Moc se omlouvám, že blog v poslední době dost zanedbávám. I když ta poslední doba se mi nějak protáhla... :)
Poslední knihu, kterou jsem Vám představovala, byla Vzpomínky na Afriku. Popravdě jsem tuto knihu (ne)přečetla už v roce 2017 a od té doby jsem přečetla další spoustu knížek. A popravdě už si přesně jejich obsah nepamatuji, i když si píšu čtenářský deník.
Do konce roku 2017 jsem ještě přečetla Hypnotizéra od Larse Keplera, Sborník Slam Poetry od různých autorů a S tebou a bez tebe od Filipa Koryty.
Hypnotizér je vlastně první knížka z celé série, kde je hlavní postavou vyšetřovatel Joona Linna. Sice jsem prvních pět knížek ze série přečetla na přeskáčku, ale tak nějak v každé člověk věděl, co se s postavou Joony dělo v předešlých dílech. Sborník Slam Poetry a knížka S tebou a bez tebe je vlastně něco podobného. Filip Koryta totiž vystupuje jako Slamer a ve sborníku je taktéž jeho text. Slam Poetry jsem objevila díky kamarádce Lucce a vždy mě velmi pobaví.
V roce 2016 jsem rozečetla a nedočetla Cesta na poledne, Biomanželka a Čachtická paní. V roce 2017 to byla již zmiňovaná knížka, Vzpomínky na Afriku.
Pak přišel rok 2018 a další nálož knížek. Část jich byla půjčena, část darována. Začala jsem chodit do místní knihovny a za celý rok přečetla 14 knížek a 1 nedočetla (v roce 2016 to bylo 18 a 3 nedočtené, v roce 2017 18 a 1 nedočtená). Z těch 14 přečtených to bylo: Paganiniho smlouva od Larse Keplera, Hana od Aleny Mornštajnové, Osm od Radky Třeštíkové, Než jsem tě poznala od Jojo Moyesové, Sova od Samuela Bjorka, Hadrového panáka od Daniela Cola, Tatéra z Osvětimy od Heather Morrisové, V lese visí anděl od Samuela Bjorka, Poslední dopis od tvé lásky od Jojo Moyesové, Kulka od M. L. Kellyové, Písečný muž od Larse Keplera, Do vody od Pauly Hawkinsové, Život po tobě od Jojo Moyesové a Tajemství sedmého syna od Glenna Coopera. Jak je vidno, střídám thrillery/krváky s romantickou/odpočinkovou četbou. Asi abych se z těch krváků nezbláznila, kdybych to nestřídala. Je pravda, že taková Hana nespadá ani do jednoho z témat. Stejně tak Tatér z Osvětimy. Obě knížky se mi četly velmi dobře. Knihy s tématem druhé světové války jsou další má oblíbená četba.
Paganiniho smlouva a Písečný muž bylo další pokračování Joony Linny. Právě Paganiniho smlouva mi však přišla, jako nejslabší z celé série. Hana byla naprostá pecka. Přesně ten typ knížky, který ráno začnete a večer, ten samý den, skončíte. Nemůžete se odtrhnout a pořád chcete číst dál. A během čtení se dozvíte i to, proč je na obálce žloutkový věneček. Osm někdo miluje, někdo ne. Radka Třeštíková je teď dost v kurzu, co tančí ve Star Dance. Většinou však v tom negativním slova smyslu. Příběh postřelené Míši mi připadal slabší, než jiné její knížky (za její TOP považuju Bábovky). Červená knihovna od Jojo Moyesové zase až tak červená není. Než jsem tě poznala se zabývá tématem eutanázie a nekončí s happy endem. Stejně tak Poslední dopis od tvé lásky. Žena po autonehodě si nic nepamatuje. Na pravdu přichází postupně a nakonec má se svojí láskou smůlu. Setkají se, ale až jako staří lidé. To taky moc happy endově nezní. Tatér z Osvětimy je jedna ze skvělých knížek s tématem koncentračního tábora. Ano, je divné o tom psát, jako o skvělé knížce. Ale už jsem jich přečetla víc a zrovna tahle byla jedna z těch nejsilnějších. Vše umocňoval i fakt, že jsme Osvětim i Březinku navštívili. Sova a V lese visí anděl opět spojují detektivové a už mám připravenou i Clonu. První jsem přečetla Sovu, což je ale až