Den pro sebe v prosinci

Den pro sebe v prosinci jsem nezačínala hned po probuzení. První kroky vedly do banky a tak jsem se doma v klidu nasnídala. Z banky jsem ale vyrazila už po svých tužbách. Prosincový den jsem strávila procházkou a ochutnávkou Vinohrad. Zní to divně? Ne. Udělala jsem si takový kavárenský den. A musím říct, že se mi to moc líbilo.
První kroky tedy směřovaly na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bylo adventní období, takže na náměstí byly nainstalovány stánky. Ale bylo moc brzo, takže byly stánky zavřeny.


Pěšky jsem pak došla k první kavárenský zastávce - Coffee room v Korunní ulici. Kavárnička maličká, ale místo k sezení jsem si našla. V této kavárně pracuje přítel mojí sestřenice, Marco. Štěstí jsem na něj neměla, protože se léčil ze zápalu plic. Dala jsem si kafčo a kousek hruškového koláče. Nebe v hubě!


Pak jsem se toulala po Vinohradech a kochala se architekturou. Praha je prostě nádherná a nikdo mi to nevymluví.


Na oběd jsem si zašla do bistra Mezi srnky v Sázavské ulici. Dala jsem si chleba s hummusem, červenou řepou, balkánským sýrem a sezamovými semínky. Červenou řepu jsem v poslední době vzala na milost a jednou za čas si jí dopřeju. V bistru byla skvěle nakombinovaná s hummusem a balkánem, takže jsem jí bez problémů zvládla. A samozřejmě následovalo kafčo a na stole byla k dispozici voda s rozmarýnem. Mňam!


Pak jsem se opět toulala vinohradskými ulicemi. Došla jsem i do Londýnské ulice, kde bývala porodnice, ve které se narodila moje sestra. Ve vedlejší ulici, v Belgické, sídlí cukrárna IF café. Ivetu Fabešovou nějakou dobu sleduju a tak jsem věděla, že někdy její výrobky musím ochutnat. A když už jsem byla v blízkosti její cukrárny, rozhodla jsem se jí vyzkoušet. Dala jsem si karamelovou tartaletku. To bylo taky nebe v hubě!! A abych se nepřepila kávy, dala jsem si mátový čaj, kterým jsem se pěkně zahřála.


Jelikož bylo před Vánocemi a chtěla jsem alespoň jedny adventní trhy navštívit (tehdy jsem ještě netušila, že náš výlet do Polska bude kvůli zdravotním problémům zrušen, takže to bude opravdu jediná návštěva), vyrazila jsem na Náměstí Míru. Upřímně? Myslím, že byly stokrát lepší, než ty vychvalované na Staroměstském či Václavském náměstí. Menší počet lidí - hlavně cizinců. Taková "domácí" atmosféra. Stánek My cooking diary. Ale nejen to mě k Náměstí Míru táhlo. Sv. Ludmila a blízkost Vinohradského divadla, to jsem nemohla vynechat! A ještě jedna upřímnost, dala jsem si svařák! A vůbec nebyl špatný!





Blížící se svátky ale daly také směr mého dne pro sebe. Potřebovala jsem sehnat ještě nějaké dárky a tak jsem vyrazila po obchodech a trvalo to, na můj vkus, příliš dlouho. Nerada nakupuji. Pokud mohu, volím internetové objednávky. Ale sypaný čaj či oříšky na vánoční tabuli, raději kupuji osobně. Abych se z toho vzpamatovala, poslední zastávka byla na Kulaťáku. Ve Starbucksu, kde jsem si vyzvedla bonus za 10 hvězdiček v podobě Toffee nut latté. Když jsem čekala na autobus do Horoměřic, byla jsem svědkem světelné show, kterou pořádali studenti vysokých škol, kterých je kolem Vítězného náměstí víc, než dost.


V Horoměřicích jsem si ještě udělala zastávku v místním květinářství, kde jsem koupila kytičku, Vánoční hvězdu. Uťapaná jsem se dokodrcala domu a ano, tatínek to opět zabalil a odjel k babičce. Takže hlídání dětí opět přenechal jiným... :)

Komentáře