vánočními dárky. Uklízím vyvezenou popelnici. Děti dnes ve školce spinkají. K dopolední svačině měli celozrnný chléb s masovou pomazánkou. K obědu frankfurtskou polévku a buchtičky se šodo. K odpolední svačině obložený toastový chléb. Po spaní se může vyzvedávat od 15:00 do 16:45, kdy se školka zavírá (to je jeden z důvodů, proč nemůžu najít práci. Napastovat pracovní dobu na otvírací dobu školky - 6:15-16:45 je u kancelářských pozic dost náročná disciplína. A sehnat poloviční úvazek, to už je úplně z říše snů). Já jedu pro děti kolem půl čtvrté. Holky si ze školky přivezly úkol, takže si jej po příjezdu plní. Bohužel se od holek dozvídám, že Domča ve školce zlobil. Bouchl kamarádku a chudinka má šrám na obličeji. Takže si to s ním vyřizuji a děsím se ranní návštěvy školky. Odpolední svačinu měli dětičky ve školce, řeším tedy až večeři. Toasty zapečené v troubě. Během Večerníčku přijíždí manžel z práce. Dětičky jsou nadšené. Ukládáme opět spolu. Tentokrát poslouchám pohádku taky. Dneska začínají číst novou knížku, Překlep a Škraloup. Jakmile odchází, pouštím dětem k poslechu pohádku se Spejblem a Hurvínkem (z YouTube Vánoce u Spejblů). Pak opět čtenářský večer. Dočítám Krasojezdkyni, pak se jdu osprchovat a spát až skoro k půlnoci.
Středa - opět budíček na 6:25. Manžel má pohotovost. To znamená, že v rozmezí od 6 do 19 mu můžou kdykoli zavolat a musí být do dvou hodin v práci. Nejen na denní, ale i ranní, odpolední i noční. Naštěstí ráno nikdo nevolal a tak jsme doma oba a oba i vypravujeme. Dojídáme tvarohovou buchtu od mamky. Mně a manželovi dělám černý čaj, dětem ovocný (zahradní). Odklízím sníh z auta, který přes noc napadl. Škrábu a vezu děti do školky. Od paní učitelky se opravdu dozvídám, co včera Domča provedl. Prý jí nechtěl do party s kluky a ohnal se po ní stavebnicí... Ach jo. Ze třídy mířím k paní hospodářce a platím školkovné a jídlo za říjen. U nás je to bohužel možné jen hotově nebo přes SIPO. Žádný bankovní převod. Je znát, že už se za holky školkovné neplatí, jsou to velké předškolačky. K dopolední svačině mají CORNY rohlík s mlékem. K obědu zeleninovou polévku a krůtí guláš s těstovinami. Dneska mají ve školce akci: Celé Česko čte dětem, kdy jim přišel zpívat a číst mladý rockový spisovatel Jiří Štrauba. Jedu domu. S manželem si dáváme kávu, řešíme následující dny a čteme si. Dnes jdou dětičky ze školky po obědě. Což obvykle ve středu nechodí. Ale Anička s Domčou jsou objednaní na 13 hodinu na logopedii. Anetka začala vloni v listopadu a už v červnu dostala diplom a s docházkou skončila. Anička taky začala vloni v listopadu, ale chodí stále. Domča má teprve druhé sezení. Ve školce je vyzvedávám já, manžel sice jel se mnou, ale čeká venku. Potkávám maminku spolužačky, co jí Domča ublížil a mamince se omlouvám. Holčička s námi chodí celé tři roky a naštěstí ví, že to není pravidelné. Vlastně je to poprvé, co něco takového udělal. Doma má zakázáno spoustu věcí a samozřejmě i dostal. Nejen vynadáno. Naštěstí prý už dneska nezlobil. Jelikož nám do objednaného času na logopedii zbývá 25 minut, jdeme ještě do obchodu pro pečivo a pak se rozdělujeme. Manžel jde s Anetkou domu a připravit nám oběd (zapečené toasty, tentokrát v toastovači... :-D). Já jdu s Aničkou a Domčou na logopedii. Anička je jen chválena a tak taky dostává diplom a její docházka je tím ukončena. Domča má teprve druhé sezení a tak nás čeká ještě delší cesta. Ale prý je také šikovný, teď cvičíme k a g. Pak jedeme domu. Já s manželem obědvám. Pak si dáváme koupené dortíky v obchodě a odpočíváme. K večeři připravuji tortillu plněnou šunkou, sýrem, spoustou zeleniny a míchanými vajíčky. Manžel se dnes čtení vzdává. Je vcelku unavený a sám jde brzo spát (poté, co si dáme svatomartinské červené :-) ). Já dětem opět pouštím Hurvínka. Tentokrát posloucháme Černou hodinku. Já pak začínám číst knížku - Zmizet od Petry Soukupové. Sprcha a spánek. Jsem ráda, že manželova pohotovost zůstala jen pohotovostí.
Čtvrtek - opět budíček v 6:25. Ještě, že už je čtvrtek. Nikomu se moc nechce. Manžel má volno (jako vždy po pohotovosti - to kdyby ho povolali na noční), takže opět vypravujeme oba. Snídáme muffiny, černý čaj my a děti jahodový. Opět škrábu auto. Tentokrát kloužou i silnice. Vezu děti do školky. Dneska ve školce opět spinkají. K dopolední svačině mají smetanového Papánka. K obědu fazolovou polévku a zapečené brambory s masem a smetanou. K odpolední svačině chleba s máslem a medem. Když přijedu ze školky, opět si dáváme kávu a chvilku, dokud se trošku neoteplí, si čteme. Pak se převlékáme do pracovního a poklízíme zahradu, odvážíme shrabané listí do sběrného dvora (svozy hnědých popelnic už byly zastaveny). Pak jedeme do řeznictví pro celé kuře. Manžel pak ještě pracuje na zahradě a připravuje záhony na příští rok. Já se věnuji tomu koupenému kuřeti. Peču jej v troubě s cibulí, jablky, slaninou a podlévám červeným vínem. Uvařím k tomu pár brambor a manžel se pak jen oblizuje za ušima. Po obědě si dáváme kávu. Já pak procházím časopisy a hledám cukroví, které běžně nepeču, ale které by stálo za vyzkoušení. Pro děti jedu kolem čtvrt na čtyři. Prý Domča opět nezlobil, tak mám radost. Vezu je domu a jelikož zbylo maso z kuřete, dávají si druhou svačinu doma. No, pečené kuřecí maso, není nic špatného. Večeři připravuje manžel, domácí vajíčkovou pomazánku (z domácích vajíček), kterou mažeme na chleba. Z přípravy večeře nás vyruší sousedka. Vozíme jí posekanou trávu, pro jejich zvířata. A ona nám teď přinesla výslužku ze zabijačky, kterou měli o víkendu. Příjemné. Děti si dneska poručili napustit vanu, tak se v ní rochní a dělají kraviny, že musím i vytírat... :-D . Pak jdou spát. Manžel čte Překlepa se Škraloupem, já si dávám sprchu v podkroví. Pak si beru novou knížku a čtu já. O nezbedné čertici. Při skleničce svatomartinského si pak opět čteme až do cca 22. Vstávání je znát a tak jdeme spát dřív.
Pátek - hurá, poslední den vstávání. Jak jinak, než v 6:25. Manžel už je dávno v práci a tak je dnešní výprava na mě. Dneska snídáme cereálie s mlékem. Sobě černý čaj, dětem jablkovo-skořicový. Po dlouhé době den, kdy ani neškrábu auto, ani neodmetám sníh z auta a dokonce ani není mlha. Vezu děti do školky a vracím se domu. K dopolední svačině mají skořicový pletánek. K obědu vločkovou polévku a španělský ptáček s rýží. Já nejprve uklízím, pak peru dvě pračky a chvilku si čtu. Je pátek, takže jdou po obědě. Já si svůj oběd vařím, až když přivezu dětičky domu. Dneska listové taštičky se špenátem a sýrem + halda zeleniny. Pak káva. Respektive dvě, rychle za sebou. Odpoledne je vcelku líné, děti si vyrábí z papíru různé dekorace. Učím je sněhové vločky. K odpolední svačině mají jogurt. Anička chce mandarinku. K večeři připravuji vaječnou omeletu s rajčaty a šunkou. Děti pak koukají na pohádky a čekají na tatínka. Já se jdu vypravovat na party. Jsem pozvaná na Hawaii party létajícího personálu. S manželem se tedy míjíme ve dveřích a ukládání dětí je na něm. Z párty odcházím před 23 hodinou. Manžel je ještě vzhůru, tak si dáváme Svatomartinské a spát jdeme po půlnoci.
