Máme s Jirkou pocit, že jsme se definitivně zbláznili!
3. ledna 2012
Jirka se šťoural ve svých pojistkách a zjistil, že si může nějaké peníze vybrat. Částka je docela pěkná, tak proč bychom toho nevyužili. Dnes jdeme na návštěvu k dědovi s babičkou. Cestou nás něco napadlo. Že bychom si mohli udělat nakupovací výlet. Do New Yorku.
Šli jsme na návštěvu a tam jsme nad tím pořád přemýšleli. A když jsme se vrátili domů, začali jsme střádat plány a promýšleli jsme pro a proti. Jenže bez systémů a možnosti nakouknout na obsazenosti letů se dá přemýšlet těžko. Nejdřív jsem napsala kolegovi v práci, Jirkovi. Měl noční a naváděla jsem ho po telefonu, aby mi zjistil obsazenost Delty, tj. přímou linku do New Yorku. Ale bylo to docela náročné a tak jsme to vzdali. Oba jsme požili alkohol a nemohli jsme řídit. V 22 hodin jsme tak nasedli do autobusu 119 a jeli na letiště. Během cesty jsem si psala s bývalým kolegou Adámkem, který mi pomáhal najít alternativní cesty. Delta je totiž z Prahy překnihovaná. Poradil mi, že mám zkusit buď italskou Alitalii nebo polský LOT. Sám Adámek mi zjistil obsazenost na LOT a Lufthansu přes Mnichov. Obojí vypadá dobře.
Přijeli jsme do práce a nešel mi zalogovat Amadeus. Musela jsem tedy opět volat Adámkovi, řešili jsme to docela dlouho. Ale povedlo se. Lufthansa opět padla, protože Německo je drahé. Do Varšavy v sobotu ráno naše linka neletí. Nezbývá nám nic jiného, než přes Miláno. Všechno jsme vypočítali, Adámek mi poradil listování na Alitalii.
Cesta tedy vypadala takto: Praha - Miláno - New York (J. F. Kennedy) a zpět Newark - Varšava - Praha. Navíc jsem si pro jistotu vystavila zpáteční letenky z Milána.
Zase jsme se sbalili a šli na zastávku už nočního autobusu. Dojeli jsme na Šárku, přestoupili na tramvaj a ve 2 v noci jsme konečně dojeli domu.
4. ledna
S detaily cesty vytištěnými z Edity (rezervační systém letenek pro zaměstnance), jsme vyjeli opět na letiště. Tentokrát autem. Čekám zhruba půl hodiny, než se dostanu na řadu. Jelikož očekávám, že linka do Milána bude už z Prahy docela plná, jdu pro jistotu ke slečně Beránkové, která mi zařídí povolení na jump seat. Letenky nás vyšly na cca 10.500,-. Listování na linku ČSA máme, Alitalii a LOT zařizuju já.
Večer neseme klíče od bytu k našim, aby se nám postarali o kočičky. Elišku vezeme ke tchýni.
Taky mi večer přišly e-mailem odpovědi k listování. Alitalia mi napsala, že v ekonomické třídě není volno. Delta napsala ve své podstatě totéž.
5. ledna
Začínám propadat mírné depresi. Přes Miláno jsou linky plné a s jinými dopravci se ceny letenek šplhají přes 12 tisíc. Večer jdu na noční, tak uvidím, jaké varianty ještě vymyslet.
O noční službě se potkávám s kolegyní Karol a povídám si s ní o mém problému. Poradila mi, abychom zkusili Deltu přes Brusel. Brusel prý bývá prázdnější. Koukám do systému a zjišťuju, že má pravdu. Linka má zatím 30 volných míst. Přepočítávám ceny a volám Jirkovi, co na to řekne. Routing se mu líbí. Ráno jde na denní a přiveze mi peníze na doplatek.
Kolegyně Lucka mě už aktivně odbavila na linku do Milána, tak to přes jiného kolegu, Petra, rušíme. Abych mohla vrátit letenky. Taky píšu mojí šéfové Lucce, jestli by mě po páteční noční, tedy v sobotu ráno, mohla přijít vystřídat dříve, abychom všechno stihli.
Konečný routing tedy vypadá takto:
Praha - Brusel - New York (JFK) a Newark - Varšava - Praha
6. ledna
Pouštím Jirku na parking budovy, ve které pracuju. Přivezl mi penízky a pospíchá na službu. Musím počkat do 8, kdy se otvírá kancelář pro letenky zaměstnanců. Vracím letenky přes Miláno. Doplácím 800,-. Jedu domu.
Po vyspání se po noční si balím věci do kufru. Adámek nás odbavil na ranní linku do Bruselu a palubní vstupenky nechal Jirkovi.
Loučím se s kočičkami, beru si kabelku s doklady, Elišku a jedeme na druhou noční. Jirka si Elišku vyzvedává po 19 hodině a veze jí na hlídání. Doma si také balí nějaké své oblečení a jde brzo spát.
7. ledna
O noční se mi nepodařilo ani na chvíli zabrat. Převalovala jsem se a pořád myslela na tu cestu. Hlavně, aby nám všechno klaplo. Ve středu jdeme oba do práce, tak by to byl docela průšvih někde zůstat.
Uspořádala jsem si cestovní doklady v kabelce. Lucka mě přišla vystřídat už kolem 6 hodiny. Vyrazila jsem směr Terminál 2. Sraz s Jirkou jsme měli v odletové hale. Když jsem ale procházela okolo Parkingu A, viděla jsem ho projíždět. A tak jsem na něj počkala venku před parkingem.
Vzali jsme si každý svůj kufr a vyrazili jsme na check-in. Chtěli jsme si jen označit zavazadla visačkou pro příruční zavazadlo. Ale když jsem viděla tu megafrontu, vypozorovala jsem jen známého člověka za přepážkou a šla k němu přímo. Naštěstí mě také poznala a vše bylo v pořádku.
Bezpečnostní kontrola byla bez problémů a tak jsme se usadili u východu D6.
