V prosinci jsme chtěli jet na adventní trhy do Vratislavy. Jak už bývá dobrým zvykem, naše děti omarodili. A dokonce jsem padla i já. Takže jsme museli zrušit rezervovaný hotel na booking.com a zůstat doma.
Jirka mě pak překvapil dárkem pod vánočním stromečkem v podobě letenky do Bruselu. Měla jsem opravdu velikou radost. Po 5ti letech se zase proletíme. Let do Bruselu bude mým letem číslo 100. Snad děti zase nepadnou.
Během února jsme si zajistili transfer z/na letiště Charleroi. A měsíc do odletu jsme si za penízky udělali odbavení se seatingem.
23. března:
Po náročném dni (Super Tramp Coffee s kamarádkou Kristýnou + stříhání dětí u kamarádky Gábiny na Brandýsku), jsem u babičky v Tuchlovicích odevzdali děti a večer jsme se ještě vrátili domu. Docela divné být doma jen s Jirkou a bez dětí...
24. března:
Budíček na 6 hodinu. Docela kruté, ale lepší, než vstávat do práce či k dětem. Po hygieně jsme jeli rovnou na letiště. V letištní kantýně jsme si dali snídani, míchaná vajíčka. Já cappuccino a Jirka espresso. Kolem 8 jsme se přesunuli do odletové haly Terminálu 2, k bezpečnostní kontrole. V bezpečnostních rámech jsem si pěkně zapískala, takže dolu musely i boty a prošla jsem si osobní kontrolou. Usadili jsme se u východu C19. Naše letadlo má na průlet 25 minut.
V 8:20 začíná nástup do Cobusů, ve stejný čas přilétá naše letadlo společnosti Ryanair, Boeing 737. Autobus nás veze pod letadlo EI-FRZ, které je jen půl roku staré.
Nastupujeme zadními dveřmi. Usazujeme se na našich sedadlech 28AB. A brzy je boarding completed. Jdeme na start z dráhy 06. Je nízká oblačnost a brzy prolétáme mraky a hurá sluníčko. Během letu to s námi docela hází. Kapitán nám hlásí informace o letu až těsně před přistáním. Ale spíš než o technických informacích, jde spíš o informace typu - vlevo máte Lucembursko a vpravo jakési belgické město. Větší turbulence zdrží palubní servis. Samozřejmě vše za příplatek. Já si dávám horkou čokoládu, Jirka kávu a společně vodu. Během letu se krásně křížíme s těsně nad námi letícím Mahan Air - Airbus 340.
Náš let FR 3970 končí přistáním na dráhu 07.
Rychlý výstup z letadla na stojánce 71 a pěší přechod do příletové haly. Na jednodenní výlet žádná zavazadla nemáme a tak jdeme hledat autobus společnosti Flibco. Ten nás zaveze ze Charleroi do Bruselu.
Máme smůlu, že akorát přiletělo větší množství letů, takže fronta je veliká a Jirka vymýšlí náhradní variantu dopravy. Ale mají to tu dobře zorganizované, takže nasedáme asi do třetího autobusu. Mají mít mezi sebou 20-30 minutové intervaly, ale teď to trvalo kratší dobu. Dobrou práci odvádí dva kluci, kteří to celé organizují. Cesta k nádraží Bruxelles-Midi je asi 50km dlouhá a trvá cca 1 hodinu.
Po vystoupení z autobusu se zorientováváme. Stažené mapy do mého mobilu nefungují, vytištěné jsme zapomněli doma. Naštěstí nám plánek zůstal v hlavě, takže můžeme jít i bez pomoci mapy.
Jdeme ulicí Boulevard Maurice Lemonnier, která se po nějaké době mění na Boulevard Anspach. Z ní uhýbáme na ulici Rue du Jardin des Olives. Jdeme okolo Notre-Dame de Bon Secours.
A po Rue des Grands Carmes přicházíme k první větší zastávce. Ano, Manneken Pis neboli Čurající panáček. malá bronzová soška, proslavená po celém světě.
Od Panáčka už je to jen co by kamenem dohodil na Grand Place.
