V našem okolí jsou hned dvě možná medvědária, která se dají navštívit. To první je u zámku na Kladně, druhé v Berouně. To to první jsme se pokusili navštívit už v dubnu. Dětem jsme slíbili, že se podívají na medvědy. Ale bohužel, ani jeden ve výběhu nebyl. Naštěstí máme Kladno při cestě za babičkou, takže jsme je utěšili celkem snadno.
V květnu jsme se proto rozhodli, že zkusíme druhou variantu. U medvědů v Berouně jsme už kdysi s manželem byli. Tehdy ještě za svobodna. Manžel tedy našel vhodnou trasu a místo, kde nejlépe zaparkovat. Já měla na starosti otázku svačiny. Po pražském okruhu a následně dálnici D5 jsme byli v Berouně za chviličku. Zaparkovali jsme opravdu blízko a tak jsme nemuseli s kočárkem daleko a do kopce (jako tehdy).
Když jsme přišli k výběhu, byl bohužel prázdný. Naštěstí je na dohled dětské hřiště a stánek s občerstvením. Holky chtěly na klouzačku, tak jsme jim jejich přání splnili. Po očku jsme ale sledovali, jestli se některý z medvědů neukáže. A měli jsme štěstí. Kuba vylezl. Matěj ani jednou. Bohužel, třetí z medvědů, kteří byli i součástí Večerníčků pana Chaloupky, již nežije.
U Kuby byla i jeho ošetřovatelka, která když viděla, že se ho snažíme s dětmi pozorovat, šla před nás s kouskem chleba a Kuba jí následoval. Měli jsme ho tedy jako na dlani. Když jsme se dostatečně pokochali, dali jsme si ve stánku kafe, dětem jsme dali svačinu. Pak se šli i s Domčou párkrát zhoupnout na houpačce a povozit na kolotoči.
Následovala už jen cesta domu.
V květnu jsme se proto rozhodli, že zkusíme druhou variantu. U medvědů v Berouně jsme už kdysi s manželem byli. Tehdy ještě za svobodna. Manžel tedy našel vhodnou trasu a místo, kde nejlépe zaparkovat. Já měla na starosti otázku svačiny. Po pražském okruhu a následně dálnici D5 jsme byli v Berouně za chviličku. Zaparkovali jsme opravdu blízko a tak jsme nemuseli s kočárkem daleko a do kopce (jako tehdy).
Když jsme přišli k výběhu, byl bohužel prázdný. Naštěstí je na dohled dětské hřiště a stánek s občerstvením. Holky chtěly na klouzačku, tak jsme jim jejich přání splnili. Po očku jsme ale sledovali, jestli se některý z medvědů neukáže. A měli jsme štěstí. Kuba vylezl. Matěj ani jednou. Bohužel, třetí z medvědů, kteří byli i součástí Večerníčků pana Chaloupky, již nežije.
U Kuby byla i jeho ošetřovatelka, která když viděla, že se ho snažíme s dětmi pozorovat, šla před nás s kouskem chleba a Kuba jí následoval. Měli jsme ho tedy jako na dlani. Když jsme se dostatečně pokochali, dali jsme si ve stánku kafe, dětem jsme dali svačinu. Pak se šli i s Domčou párkrát zhoupnout na houpačce a povozit na kolotoči.
Následovala už jen cesta domu.
Taky budeme muset nejake vylety naplanovat. A koukala jsem, ze v Praze nekde v Holesovicich, by mela byt krokodyli farma nebo tak neco ;-)
OdpovědětVymazat