Sobota - nejen my, ale i dětičky si dneska přispali. Budíme se před 8 hodinou. Posíláme tedy děti do koupelny. Ale Anička brečí, že ještě vstávat nechce a skoro je to až hysterický pláč. Divíme se, protože to u ní není normální. Ale necháváme jí spát a jen s Anetkou a Domčou odcházíme z podkroví pryč. Ke snídani máme rohlík s máslem a medem (od známého včelaře, žádný kupovaný). Já mám černý čaj, A+D chtějí ovocný. Snídají u pohádek. Asi v 9 se přištrachá Anička, ani nemá hlad. Měřím jí tedy teplotu... 36,9. No, na to, že je ještě ráno, je to vcelku dost. Dostává Nurofen a jde si lehnout. Dopoledne tedy máme klidnější. Manžel jede do obchodu, kupuje jen drobnosti. Anetka s Domčou si hrají. Anička kouká na pohádky. K obědu vařím tresku s bramborovou kaší. I Anička si dává a sní celou svojí porci, ale nechá se potvůrka nakrmit. Evidentně Nurofen zabral, ale krátce poté jí teplota zase leze nahoru. 37,8. Takže odpoledne jsem s ní doma. Opět jen kouká na pohádky a leží. Manželovi přijíždí kamarád, se kterým budou stříkat prahy na manželově autě. A tak si Anetka s Domčou užívají nejen táty doma, ale i kamaráda. Lítají po zahradě a jsou vcelku spokojeni. Manžel odváží kamaráda před 17 domu. To už jsou Anetka s Domčou doma. Mají za úkol uklidit si v herničce, protože jsem tam ani odpoledne nemohla vyluxovat, co je tam bince. Aničce už teplotu nenaměřím. Ale je dost unavená a leží, podřimuje. A dokonce i jednou zvrací. Ale vypadá to, že se jí tím ulevilo. Jíst samozřejmě nic nechce. K večeři si Anetka s Domčou přejí to, co měli ke snídani. Rohlíky už nejsou, mají tedy housku s máslem a medem. Já mám housku s křenovou pomazánkou, manžel též. Večer je zasvěcený pořadu Star Dance. To prostě nesmí chybět. I děti koukají a až do konce. Takže se dneska nečte. Jdou rovnou do pelíšků. Ukládá je manžel, protože já čekám na vyhlášení výsledků. On jde ale taky chvilku po dětech spát. Já si u sklenky vína užívám Četníky a píšu si s kamarádkou Luckou a známým Vláďou. Do postele se dostávám asi hodinu po půlnoci.
Neděle - manžel vstává ve 4:40 do práce. Naštěstí nás nikoho nevzbudí. Spíme až skoro do 8. Děti probíhají koupelnou, já se ještě povaluji. To je výhoda podkroví, že je to všechno na menším prostoru. Pak jdu připravovat snídani. Aničce je evidentně lépe, protože dneska se vstáváním problém nemá. Anetka s Domčou si přejí housku s Nutellou. Anička si dvakrát kousne. Chtěla by se najíst, ale bojí se, aby zase nezvracela. Je bez teploty. Čaje vypije dva. Černé. Od rána je taková mlha, že není vidět ani na sousedy, tohle podzimní nevlídno fakt nemám ráda. Dopoledne si dětičky hrají. Já si dávám dohromady příští týden. K obědu vařím špagety s boloňskou omáčkou. I Anička tentokrát baští a sní celý talíř. Takže jsem ráda. Nakonec je celý den bez teplot a už jí nic není. Přesto ale preventivně zůstáváme doma. Včera, když bylo hezky, tak měla skoro horečku a dneska, když už jí nic není, tak se zase počasí pokazilo. Musím tak uložit k ledu návštěvu musherských závodů, které se u nás tento víkend pořádají. Konkrétně Mistrovství ČR. Ale prý je to tradiční akce, tak třeba příští rok. Následující týden máme hodně akcí, tak nechci, aby se Anička uspěchala. Koukají tedy na pohádky, hrají si a odpočívají. Jeden den v klidu. K odpolední svačině si dávají banány a mandarinky. Já pak připravuji věci do školky, myju si vlasy a dávám si masku na obličej. K večeři pak peču domácí pizzu. Recept mám od mamky. To už ale přijíždí manžel z práce a vládne doma klid. Ukládáme společně a každý čte jednu kapitolu z knížky. Večer jdeme spát kolem půl jedenácté.
Pondělí - budíček zvoní v 6:25. Manžel má směnu, takže už je v práci. Budím děti do školky. Vstávání probíhá vcelku dobře. Aničce už nic není, takže může do školky. Děti probíhají koupelnou a já jdu připravovat snídani. Chléb s máslem a domácí rakytníkovou marmeládou (i z domácího rakytníku, 2 keříky má tchyně). K pití černé čaje. Když češu Anetku, přijde mi, že je teplá, takže jí měřím a je mi hned vše jasné. Od rána si sice na nic nenaříkala, ale byla pomalá, jako šnek. Dokonce i Domča byl už oblečený a ona ještě seděla u snídaně. Má 37,2. Takže jí zase svlékám do pyžama a do školky vyrážím jen s Aničkou a Domčou. Ke svačině mají chléb s mrkvovou pomazánkou a vejci. K obědu mají celerovou polévku a italský guláš s rýží. Anička pak říkala, že to chutnalo, jako omáčka na špagety... Anetka dopoledne nic nejí, jen pije čaj. Já musím být v 10 v Tuchlovicích, tak jí tu chviličku nechávám samotnou. Naberu tchyni a její 2 psy a jedu s nimi na Obecní úřad, kde probíhá čipování psů. Je po operaci s nohou, tak jí musím doprovodit. Navíc prší. Trvá to chviličku, vezu jí domu a hurá za Anetkou. Jak jsem jí nechala, tak jsem jí našla. Ležela v obýváku a koukala se na pohádky. Spokojená, že je doma sama a užívala si, že běhám, jen kolem ní. K obědu nic nechce. Bojí se, že bude zvracet, jako Anička v sobotu. Já po 12 vyrážím pro Aničku a Domču, jdou po o. Takže tu je Anetka opět chviličku sama. Já si pak dělám jen salát a hlavně kávu. Odpoledne je přizpůsobené Anetce, protože kolem 13 jí naměřuji 38,2. Dostává další dávku Nurofenu, leží a kouká na pohádky. Anička s Domčou se buď koukají s ní nebo si spolu hrají. Já dávám vyprat manželovy košile od uniformy. Mám tu 2 hodně zralé banány, tak je zpracuji na muffiny. K odpolední svačině dostávají děti jogurt. Bere si i Anetka, což je dobré znamení. K večeři chce toastový chleba s arašídovým máslem. Domča taky. Anetka sní jen 1/2, Domča 2. Anička chce toasťák s paštikou. Anetka už má jen 37. Já si jen něco zobnu a jdu ze sebe udělat člověka. S manželem se jen míjíme. Jdu do Kulturního zařízení města Stochov (:-D ), kde mám zamluvenou vstupenku na představení Penzion Ponorka. V hlavní roli s Lukášem Vaculíkem. Je to hrozná sranda. Pán za mnou to komentoval slovy, že už dlouho nebrečel smíchy. Před 22 jsem doma. Ukládal manžel. Jelikož jsme se dopoledne chytli (i když jen přes telefon), stále to visí ve vzduchu. Jdu tedy do sprchy a spát.
Úterý - opět budíček na 6:25. Dnes je manžel doma. I když Anetka vstávat nemusí, stejně jí ruch probudí a vstává s ostatními. Manžel je obstarává v koupelně, já jdu připravovat snídani. Sobě a jemu černý čaj, dětem švestkovo-skořicový. A včera pečené muffiny. Anetka je bez teploty, ale preventivně zůstává doma. Dneska musím i škrábat auto, uklízím již vyvezenou popelnici a pak odvážím Aničku a Domču do školky. Vracím se domu, dáváme si s manželem dvě kávy po sobě. On pak jede pro sud piva do Žatce a na nákup. Anetka chce k obědu něco s hranolkama a manžel hamburger. Takže cestou z Žatce se zastavuje u řezníka. Anička s Domčou mají ke svačině chléb se škvarkovou pomazánkou. K obědu hovězí polévku s nudlemi a bramborové šišky se strouhankou a zelným salátem. Opět jdou po obědě, protože když je Anetka doma, přeci tam nebudou spát. Jedu pro ně já a pak se vrhám na přípravu oběda. A ačkoliv Anička s Domčou už obědvali, evidentně je šišky neuspokojili a jedli s námi také. Já si pak s manželem dávám kávu. Anetka měla pyžámkové dopoledne, ale když přijdou ti dva ze školky, už se chce převléknout a hrát si s nimi. Vydrží jim to celé odpoledne. Lítají po celém patře i po celém podkroví. Anetka už nemá teplotu ani večer, takže zítra půjdou do školky již všichni. I když doufám, že se ráno nevzbudíme a nebude mít teplotu Dominik. Dnes je den na přání s jídlem Anetky. A tak si k večeři přeje krupicovou kaši. I když Anička protestuje, zahučí to do všech tří, jako nic. Anička s Domčou hrají auto závody na konzoli a Anetka si hraje s panenkami. Ukládáme společně. Manžel čte Škraloupa, já čertí knížku. A pak opět čtenářský večer i u nás dvou. Spát jdeme kolem 23.
Středa - vstáváme v 6:25. Dnes je manžel opět doma, takže mi pomáhá s výpravou dětí do školky. Zatím co dohlíží nad procesy v koupelně, jdu se umýt a připravit snídani. Dojídáme muffiny. Pak jdu škrábat auto a vezu děti do školky. Tentokrát i Anetku, protože už jí nic není. Dnes půjdou také po obědě. K dopolední svačině mají ovocnou přesnídávku s piškoty. K obědu drůbkovou polévku a kuře na smetaně s knedlíkem. Jedu ze školky domu a dáváme si s manželem kávu. Pak jdu třídit prádlo, dávám prát ručníky/osušky. A zbytek dopoledne si čtu. Manžel si jde měnit olej v autě, protože od července, kdy si olej měnil naposledy, najel dalších 10.000 km. Ve čtvrt na jednu jedu pro dětičky do školky. Doma si jen odskočí, vyčistí si zuby a jedeme na Kladno. Manžel nás vysazuje u EUC kliniky, kde mají děti zubařku a jede ke Kaššovi pro dobroty na víkend. Já jdu s dětmi na preventivní prohlídku. Měli jsme jít v srpnu. Objednávala jsem je na konci července. Vždy jsme dostali termín max. do 14 dnů. Tentokrát jsme dostali termín na začátku října. A týden předem mi volala sestřička, že je doktorka nemocná a musí nás přeobjednat. Tak jdeme až teď. Dětičky mají zoubky v pořádku a tak než se nadějeme, jsme z ordinace venku (déle trvalo vybrat si obrázek/diplom a svléknout/obléknout bundy, než samotné vyšetření). Volám manželovi, že jsme hotoví. Nevěří vlastním uším, že tak rychle. Ale brzy si pro nás od Kašši dojede a jedeme směr Nové Strašecí. Já si tu s manželem kupujeme kebab (já falafel a manžel s masem) a jedeme domu. Obědváme, děti si hrají. Po obědě kávu a zase se každý věnuje svým povinnostem. Manžel jde poklidit kolem auta a v garáži. Já peču biskupský chlebíček. Děti běhají a hrají si v podkroví. K večeři máme chléb s tuňákovou pomazánkou. Děti pak koukají na pohádky a kolem 20 už jsou v pelíšku. Oba dáme jednu kapitolu z každé knížky. Manžel pak paří na konzoli a já si čtu. Dneska to ale na mě padá dřív, takže v 22 už jsem v limbu taky.
