Už nějakou dobu toužím navštívit také jinou zemi, než jsou Spojené státy. Mám je sice hrozně ráda, ale už je to trochu monotónní. Dlouho jsme přemýšleli, kam bychom mohli zaletět. Thajsko nám nedávno zrušilo vízovou povinnost, a když jsem si vyslechla rozhovor mezi stevardkou a mým kolegou, rozhodli jsme se právě pro thajský ostrov, Ko Lanta.
Ubytování napíšeme opět na fakturu pro L. P. Předběžne jsme se optali, zda je u Student Agency stále možné vystavovat zájezdy na fakturu. A je.
Také jsem koukala, jakým způsobem se na ostrov dostaneme. Cesta tam je už celkem jasná. Rádi bychom cestovali přes Helsinki a Bangkok. Do Helsinek s ČSA, do Bangkoku s Finnairem a na Krabi s Thai Airways. Z Krabi se pak způsobem, který má za úkol zjistit Jirka, dostaneme na Ko Lantu. Cesta zpět je z 1/3 vyřešena. Neboli let do Bangkoku. Opět s Thai Airways. Na Evropu pak existuje několik variant. Swiss přes Zürich, Finnair přes Helsinki nebo třeba přes Seoul s Korean Air. Uvidíme.
Jelikož jsme fakt ztřeštění, chvíli jsme uvažovali i o napůlení dovolené. Že jako prvních pět dní v Thajsku a druhých pět dní Emiráty. Už jsme měli i vybrané ubytování, ale vše padlo, když jsme zjistili cenu víz.
Zůstalo tedy u Thajska. Z důvodu špatných možností přepravy na Krabi, měníme náš zamýšlený plán. Poletí se na PHUKET!
1. února 2012
Jirka zamluvil u Student Agency hotel na Phuketu. A po noční, tj. 2. února si vyřídil zaměstnanecký příspěvek na dovolenou. Vše se zaplatilo převodem z účtu a až L. P. zaplatí fakturu, pošlou nám přeplatek zpátky. Teď bylo zapotřebí vyřešit finální routing.
18. února
Tak cestu tam jsem měnila jen jednou. Z vymyšleného routingu Praha - Helsinki - Bangkok - Phuket, je nakonec Praha - Kodaň - Bangkok - Phuket. Finnair se totiž začíná plnit, ale SAS má podle kolegy Adámka 68 volných míst. Zato cestu zpátky jsem řešila několikrát. Přes Bangkok je velmi obtížené se dostat na ID letenky (zaměstnanecké) směr Evropa. Měla jsem v merku i variantu přes Seoul, ale nakonec to vypadá úplně jinak. Koukala jsem, jaké jsou možnosti letět přímo z Phuketu na jinačí destinaci s dopravcem, který akceptuje zaměstnanecké letenky a zároveň se vyhnout Bangkoku. Varianty byly přes Hong Kong, Singapore nebo Kuala Lumpur. Vyhrál Hong Kong. A cestu zpátky na Evropu vidím přes Helsinki.
Jen mě trošku zarazilo, že ranní let do Kodaně 1. března, je místo Airbusu 319 nasazena malá ATRka.
Letenky nechám vystavit příští týden. Mám 3 denní, tak času dost.
24. února
Byla jsem si vyzvednout letenky. Platila jsem 14.861,- za všechny letenky, pro oba. Večer sjednáváme on-line pojištění a 1 noc v hotelu v Bangkoku.
25. února
Listuji nás na Finnair a Thai Airways. Se SAS mám problémy a tak to řeším s kolegy z check-inu a posílám e-mail na SAS.
Odpoledne se zastavuji u dědy s babičkou a večer u našich. Loučíme se a u našich necháváme klíče na hlídání bytu.
26. února
Ještě radím Jirkovi, co vytisknout, abychom měli všechno komplet. Radíme se, co vidět v Bangkoku. Taky se shodujeme, že odlet z Hong Kongu budeme zkoušet už 11., ačkoliv jsou letenky vystaveny na 12. U trati Hong Kong - Helsinki to nevadí. Je to open letenka a tak nás stačí jen nalistovat. S ČSA je to obdobné.
27. února
V 6. patře, na letenkovém, mi radí způsob, jak se nalistovat na SAS. Já taky zjišťuju, že 11. března Helsinki ČSA neletí, byly zrušeny. Takže buď budeme muset překecat Finnair, aby nás vzali nebo letět až 12. Nějak zvlášť to neřešíme. Nevíme, jak se dostaneme z Hong Kongu, natož pak nějaký poslední úsek.
Bohužel, bojuju s nějakým nachlazením. Snad to do středy přejde.
28. února
Zubař, balení do provizorního zavazadla (naše kufry jsou v Tuchlovicích, kam jedeme zítra) a večer na noční...
29. února
O noční jsem ještě vytiskla nějaké praktické věci s sebou a udělala jsem si pořádek v kabelce. Po noční jsem jela do obchodu, abych koupila nějaké jídlo pro kočky do Tuchlovic. Asi do 10 jsem spala. Dobalili jsme poslední věci, prošli koupelnou a ve tři čtvrtě na dvanáct vyjeli s kočičkami a Eliškou do Tuchlo. Tam je nechali svému osudu a na 14 hodinu vezli Jirkovu mámu do práce.
Rovnou jsme zamířili na letiště. Na přepážce 223 seděla kolegyně Lucka, která nás odbavila na linku OK 508, přímo na místa 10AC (tedy na nouzový východ) a prostřední sedačku nechala volnou. Taky jsme se setkali s kolegou Adámkem. S ním jsem nakonec vyřešili listování na SAS. Zjistil, že nalistovaná nejsem. Volala jsem tedy na nějaké call centrum. Pán mi řekl, že se akorát zabývá mým e-mailem (to tedy brzo). Ale že tady v Praze na to nemají autorizaci, ať si zavolám do Švédska... Adámek tedy nelenil a svými kouzli nás dokázal nalistovat on sám. A navíc byl tak laskavý, že nám zjistil obsazenost linky z Kodaně do Bangkoku. I přes 30 zaměstnanců je na lince 60 volných míst.
Loučíme se tedy s oběma bývalými kolegy a míříme na oběd do Subway. Já si dávám svojí oblíbenou tuňákovou bagetu, Jirka si dává teriyaki. A na kávu jdeme do Starbucksu. Já si objednávám tall Vanilla Latté a Jirka obyč. kávu. Potkáváme kolegu ze salonku, Michala a chviličku si povídáme.
Po čtvrté hodině se zvedáme směr Terminál 2. V Travelexu si vyměňujeme nějaké koruny za eura, ať máme v Kodani alespoň na kafe. Míříme na security kontrolu. Oba pískáme s botami, kontrolovaná jsem ale jen já. Docházíme do gate C11 a opět nás kontaktuje Adámek. Listing na SAS nám pro jistotu vytisknul, včetně seating mapy na náš pokračující let. Je úžasný!!!
Nástup naší linky, do připraveného Airbusu 319 - imatrikulace OK-NEM, obstarává Lenka, která šéfuje a Martin, který je tu jako "náklad". Lenka sice trošku prská, že máme nálepky Priority, ale ať mi skočí na záda... Během nástupu si fotíme nový retro jet ČSA u vedlejšího gate.
Na palubě nás vítá VK Ivana Pechrová s posádkou z pohotovosti. Michaelou Ječnou a Monikou Dhome. VK měla plánovaný let do Kodaně. Zbytek posádky měl být průletový z Barcelony, ale jelikož měli zpoždění (a na její tranzitní cestující jsme čekali), nasadil dispečink pohotovost. V kokpitu zasedli pánové Malarik a Harok.
Po nástupu nám Monika přináší welcome drink - šampaňské. Odlet načas, tedy 17:00. Startujeme z dráhy 24. Po vystoupání nad mraky, tedy do letové hladiny, je rozdáván "vrchol gastronomie" (dle slov Míši), TUC! K tomu samozřejmě nápoje. Já džus a Jirka colu light.
Během letu k nám promlouvá kapitán. Letíme ve výšce 10.300 metrů nad mořem, při venkovní teplot -51°C a rychlostí, díky silnému protivětru, pouhých 700km/h. Letíme směr Drážďany, Berlín a Kodaň. Jen čtyři řady před námi sedí ministr zdravotnictví. Let trval 1 hodinu.
Přistání v Kodani hladké, mraky byly dost nízko a už byla tma. Takže nebylo nic vidět. Přistavili nás k východům A, mezi letadla Norwegian a SN Brussels. Vyšli jsme z letadla, propletli se mezi obchody a na pásu č. 4 vyzvedli náš odbavený kufr. Jako zaměstnanec se ho snažím posílat z úseku na úsek. Nic víc.Abychom ho neztratili. Z příletové haly si to míříme do odletové.
Odbavení na Bangkok již probíhalo. Slečná nás odbavila jako SA (bez určeného sedadla) a odeslala kufr. Pro příště ale máme využít self-check-in service. Příště už žádné nebude, tak ať si škubne. Jdeme o patro výš na security kontrolu. Tentokrát pískám jen já. Procházíme opět mezi nepřeberným množství obchodů, které člověk musí projít, protože cesta do gate vede skrz ně. Usedáváme ve Starbucksu, kávu si dáváme tu samou, jako v Praze. Platíme v eurech, slečna nám vrací v dánských korunách.
Po 20 hodině se přes pasovou kontrolu přemisťujeme ke gage C28. V místním novinovém stánku si kupuju Mentos, abych měla co cucat během startu a přistání. Přeci jen, stále nejsem fit.
Náš gate je ještě zavřený dveřmi a tak tu sedíme na takovém koženém hačátku.
Výhled máme na krásný Airbus 340 SAS, kterým doufám odletíme.
Naproti nám stojí Boeing 747 Thai Airways (letí naším směrem) a během našeho čekání přilétá i nějaká linka z Anglie.
Jirka si krátí čas plánováním nového rozdělovníku a já spisuju deník + čtu časopis. Jíme TUC schovaný z naší linky.
Kolem 22 se jdeme zeptat, jak to s námi vypadá. Paní si bere naše palubní vstupenky, ale začíná něco říkat ve smyslu, že už nás asi nebude moct akceptovat. Že už papírové letenky neakceptují, jen elektronické. Tak jí říkám, že letenky máme vystavené ani ne týden, že žádné informace, tomu nasvědčující, nemáme. Paní říká, že musíme čekat. Mně už se v hlavě honí černé scénáře. Paní se evidentně s někým radí. Po asi 10 minutách nám předávají vstupenky se seatingem. Prý papírové letenky přestávají akceptovat od příštího měsíce. Tj., od zítřka... Kdybychom se nedostali, bůh ví, jak by to skončilo.
Letíme linkou SK 973, místa máme 44AB. Plánovaný odlet je ve 22:50. Nástup je za chviličku, co dostáváme palubky. Na našich sedadlech je připravená deka a lahev s vodou. Rozmístění sedaček v našem letadle je 2-4-2 a my máme tu dvojku pro sebe.
Letadlo je poloprázdné, takže jsme za chviličku nastoupení. Taxujeme skoro po celém letišti. Vidíme letadla SAS i Norwegian. Vzlétáváme docela klidně, i když se prodíráme hustou mračnou.
Asi po hodině letu je podávána večeře. Předkrm je variace salátů s dresinkem. K hlavnímu chodu je kuřecí s rýží a brokolicí. Bylo to výborné. Jako dezert je tiramisu. Mňam! Samozřejmě nesmí chybět bulka, sýr, slaný krekr. Usínáme. A já skoro celý let prospím.
1. března
Letíme kolem Kyjeva, směr Teherán, Indie a Bangkok. Rychlost se pohybuje kolem 950km/h, letíme ve více jak 10km a venkovní teplota je -60°C.
Zhruba hodinu do přistání se servíruje snídaně. Müsli s jogurtem, bulka, máslo, džem, sýr, džus káva. Já pak vyplňuju přistávací a odletovou kartu. A než se nadějeme, začínáme klesat na přistání. To po 10 hodinovém letu proběhlo víc, než hladce. Jirka si natáčí záběru z kamery na příďáku na mobil.
Vycházíme z letadla a míříme k té nejhorší části pobytu na tomto letišti. Neboli do fronty na pasovou kontrolu. Vůbec tu nemají nějaký systém. Každý se tu tlačí na svého souseda. Chaos, ve kterém stojíme přes hodinu, než na nás přišla řada. Naše zavazadla už hlídala holčina s cedulkou, protože na karuselu 14 už se kroužila zavazadla z jiné linky. Naštěstí nehlídala jen ty naše, ale i dalších asi 10 kufrů.
Vycházíme do příletové haly, kde nás vítá reklama na Baťu. Docela milé přivítání. Příletová hala připomíná další zmatené mraveniště. Chviličku uvažujeme, kam se vůbec vydat, abychom došli až k našemu hotelu. Vybíráme si z bankomatu. Jirka si pořizuje SIMkartu zdejšího operátora a voláme do hotelu. Máme být u východu 4, tam bude člověk s cedulí našeho hotelu.
V recepci měli pravdu. Stála tam menší místní dívka, která nás usadila na lavičky s tím, že odvoz tu bude tak za 15 minut. Po uplynutí doby opravdu přijíždí minibus. Vypadá to, že pojedeme sami. Ale když jsme vyjeli od letištní příletové haly, zabzučela vysílačka, my si zakroužili a přibrali dalších asi 5 cestujících do našeho hotelu. Do hotelu Convenient Resort.
