Leden - v lednu jsem nejprve dočítala knihu Tajemství sedmého syna, kterou jsem Vám již představovala. Následovaly pak knížky Lovec králíků a Lazar. Tedy předposlední a poslední (zatím) knihy Larse Keplera. V první se jedná o vraždy bývalých spolužáků z elitní školky. A ve druhém se vrací postava Jurka Waltera. Obě knížky pěkně napínavé a velmi čtivé.
Únor - je sice nejkratší měsíc, ale je také pořád ošklivo a v bedně (TV) nedávají nic. Takže jsem se opravdu překonala a přečetla 6 knížek. Začala jsem knihou Sama sebou od Jojo Moyesové. Je to pokračování Než jsem tě poznala a Život po tobě. První díl o eutanázii. Druhý o vyrovnání se s tím, že její bývalý zaměstnavatel po sobě zanechal dceru, o které ani nevěděl (než byla provedena eutanázie). A třetí nás přenáší do New Yorku, kde se snaží opět postavit se na vlastní nohy. Druhý díl byl asi nejslabší. Čemuž napovídá i hodnocení na Databázi knih. Poslední nebyl špatný. Ale řekla bych, že byl ze všech 3 knih "nejsladší". Následovala kniha Tatérka, kde vrah sbírá tetování. Respektive vraždí, aby mohl zavražděnému vyříznout tetování... Napínavé, čtivé. Přesně to, co jsem potřebovala po té slaďárně. Následovala velmi chmurná a smutná kniha Mengeleho děvče. Hrůza v podobě druhé světové války, koncentračních táborů a právě Dr. Mengeleho. To jsou vždy velmi silné knihy a pocity při čtení. Nejhorší byly části, kde se mluvilo o malých dětech. Ale tak to mám u všech knih, které se nějakým způsobem dotýkají dětí. Následoval erotický román Alfa. To jsem dostala od své sestry. Mám i Betu, ale k té jsem se ještě nedostala. Takový hodně slabý odvar Padesáti odstínů. Zase zpět k thrillerům. Dokonalé stopy. Vyšinutý doktor, který chce zlomit silné ženy. To je hlavní linie příběhu. Vedle něj běží ještě jeden, kdy se vyšetřuje církevní škola, ve které byly donuceny rodit nezletilé dívky. Pak přišla kniha Tři muži ve člunu o psu nemluvě. Musím se přiznat, že tyhle humorně dobrodružné knížky mi tolik nesedí. Myšlenky mi často utíkaly jinam. Kromě hlavního příběhu o tom, jak se tři muži plaví ve člunu, přišlo i spousta odbočujících historek. No, fakt mi to nesedlo.
Březen - a dalších 6 knížek. Začalo se druhou knížkou ze série Dokonalých... Tentokrát Dokonalá kořist, kde se vyšetřují hackeři. To je oblast, pro mě dost neznámá. Temný internet. Jeden moderátor, dva vrazi, kteří se ve svém "díle" předhánějí. Vůbec to nebylo špatné a už se těším na třetí díl série, který už mám připravený. Následovalo Město ztracených. O tom, jak se dvě ženy chtějí schovat uprostřed kanadských lesů, v zapomenutém světe. Nesmíte o sobě mluvit. Nesmíte komunikovat s nikým ze svých blízkých. Utíkáte před sama sebou. Do toho se řeší vraždy. Takové zamotané, přijde do toho i vztah hlavních představitelů. Klasika. Ale četlo se to dobře. Hned na to jsem sáhla po Medové smrti. Ta knížka mě moc bavila. Opět mě zavedla do období druhé světové války. Do židovské rodiny, která byla před válkou velmi vážená. Otec lékař. Začátkem války se ale ztratil. Matka zemřela a spletenec příběhů začíná. Na konci se dozvíte, jak to bylo s hlavní postavou Deborah. Jak dopadli ostatní, to se člověk dozví až v pokračování. Následovala kniha Chlapec na dřevěné bedně. Opět z války. Ale ne klasická, z koncentračního tábora a života v něm. Tentokrát jsme v krakovském ghettu a v továrně O. Schindlera. V utečeneckém táboře. Z 5ti členné rodiny zůstali 3. Když jsem velmi pěknou knihu dočetla, zasedla jsem k našim fotkám z loňského výletu do Krakova. Navštívili jsme továrnu O. Schindlera a já si vyfotila zeď, na které jsou fotky dělníků, kteří tu pracovali. A Lieb (Leon) Leyson na nich opravdu je. O to se mi ta kniha možná líbila víc. Následovalo Veselí od Radky Třeštíkové. Musím říct, že její knížky jsou velká oddychovka. Ale na Bábovky už asi nic mít nebude. Nicméně působení paní spisovatelky v letošní Star Dance ve mě vyvolalo pocit, že je paní spisovatelka velmi nesympatická. Kniha nás zavádí na Moravu, kde se hlavní postava vyrovnává s odloučení rodičů, následným úmrtím otce a vlastně tak nějak s celým svým životem. Poslední březnová kniha byl Na ostří jazyka. Kniha, která mnou prošla a moc toho nezanechala.
