Ještě pár dní a mému malému drobečkovi bude rok. Je to neuvěřitelné. Mám pocit, že je to včera, co se narodil. Ale ono už to bude rok. Strašně to utíká. Vůbec mám pocit, že co jsou děti, všechno strašně utíká.
Je úžasné pozorovat rozdíly mezi holkou a klukem. Nebo rozdíly mezi donošeným a nedonošeným dítětem. Když se Dominik narodil, měla jsem strach, že mi rychle vyroste. A obava se docela naplnila. Jak byla dvojčata nedonošená, dlouho byla jako malá miminka. On se už na konci druhého měsíce otáčel, pásl koníky. Pak si sedl, stoupl. Teď pochoduje kolem nábytku a je jen otázka času, kdy se rozejde do prostoru. Úžasně reaguje, už se i začíná pěkně vztekat. Ráno, když vidí snídat dvojčata, křičí na nás z postýlky mňam. Dožaduje se přídavku pro sebe. Jeho první slovíčko bylo pes. A pak táta... Máma prostě neřeklo ani jedno, jako první slovo.
Když jsme si Dominika přinesli z porodnice, přišla na řadu otázka zžití se s holkama. Anička, v rámci své zvědavosti, to zvládala snadněji. Ráda mi asistovala při přebalování, sledovala nás při krmení. Anetka je mazlivka a tak to nesla hůř. Pak nastalo takové lepší období. V poslední době, hlavně díky tomu, jak Domča roste a začíná se dožadovat své vlastní pozornosti, to začíná být zase napínavější. Ale věřím, že se to zase upraví. Anetka se o Domču ráda stará. Anička na to musí mít náladu, což ostatně i na mazlení. Ale když už má tu správnou náladu, je úžasná. Dneska se ho pokoušela i krmit.
Začínají si spolu hrát. Hrajou si na honěnou, holky kvůli Domčovi lezou po čtyřech, ale i tak je to pěkný rachot.
Jako holky, i Domča sní všechno, co mu dáme. Zatím se neobjevila žádná alergie. Holky se sice začínají šťourat v jídle, ve smyslu, že zrovna na tohle není chuť, ale když chtějí, jedí všechno. Domča zatím zbaští všechno a vypadá, že bude velmi dobrý jedlík. Sní víc, než holky v jeho věku.
Příští týden s ním mám namířeno na roční kontrolu. Tak jsem zvědavá, jaké bude mít míry. Během prvního roku jsme chodili k doktorce v rámci pravidelných kontrol a párkrát kvůli převážení. Měl šestou nemoc. Zatím žádné zuby nemá, ale myslím, že už ho trápí. Dásničku má pěkně nateklou. Každopádně kvůli absenci zubů mu musím hlavní jídlo stále mixovat. A taky ho v poslední době trápí kašel. Tak snad už bude brzo vyléčený.
Jsem zvědavá a moc se těším na další rok s tolika dětmi.
Je úžasné pozorovat rozdíly mezi holkou a klukem. Nebo rozdíly mezi donošeným a nedonošeným dítětem. Když se Dominik narodil, měla jsem strach, že mi rychle vyroste. A obava se docela naplnila. Jak byla dvojčata nedonošená, dlouho byla jako malá miminka. On se už na konci druhého měsíce otáčel, pásl koníky. Pak si sedl, stoupl. Teď pochoduje kolem nábytku a je jen otázka času, kdy se rozejde do prostoru. Úžasně reaguje, už se i začíná pěkně vztekat. Ráno, když vidí snídat dvojčata, křičí na nás z postýlky mňam. Dožaduje se přídavku pro sebe. Jeho první slovíčko bylo pes. A pak táta... Máma prostě neřeklo ani jedno, jako první slovo.
Když jsme si Dominika přinesli z porodnice, přišla na řadu otázka zžití se s holkama. Anička, v rámci své zvědavosti, to zvládala snadněji. Ráda mi asistovala při přebalování, sledovala nás při krmení. Anetka je mazlivka a tak to nesla hůř. Pak nastalo takové lepší období. V poslední době, hlavně díky tomu, jak Domča roste a začíná se dožadovat své vlastní pozornosti, to začíná být zase napínavější. Ale věřím, že se to zase upraví. Anetka se o Domču ráda stará. Anička na to musí mít náladu, což ostatně i na mazlení. Ale když už má tu správnou náladu, je úžasná. Dneska se ho pokoušela i krmit.
Začínají si spolu hrát. Hrajou si na honěnou, holky kvůli Domčovi lezou po čtyřech, ale i tak je to pěkný rachot.
Jako holky, i Domča sní všechno, co mu dáme. Zatím se neobjevila žádná alergie. Holky se sice začínají šťourat v jídle, ve smyslu, že zrovna na tohle není chuť, ale když chtějí, jedí všechno. Domča zatím zbaští všechno a vypadá, že bude velmi dobrý jedlík. Sní víc, než holky v jeho věku.
Příští týden s ním mám namířeno na roční kontrolu. Tak jsem zvědavá, jaké bude mít míry. Během prvního roku jsme chodili k doktorce v rámci pravidelných kontrol a párkrát kvůli převážení. Měl šestou nemoc. Zatím žádné zuby nemá, ale myslím, že už ho trápí. Dásničku má pěkně nateklou. Každopádně kvůli absenci zubů mu musím hlavní jídlo stále mixovat. A taky ho v poslední době trápí kašel. Tak snad už bude brzo vyléčený.
Jsem zvědavá a moc se těším na další rok s tolika dětmi.
No musí to být rachot, mne stačí ty dvě (kor když je poslední dny tahám z bobování do kopce a ony prostě nechtějí domu, i když už jsou lehce namrzlé :-) )
OdpovědětVymazatMy marodíme (už všichni 3), takže sníh bohužel neužijeme... :(
OdpovědětVymazatMy dneska neco přes hodinu bobovali a ja ted necitim nohy a zada - porad do kopce, z kopce :-))))
OdpovědětVymazat