Místa, kudy jedeme, jsou taková zvláštní. Na jednu stranu jsou to velmi chudé čtvrti. Ale domečky duchů, které mají před svými obydlími, jsou velmi krásné, někde i zlatem zdobené. K našemu hotelu vede menší silnička lemovaná nejprve z vlněného plechu stavená obydlí, posléze banánovníky a močály. Jsme u hotelu, který vypadá krásně. Venku je restaurace, kde bude probíhat i snídaně, která je v ceně. Na recepci jsme se zaregistrovali a zaplatili. Náš pokoj je ve 3. patře, pokoj č. 310. Pokojík je hezký. A jak říká kamarád Foxx, poměr výkon cena, naprosto dostačující na jednu noc. V koupelně mě ale zaráží sprcha. Je to jen odpadová díra v zemi, hned vedle záchodové mísy. Žádná oddělovací plenta, rantl nebo něco takového.
Jirka zkouší wifi, ale chce to heslo, tak běží na recepci. A zároveň se ptá na SMSku od operátora, která mu přišla v thajštině.
Do centra už dnes nepojedeme. Začíná se stmívat a velmi rychle je tu tma. Ale jdeme do restaurace Crooo Bar na večeři. Já si dávám omeletu se shrimpsy a se spoustou zeleniny a pomerančový koktejl. Jirka masovou směs s výhonky a zeleninovým pepřem. Ten je ještě na větvičkách. Místní pivo Chang si velmi oblíbil. Jsme tu sami, těsně před odchodem přijde jeden pán. Mají tu jezírko s barevnými kapříky a sem tam se tu proběhne nějaká ještěrka. Po zaplacení 670 bahtů odcházíme na pokoj. Jdeme brzo spát, vstáváme v 5:30 a v 6:30 odjíždíme.
2. března
Budíček v 5:30 je docela krutý, ale nedá se nic dělat. Ranní hygiena a hurá dobalit věci. Odhlašujeme se na recepci a jdeme i se zavazadly na snídani. Jsme tu sami. Jirka si dává míchaná vajíčka a džus. Já toastový chleba s máslem a marmeládou, ovoce (papája, meloun, ananas), džus a výborné kakao.
Chceme odjet na letiště v 6:30, ale nějak na nás pozapomněli a tak tu čekáme hodinu do 7:30 na další shuttle bus. Během čekání se tu vyrojila skupinka Rusů. Čas si krátíme pozorováním přistávajících letadel. Samá wide body. Nádhera. Na letiště jedeme ještě s nějakými japonskými dámami.
V příletové hale je úschovna zavazadel a tak si tu ty naše dva kufry necháváme. Kupujeme si žetony na vlak do centra. Během jízdy nám ale došlo, že jsou pouze na jednu cestu. A jelikož jsou ty žetony naprogramované na konkrétní stanice, nazpátek se s nimi nedostaneme. CityLine nás dovezl na zastávku Makkasan, kde přestupujeme na metro. Taky se tu ptáme na možnost, jak žetony vyměnit. Ochotně, asi se jim to tu stává častěji, nám dávají žetony nové a vrací rozdílnou částku. Jdeme na metro. Proplétáme se tu silnicí a přeskakujeme i vlakovou kolej a jdeme do metra. Před vchodem je bezpečnostní kontrola. Jirkovi prohlížejí batoh. Metrem jedeme ze zastávky Phetchaburi na zastávku Hua Lamphong. Odsud se chceme pěšky dostat k přístavu. Jdeme docela velkou a širokou ulicí. Z jedné strany jsou domu s krámky. A taky několik pouličních prodejen potravin a zdejších laskomin. Dvakrát to zrovna nevoní. Přecházíme na druhou stranu silnice v domnění, že si polepšíme. Je tu říčka mířící do velké řeky, ke které směřujeme. Ale spíš jsme si pohoršili. Místní sem odkládají, vypouštějí a já nevím co ještě, co kdy vytvořili. Obaly počínaje, výkaly konče. Líbí se to jen pár varanům, které vidíme. Když jsme došli na křižovatku a ani s mapou si nevěděli rady (stáli jsme na mostě přes onu smradlavou říčku a naproti nám si v poklidu přidřepla tak šedesátiletá paní, v klidu se na mostě vyčurala a pokračovala v chůzi dál...), všiml si nás jeden místní. Sice jsme mu zprvu moc nedůvěřovali, ale nakonec jsme byli rádi, že nám pomohl. Vzal mapu, rukama nohama nám vysvětlil, kudy kam a za kolik. Pak nám stopnul tuk tuka a my s ním vyjeli, aniž bychom věděli kam. Propletli jsme se několika ulicemi, projeli tržištěm (během jízdy jsem jen stačila zahlédnout klece s kohouty, nějakou zeleninu a nějakou drůbež, která byla oškubaná a za krk pověšená k prodeji) a najednou jsme stáli u přístaviště č. 2 Wat Muang Kae. Sami bychom to určitě nenašli. Jízda tuk tukem se nám nakonec zdála jako super dobrodružství. Jízda nás vyšla na 30 bahtů.
V přístavišti se nás ujali ze společnosti, která tu provozuje long boat. Vysvětlili jsme jim, že chceme ke Grand Palace. Za oba jsme zaplatili 1200 bahtů, chviličku počkali, než pro nás loď přijela. S dlouhou špičatou přídí, ověšenou několika stuhami a mašlemi. Když jsem viděla tu řeku, v duchu jsem se modlila, abychom se dobrovolně nevykoupali. Ale projížďka stála zato. Z řeky je na pevninu vůbec jinačí a hezčí pohled. Udělali jsme si takovou malou vyhlídkovou jízdu. Viděli jsme Wat Arun neboli chrám Úsvitu, dále Wat Pho z 16. století. Až jsme konečně stanuli v přístavu u Grand Palace neboli Wat Phra Kaeo. K jeho zdem jsme museli projít opět skrz tržiště. Slepičí pařáty čouhající z vařící se tekutiny nenavozovalo pocit hladu.
Dovnitř chrámu jsme nešli. Jednak z časových důvodů, jednak z nevhodného oblečení. Ale z průvodce víme, že je uvnitř Smaragdový Buddha. Jdeme až na náměstí se sochou růžových slonů. Jelikož už máme dost zvláštní dopravy po Bangkoku, bereme si taxi a za 200 bahtů se necháváme dovézt na stanici Phaya Thai, kupujeme si žetonky a vlakem City Line odjíždíme na letiště.
Když jsme dojeli na letiště, dáváme si v Donkin Donut's ledové Latté. Jdeme do příletové haly a vyzvedáváme si naše zavazadla. Za hlídání platíme 200 bahtů. Jdeme do odletové haly k ostrůvkům C, kde si u přepážky určené pro zaměstnance, zkoušíme, jestli bychom nemohli letět už ve 14:30. Let je prý fully booked. Oba lety, jak ten první, tak i ten, na který jsme listovaní a na nějž máme vystavené letenky. Paní nám říká, že máme přijít ve 14 hodin. Kromě těchto dvou letů (14:30 a 16:50) je možnost ještě dalších tří letů. Takže nás to zase tak moc nestresuje. Kufry máme u sebe, ty odbaví, až pokud se dostaneme. Ale nechali si naše papírové kupony, tak snad to bude OK.
Usedáme ve Starbucksu. Já si dávám Caramel Macchiato a Jirka obyč kávu. Plánuje rozdělovník, já píšu deník a probírám fotky.
Před určenou dobou se zvedáme, Jirka se jde převléknout do kalhot a jdeme na check-in. Tam nám oznamují, že všechny linky, včetně té poslední, jsou úplně plné! Přemýšlíme, co budeme dělat. Koukáme na informační tabule o odletech. Zjišťujeme, že naším směrem míří několik nízkonákladových aerolinek. Včetně Air Asia, kde se zkoušíme ptát, kolik by vyšla letenka pro oba a jestli vůbec mají nějaký let volný. Dozvídáme se, že na letu v 19:30 je volných už jen 5 míst. Jednosměrná letenka pro 2 z Bangkoku na Phutek vychází na 7.700 bahtů, což je kolem 4.600,-. Chviličku uvažujeme pro a proti. Nakonec se rozhodujeme, že poletíme. Nebudeme riskovat ztrátu zaplaceného hotelu na Phuketu. Raději volíme jistotu a letenku na Thai Airways pak můžeme doma vrátit. Platíme tedy kartou, odbavujeme se přes self check-in kiosek. Jen zavazadla budeme moct poslat až později, blíž k odbě odletu. Jdeme tedy zpět na přepážku Thai, vyzvedáváme si naše papírové kupony a jelikož máme hlad, jdeme se podívat po nějakém jídle. Už s vidinou toho, že z Bangkoku odletíme, se jde Jirka převléknout do kraťasů. Jako zaměstnanec by tak létat neměl, ale nízkonákladovkou, proč ne. Usedáme do jedné restaurace s thajským jídlem. Oba si dáváme Pad Thai, Jirka s pivem a já s Thai Ice Tea Mil. Platíme 588 bahtů.
Po jídle jdeme poslat naše zavazadla do třídírny. Cestou do odletové haly potkáváme skupinku českých turistů z právě přistáté mašiny Travel Service. Děláme, že česky neumíme a mizíme v davu.
Pak procházíme bezpečnostní kontrolou a směřujeme do tranzitní části, směr východ B1B. Z tohoto gte operují letadla, která jsou mimo nástupní mosty a cestující vozí autobusy. Dlouho se nic neděje, žádné informace nejsou a tak se docela nudíme. Jirka stále plánuje rozdělovník, ale velká zábava to není. Jdeme se projít. Kupujeme si pití a já v místním Duty free shop lak na nehty... Vracíme se do gate a asi za půl hodinu, v 18:45, začíná nástup do autobusu. Jak zjišťujeme, Air Asia byla vyhlášena jako nejlepší low cost airlines celého světa - dle hodnocení žebříčku SkyTrax.
Linka má číslo FD 3037, operuje jí Airbus 320, sedadla máme 5EF adoba letu má být 1,5 hodiny.
Autobus nás dovezl k novotou vonícímu Airbusu na stojánce 105L. Nastupujeme, pak čekáme na další autobus s opozdilci. Vedle Jirky usedá paní mluvící francouzsky, která má zbytek rodiny přes uličku. Posádka jsou dva kluci a dvě holky. Chviličku taxujeme a pak jdeme rychle do vzduchu. Let je vcelku klidný. Kapitán nám hlásí informace za letu, ale není moc slyšet, co říká. Po startu je nám nabízeno občerstvení za poplatek. Jirka si bere roof beer a kešu oříšky. Já oříšky také a horkou čokoládu. Platíme 190 bahtů. Než se nadějeme, začínáme klesat.
Krásné přistání, hned jsme u terminálu a dokonce nás přistavují na nástupní most. Sedíme ve druhé řadě a tak jsme brzo venku. Zavazadla přichází na pásu č. 2. Taxi za 300 bahtů nás veze do hotelu Nai Yang Beach Resort. Vypadá moc krásně. Je složen jen z přízemních či jednopatrových budov. Nic velkého. Je to super. Recepce je v otevřeném venkovním prostoru, je to tu moc příjemné. Registrujeme se, dozvídáme se, že nám upgrade typ pokoje. Že budeme mít pokoj s výhledem na bazén. Jsme mile překvapeni a rádi a děkujeme jim. Zadarmo, proč ne. Opět je nám pomáháno s kufry do pokoje (v Bangkoku taky). Máme moc hezký pokojík. Sice máme oddělené postele, ale jak později zjišťuju, je to fajn se vyvalovat v tak velké posteli sama. Náš pokoj je průchozí a máme svůj vlastní vchod k bazénu. V lednici se nám chladí dva druhy piva a nějaké nealko nápoje. To i s oříšky je za poplatek. Káva a čaj jsou zdarma. Koupelnička je maličká, ale hezká. Koupelnu od pokoje oddělují dveře s mléčným sklem. Mezi WC a koupelnou jen dveře s čirým sklem. K dispozici je trezor, tak do něj ukládáme pasy, letenky a další věci. Ve skříni máme také deštníky. Jak zjišťujeme, je tu to docela potřebné vybavení.
Vybalujeme naše zavazadla, dáváme si něco k pití a oříšky. Jdeme spát.
3. března
Budík máme na 7. Jirka ho 2x posunul a pak vypnul úplně. A to neměl dělat, protože jsme oba usnuli a vzbudili se až v 10:15. Tedy 15 minut po skončení snídaně. No jo, no. Vylézat se nám moc nechce, moc krásně se tu spí. Z postele nás vyhání až uklízečka, která nám klepe na dveře, jestli chceme úklid. Rychle se tedy oblékáme a vyrážíme se podívat po okolí. Jdeme se podívat i na pláž, procházíme si uličku restaurací a barů. Je tu i půjčovna skútrů, stanoviště taxi, jeden krámek s oblečením a asi tři minimarkety. V tom nejbližším našemu hotelu si kupujeme snídani (já Mung bean bun a banánový muffin, Jirka ananasový a thai bun), 2 balení preclíků, vodu, opalovací olej. Po návratu na pokoj si vaříme kávu a snídáme.
