Tři

Je to stále dokola opakované, ale pravdivé. Čas letí jako splašený. Naše nedonošená dvojčata oslavila v září svoje třetí narozeniny. Kam se ten čas poděl? Kde jsou ty miminka, která jsme klokánkovali? První rok s nimi byl náročný, protože jsme hodně času trávili po doktorech. Ale mělo to svůj smysl a je na dvojčatech vidět, že v našem případě se jednalo o dobrou práci doktorů a hlavně obrovské štěstí. Ten druhý rok s nimi byl přeci jen stále náročný, ale přeci jen jednodušší. Už spoustu věcí zvládaly holky samy, ale narodil se náš třetí a tak zase bylo hodně práce. Ten třetí, to už ani není možné, jak to s takto velkými dětmi letí... Do Centra komplexní péče jsme šli pouze k MUDr. Smolíkové (na rehabilitaci) a to jen dvakrát. A na tříletou kontrolu k MUDr. Markové (po roce jednou). K běžné pediatřičce pouze na očkování. Anička na kontroly s hemangiomem. Objevili jsme skvělou zubařku, tak chodíme se všemi třemi na prohlídky zoubků. Je hodná, netlačí a nespěchá na ně. Takže je to všechno bez pláče a zbytečných projevů negativních emocí. Už to není docházení po doktorech co čtrnáct dní, jako když se dvojčata narodila.
Každá je svá. Každá je šikovná na něco jiného. Hodně se už povahově liší. Obě jsou paličaté, ale každá jiným způsobem. Anička je hodně šikovná, Anetka je parádivka. Baští, na co přijdou. Nikdy nikdo nepřišel na to, proč musely na svět tak brzo. Takže stále větší váhu dávám názoru MUDr. Pařízka, který říkal, že si myslí, že to bylo tou pupeční šňůrou kolem krku. Anetka ji měla omotanou hned 3x.
Anička se narodila s váhou 1.525g, ve třech letech váží 15,9kg. Za chviličku už bude potřebovat zase větší autosedačku. Hrůza... Anetka měla téměř muší váhu. 880g. A dneska? 14,7kg. No, myslím, že není potřeba říkat, že už to na nich nikdo nepozná.
Většina nedonošených dětí v našem okolí nastoupila do mateřských školek. My nechaly holky ještě tento rok doma. Důvodů je hned několik. 1. jsem doma s nejmenším. Neuvěříte, jak jsou na sebe vázaní. Občas mám pocit, že mám trojčata. Domča, ačkoliv dokáže být sám (například když jsou dvojčata na víkend u babičky), druhý den bez nich už se začíná nudit a shání je. A spousta školek i kouká na to, jestli matky chodí do práce nebo jsou doma s mladšími sourozenci. 2. nemáme trvalý pobyt v místě bydliště. To se školkám taky moc nelíbí... 3. Viděli jste, kolik se platí za školku + stravné? No, dokud budu na rodičovské, nevyplatí se to...
Většina nedonošených dětí v našem okolí je dost často nemocná. Nevím, jestli to přisuzovat nedonošenosti. Ale každou chvíli slyším od někoho, jak berou antibiotika a jak se potýkají s různými nemocemi. Musím to zaklepat, kromě 6. nemoci jsme neměli nic. Sem tam kašel, rýmu. Domču trápí zuby teplotami. Ale to je vše! Doufám, že tu mojí imunitu trošku podědili. Mě ji totiž před několika lety museli uměle narušovat, abych vůbec přišla do jiného stavu s dvojčaty.
Tak hurá do dalšího roku!

Komentáře

  1. Hrozně to utíká, až to není snad ani možné. Ale hlavní je, že jsme to dali a na Apo můžeme v dobrém vzpomínat. Myslím, že to jací tam jsou Doktoři s velkým D, je téměř až zbytečné zmiňovat. Naše děti (nedonošené nebo donošené s hvězdičkou - nevím, jak ty měsíce jinak nazvat :-) )jsou toho důkazem! :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat