Na Velikonoce bylo mimořádně otevřeno v Lánské oboře. Jelikož jsme tam už byli a věděli jsme, jak to tam funguje, vyrazili jsme. Počasí krásné, jela s námi i tchýně. Tchán hlídal uzené v udírně... :)
Dojeli jsme na parking na konci obce Lány. Domča jel samozřejmě v kočárku. Dvojčatům jsme jejich golfy vzali taky, protože by to pro ně mohlo být dlouhé. Otevřeno bylo jen pár hodin a tak jsme si řekli, že je cestou tam povezeme, abychom se nezdržovali. Přišli jsme tam, otevřeno bylo. A jelikož to bylo výjimečně, tak jsme ani neplatili vstupné. Divoké prase přes ten půl rok pěkně narostlo. Naše holky mu říkají Pepa, ale jmenuje se Berta. Jeleni, daňci a další vysoká zvěř byla schována ve stínu dalekých stromů. Původně jsme si mysleli, že nebudeme mít štěstí. Ale nakonec se jedna srnka slitovala a přišla se na nás podívat k plotu. Z loňska jsme byli připraveni a přinesli jsme jim tvrdé pečivo. Ten pán, který to hlídal nám tak dovolil je nakrmit. Anetka se divočáka bála a nakrmila jen srnku. Ale Anička se nebála a zvládla obojí. Domča cestu tam a skoro celý pobyt v oboře prospal. Probudil se, až když jsme se chystali jít pryč. Po nás už odcházel i pán, který to tam měl na starosti. Což ale bylo dřív, než bylo uváděno na FB stránkách obory. A to skoro o hodinu! Ale nám to bylo jedno, protože jsme to zvládli. Cestou jsme však několik zájemců potkali, měli však smůlu. Naše holky, mršky, opět nasedly do kočárku a chtěly se vézt. Takže většinu cesty zpátky se vezly taky. Jen chviličku šly po svých a to se Anče podařilo upadnout a narazila se o pár kamínků na cestě. Tak to bylo s velkým zvukovým efektem.
Trvale otevřená obora je od května (najdete na webových stránkách či Facebooku). Určitě zajděte. Stojí to za to!
Dojeli jsme na parking na konci obce Lány. Domča jel samozřejmě v kočárku. Dvojčatům jsme jejich golfy vzali taky, protože by to pro ně mohlo být dlouhé. Otevřeno bylo jen pár hodin a tak jsme si řekli, že je cestou tam povezeme, abychom se nezdržovali. Přišli jsme tam, otevřeno bylo. A jelikož to bylo výjimečně, tak jsme ani neplatili vstupné. Divoké prase přes ten půl rok pěkně narostlo. Naše holky mu říkají Pepa, ale jmenuje se Berta. Jeleni, daňci a další vysoká zvěř byla schována ve stínu dalekých stromů. Původně jsme si mysleli, že nebudeme mít štěstí. Ale nakonec se jedna srnka slitovala a přišla se na nás podívat k plotu. Z loňska jsme byli připraveni a přinesli jsme jim tvrdé pečivo. Ten pán, který to hlídal nám tak dovolil je nakrmit. Anetka se divočáka bála a nakrmila jen srnku. Ale Anička se nebála a zvládla obojí. Domča cestu tam a skoro celý pobyt v oboře prospal. Probudil se, až když jsme se chystali jít pryč. Po nás už odcházel i pán, který to tam měl na starosti. Což ale bylo dřív, než bylo uváděno na FB stránkách obory. A to skoro o hodinu! Ale nám to bylo jedno, protože jsme to zvládli. Cestou jsme však několik zájemců potkali, měli však smůlu. Naše holky, mršky, opět nasedly do kočárku a chtěly se vézt. Takže většinu cesty zpátky se vezly taky. Jen chviličku šly po svých a to se Anče podařilo upadnout a narazila se o pár kamínků na cestě. Tak to bylo s velkým zvukovým efektem.
Trvale otevřená obora je od května (najdete na webových stránkách či Facebooku). Určitě zajděte. Stojí to za to!
Komentáře
Okomentovat