Cestovatelské okénko - Krakov 2018

Děda s babičkou v Tuchlovicích se rozhodli pro pár dní s vnoučaty na Šumavě. A tak jsme s manželem přemýšleli, jak využít volné dny. Variant bylo více, dokonce byla v plánu i svatba Štěpána (manželův kolega z práce) v Karviné. Nebo různé auto výlety po Evropě. Nakonec jsme se rozhodli pro let do Krakova, včetně výletu do Osvětimi. A zpět vlakem. Doufám, že všechno klapne, protože s dětmi jsou takové plány dost nejisté. Viz zrušená Wroclaw.

26. 5.

Zarezervovali jsme si letenky do Krakova se společností Ryanair. Nejprve jsem kupovala já. Za 395,-. Než jsem se odhlásila a přihlásil se manžel, cena se vyšplhala na částku přes 900,-. Později jsme zjistili, že kdybychom se přihlásili z jiného počítače, nejspíš by částka zůstala stejně nízká. Ale co, i tak jsou to moc hezké ceny.

27. 5.

Manžel zarezervoval ubytování přes booking.com. Budeme bydlet v Station Aparthotelu. Doba ubytování je od 17.-20. srpna.

29. 5.

Manžel se omluvil ze svatby kolegy. Jsem ráda, že s sebou nebudeme muset tahat oblečení navíc. Bojím se těšit, ale nejde jinak. Ještě nám chybí rezervace cesty zpět. To bude první moje taková zkušenost.

12. 6.

Manžel zarezervoval jízdenky na cestu zpět. Z Krakova pojedeme autobusem LeoExpress do Bohumína. Tam přestoupíme na vlak, téže společnosti, která nás doveze do Prahy. Ve vlaku z Bohumína bychom se měli sejít s novomanželi, kteří pojedou ze své svatby. Jak v autobusu, tak i ve vlaku, máme rezervovaná místa. W25+26 a D158+159.

21. 6.

S manželem jsme si udělali rezervací míst + odbavení na let s Ryanairem. Já chtěla pochopitelně okénko, takže mám 26A. A Jirka chtěl uličku, takže má 26C. Jsem zvědavá, jestli si někdo mezi nás sedne. Bylo by to docela vtipné.

16. 8.

Den před odletem. Manžel si ještě dodatečně dokoupil přednostní nástup do letadla, protože je k němu větší palubní zavazadlo. Bude brát batoh, tak ať je vše v pořádku. Dopoledne jsme plánovali pobyt a výlety. Odpoledne balíme. Děti jsou dnes naposledy ve školce (funguje i přes prázdniny). Všechny věci z domova na cestu směr Šumava mají od včerejška v Tuchlovicích. Jirka kupuje jízdenky na PKP na sobotní vlakový výlet.

17.8.

Děti nás ráno vzbudily, jako vždy. Snídaně, nějaké to balení a na půl devátou je vezeme do Tuchlovic. Děda ještě přidělává kola na auto, ale babička si je už bere do péče a tak se nenápadně vytrácíme. Máme ještě čas, takže jedeme domu. Jirka zalévá, já se starám o kočičky a před 11 vyrážíme na letiště. Parkujeme za APC, kde teď parkují zaměstnanci LP. A jdeme pěšky na Terminál 2. Procházíme bezpečnostní kontrolou v odletové hale. Procházíme bez problémů a na informačních tabulích se dozvídáme, že nástup bude z východu C16. Pomalým krokem tam tedy směřujeme a usazujeme se. Dle Flightradar24.com, poletíme letadlem EI-EKI (8 let staré), které přiletělo ráno z Londýna/STN. Přiletěli včas, takže už na nás čeká. Nastupujeme do autobusu, jako jedni z posledních. Nechce se nám stát a čekat na všechny v autobusu už 15 minut dopředu. Převáží nás k letadlu a během nástupu pozorujeme velmi zajímavý provoz na letišti. Přistávající Hainan s A330, přistávající Emirates s A380, dále spoustu ČSA, Travel Service, Air Transat, Ukraine Int’l Airlines, LOT, British Airways a spoustu dalších. Mezi námi sedí paní, ale nevadí. Ona se i ptala, jestli nechceme k sobě, ale my jsme spokojeni každý na svém sedadle. Máme posunutý SLOT, takže cca 30 minut zpoždění. Odlétáme zhruba ve 13:25 z dráhy 24. Posádku tvoří 2 kluci a 2 holky. Jen 1 je Češka. Piloti jsou Češi oba. Kapitán se jmenuje Tomáš Jirmus. Těšila jsem se na otáčení se nad Stochovem, ale převezli mě. Podlétávali jsme Prahu. Ještě jsem stíhala pražský okruh, D1, Vlkovec a Želivku. Pak už nic. Jen mě děsí to sucho, které člověk ze země nevidí. Země je doslova spálená a žlutohnědá.