Celé odpoledne trávíme na pláži. Za 150 bahtů si tu můžeme vzít 2 lehátka i se slunečníkem na celý den. Je slunečno, ale občas se zamračí a sprchne. Ale je to příjemné osvěžení. Na rozdíl od moře, které je teplé jako kafe. Naše pobytové místo je asi 10 minut (ani ne) od letiště. Takže vidíme přistávat letadla z moře. Jak jsme se ale shodli, my jsme včera přistávali přes ostrov. Takže naše dnešní uvítání nám připravila mašina Thai Airways.
K večeru se vracíme na pokoj, sprchujeme se a vyrážíme na obědo-večeři. Nevímeale, kterou restauraci/bar si máme vybrat. Nakonec dáváme na rady Trip Advisors a jdeme do Ocean. Jirka si dal dvě piva, já koktejl Sex on the Beach. K jídlu si jako předkrm dáváme závitky se sladkou chilli omáčkou. Jako hlavní chod si Jirka dává žluté nudle se seafood, já obyč nudle se seafood. Oba si moc pochutnáváme. Platíme 740 bahůt. Nejspíš sem zamíříme i zítra.
Cestou na hotel si vminimarketu kupujeme pivo, preclíky a já na zkoušku Breezer. Již mixovaný nápoj s Bacardi. Na zkoušku si beru jahodovou příchuť.
Jirka pak neodolává a jde se ráchat do bazénu. Oblohu křižují blesky, ale hřmění slyšíme jen jednou. Doufáme, že ráno zase neprošvihneme snídani. Jsme docela červení a já mám i pár kousanců od komárů.
4. března
Dneska jsme snídani nezaspali. Budík byl na osmou. Chviličku však trvalo, než jsme se vyhrabali z postelí. Opravdu se tu spí moc dobře. Zjišťujeme, že jsme pěkně spálení!
Jdeme na snídani. Tady stačí jen nahlásit číslo pokoje a pak už je jen na nás, kam si sedneme a co budeme jíst. Já si dávám nějaké sladké pečivo, spoustu melounu, dragon fruit, kávu a džus. Jirka několik hrnků kávy, vaječnou omeletu se šunko a cibulí + několik druhů zeleniny a salátů a také i sladké pečivo.
Po snídani se vracíme na pokoj. Jirka potřebuje dodělat rozdělovník. Tráví s tím skoro celé dopoledne. Já sedím u okna, které vede do zahrady. Docela pěkně prší, tak mi to ani nevadí.
Jelikož se Jirkovi rozpadají plavky, jdeme mu koupit nové. A taky pěnu na holení. Vracíme se na hotel, převlékáme se do plavek a razíme na pláž, kde jsme až do večera. Relaxujeme u piva a Breezera. Je to docela dobrý. Zítra si nejspíš půjčíme skútr, tak Jirka kouká do mapy. A já přemýšlím, kam se půjdeme najíst.
Jenomže než jsme se rozmysleli, začalo kvalitně pršet. Dokonce i s bouřkou. Takže Jirka opět čučí do rozdělovníku. Když konečně přestává, jdeme na večeři do Ocean. Jirka si dává pivo, já Piňa Coladu. K jídlu si dáváme jako předkrm smažené kalamáry. Jirka si dává jako hlavní chod kraba s česnekovo-pepřovou omáčkou a já si dávám rybu s rajčatovou omáčkou s paprikami. Všechno je moc dobré! dokonce nám přinesli i misku s vodou, kde jsou bylinky a citron na opláchnutí rukou, aby nám tou rybinou nepáchly. Platíme 1.230 bahtů. Cesta zpět je opět deštivá, ale je to příjemné. Vybíráme si z bankomatu a jdeme do minimarketu. Preclíky, buráky, Chang, Smirnoff Ice, 3x Breezer. Na pokoji veget u filmů z notebooku.
5. března
Jirka mě vzbudil v 9 hodin. A utrpěla jsem šok! Celý obličej mám nateklý! Ale opravdu hodně! Nejhůř jsou na tom oči. Připadám si jako Mongol, Jirka se mi směje, že vypadám jako Klingon. Buď je to alergická reakce na sluníčko, na včerejší rybu k večeři, nebo nevím.
Jdeme na snídani. Jirka si dává 2 vaječné omelety se zeleninou a kávu. Já müsli s mlékem, croissant, ananasový džus, meloun a kávu. Po snídani jdeme do minimarketu na nákup silnějšího krámu na opalování a na chladivý gel na spáleniny. Vracíme se na pokoj. Dneska se budeme co nejméně zdržovat na sluníčku. Abych ještě nějak negativně neovlivnila to mé natečení obličeje.
Usedáme na recepci s notýskem, mapkami a plánujeme, čteme si o Thajsku v průvodci a koukáme už i na obsazenosti letadel domů. Jirka si během toho objednává Chang. Na pokoji se pak chladím gelem, relaxujeme bez sluníčka. Máme v plánu jít ven později, až půjdeme na jídlo.
Vyšli jsme ven opravdu až odpoledne, respektive navečer a koupili jsme si každý jedno tričko. Pak že máme hlad a půjdeme se někam najíst. Rozhovor probíhal takto: "Vyber si, kam chceš jít." "Tak třeba sem." "Ne, tady je to drahý." A spor byl na světě. Proč mám teda vybírat restauraci, když pak pindá? Vrátili jsme se na pokoj s nakoupenými věcmi a odmítám se s ním chvíli bavit. O něco později jdeme ven na druhý pokus. Tentokrát nechávám vybírat jeho. A co vybral? Restauraci, kterou já předtím! Nakonec zjišťujeme, že je levnější, než Ocean, kde jsem byli v předešlých dvou dnech. Ale bohužel, obsluha v Khwanta byla laxnější a angličtina taky na úrovní 0.
K pití si Jirka dává pivo, já mango s vodkou. K jídlu si dal Pad Thai a já mix masa s rýží v ananasu. Výborné. Platíme 630 bahtů.
V minimarketu si kupujeme Chang a Breezer (jahoda a citron). Na pokoji popíjíme a odpočíváme. Venku opět řádí bouřka. Jirka by ještě rád do bazénu. Naštěstí můj obličej vypadá líp. Tak snad to všechno splaskne. Večer nám kazí zpráva z domova o kamarádově sebevraždě...
6. března
Budík na 7 hodinu. Nechce se mi vylejzat. Půlku obličeje už mám jakž takž v pohodě. Zato ta levá... Mám nateklé i víčko!
Po ranní hygieně jdeme na snídani. Jirka opět omeleta, kopec zeleniny a hektolitry kávy. Taky zkouším omeletu. Je možnost si do omelety vmíchat cibuli, šunku, rajče nebo papriku. Je připravována přímo před vámi, takže jí dostanete pěkně čerstvou. K tomu si dávám kopec zeleniny. Dneska mají i malé lívanečky. Dáváme si je s medem. Taky spoustu melounu, croissant, pomerančový džus a kávu.
Po snídani jdeme na pokoj, balíme si nejnutnější věci a konečně vyrážíme na první výlet. U místního rent a car si půjčujeme skútr. Za 300 bahtů na 24 hodin.
Poprvé zastavujeme kousek od nás, abychom chytili navigaci na správný směr. Pak míjíme menší chrám a přejíždíme přes silnici č. 402 na silnici 4027. Nejprve jedeme přes několik vesniček, malých městeček. Naše první zastávka je u Bang Pae Waterfall, kde mají i Gibbon Project (pouští gibbony v ze zajetí do volné přírody). Za 400 bahtů (platbu za skútr nám odpustili). Krásnou přírodou, deštným pralesem při vysoké teplotě a velké vlhkosti, jdeme za vodopádem. Samotný vodopád taková pecka nebyla. Ale zážitek velký. Dokonce jsem se tu odvážila i na WC. Takový nizký, nášlapní a splachování miskou z nádrže plné vody. Bylo tu dost mravenců, ale jinak čisto.
Dále chceme jet na jih ostrova, až na Phuket City, na Butterfly Garden & Aquarium. Cestou od vodopádů míjíme sloní farmu a mrzí mě, že jsme se tu nezastavili. Dojíždíme na velký kruhový náměstí (uprostřed kruháče je socha dvou žen - hrdinek z bity o Thalang z roku 1785, které se postavily do čela shromáždění před barmskými útočníky). Z kruhového objezdu míříme na jih, míjíme i nějaké nákupní středisko.
Bohužel, ať se snažíme, jak se snažíme, motýlí farmu najít nemůžeme. Projeli jsme několik uliček, ptáme se kolemjdoucích. Tady se teprve projevila náročnost zdejšího provozu, navíc ježdění vlevo.
Vzdáváme to a vracíme se na sever.
Jirka na zmíněném kruháči špatně odbočil a místo přímé cesty na sever jedeme zpět k vodopádům. Nakonec se ale ukázalo, že to byla docela dobrá "zajížďka". Protože jsme dojeli až k té sloní farmě a dokonce se mi podařilo Jirku ukecat, aby na slona nasedl a projeli jsme se! Platí se 900 bahtů na osobu za 30 minut jízdy. Ještě mají na výběr hodinu a hodina a půl. Přemluvila jsem ho sice jen na půlhodinový okruh, ale stálo to zato. Abychom vůbec na slona mohli nasednout, musíme vyjít na takovou rampu. K ní přistaví slona a můžeme nasedat. Nejprve se slonem scházíme do potoka, který procházíme. Z ničeho nic se slon zastavil, pán, který ho "řídil" řekl: "Toilet, toilet." Slon nadzvedl ocas, vypustil pěkné šíši přímo do potoka. Opakovalo se to ještě jednou. Pak jsme se zase vyhrabali příkrou strání nahoru. Průvodce nám ukázal kaučukovník a taky jsme dostali nabídku výrobků (náramky či náhrdelníky). Ze slonoviny. No, jeden maličký náramek jsem si koupila. Průvodce slezl ze slona, vzal můj foťák a vyfotil nás. To bylo milé. Ale už méně milé bylo to, když začal slona bodákem pobízet, aby přestal zřát nějaké větve stromu. Slonovi se to evidentně nelíbilo a začal se rozčilovat. My začali šedivět hrůzou, co s námi bude. Ale vše dobře dopadlo. Ještě jednou mě ale vyděsil mega pavouk, který si to štrádoval po hlavě slona. Rukama nohama jsme se s průvodcem dohodli a on ho shodil. Prošli jsme ještě ananasovým a banánovým hájem a opět jsme stanuli u nástupní/výstupní rampy. Jedeme dál.
Na další zastávce, v blízké vesnici u velké mešity, jsme zastavili u obchodu 7-11 (malý kus Ameriky uprostřed muslimské vesnice, docela paradox), kde jsme si koupili vodu a zmrzlinu. Poté jsme pokračovali zpět k našemu pobřeží, ale ještě jsme nebyli na konci našeho výletu.
Sice se honí mraky, občas i krápne, ale my míříme k Wat Phra Thong. Buddhistickému chrámu, kde je Buddha zpola zahrabán do země. Kdo se jej pokusí vykopat, zemře. Alespoň podle pověsti. Buddha je pokryt tenkými plátky zlata.
Odsud už si to opět uháníme k Nai Yang Beach. Těsně před příjezdem míjíme místní trh. Vracíme skútr, Jirka byl ještě dotankovat benzín. Respektive u stolečku s deštníkem stála holčina s nalitými pet flaškami benzínu a tak tam nalila 4 za 160 bahtů.
Jdeme do pokoje, trošku oddechujeme a vaříme si kávu. Jdeme na večeři opět do restaurace Khwanta. Jirka si dává Chang a moje včerejší mix masa v ananasu. Já si dávám kokos mix shake s vodkou (přinesli mi to v kokosovém ořechu) a Pad Thai. Na rozdíl od Jirkova včerejšího, to moje tentokrát lehce pálí. Těsně před koncem jsem ale kousla do něčeho mega pálivého. Jen jsem do toho kousla, málem jsem uhořela. A když jsem to spolkla, zamotala se mi hlava.
Před minimarketem je stánek se sponkami do vlasů. Kupuju si skřipec za 125 bahtů. Spadeno mám ale ještě na jeden. Na pokoji se převlékáme do plavek a jdeme ještě do bazénu. Nikde ani noha, už zhasli i světla v bazénu a vypnuli vodotrysk. Konečně mi splaskl obličej. Ještě stíháme kouknout na fotky na notýsku z výletu a usínáme...
7. března
Budík na 8:30. Vážně se tu spí moc krásně, takže budík je opravdu potřeba. Jdeme na snídani. Jirka toho moc nesní. Jen nějaké pečivo, müsli s mlékem a mnoho kávy. Já si vystojím velkou frontu na omeletu, k tomu trochu zeleniny, pečivo a meloun. Müsli s mlékem, džus a kávu. Cestou zpět na pokoj se zastavujeme na recepci a Jirka se ptá na nějaké info z SMSky, opět v thajštině.
Na pokoji kontroluju obsazenost našich letů domu. Bohužel, odlet se blíží.
Celý den jsme dnes na pláži. Jirka si běhá pro Chang. Já za celý den ochutnala melounový, banánový a kokosovo-mléčný shake. Ten kokosový jsem dostala přímo do ořechu. K večeru dává Jirka provokativní fotku z pláže s kokosem na FB. Reakce na sebe nenechali dlouho čekat... :)
Začíná pršet a tak jdeme na pokoj. Relaxujeme. Na večeři jdeme do restaurace, ve které si dáváme pití na pláži, jmenuje se Monika. Jirka si dává Pad Thai a Chang. Já si dávám rýži sweet&soure se seafood. K pití si dávám mojito. Jako dezert volíme fritované banány, které podávají s čokoládovou omáčkou. VÝBORNÉ!!! Vše stálo 590 bahtů.
