Den pro sebe v únoru

Na den pro sebe v únoru jsem se moc těšila. Mám takový pocit, že v době stěhování si jich moc neužiju, tak toho musím využívat o to víc teď. Ranní povinnost, dovést router na UPC dala tak nějak směr mého denního programu.
Ráno jsem nasedla na autobus a na Podbabě přesedla na tramvaj. Dojela jsem na Fidlovačku, kde sídlí UPC a router odevzdala. Pak opět sedla na tramvaj a popojela ještě pár stanic, na zastávku Palouček. Odtamtud jsem se pěšky vydala směr Nuselský most. Kolem Kongresového centra až na Vyšehrad.


Na Vyšehradě jsem rozhodně nebyla poprvé. Zato po opravdu dlouhé době. Až se sama stydím, jak dlouho mi to trvalo. Nenechala jsem si ujít rotundu sv. Martina, poprvé jsem navštívili i vnitřek baziliky sv. Petra a Pavla. No a nechyběl ani známý hřbitov, Slavín.









Bohužel, v době mé návštěvy Vyšehradu, zde probíhalo jakési natáčení. Takže tu bylo spousta lidí ze štábů a nebyl tam klid. Ano, nějací turisté tu byli taky. Ale filmaři převažovali. Díky nim byly i některé části vyšehradského komplexu uzavřeny.
Po Vyšehradu jsem dostala chuť na dobrou kávu. A tak jsem ulicí Vratislavova došla do kavárny Čekárna. Krásná malá kavárnička. Vzhledem k teplotám zahrádka otevřená nebyla, ta je úplně nej. Ale kafčo na osvěžení stačilo.


Dále moje kroky směřovaly k Podskalské celnici na Výtoni, Náplavkou, kolem Emauz až na Karlovo náměstí.




Na Karlově náměstí jsem sedla na tramvaj a popojela na zastávku Václavské náměstí. Tam jsem zase vystoupila a prošla půlku Václavského náměstí, přes Příkopy až na Nám. Republiky.



Na Nám. Republiky jsem opět nastoupila do tramvaje. Původní plán byl takový, že přejedu na Letnou a v The Farm si dám oběd, pak se kouknu do Levných knih a v nějaké dobré letenské kavárně si dám kávu. Realita byla taková, že jsem přejela na Letenské náměstí a došla k The Farm.


Tam bylo naprosto plno. Zpátky na Letenské náměstí už se mi nechtělo. Takže jsem pokračovala dál ulicí Korunovační, Pod kaštany a Jaselskou. I v Místě měli plno, takže jsem došla až do Café Záhorský. Tady se jedno místečko našlo. K obědu jsem si dala těstoviny se sušenými rajčaty.


Tento den jsem měla ještě jednu povinnost a to ověřit podpis na jistém dokumentu. Takže jsem navštívila dejvickou poštu, která má Czech Point. Ze tří přepážek určených pro Czech Point fungovala 1 a tak jsem si tu nějakou dobu počkala. Chuť na kávu mě pak zavedla do Vypáleného koťátka. A aby kafču nebylo smutno, dala jsem si datlový dort. A byl výborný!!



Pak už jsem jen navštívila knihkupectví v ulici Čs. armády a pak v podchodu metra Dejvická. Autobusem jsem se vrátila do Horoměřic a ještě si zašla do naší prodejny se zdravou výživou.Hrozně mě potěšili, jak si prodejnu rozšířili. No a pak už jen následovala cesta domu.

Komentáře