Linku OK 630, odlétající v 7:00, šéfuje bývalá kolegyně Lenka. Bere si ode mě papírové kupony a zběžně se ptá, kam jedeme. Pomocníka při nástupu jí dělá studentka. Na lince je asi 60 lidí, tak jde nástup docela rychle. Usazujeme se na sedadle 10A a C, prostřední B zůstává prázdná. Sedíme na nouzovém východu. Bohužel, čekáme na 16 tranzitních cestujících, takže máme asi půl hodiny zpoždění. Doufáme, že tak tranzit v Bruselu stihneme.
Na palubě Airbusu 319, imatrikulace OK-OER, nás vítají VK Šachlová a PP Kubínová a Halmazňová. V kokpitu sedí pánové Smutný a Trefil. Startujeme z dráhy 24. Za chviličku jsme nad mraky. Konečně taky vidíme sluníčko. Ani to s námi neházelo, v poslední době totiž fouká pěkně ošklivý vítr. Za chviličku je roznášený servis. Teplé a studené nápoje a finská bageta. Volíme kávu. Petra nám po chviličce přináší dva balíčky s nějakou mňamkou.
Letíme ve výšce 10.300 m. n. m., rychlostí přes 860km/h. Směřujeme přes německé město Frankfurt a pak rovnou Brusel. A než se nadějeme, hodina letu je pryč a my začínáme klesat na letiště v Bruselu. Pan kapitán s námi moc krásně přistál a zaroloval s námi na stojánku 54.
Procházíme několika dlouhými chodbami. Konečně jsme venku. Vyjíždíme o patro výš, tedy z příletové do odletové haly. Hledáme odbavení Delty. U "ostrova" 11 se odbavuje Delta a my si stoupáme do řady pro ekonomickou třídu. Jako v Praze, tak i tady jsou ti vyptavači se, bezpečnostní pracovníci, které zajímá opravdu vše. Od otázek kdo balil zavazadla až po otázky jestli něco někomu nevezeme. Pak se nám podívali na letenku a pán odešel směr ticketing. Čekali jsme skoro deset minut, než se vrátil. Prý je tam problém, že nemůžou najít náš zpáteční let. No bodejď by mohli, když se vracíme s LOTem a ne s Deltou. Bere si tedy i letenku na náš let do Varšavy a opět odchází. Vrací se s tím, že už je to v pořádku, ale že se za chvíli check-in zavírá, tak ať si pospíšíme... Jako bychom za to zdržení mohli my...
Kvůli pozdnímu příchodu zavřeli check-in i jednomu cestujícímu, který ale letěl do Atlanty. Hrozně se tam začal rozčilovat, bouchal do přepážky, rozhazoval všechny letáčky na ní vystavené,... Docela nepříjemné. Odbavují nás, ale na seat request, ale šance jsou velké, tak nemám strach. Odbavují nám kufry a rychle se přemisťujeme na bezpečnostní kontrolu. Tady už musí i boty dolu. Když přicházíme k východu B15, odkud odlétá náš let DL 141, slyšíme vyhlašovat naše jména. Jdeme tedy k pultíku a už pro nás mají připravené palubní vstupenky na místa 20AB. Jelikož se i nastupuje, jdeme si stoupnout do řady. Zjišťujeme, že máme opět nouzový východ a jsme ve třídě Economy Comfort. Spousta krásného místa na nohy. Usedáváme na svá místa a jsme rádi, že letíme. Trošku mi zatrnulo, když jsem viděla pána z gate, který mi předával palubní vstupenky s místem, ale jen se přišel zeptat, jestli jsme schopní vůbec sedět na nouzovém východu. Že se správě má zeptat a zapomněl na to. Na nouzovém východu totiž nemůže sedět každý. Ne děti, ne starci, ne lidi na vozíku a člověk musí rozumět pokynům palubního personálu. Tj. mluvit anglicky.
Jsme nastoupení, odtlačují nás ze stojánky a jdeme na start. Načas, tedy v 10:45.
Během startu, s naším Boeingem 767, vidíme bruselské Atomium a pak už mizíme v mracích. Krátce po startu nám zahlásí, že mají problém s IFE (zábavním systémem). Snaží se ho restartovat, ale až do New Yorku se jim to nepodařilo. Mně osobně to nevadilo, protože jsem měla v plánu spát a Jirka pracuje na únorovém rozdělovníku služeb. Také k nám promlouvá kapitán, ale moc mu rozumět není. Informace o nemám, díky nefunkčnosti IFE. Jelikož máme ESTA program, nemusíme vyplňovat vstupní formuláře. Pouze celní prohlášení. To stačí jedno na celou rodinu, takže máme vyplněno rychle.
Po startu nám roznáší preclíčky a pití. My si bereme colu. Jirka si pak bere notebook a pracuje. Krátce nato nám roznáší oběd. Jako salát byla ředkvička s ledovým salátem a rajčetem, zálivka v podobě octa balsamico a olivového oleje. K hlavnímu chodu bylo na výběr mezi těstovinami a kuřecím masem. Oba si bereme těstoviny. Lasagne. Klasické záležitosti, jako pečivo, máslo, sýr a slané krekry nesměly chybět. Jako zákusek se podává čokoládové cookies. K pití si dávám Canada Dry a Jirka colu. Pak oba kávu.
Po obědě spím a Jirka plánuje služby. Tím, že sedíme na nouzovém východu, je tu chladněji, takže deku beru i Jirkovi.
Zhruba hodinu do přistání se podává druhý catering. Calzone (plněná pizza) se třemi druhy sýra, bazalkou a rajčetem. Krásně teplá, takže zahřála. Jako moučník se podává smetanová zmrzlina s čokoládovo-karamelovou polevou. Dávám si kávu. Když nám sklidí servis, je vidět pobřeží. A než se nadějeme, po 8 hodinovém letu přistáváme.
Přes imigrační procházíme bez problémů, frontička ubíhala docela rychle. Vyzvedáváme si zavazadla u pásu č. 3, u celníka odevzdáváme vyplněný formulář a hurá na území USA.
