Nastřelení náušniček

Čas utíká, jako splašený. A tak jsem, po naléhání babiček, dospěla do fáze, kdy jsem objednala dvojčata na propíchnutí oušek. Holky parádivky prostě náušnice musí mít. Já sama jsem fanda do náušnic, což už jsem tu určitě psala a tak proč tuto možnost nedopřát i svým dětem. Když jsem dvojčata objednávala k naší pediatričce, která píchání oušek také provádí, bylo mi řečeno, že jsem si vybrala tu nejhorší dobu. Malá miminka se udrží snadno a nebrání se. Dospěláci nebo starší děti už si dají říct. V našem věku, 3,5 roku, se dokáži holčičky pěkně bránit a plakat. Prý se i stává, že odcházejí jen s jedním propíchnutým uchem.
Když nadešel den D, měla jsem z toho trošku strach. Musela jsem jet s holkama sama, navíc třetí dítko s námi. Doufala jsem, že nebudou vyvádět a všechno dopadne dobře. Samotnou akci provedla sestra. Ucho ošetřila dezinfekcí. Fixou naznačila, kam by si náušnici představovala. Já mohla umístění schválit nebo opravit. Ale u obou holek jsem místa schválila. Pak vzala nastřelovací pistoli a "lup". Jedna strana. "Lup". Druhá strana. A bylo po všem. Dvoje náušničky a za obě jsem nechala 1.000,-.
A jak to holky snesly? Anetka, naše velká parádivka, ani nepípla. Ona se na náušničky hrozně moc těšila. A nesla to velmi, velmi statečně. Anička je velká herečka, u obojího prostřelení zaječela a pak si chviličku zaplakala. Ale asi za 5 minut už o ničem nevěděla.
Překvapilo mě, že náušničky jsou z plastu. Myslela jsem si, že se dávají z nějaké chirurgické oceli nebo podobného, nealergického materiálu. Plast mě překvapil. Tyto náušničky mají být v ouškách nejméně 6 týdnů. S náušničkami se může hýbat, protáčet. Nemusí se mazat, dezinfikovat. Už je to týden a zatím žádná reakce, žádné začervenání apod. Takže nejspíš proběhlo všechno bez nežádoucích účinků. Samozřejmě nových, hezkých náušniček se také dočkají.