Po večeři vybíráme z bankomatu nějaké penízky a u jedné místní cestovky si platíme výlet za 3.000 bahtů pro oba na zítřek.
Večer odpočíváme s citronovým Breezerem. A těšíme se na zítřejší výlet.
8. března
Budík máme na 9, ale oba jsme vzhůru dřív. Po ranní hygieně jdeme na snídani. Dáváme si lívanečky s medem, meloun, banánovo-kešu řezy, kávu a džus. Cestou zpět na pokoj se ptáme na naše věci, které si dával Jirka vyprat asi před 2 dny. Už je měli připravené včera, ale měli jsme na klice pověšeno, že nemusí uklízet a tak nám nepřinesli ani ty věci. Asi za 5 minut byli na pokoji i s balíčkem vypraného prádla.
Připravujeme se na dnešní výlet. Při té příležitosti zjišťujeme, že nám nejde otevřít trezor. Teď to řešit nebudeme, nemáme na to čas.
Sraz máme v 11:15 na naší recepci. Když jsme vyšli z pokoje, zjistila jsem, že jsme si zabouchli klíče uvnitř. Naštěstí ve vedlejším pokoji byla uklízečka a tak nám otevřela. Bohužel, poprchává a tak doufáme, že to nějak negativně neovlivní náš výlet.
Přijel minibus a vylezl z něj náš průvodce Phuket Reina Tour, Tomi. vzal si naše potvrzení o platbě, představil se nám, nalepil nám na oblečení písmeno "R" a snažil se nás usadit do autobusu. Byli sjme jako poslední na trase a tak já seděla úplně vzadu (vlevo seděl Rus a vpravo dvě Francouzky) a Jirka byl usazen dopředu, vedle řidiče a Tomiho. Dále s námi cestovala skupinka Korejek, parta Holanďanů a přítelkyně onoho Rusa. Během jízdy na naše první stanoviště, nám Tomi vyprávěl o našem výletě. Kam jedeme (chrám, přístav, muslimská vesnice s obědem, hlavní tahák dnešní cesty, přístav a návrat zpět), posílal nám i pohledy míst (při tom se nás ptal na různé otázky, jako kolik si myslíme, že bydlí v muslimské vesnici lidí atd.), kam pojedeme, na co si máme dávat pozor (například, že si máme dávat pozor na prsty, když kotvíme v přístaviště nebo že se nebudeme koupat, protože kolem James Bond Island plují rybičky s jedovatými ostny a nebo že nemáme platit nic navíc, vše je v ceně zájezdu) atd. Jedeme kolem letiště.
Přejeli jsme most, který spojuje Phuket Island s pevninou Thajska, který měří přes 700 metrů. Cesta na první stanoviště trvá asi 20 minut. Jedeme docela svižně a náš řidič si hlavu s jízdními pruhy moc neláme. Míjíme i několik chrámů.
Naše první zastávka je u Suwankuha Temple a Monkey Cave. Ještě, než jsme vystoupili z autobusu, nás Tomi upozorňoval, abychom si dávali pozor na opice. Nejsou to domácí mazlíčci, umí být zlí a kousat a velmi rádi vezmou věci návštěvníků a utečou s nimi do džungle. A první, co Jirka prohlásil, když jsme vystoupili a viděl prvního makaka, že mu půjde koupit banán. No, šla jsem do vývrtky...
Prošli jsme si chrám, obě jeskyně (světlou i tmavou). Makaka jávského tu před vstupem odrazují psi paní, která to tu hlídá. Uvnitř chrámu je velká ležící socha buddhy, několik menších sošek. Vystoupali jsme po několika schodech k místu, kde rostou stromy a sestoupili jsme do tmavé jeskyně. Taky jsme tu viděli několik koček. U tmavé skály je vtipný nápis "nepsat na skály". Za nápisem je několik desítek vyrytých podpisů a nápisů. Tmavá jeskyně se stále vytváří, jsou to krasové jeskyně.
Prošli jsme se trošku i venku a čekali u autobusu na odjezd.
Tomi nám říkal, že pojedeme druhým autobusem, pro naše pohodlí. Tam jsme se sešli s Indy, Angličany a Rusy. My jsme tentokrát seděli spolu, ale rozdělili jsme jinou dvojici. Moc se jim to nelíbilo. Jeli jsme kousek odsud k přístavišti. Cesta trvala pět minut. A stanuli jsme na území zálivu Phang Nga. Tento záliv je součástí národního parku. Všichni dostáváme záchranné vesty a nastupujeme do long tail boat. Proplouváme několika mangrovy.
Mangrovy = vznikají pouze v tropech, v brakických a slaných mokřadech v ústí řek. V Thajsku se nalézají v některých oblastech jihu. Mangrové stromy jsou jediné dřeviny, jež se přizpůsobily podmínkám těchto slaných přílivových pásem. Porosty jsou protkány sítí průplavů a pobřežních náplavů vytvořených nánosem naplavenin uvízlých v kořenovém systému stromů.
Záliv Phang Nga = žádné jiné místo neztělesňuje krásu jihothajské krajiny na tak malém území jako tento záliv o rozloze 400km2. Jeho kouzlo tkví ve více než čtyřiceti nebetyčných mogotech (věžovité krasy) náhle se vynořujících z tichých, mělkých vod až do výšky 350 metrů.
Naše první zastávka je po 10 minutách jízdy ve vesnici Panyee Island. Ve vesnici zbudované na kůlech nad vodou, žije asi 120 muslimských rodin. Ostrované prodávají rybí omáčku, sušené krevety a krevetovou pastu. Další obživou místních je turismus. Všechny lodě, které tu staví, mají pro návštěvníky připravené restaurace a oběd. I my tu obědváme. Na výběr je polévka, rýže, zelenina, krevety a kuřecí paličky. Jako zákusek se podává čerstvý ananas. Jelikož máme na celou vesnici jen 50 minut, dezert vynecháváme a jdeme se projít. Procházíme spoustou krámků, ze kterých majitelům koukáte přímo do obývacích prostor. Jirka si tu kupuje sušené sépie, ale vůbec nevíme, co s tím bude dělat...
Vracíme se a za chviličku se naloďujeme směr další zastávka. Bohužel se nám kazí počasí a začíná pršet. Takže jsme celí mokří nejen od vody, která na nás šplouchá během jízdy po moři, ale i z deště. Během jízdy se mi podařilo zpozorovat malou vydru u pobřeží mangrovu. Podle průvodce tu žijí i krokodýli, ale už je jich tak málo, že by byla opravdu velká vzácnost nějakého vidět.
Asi po 10 minutách zastavujeme u Talu Island, u jedné z dvojlodí, k sobě připoutaných (takové dvojlodě tu jsou tři). Z jedné strany dvojlodě se nastupuje, z druhé strany vystupuje. A vyloďujeme se. Usedáme k velkému dřevěnému stolu a nám dvěma a Korejkám začíná půlhodinová pauza. Ostatní mají připlacenou jízdu kajaky k mogotu, který tu díky slané vodě vytvořil tunýlek. Máme možnost si to dokoupit, ale vzhledem k počasí, které tu panuje, jsme docela rádi, že budeme chviličku v suchu. Ostatní si tu nechávají boty, batohy, veškeré obsahy kapes si dávají do igelitových pytlíků a s místním "pádlovačem" se jedou projet. Pár Indů si u nás v úschově nechává pytlíček s pěkně naditou peněženkou. My si dáváme džus. Nevím, z jakého ovoce byl, ale připomínalo to borůvky.
Když se výletníci vrací, už neprší a společně všichni pokračujeme k vrcholu tohoto výletu. A to konkrétně k Ko Kho Phing Kan, ostrově, na kterém jsou skalní útvary Kho Ping Gun a hlavně nedaleko stojící mogotový útvar Ko Tapu ("Nehtový ostrov"), který je známý z bondovky z roku 1974 Muž se zlatou zbraní. Proto se tomuto ostrovu říká James Bond Island a je to hlavní tahák pro mnoho turistických společností.
Po 30 minutách odjíždíme zpět, naší lodí č. 52, do přístavu. Je odliv, z mořské hladiny vystupuje dno, jsou vidět kořeny mangrovů. Takže místní kapitáni lodí musí být velmi zkušení, aby věděli, kudy jet a neskončit na mělčině. Cestou vidíme několik osamělých rybářů. Po připlutí do přístavu je rozdíl odlivu a přílivu ještě zřetelnější. Kdo nevyjel včas, má loď nasuchu.
Vracíme vesty, dostáváme vlhčené kapesníčky na otření se a možnost si za 100 bahtů koupit talířek s fotografií, kterou pořizovali při naloďování na výlet.
Tomi nás rozděluje do autobusů podle toho, kdo kam jede. My jedeme v busu s Francouzkami, Korejkami a Nizozemci. Zbytek jede bez Tomiho, jen s řidičem, druhým busem směr hotely. My nejprve zastavujeme u letiště, kde vystupují Korejky i s kufry. My vystupujeme jako druzí. Ještě, než jsme ale dojeli k Nai Yang, míjíme místní slavnost a opět trh. Budeme se muset k němu jednou vypravit.
Když jsme dojeli k nám, už nepršelo. Se všemi se srdečně loučíme, s Tomim si podáváme ruce a je po výletu.
Došli jsme si do pokoje, odložit si věci, odskočit si na a hurá na večeři. Chtěli jsme do Moniky, ale nejspíš z důvodu deště a nemožnosti si sednout pod střechu, mají zavřeno. Jdeme tedy do Khwanta. Já i Jirka si dáváme daiquiri. Jirka obyč, já s příchutí manga. Jirka si dává Pad Thai a já žluté nudle se seafood. Platíme 780 bahtů.
U našeho minimarketu je holčina se skřipci a tak si kupuji ten z minula vyhlídnutý. Jdeme na pokoj. Spisuju deník, Jirka montí rozdělovník. Chci ještě promazat nepovedené fotky a nabít baterky. Relaxujeme. Zítra tu máme poslední den... :(
9. března
Budík máme na 9, ale jsme vzhůru dřív. Jdeme na snídani. Omelety se zeleninou, sladké pečivo, meloun, müsli s mlékem, káva a džus. Cestou zpět na pokoj nahlašujeme recepci problém s trezorem. Docela dlouho pak na opraváře čekáme. Nikdo nejde a tak se s recepcí dohodneme na odpolední opravu. Přichází úklid. Takže se převlékáme do plavek a jdeme na pláž. Během doby na pláži pijeme Changy a ledovou kávu. Opět šla kolem paní s náramky a tak neodoláváme. Jirka si kupuje další na ruku a já na krk a na ruku. Cenu jsme trochu usmlouvali. Paní se ptá, kdy jedeme domu. Říkáme jí, že už zítra a tak nám nechává vybrat jeden na ruku zdarma. Cena za všechny tak byla 470 bahtů. Na pokoj se vracíme v půl třetí. Vaříme si kávu a relaxujeme. A znovu jdeme vyřizovat trezor. Přemýšlíme, co budeme dělat. Přes půl hodinu se nikdo neukazuje, takže opravu urgujeme. Ukázalo se, že jen došla baterka. Takže nám donesli novou a trezor opět zprovoznili.
Jelikož je na večeři ještě brzy, jdeme se projít k trhu, který jsme dvakrát míjeli cestou k Nai Yank. Je to asi 1,5km pěšky. Jdeme podél pobřeží, kolem hotelu Dewa a menšího Watu. Trh nás trošičku zklamal. Je spíš uzpůsoben místním obyvatelům. nejen nabízeným oblečením, ale i potravinami. Jediný zážitek je tak z hlásiče tsunami, který tu teď "nově" stojí.
V krámcích v naší oblasti kupujeme suvenýry domu. Odnášíme věci do pokoje a jdeme na večeři. Do Moniky. Jirka vypíjí dva Changy, k jídlu si dává rýži na zeleném curry se seafood. Já si dávám Cocoblue a rýži se sweet&soure s krevetami. Jako dezert si tentokrát dáváme smažený ananas, ke kterému podávají med. Večeře stojí přes 600 bahtů.
Ocean vařil dobře, domluvili jsme se anglicky. S majitelem jsme tak pokecali o cestování na Phuket, o počasí a podnebí, o tsunami apod.
Khwanta už tak super nebyl. Pad Thai chutnalo pokaždé jinak. Obsluha laxnější, ale koktejly moc dobré.
Monika - angličtina žádná, objednávali jsme ukazováním na jídelníček. Ale jídlo výborné. A nejlevnější. A také koktejly, které jsme si od nich brali na pláž, byly vynikající.
V krámku si ještě kupuju šátky na hlavu, kterým Jirka říká "jezeďačky".
Následuje návrat do pokoje. Ráchání se v bazénu. Spisování deníčku a bohužel, začínáme balit. Ale ještě nás čeká náročná cesta domu. Doufám, že vše vyjde tak, jak jsme si naplánovali. Dneska se snažíme jít brzo spát. Čeká nás dlouhý den.
10. března
Budíček na 7:30. Vůbec se nám nechce vstávat, ale co se dá dělat. Po ranní hygieně jdeme na snídani. Skládá se z omelety se zeleninou, lívanečků, sladkého pečiva, melounu, müsli s mlékem, džusu a kávy.
