Jak na Nový rok, tak po celý rok. Na Nový rok o slepičí krok. Pár pranostik, které se váží k dnešnímu dni. Na Nový rok jsem se tedy starala o děti, odpočívala, četla, vařila. A naše děti byli dnes velmi akční a jako z divokých vajec. Takže se i zvyšoval hlas. Co ještě k dnešnímu významnému dni patří? Čočka. Klasický symbol, aby se v domácnosti držely peníze. To jsme dodrželi všichni. Manžel byl sice na své obvyklé novoroční službě, ale čočku si dal večer doma. Děti měli čočku s plátkem uzeného masa, já s volským okem. Jak připravujete čočku vy? Klasicky nebo nějakou modernější úpravu? Já na chuť čočky přišla teprve před pár lety. Červenou upřednostňuji spíš do salátu nebo jako ragú k těstovinám. Na Nový rok u nás úřaduje ta klasická, zelená nebo hnědá. V předešlých letech jsem ji dostávala od mamky, která byla naší sousedkou. Bohužel, po přestěhování mám po těchto ulehčovacích pomocí. Takže včera jsem si namočila čočku, dneska jsem ji slila. Do kastrolu s čočkou nalila novou vodu a uvařila doměkka. V druhém kastrolu jsem si pak osmahla cibulku, zasypala hladkou moukou a připravila světlejší jíšku. Zalijeme vodou, ve které se čočka vařila, rozpustíme žmolky, přidáme čočku. Osolíme, přidáme trošku cukru a ocet. Na Nový rok by se nemělo jíst drůbeží maso, aby neuletělo štěstí. To jsme dodrželi. Z podobného důvodu by se na Nový rok ani neměly půjčovat věci. Dnes jsme díky neštovicím ani nikoho neviděli. Zato mám jedno velké mínus. Což by přes Nový rok také nemělo být. A to že naopak jednu knížku dlužím. Přečtenou. O Blance Matragi. Tak snad se brzo se Zdeňkou potkáme, abych mohla dluh vrátit. Ono totiž nemáte dlužit přes Nový rok, aby se na vás ty dluhy nebalily. A klasika je i to, aby na Nový rok neviselo prádlo, aby nám neodešel někdo blízký. Což jsem splnila, protože mezi Vánocemi a Silvestrem/Novým rokem, neperu nikdy.
A jaký tedy byl dnešní den?
Manžel brzo vstával do práce. Podle toho taky náš Silvestr vypadal. Velmi střízlivě. Trošku jsme se báli, aby nám ohňostroje nevzbudili děti. Domča se toho docela bojí. Ale naštěstí to všechno prospali. A my už 15 minut po půlnoci spali také. Ráno se vstávalo později, než je zvykem. Až po 8 hodině. Děti snídali koblížky, já vánočku od tchyně. Udělali jsme si kakao. Ale já se ráno bez černého čaje neobejdu, takže následoval velmi brzo i černý čaj. Děti si pak hráli. Já poklízela po včerejším občerstvení, starala se o kočičky. Ke svačině byl banán a já si dala kávu. Pak se šel připravovat oběd. Anička s Anetkou oběd snědly, aniž by mrkly. Domča se spíš porýpal v jídle. Sice to nemám ráda, ale na druhou stranu to chápu. Před 5-6 lety bych z čočky taky nejásala. Stále máme neštovice (o tom se tu zmíním v jednom z dalších příspěvků), takže tomu musíme přizpůsobovat program. Naši s babičkou tu byli včera, tchýňata k nám nejezdí. Takže jsme si hráli, koukali na pohádky, ujídali cukroví, já si chvilku četla a čekali jsme na tatínka. Manžel přijel skoro v půl sedmé, akorát se večeřelo. Anička s Anetkou si vyžádaly chlebíček s paštikou, Domča se sýrem. Pohádku četl tatínek a já během toho píšu blog.
Jsem zvědavá, jaký bude nový rok. Někdo si dělá srandu, že moc dobrý nebude, když začíná pondělím. Také dnes máme úplněk, což ne každý snáší dobře. Ale věřím, že se s tím popereme dobře. Alespoň se budu snažit mít ten blog trošku živější, než byl v roce uplynulém.
Každopádně já jdu zítra na Úřad práce. Konec pětiletého válení se doma (jak tomu říká můj muž). Dva měsíce na překážce v práci. Půl roku na Úřadu práce (z toho ale většinu těhotná), 16 měsíců rodičovské dovolené s dvojčaty a 3letá rodičovská s Domčou. Mateřská nebyla, na to jsem z Úřadu práce neměla nárok. Teď to končí. Jsem zvědavá, co se zítra dozvím.
A jaký tedy byl dnešní den?
Manžel brzo vstával do práce. Podle toho taky náš Silvestr vypadal. Velmi střízlivě. Trošku jsme se báli, aby nám ohňostroje nevzbudili děti. Domča se toho docela bojí. Ale naštěstí to všechno prospali. A my už 15 minut po půlnoci spali také. Ráno se vstávalo později, než je zvykem. Až po 8 hodině. Děti snídali koblížky, já vánočku od tchyně. Udělali jsme si kakao. Ale já se ráno bez černého čaje neobejdu, takže následoval velmi brzo i černý čaj. Děti si pak hráli. Já poklízela po včerejším občerstvení, starala se o kočičky. Ke svačině byl banán a já si dala kávu. Pak se šel připravovat oběd. Anička s Anetkou oběd snědly, aniž by mrkly. Domča se spíš porýpal v jídle. Sice to nemám ráda, ale na druhou stranu to chápu. Před 5-6 lety bych z čočky taky nejásala. Stále máme neštovice (o tom se tu zmíním v jednom z dalších příspěvků), takže tomu musíme přizpůsobovat program. Naši s babičkou tu byli včera, tchýňata k nám nejezdí. Takže jsme si hráli, koukali na pohádky, ujídali cukroví, já si chvilku četla a čekali jsme na tatínka. Manžel přijel skoro v půl sedmé, akorát se večeřelo. Anička s Anetkou si vyžádaly chlebíček s paštikou, Domča se sýrem. Pohádku četl tatínek a já během toho píšu blog.
Jsem zvědavá, jaký bude nový rok. Někdo si dělá srandu, že moc dobrý nebude, když začíná pondělím. Také dnes máme úplněk, což ne každý snáší dobře. Ale věřím, že se s tím popereme dobře. Alespoň se budu snažit mít ten blog trošku živější, než byl v roce uplynulém.
Každopádně já jdu zítra na Úřad práce. Konec pětiletého válení se doma (jak tomu říká můj muž). Dva měsíce na překážce v práci. Půl roku na Úřadu práce (z toho ale většinu těhotná), 16 měsíců rodičovské dovolené s dvojčaty a 3letá rodičovská s Domčou. Mateřská nebyla, na to jsem z Úřadu práce neměla nárok. Teď to končí. Jsem zvědavá, co se zítra dozvím.
Komentáře
Okomentovat