Čtenářské okénko - S. Larsson a Dívka, která si hrála s ohněm

Druhá knížka z trilogie Milénium. První knihu jsem přečetla jako nic, i když úvodní pasáž byla dosti nudná. V druhém dílu jsem podobně nudnou pasáž nenašla. Četla jsem ji opravdu tzv. jedním dechem. I když se vyskytl problém se čtečkou. Nj, knihu jsem tentokrát měla ve čtečce v telefonu. Pak jsem nějak promazávala telefon a všechny knihy se mi smazaly. Ani nemusím říkat, jak jsem byla naštvaná. Trn z paty mi vytrhla kamarádka, když mi dvojku a trojku půjčila v klasické, papírové, podobě. Hurá! Ať žije šustění stránek. Na první díl, tedy Muži, kteří nenávidí ženy, dvojka vůbec nenavazuje. Jsou jen stejné základní postavy a začíná se rozjíždět zcela nový příběh. Tentokrát je víc zaměřen na postavu Lisbeth Salanderové a její dětství. Problémy se na Lisbeth jen lepí. Je obviněna z vražd. A nejvíc se jí snaží pomoci právě Mikael Blomkvist. Postav je tam opravdu hodně a tak se musí člověk moc soustředit. To je asi jediné, co bych řekla, jako mínus.
Jak jedničku, tak i dvojku, jsme si s mužem dopřáli i ve filmové podobě. Musím se přiznat, že na knížky ani jeden z filmů neměl. Pořád jsem říkala: "takhle to nebylo..." "tady to bylo jinak...". Hrozně mě to rozčilovalo.
Teď čtu třetí díl trilogie a na film se asi taky podívám. Ale je mi jasný, že knížka opět vyhraje!
I dvojku vřele doporučuji!