Poslední z trip reportů. Tedy prozatím. Doufám... :)
prosinec 2015
Vloni jsme s Jirkou plánovali adventní trhy v Norimberku. Jako na potvoru holky onemocněly a tak se nikam nejelo. Letos jsme si naplánovali podobnou akcičku. Jelikož se ale můžeme spoléhat jen na víkendové hlídání, změnili jsme místo a zvolili jsme Regensburg neboli Řezno. V očekávání menšího davu lidí. Hlídání jsme domluvili každému zvlášť. Respektive dvojčata do Tuchlovic a nejmenšího naší mámě. U Domči půjde jenom o sobotní hlídání. U holek to bylo domluvené už od pátku do neděle. V pátek jsme je tam tedy odpoledne vezli. Bohužel, před naším odjezdem domu jsme u Anetky naměřili horečku. Takže jsme ještě jela rychle do lékárny pro medicínku. Nechali jsme jim tam holky a vyrazili jen s Domčou domu s tím, že si ráno zavoláme, jak je Anetce. A podle toho pojedeme nebo ne.
12. prosince
O budíček se nám postaral Domča kolem 7 hodiny. Tedy jako vždycky. Dostal Sunar, my jsme se nasnídali. Předali jsme ho našim a před 10 hodinou jsme vyrazili. Z Horoměřic po R7, ke sjezdu na D5. Tam se Jirka zapomněl a přejel sjezd. Takže jsme museli o jeden dál a vracet se... Nicméně dál už se jelo podle plánu. U Rokycan jsme si udělali první pauzu. Na benzínové pumě. Koupili jsme si kávu, naladili navigaci a opět vyrazili na cestu. Za deště jsme dorazili až k hraničnímu přechodu Rozvadov. Čekali jsme, že tu budou nějaké hlídky, díky uprchlické krizi. Ale asi i kvůli počasí se nic nekonalo a my jsme vesele pokračovali dál. Počasí během jízdy opravdu nebylo podle našich představ. Hnusně a pršelo.
Ale pár kilometrů od Regensburgu se to jako zázrakem změnilo. Ne, že by bylo modré azuro, ale nepršelo a to nám pro štěstí stačilo. Teplota byla kolem 10°C.
Sjezd k městu a i jeho průjezd jsme zvládli skvěle. Respektive Jirka, protože řídil on. Parkoviště jsme měli vyhlídnuté v nákupním centru Donau-Einkaufszentrum. Bylo trošku přeplněné, dopravu korigovalo několik místních příslušníků. Ale jedno místečko se pro nás našlo, tak jsme byli rádi. Parkuje se tu zdarma.
V bankomatu jsme vybrali peníze a šli na zastávku autobusu. Na zastávce jsme si v automatu koupili celodenní jízdenku pro 2. Pak jsme se museli zorientovat, abychom jeli správným směrem. Busem 28 jsme dojeli k vlakovému nádraží.
To nebyl náš záměr, my chtěli na Dachauplatz. Ale řidič nám poradil, kudy se máme vydat. Prý dvě minuty daným směrem a budeme u Domu.
Jak poradil, tak se stalo. Prošli jsme park, pár uliček a už jsme byli u Domu. Krásný, opravdu.
Další naše kroky vedly na Neupfarrplatz, kde se konají adventní trhy. Prošli jsme si je a navodily mě na tu krásnou vánoční atmosféru. Ze zdejších stánků se vinula krásná vůně. Nejprve jsme si dali svařák, který jsme dostali v krásném hrnečku. Za něj jsme zaplatili kauci. Mohli jsme si ho nechat nebo jej vrátit a dostali bychom penízky zpět. My jsme si jej nechali. Už jen na památku. Společně jsme si dali 1/2m bratwurst s hořčicí a kyselými okurkami v dlouhém rohlíku.
Pak jsme se vydali směr Steinerne Brücke neboli ke Kamennému mostu. Bohužel byla jeho značná část v rekonstrukci.
Na jeho konci byl, v místě zvaném St. Katharinenspital - u zdejší hospody a pivovaru, další adventní trh. Ten byl spíš zaměřený na řemeslnou výrobu. Prodávaly se tu například kůže z lišek nebo z hovězího dobytka. Ale také se tu prodávalo jídlo a pití. My jsme se jen prošli a došli jsme na další břeh tohoto ostrova. Tam byly zajímavé veřejné WC ze staré lokomotivy.
Vycházkovým tempem a trošku jinou trasou jsme se vrátili na Neupfarrplatz. Já si tam dala další svařák. Jirka už nemohl, protože řídil i cestou zpátky.
Nakonec jsme sešli k Dachauplatz. Našli jsme správnou zastávku autobusu č. 3 a nechali se dovézt zpět k nákupnímu centru. Chtěli jsme si zde dát kávu, ale všude mraky lidí, což nás dost otrávilo. Nakonec jsme si v pekárně koupili chleba a šli k autu. Na cestu domu jsme se vydávali kolem 16 hodiny. Německem jsme profrčeli bez větších potíží. Ani nepršelo. Na benzínové pumpě před Plzní jsme si zašli na jídlo. Jirka si dal zelňačku, rozinkový šnek a kávu. Já sýrový trojhránek, rozinkového šneka a latté. Z pumpy jsme volali domu. Jelikož už bylo po 18 hodině, Domča už spal. Holkám v Tuchlovicích se vedlo dobře. Anetka sice celý den proležela, ale teplota ustupovala. Takže jsme je u babičky nechali až do neděle.
Po občerstvení jsme se vydali na poslední úsek cesty. Přijeli jsme po půl osmé.
