Když spisovatel S. Larsson zemřel, všichni si mysleli, že po třech knížkách jeho Milénium končí. Omyl. David Lagercrantz se pustil do čtvrtého dílu. Někde jsem četla, že už bylo zčásti napsáno, jinde zase, že postupoval jen dle poznámek. Nevím, kde je pravda, vcelku je to i jedno. Jestliže jsem si u předchozích tří dílů stěžovala, že se v knížkách nachází super nudné pasáže, nevěděla jsem, co mě čeká u tohoto počinu. Larsson měl v každé knížce podobně nudné pasáže. Velmi do detailu popisoval vztahy jednotlivých postav, jejich osudy a příběhy. Ale vždycky to mělo tak +/- 30 stránek a bylo to dobrý. Příběh se zase rozeběhl a nebyl problém. Knížka Dívka v pavoučí síti těchto nudných stránek má hned asi 150. Bohužel, je to hned těch prvních 150. Jedná se o velmi důkladné vysvětlování IT oborů, oboru matematiky, fyziky apod. A dokonce i do zdravotnictví - konkrétně problémy autistů. Prostě oborů, ve kterých se nevyznám, nejdou mi a když je toho hned 150 stránek, dá to zabrat. Knížku jsem měla půjčenou od kamarádky Zuzky. Říkala jsem si, že je tenčí, než předchozí díly, takže ji zvládnu rychle. Ale díky prvním nezáživným 150 stránkám mi to trvalo velmi dlouho. Těch 150 stránek jsem četla měsíc! Nenutilo mě to, vzít si knížku a číst. Hledala jsem všechny možné důvody, proč nečíst. Ale bylo mi trapně, když jsem se Zuzkou vyrazila na kafčo a musela jsem se jí omluvit, že knížku ještě dočtenou nemám. Zařekla jsem se, sedla si k ní a "jela". Po týdnu bylo přečteno. Mezi stranou 150-160 se odehraje první vražda. Vražda profesora - ano, obor IT, matematika,... - a tím dostane knížka konečně (!) nějaké tempo a spád. Opět se setkáváme s Lisbeth, Mikaelem, komisaři Bublanskim a Modigovou, H. Palmgrenem a dalšími. Tentokrát partě zloduchů vévodí Kamila, Lisbethino dvojče. Knížka končí tak nějak otevřeně. Nevím, jestli je to proto, že Larsson zamýšlel 10 dílů Milénia, či že D. Lagercrantz napíše další pokračování. Zlo totiž nebylo 100% potrestáno.
Komentáře
Okomentovat