Balíme, relaxujeme a jdeme se odhlásit na recepci. Recepční volá na úklid, aby šli zkontrolovat náš pokoj. Vše je v pořádku, platíme účty za vypitá piva a colu, platíme za čistírnu a volají nám za 200 bahtů shuttle bus na letiště.
Cesta na letiště netrvá ani 10 minut a jsme vysazeni na Phuket International Airport. Nejprve procházíme security kontrolou. Pak jsme si našli check-in na Thai Airways. I zde mají přepážku pouze pro zaměstnance. Odbavujeme se a posílají nám i kufry a rovnou dostáváme své palubní vstupenky s konkrétním místem.
Linka TG 638, typ letadla Airbus 330, sedadlo (moje) 52K, čas odletu 14:45, předpokládaná doba letu 3 hodiny.
Přes celou odbavovací halu plnou Rusů se prodíráme na konec, kde je vchod do tranzitní části mezinárodních odletů. Nejprve nám zkontrolují palubní vstupenku a pas. Pak nás čeká další pasová kontrola a bezpečnostní kontrola. Máme hodně času a tak usedáme ve zdejší kavárně. Dáváme si oba ice coffee.
Do Hong Kongu letí asi jen polovina letadla. Nástup začíná načas, z východu 9. Při té příležisti si fotím i naší A330, vedle stojí retro jet Thai Airways B747. Krásné uvítání od posádky, usazujeme se na svá místa. Musíme tak vyhodit jednoho cestujícího, který se usadil na naší dvojce. Náš A330 má seating 2-4-2, my máme pravou dvojku. Když startujeme, máme naší pláž na druhé straně. Trošku zakroužíme (vidíme most spojující Phuket Island a Thajsko. Mogoty, kde jsme byli na výletě. Bohužel, jen náš hotel už ne) a pak mizíme v mracích.
Ještě před vzletem nám nabízejí džus nebo vodu. Po startu chodí s horkými ručníky. Následují studené nápoje, kešu oříšky. Během roznášení obědu kapitán zahlásil turbulence a tak se chviličku sedí a nic se neděje. Půlka letadla se láduje svým cateringem, půlka kouká z okna a čeká, až turbulence opadnou.
Letíme ve výšce skoro 12km, rychlostí přes 900km/h, venkovní teplota -52°C. Letíme na Thajsko, Kambodžu, Laos a Vietnam.
Jirka si dává nudle s masem, já rýži s kuřecím masem. Jako předkrm je salát s krevetkami, mrkví a zelím. Jako dezert je želé s ovocem, ale nepoznala jsem, o jaké ovoce šlo. Samozřejmostí bylo pečivo s máslem. Dáváme si colu a kávu. Před přistáním ještě jednou procházejí s nabídkou nealkoholických nápojů. My si už nedáváme, zato se věnujeme vyplňování přistávací a odletové karty.
Na přistání už máme tmu, takže se ani fotit nedá. Vycházíme z letadla, jdeme k vláčku, který nás odvezl do hlavní budovy. Tady už je vše krásně organizované, takže pasovou kontrolou procházíme za pár minut. Vyzvedáváme si naše kufry u pásu 10 a vycházíme do veřejné příletové haly. Trošku jsme si popletli terminály, takže jdeme do Terminálu 2, kde zjišťujeme, že jsme špatně a procházíme zase zpět.
Míříme do odletové haly, abychom se trošku rozkoukali. Nacházíme ostrůvek F, ze kterého se bude odbavovat Finnair. Jelikož máme fůru času, usedáme v kavárně Caffé Ritazza. Jirka si dává Ice Latté a já Caramel Macchiatto a společně si kupujeme vodu. Mně to dali do hrnečku a karamelem krásně ozdobili. Usedáme v pohodlných křesílcích. Relaxujeme, Jirka opět dělá rozdělovník, já píšu deníček. Později se jdeme převléknout, abychom ve studené Evropě nezmrzli. Kolem 22 hodiny jdeme na check-in.
Obrazovky nad odbavovacími přepážkami si ale nasvěcují docela pozdě, stojíme v ekonomické řadě. Za chviličku nasvěcují přepážku pro zaměstnance, takže přebíháme jinam. Hrozně se mi ty samostatné přepážky pro zaměstnance líbí. Člověk nikoho nezdržuje, dostatečně se tady cestujícím věnují, ochotně říkají i obsazenosti letů a je to vůbec prima. K přepážce přistupujeme trošičku s obavami, protože víme, že na www.flyzed.com vypadá dost plně. Je tam červený smajlík. Nicméně nám slibují, že místa mají, že nás potvrdí. Jen musíme čekat na poslední chvíli, aby nám mohli odbavit i zavazadla. Docela se nám ulevuje a doufáme, že do stanovených 0:15 se nic zásadního nestane.
Jdeme do příletové haly, kde je Starbucks. Kupuju si Mint Ice Moccha a Jirka obyč kávu. Usedáme na lavičky a já nás pro jistotu listuji na let Finnair do Prahy (i když na to nemám letenku).
11. března
Po půlnoci se opět zvedáme a jdeme zpět na check-in. Dostáváme palubní vstupenky se sedačkami u sebe, odbavují nám kufry a přejí šťastnou cestu. Procházíme bezpečnostní kontrolou a pasovou kontrolou označenou North a míříme ke gate 19. Naštěstí nemusíme používat žádné vláčky nebo se někam dalece přemisťovat. Náš východ je v hlavní budově.
V gate už je docela něco lidí, včetně skupinky Slováků. Za chviličku začíná nástup. Nejprve nám holčiny ve frontě kontrolují palubní vstupenky se jmény v pasu. Pak nás boardují v gate. Bohužel, pískám a tak jsem zvědavá, co se děje. Mění mi moje místo. Jsem sice ve stejné řadě, ale už ne vedle sebe...
Nastupujeme do letadla a zjišťujeme, že na seating 2-4-2 máme prostřední a uličkovou sedačku na prostřední čtyřce. Mezi námi sedí nějaká holčina. Smysl výměny nechápu. Zato holčina chápe, že patříme k sobě a tak navrhuje Jirkovi, že si to s námi prohodí. Využíváme toho, ale Jirka pak lituje. Vyměnil pohodlnou uličku za nepohodlnou prostřední sedačku. Nějakou chvilku stojíme na stojánce, aniž by se cokoliv dělo. Vlevo od nás sedí rodinka s dítětem, ale naštěstí skoro celý let prospalo a nevydávalo žádné podezřelé uřvané zvuky.
Naše linka se označuje jako AY 070, let operuje Airbus 340, sedačku mám 22E, odlet má být v 1:15 a doba letu něco kolem 10 hodin.
Během 15 minutového pojíždění přefrčíme přes celé letiště a startujeme. Jsou slyšet nejprve kapky deště, následují krupky. Hodně točíme a podlítáme celý Hong Kong jižně. A teprve potom míříme na severozápad. Přes Čínu, Mongolsko, Kazachstán a následuje dlouhý přelet nad Ruskem. Mile mě potěšilo zobrazování informací za letu.
Po startu se servíruje večeře. Na výběr je kuře nebo těstoviny. Oba si bereme kuře. Jako předkrm je salát podobný našemu bramborovému. Jako dezert je ovoce v želé. K pití si dáváme colu a červené víno. Na platíčku je i pečivo, máslo, sýr, slané krekry. Jdeme spát.
Jirka mě vzbudil asi 4 hodiny do přistání a já nemůžu usnout. Budím tedy slečnu vedle mě, protože potřebuju na WC. Letíme ve výšce 11.500 metrů nad mořem, rychlostí 860km/h, venkovní teplota je -52°C.
Dvě a půl hodiny do přistání se rozdává snídaně. Míchaná vajíčka, slanina, brambory, rajče. Po dlouhé době se tedy setkáváme s teplou snídaní. Dále máme k dispozici broskvový jogurt, muffina. K pití si dáváme džus a kávu.
Já pak spisuju cestovatelský deníček, Jirka hraje nějaké hry na mobilu. Duty free rozváží, ale nikdo nechce.
Během přistání se na obrazovkách ukáže pohled z příďové kamery a tak všichni mohou pozorovat přistání a pojíždění. Až do vypnutí mašiny na stojánce. Je to docela milé.
Vycházíme z letadla, jdeme dlouhými chodbami a poprvé procházíme plně automatizovanými pasovými kontrolami. U karuselu č. 2 si vyzvedáváme zavazadla.
Vycházíme do příletové haly, výtahem vyjíždíme do odletové. Koukáme, odkud se odbavuje Finnair do Prahy, protože dnes naše linka neletí. Budeme tedy muset zkoušet štěstí, protože letenku máme vystavenou na 12.3 (zítra) na linku OK 483.
Ve frontě stojíme na přepážky 219-229 asi 10 minut a dostáváme se ke starší paní. Říkáme ji o našem problému, že jsme se dostali na let z Hong Kongu o den dříve, ale že naše linka žádná neletí, jestli by nás nevzali. Paní chvilku kouká do letenky, klofe do počítače. Říkáme jí, že jsme se pro jistotu nalistovali. Za chviličku vyjíždí první label na kufry a světe div se, odbavila nás. Říkala, ať moc nejásáme, že se ještě může cokoliv změnit, ale máme takový ulehčující pocit.
Procházíme bezpečnostní kontrolou a tiše doufáme, že pro tento výlet už to bude naposledy. Směřujeme na náš gate, míjíme hospodu, kde už se čepuje pivo. Stoly tu mají ze starých sudů.
My se usazujeme v kavárně, kousek od našeho gate 27. Za 14€ si kupujeme kávu, skořicový bochánek, capuccino a vodu. Během snídaně nám změnili gate, na 29. Pomaličku se zvedáme a k onomu gate se přesunujeme.
V gate moc lidí nečeká, poletí zhruba polovina lidí. Nastupujeme jako jedni z posledních, protože se podle pre-boardingu nastupuje odzadu letadla a my máme pátou řadu. Vedle nás nikdo nesedí.
Naše linka má označení AY 715, operovaná Airbusem 319, sedadlo mám 5F, čas odletu 9:35 a předpokládaná doba letu 2 hodiny.
Dlouho čekáme, než nás odmrazí, ale je zajímavé, že kvůli odmrazování letadla. Kolem nás krouží ramena přístroje, je zajímavé to pozorovat. Opět během pojíždění a vzletu pouští i na tomto typu kameru na příďáku a tak vidíme pojíždění i start z jiného pohledu, nejen z okénka. A když stoupáme, pouští kameru i směr dolu k zemi. Startujeme z dráhy 4R (jak nám oznámil náš kapitán). A pak mizíme v mracích.
Nejprve roznáší kávu a čaj. Dále jsme dostali vynikající bagetu a výběr ze studených nápojů. Já si beru kávu, Jirka colu light. Letíme přes pobaltské státy, Severní moře, Polsko a šup k nám.
Bohužel, informace o letu nám sděluje co-pilot, který to dost zamumlal, takže nebylo rozumět ani slovo.
Než se nadějeme, přistáváme v Praze na dráhu 24. Je nízká oblačnost, takže se vynořujeme až nad Suchdolem, křižujeme dálnici na Kladno a přistáváme. Opět s kamerami. Taxujeme na stojánku 18.
Vystupujeme, vyzvedáváme si kufr na pásu 21. Vycházíme do příletové haly a jdeme na Parking A pro auto.
V Asii se nám moc líbilo. Ráda bych se tam někdy vrátila.
Toto byla naše poslední letecká dovolená. Ale Cestovatelské okénko tímto nekončí. Ještě bylo pár auto-výletů... ;)
Ubytování napíšeme opět na fakturu pro L. P. Předběžne jsme se optali, zda je u Student Agency stále možné vystavovat zájezdy na fakturu. A je.
Také jsem koukala, jakým způsobem se na ostrov dostaneme. Cesta tam je už celkem jasná. Rádi bychom cestovali přes Helsinki a Bangkok. Do Helsinek s ČSA, do Bangkoku s Finnairem a na Krabi s Thai Airways. Z Krabi se pak způsobem, který má za úkol zjistit Jirka, dostaneme na Ko Lantu. Cesta zpět je z 1/3 vyřešena. Neboli let do Bangkoku. Opět s Thai Airways. Na Evropu pak existuje několik variant. Swiss přes Zürich, Finnair přes Helsinki nebo třeba přes Seoul s Korean Air. Uvidíme.
Jelikož jsme fakt ztřeštění, chvíli jsme uvažovali i o napůlení dovolené. Že jako prvních pět dní v Thajsku a druhých pět dní Emiráty. Už jsme měli i vybrané ubytování, ale vše padlo, když jsme zjistili cenu víz.
Zůstalo tedy u Thajska. Z důvodu špatných možností přepravy na Krabi, měníme náš zamýšlený plán. Poletí se na PHUKET!
1. února 2012
Jirka zamluvil u Student Agency hotel na Phuketu. A po noční, tj. 2. února si vyřídil zaměstnanecký příspěvek na dovolenou. Vše se zaplatilo převodem z účtu a až L. P. zaplatí fakturu, pošlou nám přeplatek zpátky. Teď bylo zapotřebí vyřešit finální routing.