Vláček AirTran nás dopravil k Terminálu 4, odkud jezdí autobusy. U trafiky si kupujeme vodu a dvě MetroCard na 2 jízdy. Jedeme Q10 na zastávku Ozone, kde přestupujeme na metro. V této části je to nadzemka a má tu konečnou. Je to docela zajímavé. Fotíme si a nastupujeme do přistaveného vozu.
Jedeme až na zastávku Port Authority, trvá to asi 40 minut.
Hledáme, kde si můžeme koupit jízdenku na autobus, který by nás přepravil na letiště Newark. U pokladny se dozvídáme, že žádný autobus na letiště nejede. Pěšky tedy jdeme na nádraží Pen Station. Cestou vidíme Empire State Building a procházíme kolem Madison Square Garden. Na nádraží si kupujeme lístky na vlak za 25$, který platí i pro jízdu letištním vláčkem. V rámci letiště je zdarma, ale při přestupu se musí projít turnikety a tam je potřeba ten lístek.
Nastupuje se z nástupiště č. 3, vlak je celkem plný a tak stojíme skoro mezi jednotlivými vagony. Čtyři zastávky a jdeme ven. Mezitím nás zkontrolovala paní štiplístková. Přemisťujeme se na vláček, který nás doveze na Parking 4. Odsud jezdí shuttle bus přímo k nám do hotelu. Musíme si zavolat na recepci (linka 21), telefon je zdarma připravený přímo v přízemí parkoviště. Za 10 minut si pro nás přijeli. Přihlásili jsme se na recepci hotelu Best Western a pak už jdeme do našeho pokoje č. 313 ve 3. patře. Velký hezký pokoj.
Jsme oba unavení, takže brzo usínáme.
8. ledna
Jirka tvrdí, že už je vzhůru od půl čtvrté. Mě nechal spát až do 8. Pak jdeme na snídani. Snídaně probíhá v restauraci vedle recepce hotelu. Já jsem si dala müsli s mlékem, toastový chleba s máslem a marmeládou, muffina, pomerančový džus a kávu. Jirka snídal míchaná vajíčky s toasty a kávu.
Vrátili jsme se na pokoj, vzali nejnutnější věci a směřovali jsme na shuttle, který nás odveze od hotelu na letiště, na Parking 4.
Jelikož máme čas, nejprve si jdeme prohlédnout terminály B a A. C jsme vynechali, protože ten slouží pouze pro domácí lety United Airlines. Terminál B je pro mezinárodní linky cizích leteckých společností a A je pro mezinárodní lety amerických aerolinií. Na terminálu A jsme si u Dunkin Donut's dali kávu a donut.
Pak se přesunujeme zpátky na Parking 4, odkud jezdí autobus do Jersey Garden. Za chviličku nám jel. Stál 18$ pro oba za zpáteční jízdu. Dovezl nás k nákupnímu centru a nákupní šílenství mohlo začít.
Jirka si koupil bundu a boty. Já jsem si koupila kabátek, spodní prádlo od Victoria's Secret, kabelky a náušnice od Guess, několik svetříků a topů. A náušnice.
Jelikož jsme v Jersey Garden strávili celý den, museli jsme se zde také občerstvit a naobědvat. Za celý den jsme měli: balík preclíků, Drezler Banana Split od Häagen-Dasz, 2x lasagne s rajčatovou omáčkou a česnekovým chlebíčkem. Colu, vodu a Pringlers.
S Jirkovými boty se nám stala taková malá nepříjemnost. Jirka si vybral boty troje. Sobě, mámě a sestře. Ale když přišel k pokladně, kartu mu to nechtělo vzít. Paní prodavačka mu tedy dovolila, že si je tam nechá u sebe a ať jde zkusit štěstí do bankomatu. Ale ani tam není úspěšný. Překročil limit a musíme počkat do zítřka, než mu naběhne nový. S penězi, které má u sebe může koupit jen ty svoje. Kupuje tedy alespoň ty. Já vybírám 80$.
Autobusem jedeme zpět na letiště a pak do hotelu.
Večer vybalujeme hadříky, balíme do kufru. Kontrolujeme přes internet stavy účtu a jdeme brzo spát. Zítra večer se budeme pokoušet odletět...
9. ledna
Dneska je Jirka vzhůru až v 5. Mě nechal opět zhruba do 8. Dali jsme se do kupy a vyrazili na snídani. Dáváme si to samé, co včera. Já si jen navíc dávám ananasový jogurt a místo borůvkové jahodovou marmeládu.
Do dvanácti se musíme odhlásit z pokoje. Balíme tedy kufry a připravujeme si cestovní doklady. Všechno už si musíme vzít s sebou.
Odhlašujeme se o něco dřív a jedeme celkem brzy. Dneska je Jersey Garden otevřeno dřív (včera až od 11). Zase přes parking 4 a pak autobusem. Jirka zkouší na parkingu vybrat nějakou hotovost, pro jistotu, abychom se ujistili, že vybrat peníze půjdou. Abychom zbytečně neutratili 18$ za jízdu a pak nezjistili, že se můžeme jen koukat na lidi... to bychom radši zůstali na letišti. Ale úspěšně vybral a tak jsme vyrazili.
Tentokrát kupujeme:
já - 2x kalhoty, kabát, trička, šaty a opět náušnice
Jirka - kalhoty, mámě a sestře ony boty, čepici kamarádovi a nějaké drobnosti
K jídlu a pití: výborné hamburgery ve stylové restauraci z 50. let - Johny Rocket's, oba jsme si dali colu. Kávu si jdeme koupit do oblíbeného Starbucksu. A v Häagen-Dazs si dáváme zmrzlinu.
V 18:45 máme v plánu jet na letiště. Autobus nás dovezl na Parking 4 a vláčkem jsme se přesunuli na terminál B. Došli jsme do odbavovací haly a našli přepážky LOTu. Přišli check-in agenti a začali odbavovat. Před námi byl jeden starší manželský pár a pak jsme byli na řadě my. Od Adámka jsem věděla, že je přes 50 volných míst.