Čtvrtek - vstáváme v 6:25. Vypravujeme opět oba. Dnes snídáme biskupský chlebíček. Jelikož už dětem nic není, chtěla jsem, aby už ve školce spali, ale manžel že ne. Ať jdou ještě po o. Takže to tak bude celý týden. Dneska neškrábu, ale stejně jako včera, i dnes se tu drží celý den mlha. Hnus, ten podzim. Vezu dětičky do školky. Dneska mají ke svačině Bobíka. K obědu rybí polévku a řízečky s bramborovou kaší. My si nejprve dáváme 2 kafe po sobě. Já dočítám knihu Zmizet, manžel chvilku hraje. Pak jdu dát do pračky a pracujeme na zahradě. Konečně už dávám i ptáčkům do krmítka. Dneska jede vyzvedávat do školky manžel. Já připravuji oběd. Zapečenou rybu s brokolicí a sýrem s vařenými brambory. Po obědě vyrážíme k tchýňatům na návštěvu. Děti si užívají dědy a babičky. My si dáváme kávu. Po 16 hodině ale zase jedeme domu, protože manžel dnes míří na noční (proto chtěl děti po o, aby si jej užili). Odchází před 18 hodinou. Děti mají k večeři to, co my k obědu. Já si mažu 1/2 krajíce chleba s křenovou pomazánkou a druhou půlku s tuňákovou pomazánkou. Jinými slovy, dojíždím zbytky. Děti po večeři koukají na pohádky, já poklízím. Ukládám sama. Dneska nečtu, posloucháme Hurvínka. A já večer otvírám novou knihu, Geniální přítelkyni. Ale jdu spát brzo. Ještě, že je zítra pátek.
Pátek - vstáváme v 6:25 a jsem opravdu ráda, že už je pátek. Vždycky jsem nesnášela vstávání. Vstávat do práce třeba ve 3 ráno bylo peklo, ale kdysi mi to přišlo v pohodě. Dneska už bych to asi nedala. Ale co já vím, kdyby bylo třeba... No, vstávám, jdu budit děti. Dohlížím na jejich koupelnové procesy a když je hotovo, jdu teprve připravovat snídani a sama procházím koupelnou. Dojídáme biskupský chlebíček. Sobě černý, dětem ovocný čaj. Po dlouhé době, kdy není ráno mlha. Prostě zázrak. Vezu dětičky do školky. Ke svačině mají chléb s rozhudou. K obědu hrachovou polévku a zapečené těstoviny. Já ze školky jedu nejprve domu. To už je z noční doma i manžel. Spát se mu nechce, děláme si kávu. On jde pak připravovat "prodejnu" na sobotní párty. Já jedu na Kladno. Nejprve na chirurgii, kde mi ze zad vyříznou jakýsi útvar. Mám 7 stehů, posílají to do laboratoře, aby zjistili, co to bylo. I když nejsem úplně ve své kůži, musím ještě po obchodech. Navštěvuji OC Central a obchody Kik, Pepco a Levné knihy. Mám všechno, co jsem chtěla (ať žijí Vánoce) a cestou domu se ještě zastavuju u nás v Tescu. Přijíždím konečně domu, unavená a rozbolavělá. Kromě zad, která přicházejí k sobě, to pochopí hlavně ženské čtenářstvo. Manžel spát nešel. Takže dáváme druhou kávu a on pak jede pro děti do školky. Já vařím oběd. Na jeho přání knedlíky s vajíčkem. Děti mají za úkol nakreslit obrázek pro kamaráda na neděli. Pak úklid. Já se zády raději odpočívám. Manžel jde na druhou noční. Včera měl 19-7 a dneska 18-6. Takže jde o hodinku dřív. A je to snad poprvé, co nemůže jít na vánoční večírek, který dnes mají. Právě kvůli té noční. Nejprve se to snažil vyměnit, ale nakonec zjistil, že mu naplánované směny vyhovují, takže to neřešil. K večeři jen mažu rohlíky. Krájím k tomu hromadu zeleniny. Záda se prý nejhůře hojí, takže cítím každý pohyb. Děti dnes nemusejí jít spát brzo, ale jsou z celotýdenního vstávání unavení, tak stejně jdou v obvyklou dobu. Opět nečtu, jen pouštím Hurvínka a večer si čtu v Geniální přítelkyni. Ale i já jsem pěkně utahaná, zítřek bude náročný, tak jdu taky brzo.
Sobota - děti mě budí před 8 hodinou. Manžel už je z noční doma, dříme v obýváku. Když se děti umyjí a převléknou, jdeme dolu a manžel do postele v podkroví. Děti si ke snídani poručili donuty, které jim manžel ráno přivezl z práce. Takže snídáme, k tomu čaj s medem. Kolem 10 se balíme, převlékáme a jedeme k mým rodičům. Táta je v práci, mívá krátký a dlouhý týden, takže návštěva je na nás (minulý týden u nás nebyli, protože jeli pracovat do Vlkovce). U mamky probíráme všechno možné, dostáváme u ní i oběd, děti si hrají. K obědu máme guláš a na výběr rýži či knedlík. Dlouho se zdržovat nemůžeme, takže po kávě se zase balíme. Nejprve do Únětic do vinného sklepa. Tady kupují 2l bílého a 2l červeného vína. A jedeme na Stochov. Rovnou na náměstí, protože od 15 hodin je představení Pohádková show, na kterou mám vstupenky. Děti si užívají Spidermana, Olafa, vílu Zvonilku a další oblíbené postavičky. Dokonce si mohli pohladit leguána a s postavičkami se nechat vyfotit. Domu přijíždíme po 17 hodině. Manžel vstával asi v 13 po noční, "nasnídal" se a šel připravit prodejnu na večerní párty. Zastavuje se tu tchán pro křovinořez a přivezl buchty, které pekla tchyně. Od 18 máme pozvané kamarády + jejich doprovody. Celkem 8 dospělých. Když přijíždíme z divadla, už tu jeden pár máme. Jdu vybalit zásoby od mamky. Dětem ohřívám holandský řízek k večeři (přivezli jsme si od mamky). A pak se jdeme připojit do rozjeté zábavy. Od Kašši máme Party mix 2, nakládané hermelíny a rybí očka. Každý z pozvaných hostů také něco přinesl, takže se sejde i česnekový uzený bok, spousta chipsů, tyčinek,... Pivo máme přímo z Žatce a pro ženy víno z Únětic. A pro zájemce Fernet a hruškovice. Dětičky mají povolenou delší večerku. Do postýlek je dostávám v půl desáté. Dospěláci se rozpouští v 1 v noci a než se nadějeme, je půl druhé a konečně i my jsme v posteli. Byl to dlouhý den.
Neděle - ráno vypadá podle toho, jaký byl večer. Pomalé a bolavé. Děti, ačkoliv byli včera déle vzhůru, jsou vzhůru v 8. Tedy jen Anička a Domča. Manžel s nimi odchází, připravuje jim snídani. Čaj a buchty od babičky. Já s Anetkou ještě půl hodiny ležíme. Dopoledne se dívají na pohádky a my střízlivíme u coly. K obědu ohříváme pečená kuřecí stehna od mamky (ach, ty zásoby od babiček...) a vaříme k nim brambory. Na 14 hodinu vezeme dětičky na oslavu narozenin jejich kamaráda ze školky. Máme 3 hodiny pro sebe. Ale trávíme je tím, že rozvážíme vytočené pivo kamarádům a tchánovi. U tchánovců se "zasekneme" a dáváme si i první kávu tohoto dne. A probíráme témata, která se před dětmi nedají. Například Vánoce. Před 17 se zvedáme a cestou domu se zastavujeme v Tescu pro pečivo. Vyzvedáváme děti z oslavy a konečně jedeme domu. Dětičky poklízejí a my jim připravujeme večeři. Opět holandské řízky, ale nastudeno v sezamové bulce. Následuje velké mytí a ukládání. Manžel dočetl Překlepa a já čtu kapitolu z Čertice. Usínají a my máme čtenářský večer. Manžel mi pak kouká na jizvu. Vypadá to dobře a hezky se hojí, zítra tedy nikam nemusím (prý kdyby byla jizva zanícená nebo se nám něco nezdálo, mám přijít), až za 14 dní na vyndání stehů. Jen se mi přitom udělalo špatně a málem jsem omdlela. Přelepujeme (dostala jsem nějaké náplasti, abych si stehy nezachytávala o oblečení) a jdeme spát, ještě není 22. Byl to náročný den.
Vůbec to bylo celých 14 dní pěkně náročných. Jak tak ale koukám do diáře, do konce roku to nebude jiné. Samé akce, srazy, úkoly.