Poslední report, snad se i před svátky hodící a inspirující na výlet. Já teď budu tajně doufat, že i letos se nám podaří na nějaký výlet vyrazit.
prosinec 2015
Vloni jsme s Jirkou plánovali adventní trhy v Norimberku. Jako na potvoru holky onemocněly a tak se nikam nejelo. Letos jsme si naplánovali podobnou akcičku. Jelikož se ale můžeme spoléhat jen na víkendové hlídání, změnili jsme místo a zvolili jsme Regensburg neboli Řezno. V očekávání menšího davu lidí. Hlídání jsme domluvili každému zvlášť. Respektive dvojčata do Tuchlovic a nejmenšího naší mámě. U Domči půjde jenom o sobotní hlídání. U holek to bylo domluvené už od pátku do neděle. V pátek jsme je tam tedy odpoledne vezli. Bohužel, před naším odjezdem domu jsme u Anetky naměřili horečku. Takže jsme ještě jela rychle do lékárny pro medicínku. Nechali jsme jim tam holky a vyrazili jen s Domčou domu s tím, že si ráno zavoláme, jak je Anetce. A podle toho pojedeme nebo ne.
12. prosince
O budíček se nám postaral Domča kolem 7 hodiny. Tedy jako vždycky. Dostal Sunar, my jsme se nasnídali. Předali jsme ho našim a před 10 hodinou jsme vyrazili. Z Horoměřic po R7, ke sjezdu na D5. Tam se Jirka zapomněl a přejel sjezd. Takže jsme museli o jeden dál a vracet se... Nicméně dál už se jelo podle plánu. U Rokycan jsme si udělali první pauzu. Na benzínové pumě. Koupili jsme si kávu, naladili navigaci a opět vyrazili na cestu. Za deště jsme dorazili až k hraničnímu přechodu Rozvadov. Čekali jsme, že tu budou nějaké hlídky, díky uprchlické krizi. Ale asi i kvůli počasí se nic nekonalo a my jsme vesele pokračovali dál. Počasí během jízdy opravdu nebylo podle našich představ. Hnusně a pršelo.
Ale pár kilometrů od Regensburgu se to jako zázrakem změnilo. Ne, že by bylo modré azuro, ale nepršelo a to nám pro štěstí stačilo. Teplota byla kolem 10°C.
Sjezd k městu a i jeho průjezd jsme zvládli skvěle. Respektive Jirka, protože řídil on. Parkoviště jsme měli vyhlídnuté v nákupním centru Donau-Einkaufszentrum. Bylo trošku přeplněné, dopravu korigovalo několik místních příslušníků. Ale jedno místečko se pro nás našlo, tak jsme byli rádi. Parkuje se tu zdarma.
V bankomatu jsme vybrali peníze a šli na zastávku autobusu. Na zastávce jsme si v automatu koupili celodenní jízdenku pro 2. Pak jsme se museli zorientovat, abychom jeli správným směrem. Busem 28 jsme dojeli k vlakovému nádraží.
To nebyl náš záměr, my chtěli na Dachauplatz. Ale řidič nám poradil, kudy se máme vydat. Prý dvě minuty daným směrem a budeme u Domu.
Jak poradil, tak se stalo. Prošli jsme park, pár uliček a už jsme byli u Domu. Krásný, opravdu.
Další naše kroky vedly na Neupfarrplatz, kde se konají adventní trhy. Prošli jsme si je a navodily mě na tu krásnou vánoční atmosféru. Ze zdejších stánků se vinula krásná vůně. Nejprve jsme si dali svařák, který jsme dostali v krásném hrnečku. Za něj jsme zaplatili kauci. Mohli jsme si ho nechat nebo jej vrátit a dostali bychom penízky zpět. My jsme si jej nechali. Už jen na památku. Společně jsme si dali 1/2m bratwurst s hořčicí a kyselými okurkami v dlouhém rohlíku.
Pak jsme se vydali směr Steinerne Brücke neboli ke Kamennému mostu. Bohužel byla jeho značná část v rekonstrukci.
Na jeho konci byl, v místě zvaném St. Katharinenspital - u zdejší hospody a pivovaru, další adventní trh. Ten byl spíš zaměřený na řemeslnou výrobu. Prodávaly se tu například kůže z lišek nebo z hovězího dobytka. Ale také se tu prodávalo jídlo a pití. My jsme se jen prošli a došli jsme na další břeh tohoto ostrova. Tam byly zajímavé veřejné WC ze staré lokomotivy.
Vycházkovým tempem a trošku jinou trasou jsme se vrátili na Neupfarrplatz. Já si tam dala další svařák. Jirka už nemohl, protože řídil i cestou zpátky.
Nakonec jsme sešli k Dachauplatz. Našli jsme správnou zastávku autobusu č. 3 a nechali se dovézt zpět k nákupnímu centru. Chtěli jsme si zde dát kávu, ale všude mraky lidí, což nás dost otrávilo. Nakonec jsme si v pekárně koupili chleba a šli k autu. Na cestu domu jsme se vydávali kolem 16 hodiny. Německem jsme profrčeli bez větších potíží. Ani nepršelo. Na benzínové pumpě před Plzní jsme si zašli na jídlo. Jirka si dal zelňačku, rozinkový šnek a kávu. Já sýrový trojhránek, rozinkového šneka a latté. Z pumpy jsme volali domu. Jelikož už bylo po 18 hodině, Domča už spal. Holkám v Tuchlovicích se vedlo dobře. Anetka sice celý den proležela, ale teplota ustupovala. Takže jsme je u babičky nechali až do neděle.
Po občerstvení jsme se vydali na poslední úsek cesty. Přijeli jsme po půl osmé.
Poslední report, snad se i před svátky hodící a inspirující na výlet. Já teď budu tajně doufat, že i letos se nám podaří na nějaký výlet vyrazit.
Komentáře
Okomentovat