Přišli jsme na řadu k holčině, která si nejprve nevěděla rady s papírovou a navíc ještě zaměstnaneckou letenkou. Zavolala proto zástupce LOT a začali to spolu řešit. On si ale všiml, že na letence mám za číslem svého ID datum 01JAN10. Netuším, proč tam to datum napsali. Nicméně zástupce začal s tím, že letenka je nejspíš neplatná. Bral to totiž jako datum vystavení letenky. Řešil to docela dlouho, dokonce šel do kanceláře někam volat. Pak přišel, chtěl vidět letenky, na které jsme do New Yorku přiletěli. I tam bylo to samé datum. A jelikož jsme se vraceli domu, řekl, že nás odbaví. Že si to pak interně vyřeší s ČSA. Rovnou na check-inu nás posadili na místo 27DE. Pak se nás holčina ptala, že je to na prostředku, jestli nás nemá přesadit k okénku. Řekli jsme jí, že je nám to jedno, klidně zůstaneme na prostředku. Tajně jsme doufali, že budeme mít třetí sedačku volnou. Nebyla, takže jsme později toho našeho rozhodnutí litovali. Odbavili jsme si svá zavazadla. Přes bezpečnostní kontrolu, kde opět museli boty dolu, kontrolu pasu s palubní vstupenkou, jsme došli do prostoru nástupních východů. Tam jsme si sedli a čekali asi do 22 hodin, kdy začal nástup.
Čekání bylo dlouhé, ale konečně bylo kolem desáté a začalo se nastupovat z východu B60. Docela jsem se pobavila, když jsem viděla plátno na promítání filmů. Žádné IFE. Boeing 767, v barvách Star Alliance, něco pamatoval. Nástup byl docela rychlý. Za chviličku nás odtahují, zhasínají a jdeme na start. Linka LO 016 šla do vzduchu v mírných turbulencích. dokonce se při startu otevřel bin, ale jeden statečný cestující ho zavřel.
Zbytek letu byl docela klidný. Ještě večer se podávala pozdní večeře. Výběr byl knedlíky se zelím nebo kuřecí maso. Vybrali jsme si kuřecí maso s rýží a fazolkami. K tomu byly toastové chleby a KitKat. Salát z oschlého salátu, divné kyselé okurky, oschlé šunky a tekoucího sýru. Jídlo nevypadalo vábně, ale na chuť to nebylo špatné. Snědli jsme tedy jen to hlavní jídlo. K pití jsme si dali džus a pivo (pivo za 2$). Potom se šlo spát.
10. ledna
Asi hodinu do přistání ve Varšavě nám rozdali snídani v podobě rozpečeného rohlíku se šunkou a sýrem. Dali jsme si kávu a džus. Snídalo se v době, kdy jsme prolétali nad Baltským mořem. Venkovní teplota byla -64°C, rychlost 930km/h, ve výšce 11.300 m. n. m.
Po sklizení servisu začínáme klesat na přistání. Tajně doufáme, že se nám vysune podvozek. Podvozek se spolehlivě vysunul a pak kapitán krásně přistál do deštivého Polska. Let trval asi 7,5 hodiny.
Vycházíme z letadla a já si Star Alliance livery fotím.
Procházíme pasovou kontrolou a míříme ke karuselům. Čekáme na naše zavazadla a pak jdeme z příletové do odletové haly. Našli jsme si Coffee Heaven, kde se usazujeme v pohodlných křesílcích a více jak 4 hodiny čekáme na let do Prahy. Za tu dobu si dávám 2x Mint Chocolate, vodu. Jirka kávu a dvě piva. Platíme eury, vrací nám ve zlotých.
Čekání je poměrně dlouhé, krátím se jej foto obhlídkou varšavského letiště.
Před pátou hodinou se zvedáme a jdeme společně do odletové haly, kde čekáme, kdy se zobrazí čísla přepážek pro odbavení. Taky píšu do práce, aby mi poslali obsazenost letu a zda jde letadlo z Prahy načas. Opět mi odepisuje kolega Jirka, že konfigurace letu OK 779 je 16/84 a předpokládaných cestujících je 2/60. Letadlo letí z Tallinnu, ale jde načas.
Odbavujeme se u přepážky 267 u odbavovacího ostrůvku E. Odbavují nás na sedadla 14AC, prostřední B zůstává prázdné. Let je operovaný letounem Boeing 737. Naše zavazadla naposledy posíláme do nákladního prostoru.
Pak procházíme bezpečnostní kontrolou. Tady boty dolu nemusí. Jirka si ale pípnul, tak měl i osobní prohlídku. Pak se pomalým krokem přesouváme k východu 39.
Letadlo z Prahy má přistávat v 18:20, takže na průlet mají 45 minut. Vidíme i na přistávací dráhu, takže máme přistání naší OK-XGA jako na dlani. Za chviličku přirolují ke gate. Vystupují cestující a za chviličku začíná nástup. Na palubně nás vítá VK Chlupáč a PP Holasová a Szarvašová. V kokpitu sedí pánové Nádeníček a Mixa. Za mnou sedí "nejchytřejší" ženská pod sluncem. Všechno strašně komentuje. Všechno ví a všechno zná.
Let je krásně pohodový. Dostáváme TUC a já si beru jablečný džus. Pak mi ještě holky přinesly mandle. Podle hlášení má let trvat asi jen 55 minut. Po té dálkovce je to jako skok.
Vyhlídkový let nad noční Prahou a pěkné přistání na druhý 24 krásně ukončuje náš výlet. Zarolovali jsme ke stojánce 21. U karuselu 21 si vyzvedáváme zavazadla a směřujeme na parking pro auto.
Jedeme pro tchyni do práce, vezeme ji domu. Tam si vyzvedáváme přešťastnou Elišku a jedeme domu.
Dodatečně jsem zjistila, že to datum na letence není JAN, ale JUN a tím se pro mě všechno vysvětlilo. Sice mi uznali nárok na zaměstnanecké letenky i s rokem na check-inu, ale na letenky píšou datum nástupu na recepci. Tím mě sice okrádají o rok a čtvrt seniority, ale asi s tím nic nenadělám...
