Sedíme doma. Volá nám moje tchyně. Že má pocit, že když chodí kolem jednoho krámu ve vesnici, kde bydlí, že už několikrát zahlídla našeho Matýska. Dneska si ho prý i pohladila a že je to tutově on. Tak sednu do auta, jedu k tomu Vietnamcovi. Vykládám to jemu, ale nerozumí mi. Tak volá svoji ženu. Vykládám to jí. Ta mi rozumí a domlouváme se, že kdyby se objevil, má mi zavolat. Nechávám ji svoje číslo, dětem kupuju Lentilky (tohle se prostě musí oslavit). Sedám do auta. Neujedu ani 300m a zvoní mi telefon. Volá paní, že přišel (tohle mi přijde trochu divný, že by se najednou z ničeho nic během ani ne 2 minut objevil, ale což). Tak se obracím a jdu zpátky do obchodu. Pán mi nese kocoura... A BYL TO NÁŠ MATÝSEK! PO 5 MĚSÍCÍCH MÁME DOMA NAŠEHO ZTRACENÉHO KOCOURA!!!
Beru si ho do náručí. Okamžitě začíná vrnět a dává mi pusinku. Je pěkně vypasený. Evidentně vůbec nestrádal. Děkuji všem zúčastněným. Beru ho do auta a jedeme domu. Doma okamžitě poznává manžela i děti. Nechá se pohladit od všech. Jen s Žofkou je to trošku napínavější setkání. Zatím na sebe vrčí a syčí. Asi si nepamatuje, jak se ho Žofka, jako malého kotěte ztraceného své mamince, ujala. Holt se spolu budou muset zase očuchat a poznat. Ale to už je jen detail. MÁME HO DOMA!
Beru si ho do náručí. Okamžitě začíná vrnět a dává mi pusinku. Je pěkně vypasený. Evidentně vůbec nestrádal. Děkuji všem zúčastněným. Beru ho do auta a jedeme domu. Doma okamžitě poznává manžela i děti. Nechá se pohladit od všech. Jen s Žofkou je to trošku napínavější setkání. Zatím na sebe vrčí a syčí. Asi si nepamatuje, jak se ho Žofka, jako malého kotěte ztraceného své mamince, ujala. Holt se spolu budou muset zase očuchat a poznat. Ale to už je jen detail. MÁME HO DOMA!
Komentáře
Okomentovat