Tam si konečně vybíráme peníze z bankomatu a v místním info centru si kupujeme mapu centra.
Po Rue de la Violette a Rue Saint-Jean docházíme ke Královskému paláci. Tady jen fotíme.
Na oběd usedáme v malém bistru s názvem Love Ciabatta. Takže jídlo bylo u obou jasné. Já ciabattu s rockforem a rajčaty,... Jirka se šunkou, rukolou a rajčaty. Oba si dáváme kávu. K ní dostáváme malou kokosku a zabalený bonbonek s ovocnou příchutí. Platíme necelých 17€.
Původně jsme chtěli pokračovat k Justičnímu paláci, ale z dálky bylo vidět, že je v rekonstrukci. To lešení opravdu nešlo přehlédnout. Takže jdeme podél Jardin du Mont des Arts Kunstbergtuin a Square de la Putteire, kolem kostela sv. Máří Magdaleny.
Zastavujeme se na prostranství ulice Rue du Marché aux Herbes a Rue de la Montagne. Jirka si dává pravé belgické hranolky. Chce s kečupem, dostal s majonézou, ale neprotestuje. Platí 3€. Já si v krámku se suvenýry kupuji malého Čurajícího panáčka a pohled. O kousek dál podléhám pravé belgické vafli s jahodami, banány a šlehačkou. K tomu pro oba kávu a platíme 11€.
V Rue de la Colline kupujeme dárky domů. Jak jinak, než belgické pralinky.
A pak se pomalým krokem, skrz Grand Place a po Rue du Midi, která se po chviličce mění na Avenue de Stallingrad, vydáváme zpět k nádraží. Chceme vyjet na letiště dřív. Raději, než kdybychom se nevešli do autobusu nebo kdyby byla po cestě nějaká dopravní kalamita.
Uvnitř nádraží si kupujeme v obchodě Carrefour pití na cestu do autobusu. Vešli jsme se hned do toho v 16:30, ale už nesedíme spolu.
Na letišti nejprve procházíme detektorem na výbušniny, který je umístěn ještě před samotným terminálem ve speciálním stanu. Pak teprve jdeme do odletové haly. Máme čas a tak si v místní hospůdce dáváme občerstvení. Jirka ochutnává belgické pivo a já si vystačím s kávou. Musím říct, že tady na letišti byla nejlepší z celého Bruselu. Platíme 7€.
Asi v 18:40 jsme se zvedli a prošli bezpečnostní kontrolou. Opět pískám, takže opět osobní prohlídka a boty dolu. Během bezpečnostní procedury byly zveřejněny informace o odletovém gate. Naše linka FR 2121, operovaná letounem typu Boeing 737, bude vypravena z východu č. 13. Usazujeme se nedaleko něj a čekáme.
Nástup začíná asi v 19:20, ale jde to trochu pomaleji. Letadlo imatrikulace EI-ENC, které je asi 3 roky staré, stojí na stojánce 61 a opět k němu jdeme pěšky.
A stejně jako ráno, nastupujeme zadními dveřmi. Máme stejné sedačky. Boarding je brzy hotový a tak odlétáme načas, z dráhy 07, v 19:50. Já si tentokrát za letu nic nedávám, Jirka malou kávu. Až na 1 letušku, byla celá posádka česko-slovenská. Informace o letu nejsou podávány žádné.
V Praze jsme krátce po 21 hodině, přistáváme na dráhu 06. Přistavují nás ke gate D4. Předními dveřmi se vystupuje přímo do "chobotu" a do příletové haly. My zadními dveřmi musíme kousek po ploše, venkovními schody do "chobotu" (jako za starých časů na salonku) a pak klasickou chodbou do příletové haly.
U služebního vchodu č. 28 zamačkávám sentimentální slzu. Zde jsem totiž poznala svého muže.
Domu přijíždíme krátce po 22 hodině.
Krásný výlet. Brusel je tedy malé město, výlet na jeden den naprosto dostačující. Jen jsme si chvilkami místo v Bruselu připadali, že jsme v Istanbulu. Migrantů je tady opravdu požehnaně.