To naše ranní vypravování do školky vypadá tak, že mi zazvoní budík. Odskočím si, jdu vzbudit děti. Pomůžu jim ustlat a oni jdou do koupelny. Také si odskočí a pak si čistí zuby. Jak nám říkala paní zubařka, máme stále i u holek dohlížet na čištění a v případě potřeby dočišťovat. To, že je jim 6 let neznamená, že si umí dobře čistit zuby. Že si s kartáčky ještě neumí vyčistit všechna místa. Pak nechávám děti v podkroví a jdu připravit snídani. Oni si v podkroví hrají. Než se mi uvaří voda na čaje, sama si vyčistím zuby. Pak vyklidím myčku, připravím čaje a snídani. Volám děti k jídlu, jdu jim připravit oblečení a sama snídám. Než se oblečou, stačím se obléct a udělat z ksichtu obličej. Češu, jdeme se dolu obouvat a odvážím je do školky. Nádobí od snídaně uklízím, až když přijedu ze školky domu. Pyžámka jim neuklízím. To si udělají sami, když přijdou ze školky. U postýlek mají domácí oblečení z večera a tak si odnesou pyžama a rovnou se převléknou. Když je manžel doma, je to jednodušší, protože budí děti on a i on dohlíží na koupelnové procesy. Já tak bývám nasnídaná a oblečená dřív, než oni. To si alespoň stíhám i vypít čaj. Když vypravuju sama, většinou ho dopíjím až když přijdu ze školky.
Ano, vozím děti do/ze školky. Je to rychlejší. Ale v létě, když je hezky, chodíme i pěšky. Ne, že ne
Zásoby jídla si vozím nejen od mamky, ale i od tchyně. Takže během týdne se toho moc nevaří, maximálně ohřívá. Vařím, když je manžel doma, nemá směnu. Tchyně je teď po operaci s nohou, tak tam nejezdíme tak často. Tudíž i zásob si nevozíme tolik. Většinou zásoby využívám k večeřím. Manžel v zásadě nevečeří. Jen občas někdy něco zobne. Ale třeba před noční nejí vůbec. A během noční maximálně nějaké ovoce, slané tyčinky apod. Ne po každé noční jde spát. Záleží, jaká noční byla. A co se bude dít v ten den či den následující. Pokud ví, že bude muset vstávat na denní, jde si lehnout, aby se únava nekumulovala.
Obvykle vyzvedáváme po o v pondělí a v pátek. V úterý až čtvrtek spí. Ale není to pravidlem. Výjimky jsou doktoři, logopedie apod. Do konce roku nebudou spát třeba i díky Mikulášovi.
Večerní ukládání probíhá tak, že se nejprve umyjou děti. Pak čte manžel pohádku, já se osprchuju. Pak odchází a já čtu. S tímto stylem ukládáním jsme začali tehdy, když jsem se přestěhovali do baráčku. Děti většinou během manželova čtení neusínali, naopak dělali u toho blbosti a moc neposlouchali. Ale vždycky chtěli manželovo čtení. Během mého usínají skoro všichni. Většinou jen Anetka ne. Během léta jsme konečně dokončili rekonstrukci druhé koupelny. Když si chci napustit vanu, poslouchám tedy taky manželovo čtení a vykoupu se až po tom svém.
Když teď nad tím tak přemýšlím, asi jsem tu vůbec neprobírala to, že jsme se před 2,5 lety přestěhovali. Přeci jen 2kk nám začalo být v Horoměřicích malé a rozhlíželi jsme se, kam dál. Pražský byt jsme prodali, refinancovali hypotéku a koupili jsme starší dům na Stochově. Přízemí zatím zůstává ve stavu, ve kterém jsme jej koupili. Podle plánu se na tom začne pracovat příští rok. První patro a podkroví také prošlo úpravami. Ale jelikož jsou to novější části celého domu, nebylo tu potřeba tolik zásahů. Máme i obrovskou zahradu. S vlašským ořechem, tulipánovníkem a magnolií. Máme dva záhonky, na kterých máme rajčata, jahody, bylinky, cukety. Máme keřík s rybízem a angreštem. A určitě budeme rozšiřovat. Chce to čas a spoustu práce. Ale přeci jen to tu za ty 2,5 roku prokouklo.
Prodejna je místnost v přízemí, ve které máme "skladiště" a já tam třídím prádlo. Mám tam skříně se sezonním oblečením. A v jedné části máme sedačky, stolky atd. Dá se tam topit. Během zimy, kdy nemůžeme sedět venku pod pergolou a grilovat, využíváme tuto místnost k sezení s přáteli. Prodejna tomu říkáme proto, že z ulice to opravdu vypadá, jako obchod.
Já jsem momentálně doma. Po ukončení rodičovské dovolené se synem jsem začala brigádničit v eshopu s rostlinami a květinami. Byla jsem tam asi 10 dní. Pan majitel byl spokojený, připravoval pro mě i klíč od kanceláře. Ale jeden den mi slíbil klíč, odjela jsem domu a odpoledne našla email od majitelky (jeho manželky), že už chodit nemám. Následoval jeden rok na Kontaktním centru Czech Airlines Handling. To byla pohodová práce. Měli jsme na starost nejen informační linku Letiště Praha, ale dále jsme byli kontaktním centrem pro Czech Airlines, Korean Air a Elite. Elite byla externí firma, respektive masážní salon, pro který jsme objednávali klienty. Korean je stát ve státě a jako jediný zůstal. Letiště Praha i ČSA si vytvořilo svá vlastní kontaktní centra, Elite (tedy salony Elite, Thai Sun, Diamond a Jasmine dostaly výpověď od nás) a od té doby skončil můj DPČ pracovní poměr. Zkusila jsem štěstí u Letiště Praha, v obchůdku se suvenýry, pod který spadají i exkurze na letišti. Ale paní šéfová nebyla osoba, se kterou je jednoduché jednat a bylo to oboustranné. Takže jsem skončila dřív, než jsem se rozkoukala. Následně jsem si našla práci na částečný úvazek na střední škole Euroinstitut ve Slaném. Na administrativní pozici. Ale byla jsem ve zkušební době, ani ne měsíc, když si dcera ošklivě zlomila ruku. Následoval několika denní pobyt v Motole, pak nesměla do kolektivu (tudíž ani do školky) po 6 týdnů. A pak měly následovat rehabilitace. Dohodla jsem se tedy s Euroinstitutem, že pracovní poměr ukončím, protože bych celou zkušební dobu byla na pracovní neschopnosti - respektive ošetřovačce dceři. Dcera měla zlomenou ruku těsně nad loktem, měla v ruce "K" dráty a jen přes část paže sádru. Právě kvůli těm drátům nesměla skoro nic. Sádru i dráty jí vytáhli den před odletem na dovolenou. Takže si i moře užila pořádně. A díky dobré hojivosti nemusela ani na rehabilitace. Ale já už byla bez práce a jsem dodnes. Zaregistrovala jsem se na Úřadu práce. Chtěla bych poloviční úvazek, kvůli dětem i školce. Ale jak mi bylo řečeno, jsem pro ně v tomto nezaměstnatelná a musím si pomoct sama. No, jak vidíte, doteď bez úspěchu.
Následující týden bude trošičku volnější. Čeká nás nákup vánočního stromečku, vánoční tvoření rodičů s dětmi v MŠ, pečení perníčků, Dyzajn Market, rozsvícení vánočního stromečku na našem náměstí. A já si udělám radost u mé kadeřnice Gábiny na Brandýsku. Manžela čeká 5 denních (dvanáctek), tak tu moc nebude. A hlavně nás zítra čeká úklid prodejny, doteď jsme nebyli schopni... :-D . A začínáme přemýšlet nad rekonstrukcí přízemí.
V předešlém týdnu jsme si oba s manželem udělali hezké večery. Já s holkami ze střední a manžel s kluky z gymplu. Já jsem navštívila Úřad práce. Taky jsem byla u mého neurologa (skrze mé migrény) a s Aničkou jsem byla na ORL (kvůli tomu, že jí často teče krev z nosu).
Jsem děsně ráda, že se vztahy se mnou a holkami z Obchodky natolik vylepšily, že se běžně stýkáme a vyprávíme si možné i všemožné zážitky z našich životů. Je to děsně fajn.
Manžel s kamarády z gymplu mají pravidelný sraz Na růžku. Prý hospoda, jako z kdysi dávna.
Na Úřad práce docházím pravidelně od doby, kdy si dcera zlomila ruku a musela jsem kvůli tomu skončit v práci (stalo se to po třech týdnech v nové práci, tudíž ještě ve zkušební době) a věnovat se jí. K nové jsem zatím nepřišla. Nějak nemůžu napasovat otvírací dobu školky do pracovní doby nabídek k zaměstnání. A částečné úvazky nejsou snad vůbec. I paní na Pracáku mi říkala, že jsem pro ně nezaměstnatelná...
O mých migrénách jsem Vám již kdysi psala a tak už to tu nebudu moc rozmazávat. Chodím 2x do roka k MUDr. Dvořákovi do ÚVN. Jsem spokojená, stav se ani nelepší, ani nehorší. Tak snad to tak i zůstane.
Anička na krev z nosu trpí odmala. Ale poslední krvácení bylo opravdu masivní, ve školce ho zastavovali skoro hodinu. To už jsem tedy nevydržela a objednala jí. Naštěstí v nose nic mimořádného není. Natíráme mastičkou Emofix a snad to bude dobrý.
V sobotu jsme byli u tchýňat, v neděli jen já s dětmi u mamky. Taťka i manžel byli v práci.