3. ledna 2012
Jirka se šťoural ve svých pojistkách a zjistil, že si může nějaké peníze vybrat. Částka je docela pěkná, tak proč bychom toho nevyužili. Dnes jdeme na návštěvu k dědovi s babičkou. Cestou nás něco napadlo. Že bychom si mohli udělat nakupovací výlet. Do New Yorku.
Šli jsme na návštěvu a tam jsme nad tím pořád přemýšleli. A když jsme se vrátili domů, začali jsme střádat plány a promýšleli jsme pro a proti. Jenže bez systémů a možnosti nakouknout na obsazenosti letů se dá přemýšlet těžko. Nejdřív jsem napsala kolegovi v práci, Jirkovi. Měl noční a naváděla jsem ho po telefonu, aby mi zjistil obsazenost Delty, tj. přímou linku do New Yorku. Ale bylo to docela náročné a tak jsme to vzdali. Oba jsme požili alkohol a nemohli jsme řídit. V 22 hodin jsme tak nasedli do autobusu 119 a jeli na letiště. Během cesty jsem si psala s bývalým kolegou Adámkem, který mi pomáhal najít alternativní cesty. Delta je totiž z Prahy překnihovaná. Poradil mi, že mám zkusit buď italskou Alitalii nebo polský LOT. Sám Adámek mi zjistil obsazenost na LOT a Lufthansu přes Mnichov. Obojí vypadá dobře.
Přijeli jsme do práce a nešel mi zalogovat Amadeus. Musela jsem tedy opět volat Adámkovi, řešili jsme to docela dlouho. Ale povedlo se. Lufthansa opět padla, protože Německo je drahé. Do Varšavy v sobotu ráno naše linka neletí. Nezbývá nám nic jiného, než přes Miláno. Všechno jsme vypočítali, Adámek mi poradil listování na Alitalii.
Cesta tedy vypadala takto: Praha - Miláno - New York (J. F. Kennedy) a zpět Newark - Varšava - Praha. Navíc jsem si pro jistotu vystavila zpáteční letenky z Milána.
Zase jsme se sbalili a šli na zastávku už nočního autobusu. Dojeli jsme na Šárku, přestoupili na tramvaj a ve 2 v noci jsme konečně dojeli domu.
4. ledna
S detaily cesty vytištěnými z Edity (rezervační systém letenek pro zaměstnance), jsme vyjeli opět na letiště. Tentokrát autem. Čekám zhruba půl hodiny, než se dostanu na řadu. Jelikož očekávám, že linka do Milána bude už z Prahy docela plná, jdu pro jistotu ke slečně Beránkové, která mi zařídí povolení na jump seat. Letenky nás vyšly na cca 10.500,-. Listování na linku ČSA máme, Alitalii a LOT zařizuju já.
Večer neseme klíče od bytu k našim, aby se nám postarali o kočičky. Elišku vezeme ke tchýni.
Taky mi večer přišly e-mailem odpovědi k listování. Alitalia mi napsala, že v ekonomické třídě není volno. Delta napsala ve své podstatě totéž.
5. ledna
Začínám propadat mírné depresi. Přes Miláno jsou linky plné a s jinými dopravci se ceny letenek šplhají přes 12 tisíc. Večer jdu na noční, tak uvidím, jaké varianty ještě vymyslet.
O noční službě se potkávám s kolegyní Karol a povídám si s ní o mém problému. Poradila mi, abychom zkusili Deltu přes Brusel. Brusel prý bývá prázdnější. Koukám do systému a zjišťuju, že má pravdu. Linka má zatím 30 volných míst. Přepočítávám ceny a volám Jirkovi, co na to řekne. Routing se mu líbí. Ráno jde na denní a přiveze mi peníze na doplatek.
Kolegyně Lucka mě už aktivně odbavila na linku do Milána, tak to přes jiného kolegu, Petra, rušíme. Abych mohla vrátit letenky. Taky píšu mojí šéfové Lucce, jestli by mě po páteční noční, tedy v sobotu ráno, mohla přijít vystřídat dříve, abychom všechno stihli.
Konečný routing tedy vypadá takto:
Praha - Brusel - New York (JFK) a Newark - Varšava - Praha
6. ledna
Pouštím Jirku na parking budovy, ve které pracuju. Přivezl mi penízky a pospíchá na službu. Musím počkat do 8, kdy se otvírá kancelář pro letenky zaměstnanců. Vracím letenky přes Miláno. Doplácím 800,-. Jedu domu.
Po vyspání se po noční si balím věci do kufru. Adámek nás odbavil na ranní linku do Bruselu a palubní vstupenky nechal Jirkovi.
Loučím se s kočičkami, beru si kabelku s doklady, Elišku a jedeme na druhou noční. Jirka si Elišku vyzvedává po 19 hodině a veze jí na hlídání. Doma si také balí nějaké své oblečení a jde brzo spát.
7. ledna
O noční se mi nepodařilo ani na chvíli zabrat. Převalovala jsem se a pořád myslela na tu cestu. Hlavně, aby nám všechno klaplo. Ve středu jdeme oba do práce, tak by to byl docela průšvih někde zůstat.
Uspořádala jsem si cestovní doklady v kabelce. Lucka mě přišla vystřídat už kolem 6 hodiny. Vyrazila jsem směr Terminál 2. Sraz s Jirkou jsme měli v odletové hale. Když jsem ale procházela okolo Parkingu A, viděla jsem ho projíždět. A tak jsem na něj počkala venku před parkingem.
Vzali jsme si každý svůj kufr a vyrazili jsme na check-in. Chtěli jsme si jen označit zavazadla visačkou pro příruční zavazadlo. Ale když jsem viděla tu megafrontu, vypozorovala jsem jen známého člověka za přepážkou a šla k němu přímo. Naštěstí mě také poznala a vše bylo v pořádku.
Bezpečnostní kontrola byla bez problémů a tak jsme se usadili u východu D6.