Doufám, že se proletíme dřív, než zase až za 5 let.
Jirka mě pak překvapil dárkem pod vánočním stromečkem v podobě letenky do Bruselu. Měla jsem opravdu velikou radost. Po 5ti letech se zase proletíme. Let do Bruselu bude mým letem číslo 100. Snad děti zase nepadnou.
Během února jsme si zajistili transfer z/na letiště Charleroi. A měsíc do odletu jsme si za penízky udělali odbavení se seatingem.
23. března:
Po náročném dni (Super Tramp Coffee s kamarádkou Kristýnou + stříhání dětí u kamarádky Gábiny na Brandýsku), jsem u babičky v Tuchlovicích odevzdali děti a večer jsme se ještě vrátili domu. Docela divné být doma jen s Jirkou a bez dětí...
24. března:
Budíček na 6 hodinu. Docela kruté, ale lepší, než vstávat do práce či k dětem. Po hygieně jsme jeli rovnou na letiště. V letištní kantýně jsme si dali snídani, míchaná vajíčka. Já cappuccino a Jirka espresso. Kolem 8 jsme se přesunuli do odletové haly Terminálu 2, k bezpečnostní kontrole. V bezpečnostních rámech jsem si pěkně zapískala, takže dolu musely i boty a prošla jsem si osobní kontrolou. Usadili jsme se u východu C19. Naše letadlo má na průlet 25 minut.
V 8:20 začíná nástup do Cobusů, ve stejný čas přilétá naše letadlo společnosti Ryanair, Boeing 737. Autobus nás veze pod letadlo EI-FRZ, které je jen půl roku staré.
Nastupujeme zadními dveřmi. Usazujeme se na našich sedadlech 28AB. A brzy je boarding completed. Jdeme na start z dráhy 06. Je nízká oblačnost a brzy prolétáme mraky a hurá sluníčko. Během letu to s námi docela hází. Kapitán nám hlásí informace o letu až těsně před přistáním. Ale spíš než o technických informacích, jde spíš o informace typu - vlevo máte Lucembursko a vpravo jakési belgické město. Větší turbulence zdrží palubní servis. Samozřejmě vše za příplatek. Já si dávám horkou čokoládu, Jirka kávu a společně vodu. Během letu se krásně křížíme s těsně nad námi letícím Mahan Air - Airbus 340.
Náš let FR 3970 končí přistáním na dráhu 07.
Rychlý výstup z letadla na stojánce 71 a pěší přechod do příletové haly. Na jednodenní výlet žádná zavazadla nemáme a tak jdeme hledat autobus společnosti Flibco. Ten nás zaveze ze Charleroi do Bruselu.
Máme smůlu, že akorát přiletělo větší množství letů, takže fronta je veliká a Jirka vymýšlí náhradní variantu dopravy. Ale mají to tu dobře zorganizované, takže nasedáme asi do třetího autobusu. Mají mít mezi sebou 20-30 minutové intervaly, ale teď to trvalo kratší dobu. Dobrou práci odvádí dva kluci, kteří to celé organizují. Cesta k nádraží Bruxelles-Midi je asi 50km dlouhá a trvá cca 1 hodinu.
Po vystoupení z autobusu se zorientováváme. Stažené mapy do mého mobilu nefungují, vytištěné jsme zapomněli doma. Naštěstí nám plánek zůstal v hlavě, takže můžeme jít i bez pomoci mapy.
Jdeme ulicí Boulevard Maurice Lemonnier, která se po nějaké době mění na Boulevard Anspach. Z ní uhýbáme na ulici Rue du Jardin des Olives. Jdeme okolo Notre-Dame de Bon Secours.
A po Rue des Grands Carmes přicházíme k první větší zastávce. Ano, Manneken Pis neboli Čurající panáček. malá bronzová soška, proslavená po celém světě.
Od Panáčka už je to jen co by kamenem dohodil na Grand Place.
Tam si konečně vybíráme peníze z bankomatu a v místním info centru si kupujeme mapu centra.