18. února
Tak cestu tam jsem měnila jen jednou. Z vymyšleného routingu Praha - Helsinki - Bangkok - Phuket, je nakonec Praha - Kodaň - Bangkok - Phuket. Finnair se totiž začíná plnit, ale SAS má podle kolegy Adámka 68 volných míst. Zato cestu zpátky jsem řešila několikrát. Přes Bangkok je velmi obtížené se dostat na ID letenky (zaměstnanecké) směr Evropa. Měla jsem v merku i variantu přes Seoul, ale nakonec to vypadá úplně jinak. Koukala jsem, jaké jsou možnosti letět přímo z Phuketu na jinačí destinaci s dopravcem, který akceptuje zaměstnanecké letenky a zároveň se vyhnout Bangkoku. Varianty byly přes Hong Kong, Singapore nebo Kuala Lumpur. Vyhrál Hong Kong. A cestu zpátky na Evropu vidím přes Helsinki.
Jen mě trošku zarazilo, že ranní let do Kodaně 1. března, je místo Airbusu 319 nasazena malá ATRka.
Letenky nechám vystavit příští týden. Mám 3 denní, tak času dost.
24. února
Byla jsem si vyzvednout letenky. Platila jsem 14.861,- za všechny letenky, pro oba. Večer sjednáváme on-line pojištění a 1 noc v hotelu v Bangkoku.
25. února
Listuji nás na Finnair a Thai Airways. Se SAS mám problémy a tak to řeším s kolegy z check-inu a posílám e-mail na SAS.
Odpoledne se zastavuji u dědy s babičkou a večer u našich. Loučíme se a u našich necháváme klíče na hlídání bytu.
26. února
Ještě radím Jirkovi, co vytisknout, abychom měli všechno komplet. Radíme se, co vidět v Bangkoku. Taky se shodujeme, že odlet z Hong Kongu budeme zkoušet už 11., ačkoliv jsou letenky vystaveny na 12. U trati Hong Kong - Helsinki to nevadí. Je to open letenka a tak nás stačí jen nalistovat. S ČSA je to obdobné.
27. února
V 6. patře, na letenkovém, mi radí způsob, jak se nalistovat na SAS. Já taky zjišťuju, že 11. března Helsinki ČSA neletí, byly zrušeny. Takže buď budeme muset překecat Finnair, aby nás vzali nebo letět až 12. Nějak zvlášť to neřešíme. Nevíme, jak se dostaneme z Hong Kongu, natož pak nějaký poslední úsek.
Bohužel, bojuju s nějakým nachlazením. Snad to do středy přejde.
28. února
Zubař, balení do provizorního zavazadla (naše kufry jsou v Tuchlovicích, kam jedeme zítra) a večer na noční...
29. února
O noční jsem ještě vytiskla nějaké praktické věci s sebou a udělala jsem si pořádek v kabelce. Po noční jsem jela do obchodu, abych koupila nějaké jídlo pro kočky do Tuchlovic. Asi do 10 jsem spala. Dobalili jsme poslední věci, prošli koupelnou a ve tři čtvrtě na dvanáct vyjeli s kočičkami a Eliškou do Tuchlo. Tam je nechali svému osudu a na 14 hodinu vezli Jirkovu mámu do práce.
Rovnou jsme zamířili na letiště. Na přepážce 223 seděla kolegyně Lucka, která nás odbavila na linku OK 508, přímo na místa 10AC (tedy na nouzový východ) a prostřední sedačku nechala volnou. Taky jsme se setkali s kolegou Adámkem. S ním jsem nakonec vyřešili listování na SAS. Zjistil, že nalistovaná nejsem. Volala jsem tedy na nějaké call centrum. Pán mi řekl, že se akorát zabývá mým e-mailem (to tedy brzo). Ale že tady v Praze na to nemají autorizaci, ať si zavolám do Švédska... Adámek tedy nelenil a svými kouzli nás dokázal nalistovat on sám. A navíc byl tak laskavý, že nám zjistil obsazenost linky z Kodaně do Bangkoku. I přes 30 zaměstnanců je na lince 60 volných míst.
Loučíme se tedy s oběma bývalými kolegy a míříme na oběd do Subway. Já si dávám svojí oblíbenou tuňákovou bagetu, Jirka si dává teriyaki. A na kávu jdeme do Starbucksu. Já si objednávám tall Vanilla Latté a Jirka obyč. kávu. Potkáváme kolegu ze salonku, Michala a chviličku si povídáme.
Po čtvrté hodině se zvedáme směr Terminál 2. V Travelexu si vyměňujeme nějaké koruny za eura, ať máme v Kodani alespoň na kafe. Míříme na security kontrolu. Oba pískáme s botami, kontrolovaná jsem ale jen já. Docházíme do gate C11 a opět nás kontaktuje Adámek. Listing na SAS nám pro jistotu vytisknul, včetně seating mapy na náš pokračující let. Je úžasný!!!
Nástup naší linky, do připraveného Airbusu 319 - imatrikulace OK-NEM, obstarává Lenka, která šéfuje a Martin, který je tu jako "náklad". Lenka sice trošku prská, že máme nálepky Priority, ale ať mi skočí na záda... Během nástupu si fotíme nový retro jet ČSA u vedlejšího gate.
Na palubě nás vítá VK Ivana Pechrová s posádkou z pohotovosti. Michaelou Ječnou a Monikou Dhome. VK měla plánovaný let do Kodaně. Zbytek posádky měl být průletový z Barcelony, ale jelikož měli zpoždění (a na její tranzitní cestující jsme čekali), nasadil dispečink pohotovost. V kokpitu zasedli pánové Malarik a Harok.
Po nástupu nám Monika přináší welcome drink - šampaňské. Odlet načas, tedy 17:00. Startujeme z dráhy 24. Po vystoupání nad mraky, tedy do letové hladiny, je rozdáván "vrchol gastronomie" (dle slov Míši), TUC! K tomu samozřejmě nápoje. Já džus a Jirka colu light.
Během letu k nám promlouvá kapitán. Letíme ve výšce 10.300 metrů nad mořem, při venkovní teplot -51°C a rychlostí, díky silnému protivětru, pouhých 700km/h. Letíme směr Drážďany, Berlín a Kodaň. Jen čtyři řady před námi sedí ministr zdravotnictví. Let trval 1 hodinu.
Přistání v Kodani hladké, mraky byly dost nízko a už byla tma. Takže nebylo nic vidět. Přistavili nás k východům A, mezi letadla Norwegian a SN Brussels. Vyšli jsme z letadla, propletli se mezi obchody a na pásu č. 4 vyzvedli náš odbavený kufr. Jako zaměstnanec se ho snažím posílat z úseku na úsek. Nic víc.Abychom ho neztratili. Z příletové haly si to míříme do odletové.
Odbavení na Bangkok již probíhalo. Slečná nás odbavila jako SA (bez určeného sedadla) a odeslala kufr. Pro příště ale máme využít self-check-in service. Příště už žádné nebude, tak ať si škubne. Jdeme o patro výš na security kontrolu. Tentokrát pískám jen já. Procházíme opět mezi nepřeberným množství obchodů, které člověk musí projít, protože cesta do gate vede skrz ně. Usedáváme ve Starbucksu, kávu si dáváme tu samou, jako v Praze. Platíme v eurech, slečna nám vrací v dánských korunách.
Po 20 hodině se přes pasovou kontrolu přemisťujeme ke gage C28. V místním novinovém stánku si kupuju Mentos, abych měla co cucat během startu a přistání. Přeci jen, stále nejsem fit.
Náš gate je ještě zavřený dveřmi a tak tu sedíme na takovém koženém hačátku.
Výhled máme na krásný Airbus 340 SAS, kterým doufám odletíme.
Naproti nám stojí Boeing 747 Thai Airways (letí naším směrem) a během našeho čekání přilétá i nějaká linka z Anglie.
Jirka si krátí čas plánováním nového rozdělovníku a já spisuju deník + čtu časopis. Jíme TUC schovaný z naší linky.
Kolem 22 se jdeme zeptat, jak to s námi vypadá. Paní si bere naše palubní vstupenky, ale začíná něco říkat ve smyslu, že už nás asi nebude moct akceptovat. Že už papírové letenky neakceptují, jen elektronické. Tak jí říkám, že letenky máme vystavené ani ne týden, že žádné informace, tomu nasvědčující, nemáme. Paní říká, že musíme čekat. Mně už se v hlavě honí černé scénáře. Paní se evidentně s někým radí. Po asi 10 minutách nám předávají vstupenky se seatingem. Prý papírové letenky přestávají akceptovat od příštího měsíce. Tj., od zítřka... Kdybychom se nedostali, bůh ví, jak by to skončilo.
Letíme linkou SK 973, místa máme 44AB. Plánovaný odlet je ve 22:50. Nástup je za chviličku, co dostáváme palubky. Na našich sedadlech je připravená deka a lahev s vodou. Rozmístění sedaček v našem letadle je 2-4-2 a my máme tu dvojku pro sebe.
Letadlo je poloprázdné, takže jsme za chviličku nastoupení. Taxujeme skoro po celém letišti. Vidíme letadla SAS i Norwegian. Vzlétáváme docela klidně, i když se prodíráme hustou mračnou.
Asi po hodině letu je podávána večeře. Předkrm je variace salátů s dresinkem. K hlavnímu chodu je kuřecí s rýží a brokolicí. Bylo to výborné. Jako dezert je tiramisu. Mňam! Samozřejmě nesmí chybět bulka, sýr, slaný krekr. Usínáme. A já skoro celý let prospím.
1. března
Letíme kolem Kyjeva, směr Teherán, Indie a Bangkok. Rychlost se pohybuje kolem 950km/h, letíme ve více jak 10km a venkovní teplota je -60°C.
Zhruba hodinu do přistání se servíruje snídaně. Müsli s jogurtem, bulka, máslo, džem, sýr, džus káva. Já pak vyplňuju přistávací a odletovou kartu. A než se nadějeme, začínáme klesat na přistání. To po 10 hodinovém letu proběhlo víc, než hladce. Jirka si natáčí záběru z kamery na příďáku na mobil.
Vycházíme z letadla a míříme k té nejhorší části pobytu na tomto letišti. Neboli do fronty na pasovou kontrolu. Vůbec tu nemají nějaký systém. Každý se tu tlačí na svého souseda. Chaos, ve kterém stojíme přes hodinu, než na nás přišla řada. Naše zavazadla už hlídala holčina s cedulkou, protože na karuselu 14 už se kroužila zavazadla z jiné linky. Naštěstí nehlídala jen ty naše, ale i dalších asi 10 kufrů.
Vycházíme do příletové haly, kde nás vítá reklama na Baťu. Docela milé přivítání. Příletová hala připomíná další zmatené mraveniště. Chviličku uvažujeme, kam se vůbec vydat, abychom došli až k našemu hotelu. Vybíráme si z bankomatu. Jirka si pořizuje SIMkartu zdejšího operátora a voláme do hotelu. Máme být u východu 4, tam bude člověk s cedulí našeho hotelu.
V recepci měli pravdu. Stála tam menší místní dívka, která nás usadila na lavičky s tím, že odvoz tu bude tak za 15 minut. Po uplynutí doby opravdu přijíždí minibus. Vypadá to, že pojedeme sami. Ale když jsme vyjeli od letištní příletové haly, zabzučela vysílačka, my si zakroužili a přibrali dalších asi 5 cestujících do našeho hotelu. Do hotelu Convenient Resort.
Místa, kudy jedeme, jsou taková zvláštní. Na jednu stranu jsou to velmi chudé čtvrti. Ale domečky duchů, které mají před svými obydlími, jsou velmi krásné, někde i zlatem zdobené. K našemu hotelu vede menší silnička lemovaná nejprve z vlněného plechu stavená obydlí, posléze banánovníky a močály. Jsme u hotelu, který vypadá krásně. Venku je restaurace, kde bude probíhat i snídaně, která je v ceně. Na recepci jsme se zaregistrovali a zaplatili. Náš pokoj je ve 3. patře, pokoj č. 310. Pokojík je hezký. A jak říká kamarád Foxx, poměr výkon cena, naprosto dostačující na jednu noc. V koupelně mě ale zaráží sprcha. Je to jen odpadová díra v zemi, hned vedle záchodové mísy. Žádná oddělovací plenta, rantl nebo něco takového.
Jirka zkouší wifi, ale chce to heslo, tak běží na recepci. A zároveň se ptá na SMSku od operátora, která mu přišla v thajštině.
Do centra už dnes nepojedeme. Začíná se stmívat a velmi rychle je tu tma. Ale jdeme do restaurace Crooo Bar na večeři. Já si dávám omeletu se shrimpsy a se spoustou zeleniny a pomerančový koktejl. Jirka masovou směs s výhonky a zeleninovým pepřem. Ten je ještě na větvičkách. Místní pivo Chang si velmi oblíbil. Jsme tu sami, těsně před odchodem přijde jeden pán. Mají tu jezírko s barevnými kapříky a sem tam se tu proběhne nějaká ještěrka. Po zaplacení 670 bahtů odcházíme na pokoj. Jdeme brzo spát, vstáváme v 5:30 a v 6:30 odjíždíme.
2. března
Budíček v 5:30 je docela krutý, ale nedá se nic dělat. Ranní hygiena a hurá dobalit věci. Odhlašujeme se na recepci a jdeme i se zavazadly na snídani. Jsme tu sami. Jirka si dává míchaná vajíčka a džus. Já toastový chleba s máslem a marmeládou, ovoce (papája, meloun, ananas), džus a výborné kakao.