Linku OK 630, odlétající v 7:00, šéfuje bývalá kolegyně Lenka. Bere si ode mě papírové kupony a zběžně se ptá, kam jedeme. Pomocníka při nástupu jí dělá studentka. Na lince je asi 60 lidí, tak jde nástup docela rychle. Usazujeme se na sedadle 10A a C, prostřední B zůstává prázdná. Sedíme na nouzovém východu. Bohužel, čekáme na 16 tranzitních cestujících, takže máme asi půl hodiny zpoždění. Doufáme, že tak tranzit v Bruselu stihneme.
Na palubě Airbusu 319, imatrikulace OK-OER, nás vítají VK Šachlová a PP Kubínová a Halmazňová. V kokpitu sedí pánové Smutný a Trefil. Startujeme z dráhy 24. Za chviličku jsme nad mraky. Konečně taky vidíme sluníčko. Ani to s námi neházelo, v poslední době totiž fouká pěkně ošklivý vítr. Za chviličku je roznášený servis. Teplé a studené nápoje a finská bageta. Volíme kávu. Petra nám po chviličce přináší dva balíčky s nějakou mňamkou.
Letíme ve výšce 10.300 m. n. m., rychlostí přes 860km/h. Směřujeme přes německé město Frankfurt a pak rovnou Brusel. A než se nadějeme, hodina letu je pryč a my začínáme klesat na letiště v Bruselu. Pan kapitán s námi moc krásně přistál a zaroloval s námi na stojánku 54.
Procházíme několika dlouhými chodbami. Konečně jsme venku. Vyjíždíme o patro výš, tedy z příletové do odletové haly. Hledáme odbavení Delty. U "ostrova" 11 se odbavuje Delta a my si stoupáme do řady pro ekonomickou třídu. Jako v Praze, tak i tady jsou ti vyptavači se, bezpečnostní pracovníci, které zajímá opravdu vše. Od otázek kdo balil zavazadla až po otázky jestli něco někomu nevezeme. Pak se nám podívali na letenku a pán odešel směr ticketing. Čekali jsme skoro deset minut, než se vrátil. Prý je tam problém, že nemůžou najít náš zpáteční let. No bodejď by mohli, když se vracíme s LOTem a ne s Deltou. Bere si tedy i letenku na náš let do Varšavy a opět odchází. Vrací se s tím, že už je to v pořádku, ale že se za chvíli check-in zavírá, tak ať si pospíšíme... Jako bychom za to zdržení mohli my...
Kvůli pozdnímu příchodu zavřeli check-in i jednomu cestujícímu, který ale letěl do Atlanty. Hrozně se tam začal rozčilovat, bouchal do přepážky, rozhazoval všechny letáčky na ní vystavené,... Docela nepříjemné. Odbavují nás, ale na seat request, ale šance jsou velké, tak nemám strach. Odbavují nám kufry a rychle se přemisťujeme na bezpečnostní kontrolu. Tady už musí i boty dolu. Když přicházíme k východu B15, odkud odlétá náš let DL 141, slyšíme vyhlašovat naše jména. Jdeme tedy k pultíku a už pro nás mají připravené palubní vstupenky na místa 20AB. Jelikož se i nastupuje, jdeme si stoupnout do řady. Zjišťujeme, že máme opět nouzový východ a jsme ve třídě Economy Comfort. Spousta krásného místa na nohy. Usedáváme na svá místa a jsme rádi, že letíme. Trošku mi zatrnulo, když jsem viděla pána z gate, který mi předával palubní vstupenky s místem, ale jen se přišel zeptat, jestli jsme schopní vůbec sedět na nouzovém východu. Že se správě má zeptat a zapomněl na to. Na nouzovém východu totiž nemůže sedět každý. Ne děti, ne starci, ne lidi na vozíku a člověk musí rozumět pokynům palubního personálu. Tj. mluvit anglicky.
Jsme nastoupení, odtlačují nás ze stojánky a jdeme na start. Načas, tedy v 10:45.
Během startu, s naším Boeingem 767, vidíme bruselské Atomium a pak už mizíme v mracích. Krátce po startu nám zahlásí, že mají problém s IFE (zábavním systémem). Snaží se ho restartovat, ale až do New Yorku se jim to nepodařilo. Mně osobně to nevadilo, protože jsem měla v plánu spát a Jirka pracuje na únorovém rozdělovníku služeb. Také k nám promlouvá kapitán, ale moc mu rozumět není. Informace o nemám, díky nefunkčnosti IFE. Jelikož máme ESTA program, nemusíme vyplňovat vstupní formuláře. Pouze celní prohlášení. To stačí jedno na celou rodinu, takže máme vyplněno rychle.
Po startu nám roznáší preclíčky a pití. My si bereme colu. Jirka si pak bere notebook a pracuje. Krátce nato nám roznáší oběd. Jako salát byla ředkvička s ledovým salátem a rajčetem, zálivka v podobě octa balsamico a olivového oleje. K hlavnímu chodu bylo na výběr mezi těstovinami a kuřecím masem. Oba si bereme těstoviny. Lasagne. Klasické záležitosti, jako pečivo, máslo, sýr a slané krekry nesměly chybět. Jako zákusek se podává čokoládové cookies. K pití si dávám Canada Dry a Jirka colu. Pak oba kávu.
Po obědě spím a Jirka plánuje služby. Tím, že sedíme na nouzovém východu, je tu chladněji, takže deku beru i Jirkovi.
Zhruba hodinu do přistání se podává druhý catering. Calzone (plněná pizza) se třemi druhy sýra, bazalkou a rajčetem. Krásně teplá, takže zahřála. Jako moučník se podává smetanová zmrzlina s čokoládovo-karamelovou polevou. Dávám si kávu. Když nám sklidí servis, je vidět pobřeží. A než se nadějeme, po 8 hodinovém letu přistáváme.
Přes imigrační procházíme bez problémů, frontička ubíhala docela rychle. Vyzvedáváme si zavazadla u pásu č. 3, u celníka odevzdáváme vyplněný formulář a hurá na území USA.