druhá knížka ze série. Musím si na to dávat pozor, abych pak nevěděla dopředu, jak co skončí. Každopádně obě se týkají dětí a to snáším vcelku hůř, jako matka. Hadrový panák aneb sešité tělo z několika těl. Zvláštní téma, dobře se četlo (jako většina thrillerů, prostě to má spád a stránky rychle ubíhají). Do vody mě tak úplně nebrala. Hlavně ten začátek byl takovej utahanej. Otvírání starých ran a příběhů. Kulku a Tajemství sedmého syna jsem měla půjčenou od tchýně. Jak může někdo nevědět, že má v krku kulku? Rozkrývání své minulosti, kdy se dozvíte, že Vás adoptovali... Tajemství sedmého syna tak trošku ufo. A to doslova, protože se pohybujete u mnichů, v Oblasti 51. Každému přijde pohlednice s datem, kdy zemře. Nejprve hledání vraha a pak odkrývání stovky let starých seznamů... Ufo, no...
Jedinou knížku, kterou jsem v roce 2018 rozečetla a nedočetla byla Pravidla moštárny. Ne, že by mě nebavila. Ale přišli prázdniny a já se přes ně nikdy nedokopu číst víc. Všichni se těší na léto, že budou víc číst o dovolených. Já to mám přesně naopak. V létě trávíme hodně času na zahradě. Ať už prací či grilováním nebo zábavou s dětmi. Ke čtení se vracím zase na podzim. Dlouhé zimní večery je ideální kombinace s knížkou. Věřím, že se k Moštárně ještě dostanu.
V letošním roce už čtu 39 knížku. Ano, zlepšila jsem se nejen v počtu knížek, ale zatím jsem žádnou neodložila, jako nedočtenou. Ale o tom zase až příště.
Poslední knihu, kterou jsem Vám představovala, byla Vzpomínky na Afriku. Popravdě jsem tuto knihu (ne)přečetla už v roce 2017 a od té doby jsem přečetla další spoustu knížek. A popravdě už si přesně jejich obsah nepamatuji, i když si píšu čtenářský deník.
Do konce roku 2017 jsem ještě přečetla Hypnotizéra od Larse Keplera, Sborník Slam Poetry od různých autorů a S tebou a bez tebe od Filipa Koryty.
Hypnotizér je vlastně první knížka z celé série, kde je hlavní postavou vyšetřovatel Joona Linna. Sice jsem prvních pět knížek ze série přečetla na přeskáčku, ale tak nějak v každé člověk věděl, co se s postavou Joony dělo v předešlých dílech. Sborník Slam Poetry a knížka S tebou a bez tebe je vlastně něco podobného. Filip Koryta totiž vystupuje jako Slamer a ve sborníku je taktéž jeho text. Slam Poetry jsem objevila díky kamarádce Lucce a vždy mě velmi pobaví.
V roce 2016 jsem rozečetla a nedočetla Cesta na poledne, Biomanželka a Čachtická paní. V roce 2017 to byla již zmiňovaná knížka, Vzpomínky na Afriku.
Pak přišel rok 2018 a další nálož knížek. Část jich byla půjčena, část darována. Začala jsem chodit do místní knihovny a za celý rok přečetla 14 knížek a 1 nedočetla (v roce 2016 to bylo 18 a 3 nedočtené, v roce 2017 18 a 1 nedočtená). Z těch 14 přečtených to bylo: Paganiniho smlouva od Larse Keplera, Hana od Aleny Mornštajnové, Osm od Radky Třeštíkové, Než jsem tě poznala od Jojo Moyesové, Sova od Samuela Bjorka, Hadrového panáka od Daniela Cola, Tatéra z Osvětimy od Heather Morrisové, V lese visí anděl od Samuela Bjorka, Poslední dopis od tvé lásky od Jojo Moyesové, Kulka od M. L. Kellyové, Písečný muž od Larse Keplera, Do vody od Pauly Hawkinsové, Život po tobě od Jojo Moyesové a Tajemství sedmého syna od Glenna Coopera. Jak je vidno, střídám thrillery/krváky s romantickou/odpočinkovou četbou. Asi abych se z těch krváků nezbláznila, kdybych to nestřídala. Je pravda, že taková Hana nespadá ani do jednoho z témat. Stejně tak Tatér z Osvětimy. Obě knížky se mi četly velmi dobře. Knihy s tématem druhé světové války jsou další má oblíbená četba.