Chceme odjet na letiště v 6:30, ale nějak na nás pozapomněli a tak tu čekáme hodinu do 7:30 na další shuttle bus. Během čekání se tu vyrojila skupinka Rusů. Čas si krátíme pozorováním přistávajících letadel. Samá wide body. Nádhera. Na letiště jedeme ještě s nějakými japonskými dámami.
V příletové hale je úschovna zavazadel a tak si tu ty naše dva kufry necháváme. Kupujeme si žetony na vlak do centra. Během jízdy nám ale došlo, že jsou pouze na jednu cestu. A jelikož jsou ty žetony naprogramované na konkrétní stanice, nazpátek se s nimi nedostaneme. CityLine nás dovezl na zastávku Makkasan, kde přestupujeme na metro. Taky se tu ptáme na možnost, jak žetony vyměnit. Ochotně, asi se jim to tu stává častěji, nám dávají žetony nové a vrací rozdílnou částku. Jdeme na metro. Proplétáme se tu silnicí a přeskakujeme i vlakovou kolej a jdeme do metra. Před vchodem je bezpečnostní kontrola. Jirkovi prohlížejí batoh. Metrem jedeme ze zastávky Phetchaburi na zastávku Hua Lamphong. Odsud se chceme pěšky dostat k přístavu. Jdeme docela velkou a širokou ulicí. Z jedné strany jsou domu s krámky. A taky několik pouličních prodejen potravin a zdejších laskomin. Dvakrát to zrovna nevoní. Přecházíme na druhou stranu silnice v domnění, že si polepšíme. Je tu říčka mířící do velké řeky, ke které směřujeme. Ale spíš jsme si pohoršili. Místní sem odkládají, vypouštějí a já nevím co ještě, co kdy vytvořili. Obaly počínaje, výkaly konče. Líbí se to jen pár varanům, které vidíme. Když jsme došli na křižovatku a ani s mapou si nevěděli rady (stáli jsme na mostě přes onu smradlavou říčku a naproti nám si v poklidu přidřepla tak šedesátiletá paní, v klidu se na mostě vyčurala a pokračovala v chůzi dál...), všiml si nás jeden místní. Sice jsme mu zprvu moc nedůvěřovali, ale nakonec jsme byli rádi, že nám pomohl. Vzal mapu, rukama nohama nám vysvětlil, kudy kam a za kolik. Pak nám stopnul tuk tuka a my s ním vyjeli, aniž bychom věděli kam. Propletli jsme se několika ulicemi, projeli tržištěm (během jízdy jsem jen stačila zahlédnout klece s kohouty, nějakou zeleninu a nějakou drůbež, která byla oškubaná a za krk pověšená k prodeji) a najednou jsme stáli u přístaviště č. 2 Wat Muang Kae. Sami bychom to určitě nenašli. Jízda tuk tukem se nám nakonec zdála jako super dobrodružství. Jízda nás vyšla na 30 bahtů.
V přístavišti se nás ujali ze společnosti, která tu provozuje long boat. Vysvětlili jsme jim, že chceme ke Grand Palace. Za oba jsme zaplatili 1200 bahtů, chviličku počkali, než pro nás loď přijela. S dlouhou špičatou přídí, ověšenou několika stuhami a mašlemi. Když jsem viděla tu řeku, v duchu jsem se modlila, abychom se dobrovolně nevykoupali. Ale projížďka stála zato. Z řeky je na pevninu vůbec jinačí a hezčí pohled. Udělali jsme si takovou malou vyhlídkovou jízdu. Viděli jsme Wat Arun neboli chrám Úsvitu, dále Wat Pho z 16. století. Až jsme konečně stanuli v přístavu u Grand Palace neboli Wat Phra Kaeo. K jeho zdem jsme museli projít opět skrz tržiště. Slepičí pařáty čouhající z vařící se tekutiny nenavozovalo pocit hladu.
Dovnitř chrámu jsme nešli. Jednak z časových důvodů, jednak z nevhodného oblečení. Ale z průvodce víme, že je uvnitř Smaragdový Buddha. Jdeme až na náměstí se sochou růžových slonů. Jelikož už máme dost zvláštní dopravy po Bangkoku, bereme si taxi a za 200 bahtů se necháváme dovézt na stanici Phaya Thai, kupujeme si žetonky a vlakem City Line odjíždíme na letiště.
Když jsme dojeli na letiště, dáváme si v Donkin Donut's ledové Latté. Jdeme do příletové haly a vyzvedáváme si naše zavazadla. Za hlídání platíme 200 bahtů. Jdeme do odletové haly k ostrůvkům C, kde si u přepážky určené pro zaměstnance, zkoušíme, jestli bychom nemohli letět už ve 14:30. Let je prý fully booked. Oba lety, jak ten první, tak i ten, na který jsme listovaní a na nějž máme vystavené letenky. Paní nám říká, že máme přijít ve 14 hodin. Kromě těchto dvou letů (14:30 a 16:50) je možnost ještě dalších tří letů. Takže nás to zase tak moc nestresuje. Kufry máme u sebe, ty odbaví, až pokud se dostaneme. Ale nechali si naše papírové kupony, tak snad to bude OK.
Usedáme ve Starbucksu. Já si dávám Caramel Macchiato a Jirka obyč kávu. Plánuje rozdělovník, já píšu deník a probírám fotky.
Před určenou dobou se zvedáme, Jirka se jde převléknout do kalhot a jdeme na check-in. Tam nám oznamují, že všechny linky, včetně té poslední, jsou úplně plné! Přemýšlíme, co budeme dělat. Koukáme na informační tabule o odletech. Zjišťujeme, že naším směrem míří několik nízkonákladových aerolinek. Včetně Air Asia, kde se zkoušíme ptát, kolik by vyšla letenka pro oba a jestli vůbec mají nějaký let volný. Dozvídáme se, že na letu v 19:30 je volných už jen 5 míst. Jednosměrná letenka pro 2 z Bangkoku na Phutek vychází na 7.700 bahtů, což je kolem 4.600,-. Chviličku uvažujeme pro a proti. Nakonec se rozhodujeme, že poletíme. Nebudeme riskovat ztrátu zaplaceného hotelu na Phuketu. Raději volíme jistotu a letenku na Thai Airways pak můžeme doma vrátit. Platíme tedy kartou, odbavujeme se přes self check-in kiosek. Jen zavazadla budeme moct poslat až později, blíž k odbě odletu. Jdeme tedy zpět na přepážku Thai, vyzvedáváme si naše papírové kupony a jelikož máme hlad, jdeme se podívat po nějakém jídle. Už s vidinou toho, že z Bangkoku odletíme, se jde Jirka převléknout do kraťasů. Jako zaměstnanec by tak létat neměl, ale nízkonákladovkou, proč ne. Usedáme do jedné restaurace s thajským jídlem. Oba si dáváme Pad Thai, Jirka s pivem a já s Thai Ice Tea Mil. Platíme 588 bahtů.
Po jídle jdeme poslat naše zavazadla do třídírny. Cestou do odletové haly potkáváme skupinku českých turistů z právě přistáté mašiny Travel Service. Děláme, že česky neumíme a mizíme v davu.
Pak procházíme bezpečnostní kontrolou a směřujeme do tranzitní části, směr východ B1B. Z tohoto gte operují letadla, která jsou mimo nástupní mosty a cestující vozí autobusy. Dlouho se nic neděje, žádné informace nejsou a tak se docela nudíme. Jirka stále plánuje rozdělovník, ale velká zábava to není. Jdeme se projít. Kupujeme si pití a já v místním Duty free shop lak na nehty... Vracíme se do gate a asi za půl hodinu, v 18:45, začíná nástup do autobusu. Jak zjišťujeme, Air Asia byla vyhlášena jako nejlepší low cost airlines celého světa - dle hodnocení žebříčku SkyTrax.
Linka má číslo FD 3037, operuje jí Airbus 320, sedadla máme 5EF adoba letu má být 1,5 hodiny.
Autobus nás dovezl k novotou vonícímu Airbusu na stojánce 105L. Nastupujeme, pak čekáme na další autobus s opozdilci. Vedle Jirky usedá paní mluvící francouzsky, která má zbytek rodiny přes uličku. Posádka jsou dva kluci a dvě holky. Chviličku taxujeme a pak jdeme rychle do vzduchu. Let je vcelku klidný. Kapitán nám hlásí informace za letu, ale není moc slyšet, co říká. Po startu je nám nabízeno občerstvení za poplatek. Jirka si bere roof beer a kešu oříšky. Já oříšky také a horkou čokoládu. Platíme 190 bahtů. Než se nadějeme, začínáme klesat.
Krásné přistání, hned jsme u terminálu a dokonce nás přistavují na nástupní most. Sedíme ve druhé řadě a tak jsme brzo venku. Zavazadla přichází na pásu č. 2. Taxi za 300 bahtů nás veze do hotelu Nai Yang Beach Resort. Vypadá moc krásně. Je složen jen z přízemních či jednopatrových budov. Nic velkého. Je to super. Recepce je v otevřeném venkovním prostoru, je to tu moc příjemné. Registrujeme se, dozvídáme se, že nám upgrade typ pokoje. Že budeme mít pokoj s výhledem na bazén. Jsme mile překvapeni a rádi a děkujeme jim. Zadarmo, proč ne. Opět je nám pomáháno s kufry do pokoje (v Bangkoku taky). Máme moc hezký pokojík. Sice máme oddělené postele, ale jak později zjišťuju, je to fajn se vyvalovat v tak velké posteli sama. Náš pokoj je průchozí a máme svůj vlastní vchod k bazénu. V lednici se nám chladí dva druhy piva a nějaké nealko nápoje. To i s oříšky je za poplatek. Káva a čaj jsou zdarma. Koupelnička je maličká, ale hezká. Koupelnu od pokoje oddělují dveře s mléčným sklem. Mezi WC a koupelnou jen dveře s čirým sklem. K dispozici je trezor, tak do něj ukládáme pasy, letenky a další věci. Ve skříni máme také deštníky. Jak zjišťujeme, je tu to docela potřebné vybavení.
Vybalujeme naše zavazadla, dáváme si něco k pití a oříšky. Jdeme spát.
3. března
Budík máme na 7. Jirka ho 2x posunul a pak vypnul úplně. A to neměl dělat, protože jsme oba usnuli a vzbudili se až v 10:15. Tedy 15 minut po skončení snídaně. No jo, no. Vylézat se nám moc nechce, moc krásně se tu spí. Z postele nás vyhání až uklízečka, která nám klepe na dveře, jestli chceme úklid. Rychle se tedy oblékáme a vyrážíme se podívat po okolí. Jdeme se podívat i na pláž, procházíme si uličku restaurací a barů. Je tu i půjčovna skútrů, stanoviště taxi, jeden krámek s oblečením a asi tři minimarkety. V tom nejbližším našemu hotelu si kupujeme snídani (já Mung bean bun a banánový muffin, Jirka ananasový a thai bun), 2 balení preclíků, vodu, opalovací olej. Po návratu na pokoj si vaříme kávu a snídáme.
Celé odpoledne trávíme na pláži. Za 150 bahtů si tu můžeme vzít 2 lehátka i se slunečníkem na celý den. Je slunečno, ale občas se zamračí a sprchne. Ale je to příjemné osvěžení. Na rozdíl od moře, které je teplé jako kafe. Naše pobytové místo je asi 10 minut (ani ne) od letiště. Takže vidíme přistávat letadla z moře. Jak jsme se ale shodli, my jsme včera přistávali přes ostrov. Takže naše dnešní uvítání nám připravila mašina Thai Airways.
K večeru se vracíme na pokoj, sprchujeme se a vyrážíme na obědo-večeři. Nevímeale, kterou restauraci/bar si máme vybrat. Nakonec dáváme na rady Trip Advisors a jdeme do Ocean. Jirka si dal dvě piva, já koktejl Sex on the Beach. K jídlu si jako předkrm dáváme závitky se sladkou chilli omáčkou. Jako hlavní chod si Jirka dává žluté nudle se seafood, já obyč nudle se seafood. Oba si moc pochutnáváme. Platíme 740 bahůt. Nejspíš sem zamíříme i zítra.
Cestou na hotel si vminimarketu kupujeme pivo, preclíky a já na zkoušku Breezer. Již mixovaný nápoj s Bacardi. Na zkoušku si beru jahodovou příchuť.
Jirka pak neodolává a jde se ráchat do bazénu. Oblohu křižují blesky, ale hřmění slyšíme jen jednou. Doufáme, že ráno zase neprošvihneme snídani. Jsme docela červení a já mám i pár kousanců od komárů.
4. března
Dneska jsme snídani nezaspali. Budík byl na osmou. Chviličku však trvalo, než jsme se vyhrabali z postelí. Opravdu se tu spí moc dobře. Zjišťujeme, že jsme pěkně spálení!
Jdeme na snídani. Tady stačí jen nahlásit číslo pokoje a pak už je jen na nás, kam si sedneme a co budeme jíst. Já si dávám nějaké sladké pečivo, spoustu melounu, dragon fruit, kávu a džus. Jirka několik hrnků kávy, vaječnou omeletu se šunko a cibulí + několik druhů zeleniny a salátů a také i sladké pečivo.
Po snídani se vracíme na pokoj. Jirka potřebuje dodělat rozdělovník. Tráví s tím skoro celé dopoledne. Já sedím u okna, které vede do zahrady. Docela pěkně prší, tak mi to ani nevadí.