Vláček AirTran nás dopravil k Terminálu 4, odkud jezdí autobusy. U trafiky si kupujeme vodu a dvě MetroCard na 2 jízdy. Jedeme Q10 na zastávku Ozone, kde přestupujeme na metro. V této části je to nadzemka a má tu konečnou. Je to docela zajímavé. Fotíme si a nastupujeme do přistaveného vozu.
Jedeme až na zastávku Port Authority, trvá to asi 40 minut.
Hledáme, kde si můžeme koupit jízdenku na autobus, který by nás přepravil na letiště Newark. U pokladny se dozvídáme, že žádný autobus na letiště nejede. Pěšky tedy jdeme na nádraží Pen Station. Cestou vidíme Empire State Building a procházíme kolem Madison Square Garden. Na nádraží si kupujeme lístky na vlak za 25$, který platí i pro jízdu letištním vláčkem. V rámci letiště je zdarma, ale při přestupu se musí projít turnikety a tam je potřeba ten lístek.
Nastupuje se z nástupiště č. 3, vlak je celkem plný a tak stojíme skoro mezi jednotlivými vagony. Čtyři zastávky a jdeme ven. Mezitím nás zkontrolovala paní štiplístková. Přemisťujeme se na vláček, který nás doveze na Parking 4. Odsud jezdí shuttle bus přímo k nám do hotelu. Musíme si zavolat na recepci (linka 21), telefon je zdarma připravený přímo v přízemí parkoviště. Za 10 minut si pro nás přijeli. Přihlásili jsme se na recepci hotelu Best Western a pak už jdeme do našeho pokoje č. 313 ve 3. patře. Velký hezký pokoj.
Jsme oba unavení, takže brzo usínáme.
8. ledna
Jirka tvrdí, že už je vzhůru od půl čtvrté. Mě nechal spát až do 8. Pak jdeme na snídani. Snídaně probíhá v restauraci vedle recepce hotelu. Já jsem si dala müsli s mlékem, toastový chleba s máslem a marmeládou, muffina, pomerančový džus a kávu. Jirka snídal míchaná vajíčky s toasty a kávu.
Vrátili jsme se na pokoj, vzali nejnutnější věci a směřovali jsme na shuttle, který nás odveze od hotelu na letiště, na Parking 4.
Jelikož máme čas, nejprve si jdeme prohlédnout terminály B a A. C jsme vynechali, protože ten slouží pouze pro domácí lety United Airlines. Terminál B je pro mezinárodní linky cizích leteckých společností a A je pro mezinárodní lety amerických aerolinií. Na terminálu A jsme si u Dunkin Donut's dali kávu a donut.
Pak se přesunujeme zpátky na Parking 4, odkud jezdí autobus do Jersey Garden. Za chviličku nám jel. Stál 18$ pro oba za zpáteční jízdu. Dovezl nás k nákupnímu centru a nákupní šílenství mohlo začít.
Jirka si koupil bundu a boty. Já jsem si koupila kabátek, spodní prádlo od Victoria's Secret, kabelky a náušnice od Guess, několik svetříků a topů. A náušnice.
Jelikož jsme v Jersey Garden strávili celý den, museli jsme se zde také občerstvit a naobědvat. Za celý den jsme měli: balík preclíků, Drezler Banana Split od Häagen-Dasz, 2x lasagne s rajčatovou omáčkou a česnekovým chlebíčkem. Colu, vodu a Pringlers.
S Jirkovými boty se nám stala taková malá nepříjemnost. Jirka si vybral boty troje. Sobě, mámě a sestře. Ale když přišel k pokladně, kartu mu to nechtělo vzít. Paní prodavačka mu tedy dovolila, že si je tam nechá u sebe a ať jde zkusit štěstí do bankomatu. Ale ani tam není úspěšný. Překročil limit a musíme počkat do zítřka, než mu naběhne nový. S penězi, které má u sebe může koupit jen ty svoje. Kupuje tedy alespoň ty. Já vybírám 80$.
Autobusem jedeme zpět na letiště a pak do hotelu.
Večer vybalujeme hadříky, balíme do kufru. Kontrolujeme přes internet stavy účtu a jdeme brzo spát. Zítra večer se budeme pokoušet odletět...
9. ledna
Dneska je Jirka vzhůru až v 5. Mě nechal opět zhruba do 8. Dali jsme se do kupy a vyrazili na snídani. Dáváme si to samé, co včera. Já si jen navíc dávám ananasový jogurt a místo borůvkové jahodovou marmeládu.
Do dvanácti se musíme odhlásit z pokoje. Balíme tedy kufry a připravujeme si cestovní doklady. Všechno už si musíme vzít s sebou.
Odhlašujeme se o něco dřív a jedeme celkem brzy. Dneska je Jersey Garden otevřeno dřív (včera až od 11). Zase přes parking 4 a pak autobusem. Jirka zkouší na parkingu vybrat nějakou hotovost, pro jistotu, abychom se ujistili, že vybrat peníze půjdou. Abychom zbytečně neutratili 18$ za jízdu a pak nezjistili, že se můžeme jen koukat na lidi... to bychom radši zůstali na letišti. Ale úspěšně vybral a tak jsme vyrazili.
Tentokrát kupujeme:
já - 2x kalhoty, kabát, trička, šaty a opět náušnice
Jirka - kalhoty, mámě a sestře ony boty, čepici kamarádovi a nějaké drobnosti
K jídlu a pití: výborné hamburgery ve stylové restauraci z 50. let - Johny Rocket's, oba jsme si dali colu. Kávu si jdeme koupit do oblíbeného Starbucksu. A v Häagen-Dazs si dáváme zmrzlinu.
V 18:45 máme v plánu jet na letiště. Autobus nás dovezl na Parking 4 a vláčkem jsme se přesunuli na terminál B. Došli jsme do odbavovací haly a našli přepážky LOTu. Přišli check-in agenti a začali odbavovat. Před námi byl jeden starší manželský pár a pak jsme byli na řadě my. Od Adámka jsem věděla, že je přes 50 volných míst.