Posádka roznášela placené občerstvení, ale nic jsme nechtěli. Ještě ani nebylo po servisu a začínáme klesat. Přistáváme na dráhu 07. Na letišti jsou letadla Lufthansy, SAS, Brussels Airlines, Austrian Airlines a Swiss. Zastavujeme na stojánce 2, vystupujeme na plochu a pěšky jdeme do příletové haly. Žádná zavazadla, takže hned vycházíme ven. Vydáváme se směr nádraží, odkud nám jede vlak do centra. Nástupiště č. 2. S koupí jízdenky nám pomohl štiplístek přímo v automatu ve vlaku. I ve vlaku se dá platit kartou! Za 15 minut jízdy jsme na hlavním nádraží v Krakově. Krakow Glowny. Vyšli jsme před nádraží a hned jsme u hotelu. Ubytovali jsme se, doplatili jsme cenu za ubytování a došli do pokoje č. 2 v přízemí. Hned vedle Gospody Krakowské, ale je tu i v noci klid, takže to neřešíme. Do Gospody míříme na oběd. Dali jsme si hamburgery s hranolkami. Já s výbornou citronovou limonádou a Jirka zkouší různá piva. Na čepu jich mají opravdu hodně. Česká i polská. Pak se vydáváme na první couračku. Nejdříve jdeme do nákupní galerie, kde si Jirka v C&A kupuje kraťasy. Procházkovým tempem jdeme na Rynek Glowny. Náměstí jsme celé obešli. Ve Starbucksu si dáváme kávu. Pozvolným tempem přes Maly Rynek jsme došli zpět do Galerie Krakowska. V Careffouru si kupujeme chybějící hygienu a pití. V pekárně koláčky ke snídani a u stánku před Galerií pečivo, které nám doporučila kamarádka – obwarzanki. Na pokoji uklízíme, chvilku relaxujeme a připravujeme věci na zítřejší výlet. Pak si jdeme sednout do Gospody. Já si dávám Prosecco, Jirka testuje další piva. Spisuju, povídáme si a plánujeme další dny. Kolem půl deváté jdeme na pokoj, probíháme sprchou, koukáme na polské zprávy a odpočíváme. Nabíráme síly na zítřek. Spát se jde kolem 22:30.

18. 8.

