Předsevzetí a přání

Dáváte si do nového roku předsevzetí?
Já ne. Popravdě řečeno, moje vůle je všechno, jenom ne pevná. V tomto naprosto obdivuji svého muže, který ve svých 17 letech zhubl asi 40kg a o několik let později úplně přestal kouřit. Vlastně, když už jsem ho před 10 lety poznala, už nekouřil. Taky to prý bylo jako předsevzetí. Naprosto úžasné a mnou nepochopitelné. Já vlastně nemám ani tak předsevzetí, jako spíš jen přání alespoň část nabraných kil po dětech shodit. Nějaká kila jsem nabrala díky hormonální léčbě v Gennetu. S dvojčaty jsem přibrala asi 14kg, ale všechno jsem nechala v porodnici. Po skončení kojení dvojčat mi přiskočilo asi 5kg. S Dominikem jsem přibrala asi 15kg, ale v porodnici jsem nechala jenom 10kg. A opět po kojení mi nějaké to kilo naskočilo zase nahoru... Ale jak už jsem psala, moje vůle je všechno, jenom ne pevná. Nemám ráda a nevyhledávám jídla typu jitrnice, salámy, špek, smažené,... prostě taková ta klasika českých domácností. Já ujíždím na jiném hříchu, sladkém. No, budu se snažit ho omezit.
Spíš než předsevzetí mám svá "tajná" přání, do budoucna, která bych někdy chtěla uskutečnit. Strašně ráda bych se třeba naučila flamenco nebo nějaké orientální tance. Docela mi chybí nějaké to kulturní vyžití. Občas zajít do divadla nebo na nějakou výstavu. Jen v mém okolí neznám nikoho, koho bych na něco takového "utáhla". Další takové přání je třeba navštívit nějakou zajímavou restauraci. Nemyslím drahou, vyhlášenou. Ale třeba veganskou nebo něco podobného. Ráda bych se také dokopala k tomu, zapracovat na své angličtině a dávno zapomenuté španělštině (naposledy jsem ji viděla na střední). Vím, že má přání jsou naprosto v pohodě splnitelná. Díky dětem času moc není. A ani financí. Určitě si v budoucnu některá z oněch přání splním. Chce to jen čas. A jsem zase u toho oblíbeného: "Jednou bude lépe." Většinou, když mě chytne nějaká depka, uklidňují mě těmito slovy. Ano, bude lépe. Děti vyrostou a už mě nebudou potřebovat. A bude se mi po těchto letech stýskat. Ale teď to prostě vidím jinak.
A nesmím zapomenout ani na má cestovatelská přání. Ty bych rozdělila na splnitelná a nesplnitelná. Ta splnitelná například jsou: zámky na řece Loira. Normandii a především pláže vylodění, známé pod označením Omaha. Proč jsou dostupné? Není to daleko. Dá se to zvládnout například i autem. I s tak početnou rodinou. S manželem máme tajný sen projet Route 66. A pak jsou taková ta přání, která jsou hooodně sen a určitě se mi nikdy nesplní. Saint Maarten, proletět si Island Hopper, Bora Bora. Já jsem dokonce takový snílek, že jsem si naplánovala svojí cestu kolem světa. Dokonce jsem si dala tu práci a vypočítala si, na kolik by mě přišli jenom letenky. Pro dva, teda. No, blížilo se to zhruba dvěma mega... Nechce mi někdo dělat sponzora?
Jasně, takže se vrátíme zpátky na zem... Od roku 2016 očekávám klid. Pro všechny kolem mě hlavně zdraví. Protože ať už to zní jako několikrát omleté klišé, je to nejdůležitější věc na světě. Vím, že mě letos čeká koncert kapely Iron Maiden. Jenom doufám, že zůstane Bruce zdravý, vloni bojoval s rakovinou. Doufám, že si uděláme nějaký pěkný rodinný výlet. Dvojčata už budou naprosto všeho schopná a Domču zvládneme v kočárku taky v pohodě. Tak hurá pravou nohou vpřed, ty přestupný roku 2016!