Přišli jsme na řadu k holčině, která si nejprve nevěděla rady s papírovou a navíc ještě zaměstnaneckou letenkou. Zavolala proto zástupce LOT a začali to spolu řešit. On si ale všiml, že na letence mám za číslem svého ID datum 01JAN10. Netuším, proč tam to datum napsali. Nicméně zástupce začal s tím, že letenka je nejspíš neplatná. Bral to totiž jako datum vystavení letenky. Řešil to docela dlouho, dokonce šel do kanceláře někam volat. Pak přišel, chtěl vidět letenky, na které jsme do New Yorku přiletěli. I tam bylo to samé datum. A jelikož jsme se vraceli domu, řekl, že nás odbaví. Že si to pak interně vyřeší s ČSA. Rovnou na check-inu nás posadili na místo 27DE. Pak se nás holčina ptala, že je to na prostředku, jestli nás nemá přesadit k okénku. Řekli jsme jí, že je nám to jedno, klidně zůstaneme na prostředku. Tajně jsme doufali, že budeme mít třetí sedačku volnou. Nebyla, takže jsme později toho našeho rozhodnutí litovali. Odbavili jsme si svá zavazadla. Přes bezpečnostní kontrolu, kde opět museli boty dolu, kontrolu pasu s palubní vstupenkou, jsme došli do prostoru nástupních východů. Tam jsme si sedli a čekali asi do 22 hodin, kdy začal nástup.
Čekání bylo dlouhé, ale konečně bylo kolem desáté a začalo se nastupovat z východu B60. Docela jsem se pobavila, když jsem viděla plátno na promítání filmů. Žádné IFE. Boeing 767, v barvách Star Alliance, něco pamatoval. Nástup byl docela rychlý. Za chviličku nás odtahují, zhasínají a jdeme na start. Linka LO 016 šla do vzduchu v mírných turbulencích. dokonce se při startu otevřel bin, ale jeden statečný cestující ho zavřel.
Zbytek letu byl docela klidný. Ještě večer se podávala pozdní večeře. Výběr byl knedlíky se zelím nebo kuřecí maso. Vybrali jsme si kuřecí maso s rýží a fazolkami. K tomu byly toastové chleby a KitKat. Salát z oschlého salátu, divné kyselé okurky, oschlé šunky a tekoucího sýru. Jídlo nevypadalo vábně, ale na chuť to nebylo špatné. Snědli jsme tedy jen to hlavní jídlo. K pití jsme si dali džus a pivo (pivo za 2$). Potom se šlo spát.
10. ledna
Asi hodinu do přistání ve Varšavě nám rozdali snídani v podobě rozpečeného rohlíku se šunkou a sýrem. Dali jsme si kávu a džus. Snídalo se v době, kdy jsme prolétali nad Baltským mořem. Venkovní teplota byla -64°C, rychlost 930km/h, ve výšce 11.300 m. n. m.
Po sklizení servisu začínáme klesat na přistání. Tajně doufáme, že se nám vysune podvozek. Podvozek se spolehlivě vysunul a pak kapitán krásně přistál do deštivého Polska. Let trval asi 7,5 hodiny.
Vycházíme z letadla a já si Star Alliance livery fotím.
Procházíme pasovou kontrolou a míříme ke karuselům. Čekáme na naše zavazadla a pak jdeme z příletové do odletové haly. Našli jsme si Coffee Heaven, kde se usazujeme v pohodlných křesílcích a více jak 4 hodiny čekáme na let do Prahy. Za tu dobu si dávám 2x Mint Chocolate, vodu. Jirka kávu a dvě piva. Platíme eury, vrací nám ve zlotých.
Čekání je poměrně dlouhé, krátím se jej foto obhlídkou varšavského letiště.
Před pátou hodinou se zvedáme a jdeme společně do odletové haly, kde čekáme, kdy se zobrazí čísla přepážek pro odbavení. Taky píšu do práce, aby mi poslali obsazenost letu a zda jde letadlo z Prahy načas. Opět mi odepisuje kolega Jirka, že konfigurace letu OK 779 je 16/84 a předpokládaných cestujících je 2/60. Letadlo letí z Tallinnu, ale jde načas.
Odbavujeme se u přepážky 267 u odbavovacího ostrůvku E. Odbavují nás na sedadla 14AC, prostřední B zůstává prázdné. Let je operovaný letounem Boeing 737. Naše zavazadla naposledy posíláme do nákladního prostoru.
Pak procházíme bezpečnostní kontrolou. Tady boty dolu nemusí. Jirka si ale pípnul, tak měl i osobní prohlídku. Pak se pomalým krokem přesouváme k východu 39.
Letadlo z Prahy má přistávat v 18:20, takže na průlet mají 45 minut. Vidíme i na přistávací dráhu, takže máme přistání naší OK-XGA jako na dlani. Za chviličku přirolují ke gate. Vystupují cestující a za chviličku začíná nástup. Na palubně nás vítá VK Chlupáč a PP Holasová a Szarvašová. V kokpitu sedí pánové Nádeníček a Mixa. Za mnou sedí "nejchytřejší" ženská pod sluncem. Všechno strašně komentuje. Všechno ví a všechno zná.
Let je krásně pohodový. Dostáváme TUC a já si beru jablečný džus. Pak mi ještě holky přinesly mandle. Podle hlášení má let trvat asi jen 55 minut. Po té dálkovce je to jako skok.
Vyhlídkový let nad noční Prahou a pěkné přistání na druhý 24 krásně ukončuje náš výlet. Zarolovali jsme ke stojánce 21. U karuselu 21 si vyzvedáváme zavazadla a směřujeme na parking pro auto.
Jedeme pro tchyni do práce, vezeme ji domu. Tam si vyzvedáváme přešťastnou Elišku a jedeme domu.
Dodatečně jsem zjistila, že to datum na letence není JAN, ale JUN a tím se pro mě všechno vysvětlilo. Sice mi uznali nárok na zaměstnanecké letenky i s rokem na check-inu, ale na letenky píšou datum nástupu na recepci. Tím mě sice okrádají o rok a čtvrt seniority, ale asi s tím nic nenadělám...
Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde miliony klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.
OdpovědětVymazatKolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60% větší šance na výhru
Otevřené obchody na eToro - 227,651,647