A tak tedy našich 14 dní:
Pondělí - pravidelný budíček v 6:25. Manžel má volno, takže vstává se mnou a pomáhá mi dětičky vypravit. Snídáme tvarohovou buchtu, kterou jsem si přivezla v neděli od mamky a černý čaj. Převlékáme se a vezu dětičky do školky. Jakmile se vracím, dáváme si s manželem rychlou kávu a vyrážíme na velký nákup. Zabere nám to skoro celé dopoledne. Když přijíždíme domu, vybaluji nákup a dáváme ještě jednu kávu. Jako každé pondělí, jdou děti ze školky po obědě. Vyzvedává se v rozmezí 12:15-12:45. Děti měli k dopolední svačině míchaná vajíčka s chlebem. K obědu kuřecí polévku a zapečené fílé se sýrem a brambory. Vyzvedávám ze školky já. Manžel nám mezi tím připravuje oběd. Námi milovaný tatarák s topinkami. Sice to moc neodpovídá tradičnímu jídlu na dnešního svatého Martina. Ale my to zase tak moc nedodržujeme. Skoro celý den se nám tu drží mlha, takže to na velké courání venku není. Děti se byli projít dopoledne se školkou. K odpolední svačině dáváme dětem ovoce (banány, mandarinky, jablka). K večeři si dáváme špagety s kuřecím masem a sýrovou omáčkou. Děti se podívají na své oblíbené pohádky před spaním. A jdeme je ukládat. Manžel čte pohádku z Medvídka Pú. Já se v podkroví osprchuju. Pak se s dětmi loučí a já jim dočítám poslední kapitolu z knížky Dobrou noc, princezny. Jsou už unavení, takže i usínají během čtení. Já jdu zpět do obýváku a děláme si čtenářský večer. Já Krasojezdkyni a manžel Zaklínače. Spát jdeme cca v půl jedenácté.
Úterý - pravidelný budíček v 6:25. To už je manžel 25 minut v práci, vstával ve 4:40. Dneska je tedy výprava dětí na mě. Dneska máme ke snídani opět vejslužku od mamky. Tentokrát bábovku. Sobě černý, dětem ovocný čaj (švestka se skořicí). Jelikož mrzne, čeká mě škrábání auta a pak jedeme do školky. Dneska mám klidnější den, sama doma. Je to paráda. Čeká mě ale úklid a praní. A taky čtení :-). K obědu si dělám rychlé těstoviny s rajčaty (stále ještě domácími ze skleníku). následně přijíždí kurýr s vánočními dárky. Uklízím vyvezenou popelnici. Děti dnes ve školce spinkají. K dopolední svačině měli celozrnný chléb s masovou pomazánkou. K obědu frankfurtskou polévku a buchtičky se šodo. K odpolední svačině obložený toastový chléb. Po spaní se může vyzvedávat od 15:00 do 16:45, kdy se školka zavírá (to je jeden z důvodů, proč nemůžu najít práci. Napastovat pracovní dobu na otvírací dobu školky - 6:15-16:45 je u kancelářských pozic dost náročná disciplína. A sehnat poloviční úvazek, to už je úplně z říše snů). Já jedu pro děti kolem půl čtvrté. Holky si ze školky přivezly úkol, takže si jej po příjezdu plní. Bohužel se od holek dozvídám, že Domča ve školce zlobil. Bouchl kamarádku a chudinka má šrám na obličeji. Takže si to s ním vyřizuji a děsím se ranní návštěvy školky. Odpolední svačinu měli dětičky ve školce, řeším tedy až večeři. Toasty zapečené v troubě. Během Večerníčku přijíždí manžel z práce. Dětičky jsou nadšené. Ukládáme opět spolu. Tentokrát poslouchám pohádku taky. Dneska začínají číst novou knížku, Překlep a Škraloup. Jakmile odchází, pouštím dětem k poslechu pohádku se Spejblem a Hurvínkem (z YouTube Vánoce u Spejblů). Pak opět čtenářský večer. Dočítám Krasojezdkyni, pak se jdu osprchovat a spát až skoro k půlnoci.
Středa - opět budíček na 6:25. Manžel má pohotovost. To znamená, že v rozmezí od 6 do 19 mu můžou kdykoli zavolat a musí být do dvou hodin v práci. Nejen na denní, ale i ranní, odpolední i noční. Naštěstí ráno nikdo nevolal a tak jsme doma oba a oba i vypravujeme. Dojídáme tvarohovou buchtu od mamky. Mně a manželovi dělám černý čaj, dětem ovocný (zahradní). Odklízím sníh z auta, který přes noc napadl. Škrábu a vezu děti do školky. Od paní učitelky se opravdu dozvídám, co včera Domča provedl. Prý jí nechtěl do party s kluky a ohnal se po ní stavebnicí... Ach jo. Ze třídy mířím k paní hospodářce a platím školkovné a jídlo za říjen. U nás je to bohužel možné jen hotově nebo přes SIPO. Žádný bankovní převod. Je znát, že už se za holky školkovné neplatí, jsou to velké předškolačky. K dopolední svačině mají CORNY rohlík s mlékem. K obědu zeleninovou polévku a krůtí guláš s těstovinami. Dneska mají ve školce akci: Celé Česko čte dětem, kdy jim přišel zpívat a číst mladý rockový spisovatel Jiří Štrauba. Jedu domu. S manželem si dáváme kávu, řešíme následující dny a čteme si. Dnes jdou dětičky ze školky po obědě. Což obvykle ve středu nechodí. Ale Anička s Domčou jsou objednaní na 13 hodinu na logopedii. Anetka začala vloni v listopadu a už v červnu dostala diplom a s docházkou skončila. Anička taky začala vloni v listopadu, ale chodí stále. Domča má teprve druhé sezení. Ve školce je vyzvedávám já, manžel sice jel se mnou, ale čeká venku. Potkávám maminku spolužačky, co jí Domča ublížil a mamince se omlouvám. Holčička s námi chodí celé tři roky a naštěstí ví, že to není pravidelné. Vlastně je to poprvé, co něco takového udělal. Doma má zakázáno spoustu věcí a samozřejmě i dostal. Nejen vynadáno. Naštěstí prý už dneska nezlobil. Jelikož nám do objednaného času na logopedii zbývá 25 minut, jdeme ještě do obchodu pro pečivo a pak se rozdělujeme. Manžel jde s Anetkou domu a připravit nám oběd (zapečené toasty, tentokrát v toastovači... :-D). Já jdu s Aničkou a Domčou na logopedii. Anička je jen chválena a tak taky dostává diplom a její docházka je tím ukončena. Domča má teprve druhé sezení a tak nás čeká ještě delší cesta. Ale prý je také šikovný, teď cvičíme k a g. Pak jedeme domu. Já s manželem obědvám. Pak si dáváme koupené dortíky v obchodě a odpočíváme. K večeři připravuji tortillu plněnou šunkou, sýrem, spoustou zeleniny a míchanými vajíčky. Manžel se dnes čtení vzdává. Je vcelku unavený a sám jde brzo spát (poté, co si dáme svatomartinské červené :-) ). Já dětem opět pouštím Hurvínka. Tentokrát posloucháme Černou hodinku. Já pak začínám číst knížku - Zmizet od Petry Soukupové. Sprcha a spánek. Jsem ráda, že manželova pohotovost zůstala jen pohotovostí.
Čtvrtek - opět budíček v 6:25. Ještě, že už je čtvrtek. Nikomu se moc nechce. Manžel má volno (jako vždy po pohotovosti - to kdyby ho povolali na noční), takže opět vypravujeme oba. Snídáme muffiny, černý čaj my a děti jahodový. Opět škrábu auto. Tentokrát kloužou i silnice. Vezu děti do školky. Dneska ve školce opět spinkají. K dopolední svačině mají smetanového Papánka. K obědu fazolovou polévku a zapečené brambory s masem a smetanou. K odpolední svačině chleba s máslem a medem. Když přijedu ze školky, opět si dáváme kávu a chvilku, dokud se trošku neoteplí, si čteme. Pak se převlékáme do pracovního a poklízíme zahradu, odvážíme shrabané listí do sběrného dvora (svozy hnědých popelnic už byly zastaveny). Pak jedeme do řeznictví pro celé kuře. Manžel pak ještě pracuje na zahradě a připravuje záhony na příští rok. Já se věnuji tomu koupenému kuřeti. Peču jej v troubě s cibulí, jablky, slaninou a podlévám červeným vínem. Uvařím k tomu pár brambor a manžel se pak jen oblizuje za ušima. Po obědě si dáváme kávu. Já pak procházím časopisy a hledám cukroví, které běžně nepeču, ale které by stálo za vyzkoušení. Pro děti jedu kolem čtvrt na čtyři. Prý Domča opět nezlobil, tak mám radost. Vezu je domu a jelikož zbylo maso z kuřete, dávají si druhou svačinu doma. No, pečené kuřecí maso, není nic špatného. Večeři připravuje manžel, domácí vajíčkovou pomazánku (z domácích vajíček), kterou mažeme na chleba. Z přípravy večeře nás vyruší sousedka. Vozíme jí posekanou trávu, pro jejich zvířata. A ona nám teď přinesla výslužku ze zabijačky, kterou měli o víkendu. Příjemné. Děti si dneska poručili napustit vanu, tak se v ní rochní a dělají kraviny, že musím i vytírat... :-D . Pak jdou spát. Manžel čte Překlepa se Škraloupem, já si dávám sprchu v podkroví. Pak si beru novou knížku a čtu já. O nezbedné čertici. Při skleničce svatomartinského si pak opět čteme až do cca 22. Vstávání je znát a tak jdeme spát dřív.