Duben - jsem toho moc nenačetla. Jen 2 knihy. První Kaktus. Hlavní postava, které zemře matka a hodlá se soudit s bratrem o dědictví. Posléze se odkrývá celý příběh a končí to vcelku happy end. A druhou knihou byla Marlene. Což je pokračování Medové smrti. Kde se dozvídám osudy těch, které nebyly ukončeny v prvním díle. Obě knihy byly sice smyšlené, ale hrozně mě bavily.
Květen - jen 3 knihy. Jak začne být hezky a trávíme víc času na zahradě, jde čtení trošku stranou. První knihou v květnu byl Jeden kopeček šmoulové. Což je vlastně kniha vzpomínek herečky Marie Doležalové. Člověk, díky tomu, zavzpomínal i na své dětství. Druhou knihou byla Tma od současného slovenského spisovatele Jozefa Kariky. Takový zajímavý příběh o tom, jak se v chatě, uprostřed lesů, probudíte slepý. Jak hysterický člověk dokáže být, když nedokáže vnímat všemi smysly. A nakonec překvapivé (?) zakončení. Poslední knihou v květnu byl Syndrom E. Je to 3 kniha ze série 5 knih. U nás dvojka vůbec nevyšla. Končí to otevřeně, kdy prostě toužíte otevřít číslo č. 4, ale i ta trojka, Syndrom E, Vás dostane. Hodně mi to připomínalo film 8 mm, v hlavní roli s Nicolasem Cagem.
Červen - a jen 2 knihy (a to ještě nevíte o tom hrozném čísle v červenci). První byla La Loba. Což bylo hodně zajímavé čtení. Zmizí Vám manželka, uprostřed Aljašky. Proč zmizela, proč manželovi přišel useknutý prst a proč se to náramně podobá již jednomu příběhu? Dozvíte se v knize. Druhá kniha byla Doufejme v to nejlepší. Chápu, že přijít o partnera musí být něco příšerného. Zvlášť, když máte malé dítě. Ale tahle hlavní postava, byla mega ufňukaná.
Červenec až Prosinec - v dalším díle Čtenářského okénka.
Únor - je sice nejkratší měsíc, ale je také pořád ošklivo a v bedně (TV) nedávají nic. Takže jsem se opravdu překonala a přečetla 6 knížek. Začala jsem knihou Sama sebou od Jojo Moyesové. Je to pokračování Než jsem tě poznala a Život po tobě. První díl o eutanázii. Druhý o vyrovnání se s tím, že její bývalý zaměstnavatel po sobě zanechal dceru, o které ani nevěděl (než byla provedena eutanázie). A třetí nás přenáší do New Yorku, kde se snaží opět postavit se na vlastní nohy. Druhý díl byl asi nejslabší. Čemuž napovídá i hodnocení na Databázi knih. Poslední nebyl špatný. Ale řekla bych, že byl ze všech 3 knih "nejsladší". Následovala kniha Tatérka, kde vrah sbírá tetování. Respektive vraždí, aby mohl zavražděnému vyříznout tetování... Napínavé, čtivé. Přesně to, co jsem potřebovala po té slaďárně. Následovala velmi chmurná a smutná kniha Mengeleho děvče. Hrůza v podobě druhé světové války, koncentračních táborů a právě Dr. Mengeleho. To jsou vždy velmi silné knihy a pocity při čtení. Nejhorší byly části, kde se mluvilo o malých dětech. Ale tak to mám u všech knih, které se nějakým způsobem dotýkají dětí. Následoval erotický román Alfa. To jsem dostala od své sestry. Mám i Betu, ale k té jsem se ještě nedostala. Takový hodně slabý odvar Padesáti odstínů. Zase zpět k thrillerům. Dokonalé stopy. Vyšinutý doktor, který chce zlomit silné ženy. To je hlavní linie příběhu. Vedle něj běží ještě jeden, kdy se vyšetřuje církevní škola, ve které byly donuceny rodit nezletilé dívky. Pak přišla kniha Tři muži ve člunu o psu nemluvě. Musím se přiznat, že tyhle humorně dobrodružné knížky mi tolik nesedí. Myšlenky mi často utíkaly jinam. Kromě hlavního příběhu o tom, jak se tři muži plaví ve člunu, přišlo i spousta odbočujících historek. No, fakt mi to nesedlo.