Po Rue de la Violette a Rue Saint-Jean docházíme ke Královskému paláci. Tady jen fotíme.
Na oběd usedáme v malém bistru s názvem Love Ciabatta. Takže jídlo bylo u obou jasné. Já ciabattu s rockforem a rajčaty,... Jirka se šunkou, rukolou a rajčaty. Oba si dáváme kávu. K ní dostáváme malou kokosku a zabalený bonbonek s ovocnou příchutí. Platíme necelých 17€.
Původně jsme chtěli pokračovat k Justičnímu paláci, ale z dálky bylo vidět, že je v rekonstrukci. To lešení opravdu nešlo přehlédnout. Takže jdeme podél Jardin du Mont des Arts Kunstbergtuin a Square de la Putteire, kolem kostela sv. Máří Magdaleny.
Zastavujeme se na prostranství ulice Rue du Marché aux Herbes a Rue de la Montagne. Jirka si dává pravé belgické hranolky. Chce s kečupem, dostal s majonézou, ale neprotestuje. Platí 3€. Já si v krámku se suvenýry kupuji malého Čurajícího panáčka a pohled. O kousek dál podléhám pravé belgické vafli s jahodami, banány a šlehačkou. K tomu pro oba kávu a platíme 11€.
V Rue de la Colline kupujeme dárky domů. Jak jinak, než belgické pralinky.
A pak se pomalým krokem, skrz Grand Place a po Rue du Midi, která se po chviličce mění na Avenue de Stallingrad, vydáváme zpět k nádraží. Chceme vyjet na letiště dřív. Raději, než kdybychom se nevešli do autobusu nebo kdyby byla po cestě nějaká dopravní kalamita.
Uvnitř nádraží si kupujeme v obchodě Carrefour pití na cestu do autobusu. Vešli jsme se hned do toho v 16:30, ale už nesedíme spolu.
Na letišti nejprve procházíme detektorem na výbušniny, který je umístěn ještě před samotným terminálem ve speciálním stanu. Pak teprve jdeme do odletové haly. Máme čas a tak si v místní hospůdce dáváme občerstvení. Jirka ochutnává belgické pivo a já si vystačím s kávou. Musím říct, že tady na letišti byla nejlepší z celého Bruselu. Platíme 7€.
Asi v 18:40 jsme se zvedli a prošli bezpečnostní kontrolou. Opět pískám, takže opět osobní prohlídka a boty dolu. Během bezpečnostní procedury byly zveřejněny informace o odletovém gate. Naše linka FR 2121, operovaná letounem typu Boeing 737, bude vypravena z východu č. 13. Usazujeme se nedaleko něj a čekáme.
Nástup začíná asi v 19:20, ale jde to trochu pomaleji. Letadlo imatrikulace EI-ENC, které je asi 3 roky staré, stojí na stojánce 61 a opět k němu jdeme pěšky.
A stejně jako ráno, nastupujeme zadními dveřmi. Máme stejné sedačky. Boarding je brzy hotový a tak odlétáme načas, z dráhy 07, v 19:50. Já si tentokrát za letu nic nedávám, Jirka malou kávu. Až na 1 letušku, byla celá posádka česko-slovenská. Informace o letu nejsou podávány žádné.
V Praze jsme krátce po 21 hodině, přistáváme na dráhu 06. Přistavují nás ke gate D4. Předními dveřmi se vystupuje přímo do "chobotu" a do příletové haly. My zadními dveřmi musíme kousek po ploše, venkovními schody do "chobotu" (jako za starých časů na salonku) a pak klasickou chodbou do příletové haly.
U služebního vchodu č. 28 zamačkávám sentimentální slzu. Zde jsem totiž poznala svého muže.
Domu přijíždíme krátce po 22 hodině.
Krásný výlet. Brusel je tedy malé město, výlet na jeden den naprosto dostačující. Jen jsme si chvilkami místo v Bruselu připadali, že jsme v Istanbulu. Migrantů je tady opravdu požehnaně.
Doufám, že se proletíme dřív, než zase až za 5 let.
Komentáře
Okomentovat