Pátek - hurá, poslední den vstávání. Jak jinak, než v 6:25. Manžel už je dávno v práci a tak je dnešní výprava na mě. Dneska snídáme cereálie s mlékem. Sobě černý čaj, dětem jablkovo-skořicový. Po dlouhé době den, kdy ani neškrábu auto, ani neodmetám sníh z auta a dokonce ani není mlha. Vezu děti do školky a vracím se domu. K dopolední svačině mají skořicový pletánek. K obědu vločkovou polévku a španělský ptáček s rýží. Já nejprve uklízím, pak peru dvě pračky a chvilku si čtu. Je pátek, takže jdou po obědě. Já si svůj oběd vařím, až když přivezu dětičky domu. Dneska listové taštičky se špenátem a sýrem + halda zeleniny. Pak káva. Respektive dvě, rychle za sebou. Odpoledne je vcelku líné, děti si vyrábí z papíru různé dekorace. Učím je sněhové vločky. K odpolední svačině mají jogurt. Anička chce mandarinku. K večeři připravuji vaječnou omeletu s rajčaty a šunkou. Děti pak koukají na pohádky a čekají na tatínka. Já se jdu vypravovat na party. Jsem pozvaná na Hawaii party létajícího personálu. S manželem se tedy míjíme ve dveřích a ukládání dětí je na něm. Z párty odcházím před 23 hodinou. Manžel je ještě vzhůru, tak si dáváme Svatomartinské a spát jdeme po půlnoci.
Sobota - nejen my, ale i dětičky si dneska přispali. Budíme se před 8 hodinou. Posíláme tedy děti do koupelny. Ale Anička brečí, že ještě vstávat nechce a skoro je to až hysterický pláč. Divíme se, protože to u ní není normální. Ale necháváme jí spát a jen s Anetkou a Domčou odcházíme z podkroví pryč. Ke snídani máme rohlík s máslem a medem (od známého včelaře, žádný kupovaný). Já mám černý čaj, A+D chtějí ovocný. Snídají u pohádek. Asi v 9 se přištrachá Anička, ani nemá hlad. Měřím jí tedy teplotu... 36,9. No, na to, že je ještě ráno, je to vcelku dost. Dostává Nurofen a jde si lehnout. Dopoledne tedy máme klidnější. Manžel jede do obchodu, kupuje jen drobnosti. Anetka s Domčou si hrají. Anička kouká na pohádky. K obědu vařím tresku s bramborovou kaší. I Anička si dává a sní celou svojí porci, ale nechá se potvůrka nakrmit. Evidentně Nurofen zabral, ale krátce poté jí teplota zase leze nahoru. 37,8. Takže odpoledne jsem s ní doma. Opět jen kouká na pohádky a leží. Manželovi přijíždí kamarád, se kterým budou stříkat prahy na manželově autě. A tak si Anetka s Domčou užívají nejen táty doma, ale i kamaráda. Lítají po zahradě a jsou vcelku spokojeni. Manžel odváží kamaráda před 17 domu. To už jsou Anetka s Domčou doma. Mají za úkol uklidit si v herničce, protože jsem tam ani odpoledne nemohla vyluxovat, co je tam bince. Aničce už teplotu nenaměřím. Ale je dost unavená a leží, podřimuje. A dokonce i jednou zvrací. Ale vypadá to, že se jí tím ulevilo. Jíst samozřejmě nic nechce. K večeři si Anetka s Domčou přejí to, co měli ke snídani. Rohlíky už nejsou, mají tedy housku s máslem a medem. Já mám housku s křenovou pomazánkou, manžel též. Večer je zasvěcený pořadu Star Dance. To prostě nesmí chybět. I děti koukají a až do konce. Takže se dneska nečte. Jdou rovnou do pelíšků. Ukládá je manžel, protože já čekám na vyhlášení výsledků. On jde ale taky chvilku po dětech spát. Já si u sklenky vína užívám Četníky a píšu si s kamarádkou Luckou a známým Vláďou. Do postele se dostávám asi hodinu po půlnoci.
Neděle - manžel vstává ve 4:40 do práce. Naštěstí nás nikoho nevzbudí. Spíme až skoro do 8. Děti probíhají koupelnou, já se ještě povaluji. To je výhoda podkroví, že je to všechno na menším prostoru. Pak jdu připravovat snídani. Aničce je evidentně lépe, protože dneska se vstáváním problém nemá. Anetka s Domčou si přejí housku s Nutellou. Anička si dvakrát kousne. Chtěla by se najíst, ale bojí se, aby zase nezvracela. Je bez teploty. Čaje vypije dva. Černé. Od rána je taková mlha, že není vidět ani na sousedy, tohle podzimní nevlídno fakt nemám ráda. Dopoledne si dětičky hrají. Já si dávám dohromady příští týden. K obědu vařím špagety s boloňskou omáčkou. I Anička tentokrát baští a sní celý talíř. Takže jsem ráda. Nakonec je celý den bez teplot a už jí nic není. Přesto ale preventivně zůstáváme doma. Včera, když bylo hezky, tak měla skoro horečku a dneska, když už jí nic není, tak se zase počasí pokazilo. Musím tak uložit k ledu návštěvu musherských závodů, které se u nás tento víkend pořádají. Konkrétně Mistrovství ČR. Ale prý je to tradiční akce, tak třeba příští rok. Následující týden máme hodně akcí, tak nechci, aby se Anička uspěchala. Koukají tedy na pohádky, hrají si a odpočívají. Jeden den v klidu. K odpolední svačině si dávají banány a mandarinky. Já pak připravuji věci do školky, myju si vlasy a dávám si masku na obličej. K večeři pak peču domácí pizzu. Recept mám od mamky. To už ale přijíždí manžel z práce a vládne doma klid. Ukládáme společně a každý čte jednu kapitolu z knížky. Večer jdeme spát kolem půl jedenácté.
Pondělí - budíček zvoní v 6:25. Manžel má směnu, takže už je v práci. Budím děti do školky. Vstávání probíhá vcelku dobře. Aničce už nic není, takže může do školky. Děti probíhají koupelnou a já jdu připravovat snídani. Chléb s máslem a domácí rakytníkovou marmeládou (i z domácího rakytníku, 2 keříky má tchyně). K pití černé čaje. Když češu Anetku, přijde mi, že je teplá, takže jí měřím a je mi hned vše jasné. Od rána si sice na nic nenaříkala, ale byla pomalá, jako šnek. Dokonce i Domča byl už oblečený a ona ještě seděla u snídaně. Má 37,2. Takže jí zase svlékám do pyžama a do školky vyrážím jen s Aničkou a Domčou. Ke svačině mají chléb s mrkvovou pomazánkou a vejci. K obědu mají celerovou polévku a italský guláš s rýží. Anička pak říkala, že to chutnalo, jako omáčka na špagety... Anetka dopoledne nic nejí, jen pije čaj. Já musím být v 10 v Tuchlovicích, tak jí tu chviličku nechávám samotnou. Naberu tchyni a její 2 psy a jedu s nimi na Obecní úřad, kde probíhá čipování psů. Je po operaci s nohou, tak jí musím doprovodit. Navíc prší. Trvá to chviličku, vezu jí domu a hurá za Anetkou. Jak jsem jí nechala, tak jsem jí našla. Ležela v obýváku a koukala se na pohádky. Spokojená, že je doma sama a užívala si, že běhám, jen kolem ní. K obědu nic nechce. Bojí se, že bude zvracet, jako Anička v sobotu. Já po 12 vyrážím pro Aničku a Domču, jdou po o. Takže tu je Anetka opět chviličku sama. Já si pak dělám jen salát a hlavně kávu. Odpoledne je přizpůsobené Anetce, protože kolem 13 jí naměřuji 38,2. Dostává další dávku Nurofenu, leží a kouká na pohádky. Anička s Domčou se buď koukají s ní nebo si spolu hrají. Já dávám vyprat manželovy košile od uniformy. Mám tu 2 hodně zralé banány, tak je zpracuji na muffiny. K odpolední svačině dostávají děti jogurt. Bere si i Anetka, což je dobré znamení. K večeři chce toastový chleba s arašídovým máslem. Domča taky. Anetka sní jen 1/2, Domča 2. Anička chce toasťák s paštikou. Anetka už má jen 37. Já si jen něco zobnu a jdu ze sebe udělat člověka. S manželem se jen míjíme. Jdu do Kulturního zařízení města Stochov (:-D ), kde mám zamluvenou vstupenku na představení Penzion Ponorka. V hlavní roli s Lukášem Vaculíkem. Je to hrozná sranda. Pán za mnou to komentoval slovy, že už dlouho nebrečel smíchy. Před 22 jsem doma. Ukládal manžel. Jelikož jsme se dopoledne chytli (i když jen přes telefon), stále to visí ve vzduchu. Jdu tedy do sprchy a spát.
Úterý - opět budíček na 6:25. Dnes je manžel doma. I když Anetka vstávat nemusí, stejně jí ruch probudí a vstává s ostatními. Manžel je obstarává v koupelně, já jdu připravovat snídani. Sobě a jemu černý čaj, dětem švestkovo-skořicový. A včera pečené muffiny. Anetka je bez teploty, ale preventivně zůstává doma. Dneska musím i škrábat auto, uklízím již vyvezenou popelnici a pak odvážím Aničku a Domču do školky. Vracím se domu, dáváme si s manželem dvě kávy po sobě. On pak jede pro sud piva do Žatce a na nákup. Anetka chce k obědu něco s hranolkama a manžel hamburger. Takže cestou z Žatce se zastavuje u řezníka. Anička s Domčou mají ke svačině chléb se škvarkovou pomazánkou. K obědu hovězí polévku s nudlemi a bramborové šišky se strouhankou a zelným salátem. Opět jdou po obědě, protože když je Anetka doma, přeci tam nebudou spát. Jedu pro ně já a pak se vrhám na přípravu oběda. A ačkoliv Anička s Domčou už obědvali, evidentně je šišky neuspokojili a jedli s námi také. Já si pak s manželem dávám kávu. Anetka měla pyžámkové dopoledne, ale když přijdou ti dva ze školky, už se chce převléknout a hrát si s nimi. Vydrží jim to celé odpoledne. Lítají po celém patře i po celém podkroví. Anetka už nemá teplotu ani večer, takže zítra půjdou do školky již všichni. I když doufám, že se ráno nevzbudíme a nebude mít teplotu Dominik. Dnes je den na přání s jídlem Anetky. A tak si k večeři přeje krupicovou kaši. I když Anička protestuje, zahučí to do všech tří, jako nic. Anička s Domčou hrají auto závody na konzoli a Anetka si hraje s panenkami. Ukládáme společně. Manžel čte Škraloupa, já čertí knížku. A pak opět čtenářský večer i u nás dvou. Spát jdeme kolem 23.