Paganiniho smlouva a Písečný muž bylo další pokračování Joony Linny. Právě Paganiniho smlouva mi však přišla, jako nejslabší z celé série. Hana byla naprostá pecka. Přesně ten typ knížky, který ráno začnete a večer, ten samý den, skončíte. Nemůžete se odtrhnout a pořád chcete číst dál. A během čtení se dozvíte i to, proč je na obálce žloutkový věneček. Osm někdo miluje, někdo ne. Radka Třeštíková je teď dost v kurzu, co tančí ve Star Dance. Většinou však v tom negativním slova smyslu. Příběh postřelené Míši mi připadal slabší, než jiné její knížky (za její TOP považuju Bábovky). Červená knihovna od Jojo Moyesové zase až tak červená není. Než jsem tě poznala se zabývá tématem eutanázie a nekončí s happy endem. Stejně tak Poslední dopis od tvé lásky. Žena po autonehodě si nic nepamatuje. Na pravdu přichází postupně a nakonec má se svojí láskou smůlu. Setkají se, ale až jako staří lidé. To taky moc happy endově nezní. Tatér z Osvětimy je jedna ze skvělých knížek s tématem koncentračního tábora. Ano, je divné o tom psát, jako o skvělé knížce. Ale už jsem jich přečetla víc a zrovna tahle byla jedna z těch nejsilnějších. Vše umocňoval i fakt, že jsme Osvětim i Březinku navštívili. Sova a V lese visí anděl opět spojují detektivové a už mám připravenou i Clonu. První jsem přečetla Sovu, což je ale až druhá knížka ze série. Musím si na to dávat pozor, abych pak nevěděla dopředu, jak co skončí. Každopádně obě se týkají dětí a to snáším vcelku hůř, jako matka. Hadrový panák aneb sešité tělo z několika těl. Zvláštní téma, dobře se četlo (jako většina thrillerů, prostě to má spád a stránky rychle ubíhají). Do vody mě tak úplně nebrala. Hlavně ten začátek byl takovej utahanej. Otvírání starých ran a příběhů. Kulku a Tajemství sedmého syna jsem měla půjčenou od tchýně. Jak může někdo nevědět, že má v krku kulku? Rozkrývání své minulosti, kdy se dozvíte, že Vás adoptovali... Tajemství sedmého syna tak trošku ufo. A to doslova, protože se pohybujete u mnichů, v Oblasti 51. Každému přijde pohlednice s datem, kdy zemře. Nejprve hledání vraha a pak odkrývání stovky let starých seznamů... Ufo, no...
Jedinou knížku, kterou jsem v roce 2018 rozečetla a nedočetla byla Pravidla moštárny. Ne, že by mě nebavila. Ale přišli prázdniny a já se přes ně nikdy nedokopu číst víc. Všichni se těší na léto, že budou víc číst o dovolených. Já to mám přesně naopak. V létě trávíme hodně času na zahradě. Ať už prací či grilováním nebo zábavou s dětmi. Ke čtení se vracím zase na podzim. Dlouhé zimní večery je ideální kombinace s knížkou. Věřím, že se k Moštárně ještě dostanu.
V letošním roce už čtu 39 knížku. Ano, zlepšila jsem se nejen v počtu knížek, ale zatím jsem žádnou neodložila, jako nedočtenou. Ale o tom zase až příště.
Komentáře
Okomentovat