Březen - a dalších 6 knížek. Začalo se druhou knížkou ze série Dokonalých... Tentokrát Dokonalá kořist, kde se vyšetřují hackeři. To je oblast, pro mě dost neznámá. Temný internet. Jeden moderátor, dva vrazi, kteří se ve svém "díle" předhánějí. Vůbec to nebylo špatné a už se těším na třetí díl série, který už mám připravený. Následovalo Město ztracených. O tom, jak se dvě ženy chtějí schovat uprostřed kanadských lesů, v zapomenutém světe. Nesmíte o sobě mluvit. Nesmíte komunikovat s nikým ze svých blízkých. Utíkáte před sama sebou. Do toho se řeší vraždy. Takové zamotané, přijde do toho i vztah hlavních představitelů. Klasika. Ale četlo se to dobře. Hned na to jsem sáhla po Medové smrti. Ta knížka mě moc bavila. Opět mě zavedla do období druhé světové války. Do židovské rodiny, která byla před válkou velmi vážená. Otec lékař. Začátkem války se ale ztratil. Matka zemřela a spletenec příběhů začíná. Na konci se dozvíte, jak to bylo s hlavní postavou Deborah. Jak dopadli ostatní, to se člověk dozví až v pokračování. Následovala kniha Chlapec na dřevěné bedně. Opět z války. Ale ne klasická, z koncentračního tábora a života v něm. Tentokrát jsme v krakovském ghettu a v továrně O. Schindlera. V utečeneckém táboře. Z 5ti členné rodiny zůstali 3. Když jsem velmi pěknou knihu dočetla, zasedla jsem k našim fotkám z loňského výletu do Krakova. Navštívili jsme továrnu O. Schindlera a já si vyfotila zeď, na které jsou fotky dělníků, kteří tu pracovali. A Lieb (Leon) Leyson na nich opravdu je. O to se mi ta kniha možná líbila víc. Následovalo Veselí od Radky Třeštíkové. Musím říct, že její knížky jsou velká oddychovka. Ale na Bábovky už asi nic mít nebude. Nicméně působení paní spisovatelky v letošní Star Dance ve mě vyvolalo pocit, že je paní spisovatelka velmi nesympatická. Kniha nás zavádí na Moravu, kde se hlavní postava vyrovnává s odloučení rodičů, následným úmrtím otce a vlastně tak nějak s celým svým životem. Poslední březnová kniha byl Na ostří jazyka. Kniha, která mnou prošla a moc toho nezanechala.
Duben - jsem toho moc nenačetla. Jen 2 knihy. První Kaktus. Hlavní postava, které zemře matka a hodlá se soudit s bratrem o dědictví. Posléze se odkrývá celý příběh a končí to vcelku happy end. A druhou knihou byla Marlene. Což je pokračování Medové smrti. Kde se dozvídám osudy těch, které nebyly ukončeny v prvním díle. Obě knihy byly sice smyšlené, ale hrozně mě bavily.
Květen - jen 3 knihy. Jak začne být hezky a trávíme víc času na zahradě, jde čtení trošku stranou. První knihou v květnu byl Jeden kopeček šmoulové. Což je vlastně kniha vzpomínek herečky Marie Doležalové. Člověk, díky tomu, zavzpomínal i na své dětství. Druhou knihou byla Tma od současného slovenského spisovatele Jozefa Kariky. Takový zajímavý příběh o tom, jak se v chatě, uprostřed lesů, probudíte slepý. Jak hysterický člověk dokáže být, když nedokáže vnímat všemi smysly. A nakonec překvapivé (?) zakončení. Poslední knihou v květnu byl Syndrom E. Je to 3 kniha ze série 5 knih. U nás dvojka vůbec nevyšla. Končí to otevřeně, kdy prostě toužíte otevřít číslo č. 4, ale i ta trojka, Syndrom E, Vás dostane. Hodně mi to připomínalo film 8 mm, v hlavní roli s Nicolasem Cagem.
Červen - a jen 2 knihy (a to ještě nevíte o tom hrozném čísle v červenci). První byla La Loba. Což bylo hodně zajímavé čtení. Zmizí Vám manželka, uprostřed Aljašky. Proč zmizela, proč manželovi přišel useknutý prst a proč se to náramně podobá již jednomu příběhu? Dozvíte se v knize. Druhá kniha byla Doufejme v to nejlepší. Chápu, že přijít o partnera musí být něco příšerného. Zvlášť, když máte malé dítě. Ale tahle hlavní postava, byla mega ufňukaná.
Červenec až Prosinec - v dalším díle Čtenářského okénka.
Komentáře
Okomentovat