Středa - vstáváme v 6:25. Dnes je manžel opět doma, takže mi pomáhá s výpravou dětí do školky. Zatím co dohlíží nad procesy v koupelně, jdu se umýt a připravit snídani. Dojídáme muffiny. Pak jdu škrábat auto a vezu děti do školky. Tentokrát i Anetku, protože už jí nic není. Dnes půjdou také po obědě. K dopolední svačině mají ovocnou přesnídávku s piškoty. K obědu drůbkovou polévku a kuře na smetaně s knedlíkem. Jedu ze školky domu a dáváme si s manželem kávu. Pak jdu třídit prádlo, dávám prát ručníky/osušky. A zbytek dopoledne si čtu. Manžel si jde měnit olej v autě, protože od července, kdy si olej měnil naposledy, najel dalších 10.000 km. Ve čtvrt na jednu jedu pro dětičky do školky. Doma si jen odskočí, vyčistí si zuby a jedeme na Kladno. Manžel nás vysazuje u EUC kliniky, kde mají děti zubařku a jede ke Kaššovi pro dobroty na víkend. Já jdu s dětmi na preventivní prohlídku. Měli jsme jít v srpnu. Objednávala jsem je na konci července. Vždy jsme dostali termín max. do 14 dnů. Tentokrát jsme dostali termín na začátku října. A týden předem mi volala sestřička, že je doktorka nemocná a musí nás přeobjednat. Tak jdeme až teď. Dětičky mají zoubky v pořádku a tak než se nadějeme, jsme z ordinace venku (déle trvalo vybrat si obrázek/diplom a svléknout/obléknout bundy, než samotné vyšetření). Volám manželovi, že jsme hotoví. Nevěří vlastním uším, že tak rychle. Ale brzy si pro nás od Kašši dojede a jedeme směr Nové Strašecí. Já si tu s manželem kupujeme kebab (já falafel a manžel s masem) a jedeme domu. Obědváme, děti si hrají. Po obědě kávu a zase se každý věnuje svým povinnostem. Manžel jde poklidit kolem auta a v garáži. Já peču biskupský chlebíček. Děti běhají a hrají si v podkroví. K večeři máme chléb s tuňákovou pomazánkou. Děti pak koukají na pohádky a kolem 20 už jsou v pelíšku. Oba dáme jednu kapitolu z každé knížky. Manžel pak paří na konzoli a já si čtu. Dneska to ale na mě padá dřív, takže v 22 už jsem v limbu taky.
Čtvrtek - vstáváme v 6:25. Vypravujeme opět oba. Dnes snídáme biskupský chlebíček. Jelikož už dětem nic není, chtěla jsem, aby už ve školce spali, ale manžel že ne. Ať jdou ještě po o. Takže to tak bude celý týden. Dneska neškrábu, ale stejně jako včera, i dnes se tu drží celý den mlha. Hnus, ten podzim. Vezu dětičky do školky. Dneska mají ke svačině Bobíka. K obědu rybí polévku a řízečky s bramborovou kaší. My si nejprve dáváme 2 kafe po sobě. Já dočítám knihu Zmizet, manžel chvilku hraje. Pak jdu dát do pračky a pracujeme na zahradě. Konečně už dávám i ptáčkům do krmítka. Dneska jede vyzvedávat do školky manžel. Já připravuji oběd. Zapečenou rybu s brokolicí a sýrem s vařenými brambory. Po obědě vyrážíme k tchýňatům na návštěvu. Děti si užívají dědy a babičky. My si dáváme kávu. Po 16 hodině ale zase jedeme domu, protože manžel dnes míří na noční (proto chtěl děti po o, aby si jej užili). Odchází před 18 hodinou. Děti mají k večeři to, co my k obědu. Já si mažu 1/2 krajíce chleba s křenovou pomazánkou a druhou půlku s tuňákovou pomazánkou. Jinými slovy, dojíždím zbytky. Děti po večeři koukají na pohádky, já poklízím. Ukládám sama. Dneska nečtu, posloucháme Hurvínka. A já večer otvírám novou knihu, Geniální přítelkyni. Ale jdu spát brzo. Ještě, že je zítra pátek.
Pátek - vstáváme v 6:25 a jsem opravdu ráda, že už je pátek. Vždycky jsem nesnášela vstávání. Vstávat do práce třeba ve 3 ráno bylo peklo, ale kdysi mi to přišlo v pohodě. Dneska už bych to asi nedala. Ale co já vím, kdyby bylo třeba... No, vstávám, jdu budit děti. Dohlížím na jejich koupelnové procesy a když je hotovo, jdu teprve připravovat snídani a sama procházím koupelnou. Dojídáme biskupský chlebíček. Sobě černý, dětem ovocný čaj. Po dlouhé době, kdy není ráno mlha. Prostě zázrak. Vezu dětičky do školky. Ke svačině mají chléb s rozhudou. K obědu hrachovou polévku a zapečené těstoviny. Já ze školky jedu nejprve domu. To už je z noční doma i manžel. Spát se mu nechce, děláme si kávu. On jde pak připravovat "prodejnu" na sobotní párty. Já jedu na Kladno. Nejprve na chirurgii, kde mi ze zad vyříznou jakýsi útvar. Mám 7 stehů, posílají to do laboratoře, aby zjistili, co to bylo. I když nejsem úplně ve své kůži, musím ještě po obchodech. Navštěvuji OC Central a obchody Kik, Pepco a Levné knihy. Mám všechno, co jsem chtěla (ať žijí Vánoce) a cestou domu se ještě zastavuju u nás v Tescu. Přijíždím konečně domu, unavená a rozbolavělá. Kromě zad, která přicházejí k sobě, to pochopí hlavně ženské čtenářstvo. Manžel spát nešel. Takže dáváme druhou kávu a on pak jede pro děti do školky. Já vařím oběd. Na jeho přání knedlíky s vajíčkem. Děti mají za úkol nakreslit obrázek pro kamaráda na neděli. Pak úklid. Já se zády raději odpočívám. Manžel jde na druhou noční. Včera měl 19-7 a dneska 18-6. Takže jde o hodinku dřív. A je to snad poprvé, co nemůže jít na vánoční večírek, který dnes mají. Právě kvůli té noční. Nejprve se to snažil vyměnit, ale nakonec zjistil, že mu naplánované směny vyhovují, takže to neřešil. K večeři jen mažu rohlíky. Krájím k tomu hromadu zeleniny. Záda se prý nejhůře hojí, takže cítím každý pohyb. Děti dnes nemusejí jít spát brzo, ale jsou z celotýdenního vstávání unavení, tak stejně jdou v obvyklou dobu. Opět nečtu, jen pouštím Hurvínka a večer si čtu v Geniální přítelkyni. Ale i já jsem pěkně utahaná, zítřek bude náročný, tak jdu taky brzo.
Sobota - děti mě budí před 8 hodinou. Manžel už je z noční doma, dříme v obýváku. Když se děti umyjí a převléknou, jdeme dolu a manžel do postele v podkroví. Děti si ke snídani poručili donuty, které jim manžel ráno přivezl z práce. Takže snídáme, k tomu čaj s medem. Kolem 10 se balíme, převlékáme a jedeme k mým rodičům. Táta je v práci, mívá krátký a dlouhý týden, takže návštěva je na nás (minulý týden u nás nebyli, protože jeli pracovat do Vlkovce). U mamky probíráme všechno možné, dostáváme u ní i oběd, děti si hrají. K obědu máme guláš a na výběr rýži či knedlík. Dlouho se zdržovat nemůžeme, takže po kávě se zase balíme. Nejprve do Únětic do vinného sklepa. Tady kupují 2l bílého a 2l červeného vína. A jedeme na Stochov. Rovnou na náměstí, protože od 15 hodin je představení Pohádková show, na kterou mám vstupenky. Děti si užívají Spidermana, Olafa, vílu Zvonilku a další oblíbené postavičky. Dokonce si mohli pohladit leguána a s postavičkami se nechat vyfotit. Domu přijíždíme po 17 hodině. Manžel vstával asi v 13 po noční, "nasnídal" se a šel připravit prodejnu na večerní párty. Zastavuje se tu tchán pro křovinořez a přivezl buchty, které pekla tchyně. Od 18 máme pozvané kamarády + jejich doprovody. Celkem 8 dospělých. Když přijíždíme z divadla, už tu jeden pár máme. Jdu vybalit zásoby od mamky. Dětem ohřívám holandský řízek k večeři (přivezli jsme si od mamky). A pak se jdeme připojit do rozjeté zábavy. Od Kašši máme Party mix 2, nakládané hermelíny a rybí očka. Každý z pozvaných hostů také něco přinesl, takže se sejde i česnekový uzený bok, spousta chipsů, tyčinek,... Pivo máme přímo z Žatce a pro ženy víno z Únětic. A pro zájemce Fernet a hruškovice. Dětičky mají povolenou delší večerku. Do postýlek je dostávám v půl desáté. Dospěláci se rozpouští v 1 v noci a než se nadějeme, je půl druhé a konečně i my jsme v posteli. Byl to dlouhý den.