Sami od sebe jsme se vzbudili v půl osmé. Hygiena, snídaně. Já si z pokojové nabídky vybírám černý čaj, Jirka rozpustnou kávu. Po snídani jdeme do vyhlédnuté kavárny Wesola. Jirka si dává drip a já cappuccino. Příjemné posezení na dvorku ve vnitrobloku. Pak ještě vybíráme z bankomatu a na chvilku se ještě vracíme na pokoj. Bereme velký foťák a vyrážíme na nádraží. Nejdříve na autobusovém nádraží okukujeme, odkud nám jede LeoExpress. Autobusové nádraží je přímo před vlakovým, takže je to spíš jeho součást. Stejně tak, jako Galerie. Pak si v malém Carrefouru kupujeme občerstvení na cestu. A jdeme na vlak, nástupiště č. 2. Spoj IC114/34001 je rychlík do Prahy, nazývaný Cracovia. A operované ČD. Což jsme netušili a dost nás to překvapilo. Nastupujeme tedy do vagonu 1. třídy, kterou máme koupenou již z domova a usedáme na naše sedadla 25 a 26 o (okno). Odjezd v 10:50 – načas. Cesta trvá něco málo přes 1 hodinu. Jirka si dává pivo za nekřesťanské peníze a baštíme včera koupené obwarzanki. A jsme tu. Nástupiště č. 3, Osvětim. Nejprve jdeme do Březinky. Navštěvujeme Judenplatz. A pak hlavní areál. Žádný vstup se neplatí. Působí to tu hodně silně. Hodně nás to vzalo a máme o čem přemýšlet. Tohle místo by měl navštívit každý, aby si uvědomil tu hrůzu, co se tady děla. Většina domů je zbořená, ale několik jich stojí. A například dětský je otevřený. Svírá se vám žaludek, když stojíte před cedulkou, že v tomto domě „pracoval“ doktor Mengele. Nebo když stojíte na dlažebních kostkách vedoucích do plynové komory (která už nestojí).

Mezi koncentračními tábory jezdí kyvadlový autobus. A tak jej využíváme a jedeme z Březinky do Osvětimi s ním. Tam nás ale čekalo zklamání. Všude lidí mraky. Platí se vstup (mezi 10-16 a my tam přijeli před 15 - jinak je to v měsíce mimo hlavní sezónu), platí se za úschovnu tašek, které musíte povinně odevzdat. Povinně muzeum, pak teprve další areál. Kupujeme si pití a přemýšlíme, jestli nám to za to stojí. Nestojí. Abychom viděli 1 nápis a poslední plynovou komoru, nechceme být součástí té továrny na peníze, kterou z toho udělali. A tak jdeme zpět na nádraží.

Lístky zpět koupené nemáme, protože jsme nevěděli, jak se tu zdržíme. Víme ale, že těch spojů je víc a nebude problém. U okýnka v čekárně si kupujeme lístky. Znovu se projedeme rychlíkem ČD, tentokrát druhou třídou, sedadla 55o a 56o. Spoj IC 115 má 15 minut zpoždění (docela dobré na České dráhy, ne?) a tak odpočíváme na nástupišti č. 2. Interiér druhé třídy je zrekonstruovaný, takže je to o dost luxusnější, než třída první. Na sedadle 55o ale někdo sedí, tak si musíme sednout na 56o a 57. Sedíme vedle sebe a Osvětim je poslední zastávka před Krakovem. Takže nás nikdo nerozsadí. Přijíždíme po 17 hodině na nástupiště č. 3. Na vlakovém nádraží si dáváme v polském bistru obědo/večeři. Manžel guláš v chlebu. Prý dost ostrý. A já si dávám pirohy (spíš pelmeně). Ruské i s masem. O ty s masem se dělíme. Během jídla se volá tchýňatům. Děti prý zlobí… Kupujeme snídani a jdeme se na chvíli zhroutit na pokoj, ale lenost přemáháme a ještě si jdeme sednout do Gospody. Já opět k Proseccu a Jirka k pivu. Plánujeme neděli, spisuju deníček a nabíráme síly. Usínáme brzo.

19. 8.

