Den pro sebe v lednu začínal trochu netradičně. Měla jsem nejdřív nějaké vyřizování v Dejvicích. Sraz s makléřkou, banka,... Prodej bytu prostě není sranda. Ale díky tomu, že jsem se ještě v našem bytě stavovala, mohla jsem se tak rozloučit s velmi zajímavým člověkem. Naším sousedem je totiž pan Živný, restaurátor. Jelikož jsem si zapomněla klíče a byla jsem na místě dřív, než makléřka, vzal mě k sobě do ateliéru a mohli jsme si povídat. O tom, jak dělal restaurátorské práce v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Či jak si chodíval povídat k A. Lustigovi na Nový Svět, do jeho roubenky. Pak tedy nadešel čas na nějaké ty povinnosti a jelikož jsem vyběhla z domova bez snídaně, zastavila jsem se v mém oblíbeném Starbucksu na Kulaťáku. Jedna káva a wrap a mohlo se jít do světa. Přiznám se, že jsem měla v původním plánu něco jiného. Ale povinnosti se trochu protáhly a tak už se mi do centra Prahy nechtělo. Nakonec jsem si udělala takové kolečko po "mých" místech. Další kapitola mého života se uzavírá a tak jsem se chtěla "rozloučit".
Začala jsem tedy na nám. Svobody, kde stojí základní škola, do které jsem chodila. Na náměstí je mj. také Skleněný dům či pomník letcům z druhé světové války.
Dále jsem pokračovala ulicí, ve které jsem jako malá bydlela, ulicí Uralská. Náš byt už dávno obývá někdo jiný, smutné. Na Puškinově náměstí, námi zvaném "Ural", je také spousta novinek. Přibylo nových hřišť a busta samotného Puškina.
Dále mé kroky vedly ulicí Českomalínská, až na Krupkovo náměstí. Tam jsem pro změnu chodila na střední.
Z Krupkáče je to, co by kamenem dohodil, do Stromovky. A tak další kroky byly víc, než jasné. Stromovka je moje dětství. Procházky, hřiště, trasa do ZOO,... to vše mi Stromovka symbolizuje. A také je to první místo, kde jsem se poprvé opila... :) Tak jen pár snímků...
Dále jsem šla přes Císařský ostrov až k vchodu do pražské ZOO. Dovnitř ZOO jsem ale nešla. Nasedla jsem na autobus a frčela zpátky směr Dejvice.
Původně jsem se chtěla ohřát něčím dobrým v Místě, ale jelikož bylo velmi plno, usadila jsem se naproti, v malé kavárničce Kavárium. Vaří zde také polévky. A jelikož celý den pěkně mrzlo, jedna květáková přišla víc, než vhod. Dále jsem si dala čokoládový dortík a latté.
Dále pak už jen do dejvického Sklizena na nákup a autobusem zase domu. Tohle totiž nebylo původní datum mého dne pro sebe. Kvůli jiným neodkladným záležitostem jsem byla donucena den přeložit na jiné datum. Bohužel, manžel šel večer na noční a tak jsem musela být brzo doma.
Začala jsem tedy na nám. Svobody, kde stojí základní škola, do které jsem chodila. Na náměstí je mj. také Skleněný dům či pomník letcům z druhé světové války.
Dále jsem pokračovala ulicí, ve které jsem jako malá bydlela, ulicí Uralská. Náš byt už dávno obývá někdo jiný, smutné. Na Puškinově náměstí, námi zvaném "Ural", je také spousta novinek. Přibylo nových hřišť a busta samotného Puškina.
Dále mé kroky vedly ulicí Českomalínská, až na Krupkovo náměstí. Tam jsem pro změnu chodila na střední.
Z Krupkáče je to, co by kamenem dohodil, do Stromovky. A tak další kroky byly víc, než jasné. Stromovka je moje dětství. Procházky, hřiště, trasa do ZOO,... to vše mi Stromovka symbolizuje. A také je to první místo, kde jsem se poprvé opila... :) Tak jen pár snímků...
Dále jsem šla přes Císařský ostrov až k vchodu do pražské ZOO. Dovnitř ZOO jsem ale nešla. Nasedla jsem na autobus a frčela zpátky směr Dejvice.
Původně jsem se chtěla ohřát něčím dobrým v Místě, ale jelikož bylo velmi plno, usadila jsem se naproti, v malé kavárničce Kavárium. Vaří zde také polévky. A jelikož celý den pěkně mrzlo, jedna květáková přišla víc, než vhod. Dále jsem si dala čokoládový dortík a latté.
Dále pak už jen do dejvického Sklizena na nákup a autobusem zase domu. Tohle totiž nebylo původní datum mého dne pro sebe. Kvůli jiným neodkladným záležitostem jsem byla donucena den přeložit na jiné datum. Bohužel, manžel šel večer na noční a tak jsem musela být brzo doma.
Komentáře
Okomentovat