Neděle - ráno vypadá podle toho, jaký byl večer. Pomalé a bolavé. Děti, ačkoliv byli včera déle vzhůru, jsou vzhůru v 8. Tedy jen Anička a Domča. Manžel s nimi odchází, připravuje jim snídani. Čaj a buchty od babičky. Já s Anetkou ještě půl hodiny ležíme. Dopoledne se dívají na pohádky a my střízlivíme u coly. K obědu ohříváme pečená kuřecí stehna od mamky (ach, ty zásoby od babiček...) a vaříme k nim brambory. Na 14 hodinu vezeme dětičky na oslavu narozenin jejich kamaráda ze školky. Máme 3 hodiny pro sebe. Ale trávíme je tím, že rozvážíme vytočené pivo kamarádům a tchánovi. U tchánovců se "zasekneme" a dáváme si i první kávu tohoto dne. A probíráme témata, která se před dětmi nedají. Například Vánoce. Před 17 se zvedáme a cestou domu se zastavujeme v Tescu pro pečivo. Vyzvedáváme děti z oslavy a konečně jedeme domu. Dětičky poklízejí a my jim připravujeme večeři. Opět holandské řízky, ale nastudeno v sezamové bulce. Následuje velké mytí a ukládání. Manžel dočetl Překlepa a já čtu kapitolu z Čertice. Usínají a my máme čtenářský večer. Manžel mi pak kouká na jizvu. Vypadá to dobře a hezky se hojí, zítra tedy nikam nemusím (prý kdyby byla jizva zanícená nebo se nám něco nezdálo, mám přijít), až za 14 dní na vyndání stehů. Jen se mi přitom udělalo špatně a málem jsem omdlela. Přelepujeme (dostala jsem nějaké náplasti, abych si stehy nezachytávala o oblečení) a jdeme spát, ještě není 22. Byl to náročný den.
Vůbec to bylo celých 14 dní pěkně náročných. Jak tak ale koukám do diáře, do konce roku to nebude jiné. Samé akce, srazy, úkoly.
To naše ranní vypravování do školky vypadá tak, že mi zazvoní budík. Odskočím si, jdu vzbudit děti. Pomůžu jim ustlat a oni jdou do koupelny. Také si odskočí a pak si čistí zuby. Jak nám říkala paní zubařka, máme stále i u holek dohlížet na čištění a v případě potřeby dočišťovat. To, že je jim 6 let neznamená, že si umí dobře čistit zuby. Že si s kartáčky ještě neumí vyčistit všechna místa. Pak nechávám děti v podkroví a jdu připravit snídani. Oni si v podkroví hrají. Než se mi uvaří voda na čaje, sama si vyčistím zuby. Pak vyklidím myčku, připravím čaje a snídani. Volám děti k jídlu, jdu jim připravit oblečení a sama snídám. Než se oblečou, stačím se obléct a udělat z ksichtu obličej. Češu, jdeme se dolu obouvat a odvážím je do školky. Nádobí od snídaně uklízím, až když přijedu ze školky domu. Pyžámka jim neuklízím. To si udělají sami, když přijdou ze školky. U postýlek mají domácí oblečení z večera a tak si odnesou pyžama a rovnou se převléknou. Když je manžel doma, je to jednodušší, protože budí děti on a i on dohlíží na koupelnové procesy. Já tak bývám nasnídaná a oblečená dřív, než oni. To si alespoň stíhám i vypít čaj. Když vypravuju sama, většinou ho dopíjím až když přijdu ze školky.
Ano, vozím děti do/ze školky. Je to rychlejší. Ale v létě, když je hezky, chodíme i pěšky. Ne, že ne
Zásoby jídla si vozím nejen od mamky, ale i od tchyně. Takže během týdne se toho moc nevaří, maximálně ohřívá. Vařím, když je manžel doma, nemá směnu. Tchyně je teď po operaci s nohou, tak tam nejezdíme tak často. Tudíž i zásob si nevozíme tolik. Většinou zásoby využívám k večeřím. Manžel v zásadě nevečeří. Jen občas někdy něco zobne. Ale třeba před noční nejí vůbec. A během noční maximálně nějaké ovoce, slané tyčinky apod. Ne po každé noční jde spát. Záleží, jaká noční byla. A co se bude dít v ten den či den následující. Pokud ví, že bude muset vstávat na denní, jde si lehnout, aby se únava nekumulovala.
Obvykle vyzvedáváme po o v pondělí a v pátek. V úterý až čtvrtek spí. Ale není to pravidlem. Výjimky jsou doktoři, logopedie apod. Do konce roku nebudou spát třeba i díky Mikulášovi.
Večerní ukládání probíhá tak, že se nejprve umyjou děti. Pak čte manžel pohádku, já se osprchuju. Pak odchází a já čtu. S tímto stylem ukládáním jsme začali tehdy, když jsem se přestěhovali do baráčku. Děti většinou během manželova čtení neusínali, naopak dělali u toho blbosti a moc neposlouchali. Ale vždycky chtěli manželovo čtení. Během mého usínají skoro všichni. Většinou jen Anetka ne. Během léta jsme konečně dokončili rekonstrukci druhé koupelny. Když si chci napustit vanu, poslouchám tedy taky manželovo čtení a vykoupu se až po tom svém.
Když teď nad tím tak přemýšlím, asi jsem tu vůbec neprobírala to, že jsme se před 2,5 lety přestěhovali. Přeci jen 2kk nám začalo být v Horoměřicích malé a rozhlíželi jsme se, kam dál. Pražský byt jsme prodali, refinancovali hypotéku a koupili jsme starší dům na Stochově. Přízemí zatím zůstává ve stavu, ve kterém jsme jej koupili. Podle plánu se na tom začne pracovat příští rok. První patro a podkroví také prošlo úpravami. Ale jelikož jsou to novější části celého domu, nebylo tu potřeba tolik zásahů. Máme i obrovskou zahradu. S vlašským ořechem, tulipánovníkem a magnolií. Máme dva záhonky, na kterých máme rajčata, jahody, bylinky, cukety. Máme keřík s rybízem a angreštem. A určitě budeme rozšiřovat. Chce to čas a spoustu práce. Ale přeci jen to tu za ty 2,5 roku prokouklo.
Prodejna je místnost v přízemí, ve které máme "skladiště" a já tam třídím prádlo. Mám tam skříně se sezonním oblečením. A v jedné části máme sedačky, stolky atd. Dá se tam topit. Během zimy, kdy nemůžeme sedět venku pod pergolou a grilovat, využíváme tuto místnost k sezení s přáteli. Prodejna tomu říkáme proto, že z ulice to opravdu vypadá, jako obchod.
Já jsem momentálně doma. Po ukončení rodičovské dovolené se synem jsem začala brigádničit v eshopu s rostlinami a květinami. Byla jsem tam asi 10 dní. Pan majitel byl spokojený, připravoval pro mě i klíč od kanceláře. Ale jeden den mi slíbil klíč, odjela jsem domu a odpoledne našla email od majitelky (jeho manželky), že už chodit nemám. Následoval jeden rok na Kontaktním centru Czech Airlines Handling. To byla pohodová práce. Měli jsme na starost nejen informační linku Letiště Praha, ale dále jsme byli kontaktním centrem pro Czech Airlines, Korean Air a Elite. Elite byla externí firma, respektive masážní salon, pro který jsme objednávali klienty. Korean je stát ve státě a jako jediný zůstal. Letiště Praha i ČSA si vytvořilo svá vlastní kontaktní centra, Elite (tedy salony Elite, Thai Sun, Diamond a Jasmine dostaly výpověď od nás) a od té doby skončil můj DPČ pracovní poměr. Zkusila jsem štěstí u Letiště Praha, v obchůdku se suvenýry, pod který spadají i exkurze na letišti. Ale paní šéfová nebyla osoba, se kterou je jednoduché jednat a bylo to oboustranné. Takže jsem skončila dřív, než jsem se rozkoukala. Následně jsem si našla práci na částečný úvazek na střední škole Euroinstitut ve Slaném. Na administrativní pozici. Ale byla jsem ve zkušební době, ani ne měsíc, když si dcera ošklivě zlomila ruku. Následoval několika denní pobyt v Motole, pak nesměla do kolektivu (tudíž ani do školky) po 6 týdnů. A pak měly následovat rehabilitace. Dohodla jsem se tedy s Euroinstitutem, že pracovní poměr ukončím, protože bych celou zkušební dobu byla na pracovní neschopnosti - respektive ošetřovačce dceři. Dcera měla zlomenou ruku těsně nad loktem, měla v ruce "K" dráty a jen přes část paže sádru. Právě kvůli těm drátům nesměla skoro nic. Sádru i dráty jí vytáhli den před odletem na dovolenou. Takže si i moře užila pořádně. A díky dobré hojivosti nemusela ani na rehabilitace. Ale já už byla bez práce a jsem dodnes. Zaregistrovala jsem se na Úřadu práce. Chtěla bych poloviční úvazek, kvůli dětem i školce. Ale jak mi bylo řečeno, jsem pro ně v tomto nezaměstnatelná a musím si pomoct sama. No, jak vidíte, doteď bez úspěchu.
Následující týden bude trošičku volnější. Čeká nás nákup vánočního stromečku, vánoční tvoření rodičů s dětmi v MŠ, pečení perníčků, Dyzajn Market, rozsvícení vánočního stromečku na našem náměstí. A já si udělám radost u mé kadeřnice Gábiny na Brandýsku. Manžela čeká 5 denních (dvanáctek), tak tu moc nebude. A hlavně nás zítra čeká úklid prodejny, doteď jsme nebyli schopni... :-D . A začínáme přemýšlet nad rekonstrukcí přízemí.
Komentáře
Okomentovat