Budík máme na 7, vstávání je docela náročné po včerejším prochozeném dni. Ke snídani máme včera koupené makové šneky a tvarohový pletýnek. Po snídani rychlá hygiena a jdeme na objednaný UBER. Příjemný Polák Jiří nás veze Opel Astrou k Fabrice Oskara Schindlera. Otvírají v 9, ale jelikož je počet vstupenek omezený a část prodají přes internet, je lepší tu být včas a opravdu vše vidět. My stáli asi 30 minut před otvíračkou a byli jsme už 4 ve frontě. Muzeum je zaměřeno nejen na historii fabriky, ale je to pojaté jako muzeum celého Krakova. Respektive toho, co se tam dělo za války. Prohlídka nám zabrala přes 2 hodiny. Pak jdeme pěšky přes most Visly, procházíme Starým židovským městem. Vidíme několik synagog a Nový židovský hřbitov. Docházíme k Wawelu. Zdejší hrad a asi i nejvyšší místo. Vnitřní prohlídku vypouštíme. V kostele je navíc bohoslužba a lidé stojí až venku. Jdeme jen venkovní trasu a pak procházíme uličkami až ke Glowny Rynek. Těsně před ním však uhýbáme do parkové části, která je kolem celého středu města. A stínem parku docházíme až na hotel. Chviličku relaxujeme a pak jdeme od Gospody na oběd. Jirka si dává malou pizzu a já wrap s kuřecím masem. Jirka pivo, já citronovou limonádu. Na pokoji chvilku relaxujeme a pak se za lehkého deštíku přesouváme do kavárny Blossom. Jirka si dává drip a já flat white. Výborný. Další naší zastávkou je Vojenský hřbitov, který chce vidět hlavně Jirka. Navazuje na něj normální hřbitov, ale založený už začátkem roku 1800. Ze hřbitova se jdeme osvěžit domu a pak se naposledy vydáváme ven. Do Galerie. Jirka si chce koupit nějaké tričko, ale všechny obchody jsou již zavřené, včetně Carrefouru. Takže si dáváme alespoň kávu ve Starbucksu. V Žabce máme opět smůlu, i tady je zavřeno. Zkoušíme Carrefour na ulici, blízko Wesoly, ale tam je zase katastrofální výběr. Bereme jen vodu. Snídani tedy pořešíme až ráno. Jdeme do Gospody, kde si naposledy dáváme pivo a já bílé víno. Poslední večer tady. Spát jdeme kolem 22.

20. 8.

Budíček na 7, ale vstáváme vlažně. Po půl osmé se teprve kolíbáme z pelechu. Hygiena, balení a jdeme se odhlásit z ubytování. Snídáme v Awiteks. Já si dávám mozzarella sendvič, plus ořechový croissant a horkou čokoládu. Jirka si dává camembert sendvič, stejný croissant a kávu s mlékem. Pak se různě poflakujeme. V 10:00 nám z nástupiště D1 odjíždí autobus. Jedeme směr Krakow Airport (kde vidíme několik letadel – EasyJet A319, Norwegian B737, LOT B787 a spoustu vojenských a i vládní letadlo). Dále pokračujeme směr Katowice, Gliwice a Bohumín. Přijíždíme načas. Ve večerce si kupujeme nějaké občerstvení a čekáme na nádraží v čekárně na přípoj do Prahy. Ve 13:12 odjíždíme LeoExpressem z nástupiště č. 2, ve kterém nás čekají Štěpán s Ivou. Dostáváme od nich svatební noviny a víno, které dávali svatebčanům. Hned za Ostravou zůstáváme stát. Požár na trati. Stojíme přes 2 hodiny, pak ještě jednou, ale už kratší dobu. Stevardi roznášejí lahev vody, croissant a dětem do 15 let ovocnou kapsičku. Vše zdarma. Zábava nás 4 je naštěstí méně hlučná, než osazenstvo cca 40 mažoretek, se kterými sdílíme vagon. Takže ta piva a panáčky nikoho nepohoršují… J Štěpán s Ivčou nás opouštějí už v Libni. My pokračujeme na Hlavní nádraží. Z nástupiště 1 míříme na metro. Na Muzeu přestupujeme na trasu A a na Nádraží Veleslavín podruhé přestupujeme, tentokrát na autobus č. 119. Jedeme až na konečnou, pěšky docházíme k zaparkovanému autu za budovou APC. Jedeme domu a užíváme poslední noc bez dětí.