Jelikož se Jirkovi rozpadají plavky, jdeme mu koupit nové. A taky pěnu na holení. Vracíme se na hotel, převlékáme se do plavek a razíme na pláž, kde jsme až do večera. Relaxujeme u piva a Breezera. Je to docela dobrý. Zítra si nejspíš půjčíme skútr, tak Jirka kouká do mapy. A já přemýšlím, kam se půjdeme najíst.
Jenomže než jsme se rozmysleli, začalo kvalitně pršet. Dokonce i s bouřkou. Takže Jirka opět čučí do rozdělovníku. Když konečně přestává, jdeme na večeři do Ocean. Jirka si dává pivo, já Piňa Coladu. K jídlu si dáváme jako předkrm smažené kalamáry. Jirka si dává jako hlavní chod kraba s česnekovo-pepřovou omáčkou a já si dávám rybu s rajčatovou omáčkou s paprikami. Všechno je moc dobré! dokonce nám přinesli i misku s vodou, kde jsou bylinky a citron na opláchnutí rukou, aby nám tou rybinou nepáchly. Platíme 1.230 bahtů. Cesta zpět je opět deštivá, ale je to příjemné. Vybíráme si z bankomatu a jdeme do minimarketu. Preclíky, buráky, Chang, Smirnoff Ice, 3x Breezer. Na pokoji veget u filmů z notebooku.
5. března
Jirka mě vzbudil v 9 hodin. A utrpěla jsem šok! Celý obličej mám nateklý! Ale opravdu hodně! Nejhůř jsou na tom oči. Připadám si jako Mongol, Jirka se mi směje, že vypadám jako Klingon. Buď je to alergická reakce na sluníčko, na včerejší rybu k večeři, nebo nevím.
Jdeme na snídani. Jirka si dává 2 vaječné omelety se zeleninou a kávu. Já müsli s mlékem, croissant, ananasový džus, meloun a kávu. Po snídani jdeme do minimarketu na nákup silnějšího krámu na opalování a na chladivý gel na spáleniny. Vracíme se na pokoj. Dneska se budeme co nejméně zdržovat na sluníčku. Abych ještě nějak negativně neovlivnila to mé natečení obličeje.
Usedáme na recepci s notýskem, mapkami a plánujeme, čteme si o Thajsku v průvodci a koukáme už i na obsazenosti letadel domů. Jirka si během toho objednává Chang. Na pokoji se pak chladím gelem, relaxujeme bez sluníčka. Máme v plánu jít ven později, až půjdeme na jídlo.
Vyšli jsme ven opravdu až odpoledne, respektive navečer a koupili jsme si každý jedno tričko. Pak že máme hlad a půjdeme se někam najíst. Rozhovor probíhal takto: "Vyber si, kam chceš jít." "Tak třeba sem." "Ne, tady je to drahý." A spor byl na světě. Proč mám teda vybírat restauraci, když pak pindá? Vrátili jsme se na pokoj s nakoupenými věcmi a odmítám se s ním chvíli bavit. O něco později jdeme ven na druhý pokus. Tentokrát nechávám vybírat jeho. A co vybral? Restauraci, kterou já předtím! Nakonec zjišťujeme, že je levnější, než Ocean, kde jsem byli v předešlých dvou dnech. Ale bohužel, obsluha v Khwanta byla laxnější a angličtina taky na úrovní 0.
K pití si Jirka dává pivo, já mango s vodkou. K jídlu si dal Pad Thai a já mix masa s rýží v ananasu. Výborné. Platíme 630 bahtů.
V minimarketu si kupujeme Chang a Breezer (jahoda a citron). Na pokoji popíjíme a odpočíváme. Venku opět řádí bouřka. Jirka by ještě rád do bazénu. Naštěstí můj obličej vypadá líp. Tak snad to všechno splaskne. Večer nám kazí zpráva z domova o kamarádově sebevraždě...
6. března
Budík na 7 hodinu. Nechce se mi vylejzat. Půlku obličeje už mám jakž takž v pohodě. Zato ta levá... Mám nateklé i víčko!
Po ranní hygieně jdeme na snídani. Jirka opět omeleta, kopec zeleniny a hektolitry kávy. Taky zkouším omeletu. Je možnost si do omelety vmíchat cibuli, šunku, rajče nebo papriku. Je připravována přímo před vámi, takže jí dostanete pěkně čerstvou. K tomu si dávám kopec zeleniny. Dneska mají i malé lívanečky. Dáváme si je s medem. Taky spoustu melounu, croissant, pomerančový džus a kávu.
Po snídani jdeme na pokoj, balíme si nejnutnější věci a konečně vyrážíme na první výlet. U místního rent a car si půjčujeme skútr. Za 300 bahtů na 24 hodin.
Poprvé zastavujeme kousek od nás, abychom chytili navigaci na správný směr. Pak míjíme menší chrám a přejíždíme přes silnici č. 402 na silnici 4027. Nejprve jedeme přes několik vesniček, malých městeček. Naše první zastávka je u Bang Pae Waterfall, kde mají i Gibbon Project (pouští gibbony v ze zajetí do volné přírody). Za 400 bahtů (platbu za skútr nám odpustili). Krásnou přírodou, deštným pralesem při vysoké teplotě a velké vlhkosti, jdeme za vodopádem. Samotný vodopád taková pecka nebyla. Ale zážitek velký. Dokonce jsem se tu odvážila i na WC. Takový nizký, nášlapní a splachování miskou z nádrže plné vody. Bylo tu dost mravenců, ale jinak čisto.
Dále chceme jet na jih ostrova, až na Phuket City, na Butterfly Garden & Aquarium. Cestou od vodopádů míjíme sloní farmu a mrzí mě, že jsme se tu nezastavili. Dojíždíme na velký kruhový náměstí (uprostřed kruháče je socha dvou žen - hrdinek z bity o Thalang z roku 1785, které se postavily do čela shromáždění před barmskými útočníky). Z kruhového objezdu míříme na jih, míjíme i nějaké nákupní středisko.
Bohužel, ať se snažíme, jak se snažíme, motýlí farmu najít nemůžeme. Projeli jsme několik uliček, ptáme se kolemjdoucích. Tady se teprve projevila náročnost zdejšího provozu, navíc ježdění vlevo.
Vzdáváme to a vracíme se na sever.
Jirka na zmíněném kruháči špatně odbočil a místo přímé cesty na sever jedeme zpět k vodopádům. Nakonec se ale ukázalo, že to byla docela dobrá "zajížďka". Protože jsme dojeli až k té sloní farmě a dokonce se mi podařilo Jirku ukecat, aby na slona nasedl a projeli jsme se! Platí se 900 bahtů na osobu za 30 minut jízdy. Ještě mají na výběr hodinu a hodina a půl. Přemluvila jsem ho sice jen na půlhodinový okruh, ale stálo to zato. Abychom vůbec na slona mohli nasednout, musíme vyjít na takovou rampu. K ní přistaví slona a můžeme nasedat. Nejprve se slonem scházíme do potoka, který procházíme. Z ničeho nic se slon zastavil, pán, který ho "řídil" řekl: "Toilet, toilet." Slon nadzvedl ocas, vypustil pěkné šíši přímo do potoka. Opakovalo se to ještě jednou. Pak jsme se zase vyhrabali příkrou strání nahoru. Průvodce nám ukázal kaučukovník a taky jsme dostali nabídku výrobků (náramky či náhrdelníky). Ze slonoviny. No, jeden maličký náramek jsem si koupila. Průvodce slezl ze slona, vzal můj foťák a vyfotil nás. To bylo milé. Ale už méně milé bylo to, když začal slona bodákem pobízet, aby přestal zřát nějaké větve stromu. Slonovi se to evidentně nelíbilo a začal se rozčilovat. My začali šedivět hrůzou, co s námi bude. Ale vše dobře dopadlo. Ještě jednou mě ale vyděsil mega pavouk, který si to štrádoval po hlavě slona. Rukama nohama jsme se s průvodcem dohodli a on ho shodil. Prošli jsme ještě ananasovým a banánovým hájem a opět jsme stanuli u nástupní/výstupní rampy. Jedeme dál.
Na další zastávce, v blízké vesnici u velké mešity, jsme zastavili u obchodu 7-11 (malý kus Ameriky uprostřed muslimské vesnice, docela paradox), kde jsme si koupili vodu a zmrzlinu. Poté jsme pokračovali zpět k našemu pobřeží, ale ještě jsme nebyli na konci našeho výletu.
Sice se honí mraky, občas i krápne, ale my míříme k Wat Phra Thong. Buddhistickému chrámu, kde je Buddha zpola zahrabán do země. Kdo se jej pokusí vykopat, zemře. Alespoň podle pověsti. Buddha je pokryt tenkými plátky zlata.
Odsud už si to opět uháníme k Nai Yang Beach. Těsně před příjezdem míjíme místní trh. Vracíme skútr, Jirka byl ještě dotankovat benzín. Respektive u stolečku s deštníkem stála holčina s nalitými pet flaškami benzínu a tak tam nalila 4 za 160 bahtů.
Jdeme do pokoje, trošku oddechujeme a vaříme si kávu. Jdeme na večeři opět do restaurace Khwanta. Jirka si dává Chang a moje včerejší mix masa v ananasu. Já si dávám kokos mix shake s vodkou (přinesli mi to v kokosovém ořechu) a Pad Thai. Na rozdíl od Jirkova včerejšího, to moje tentokrát lehce pálí. Těsně před koncem jsem ale kousla do něčeho mega pálivého. Jen jsem do toho kousla, málem jsem uhořela. A když jsem to spolkla, zamotala se mi hlava.
7. března
Budík na 8:30. Vážně se tu spí moc krásně, takže budík je opravdu potřeba. Jdeme na snídani. Jirka toho moc nesní. Jen nějaké pečivo, müsli s mlékem a mnoho kávy. Já si vystojím velkou frontu na omeletu, k tomu trochu zeleniny, pečivo a meloun. Müsli s mlékem, džus a kávu. Cestou zpět na pokoj se zastavujeme na recepci a Jirka se ptá na nějaké info z SMSky, opět v thajštině.
Na pokoji kontroluju obsazenost našich letů domu. Bohužel, odlet se blíží.
Celý den jsme dnes na pláži. Jirka si běhá pro Chang. Já za celý den ochutnala melounový, banánový a kokosovo-mléčný shake. Ten kokosový jsem dostala přímo do ořechu. K večeru dává Jirka provokativní fotku z pláže s kokosem na FB. Reakce na sebe nenechali dlouho čekat... :)
Začíná pršet a tak jdeme na pokoj. Relaxujeme. Na večeři jdeme do restaurace, ve které si dáváme pití na pláži, jmenuje se Monika. Jirka si dává Pad Thai a Chang. Já si dávám rýži sweet&soure se seafood. K pití si dávám mojito. Jako dezert volíme fritované banány, které podávají s čokoládovou omáčkou. VÝBORNÉ!!! Vše stálo 590 bahtů.
Po večeři vybíráme z bankomatu nějaké penízky a u jedné místní cestovky si platíme výlet za 3.000 bahtů pro oba na zítřek.
Večer odpočíváme s citronovým Breezerem. A těšíme se na zítřejší výlet.
8. března
Budík máme na 9, ale oba jsme vzhůru dřív. Po ranní hygieně jdeme na snídani. Dáváme si lívanečky s medem, meloun, banánovo-kešu řezy, kávu a džus. Cestou zpět na pokoj se ptáme na naše věci, které si dával Jirka vyprat asi před 2 dny. Už je měli připravené včera, ale měli jsme na klice pověšeno, že nemusí uklízet a tak nám nepřinesli ani ty věci. Asi za 5 minut byli na pokoji i s balíčkem vypraného prádla.
Připravujeme se na dnešní výlet. Při té příležitosti zjišťujeme, že nám nejde otevřít trezor. Teď to řešit nebudeme, nemáme na to čas.
Sraz máme v 11:15 na naší recepci. Když jsme vyšli z pokoje, zjistila jsem, že jsme si zabouchli klíče uvnitř. Naštěstí ve vedlejším pokoji byla uklízečka a tak nám otevřela. Bohužel, poprchává a tak doufáme, že to nějak negativně neovlivní náš výlet.
Přijel minibus a vylezl z něj náš průvodce Phuket Reina Tour, Tomi. vzal si naše potvrzení o platbě, představil se nám, nalepil nám na oblečení písmeno "R" a snažil se nás usadit do autobusu. Byli sjme jako poslední na trase a tak já seděla úplně vzadu (vlevo seděl Rus a vpravo dvě Francouzky) a Jirka byl usazen dopředu, vedle řidiče a Tomiho. Dále s námi cestovala skupinka Korejek, parta Holanďanů a přítelkyně onoho Rusa. Během jízdy na naše první stanoviště, nám Tomi vyprávěl o našem výletě. Kam jedeme (chrám, přístav, muslimská vesnice s obědem, hlavní tahák dnešní cesty, přístav a návrat zpět), posílal nám i pohledy míst (při tom se nás ptal na různé otázky, jako kolik si myslíme, že bydlí v muslimské vesnici lidí atd.), kam pojedeme, na co si máme dávat pozor (například, že si máme dávat pozor na prsty, když kotvíme v přístaviště nebo že se nebudeme koupat, protože kolem James Bond Island plují rybičky s jedovatými ostny a nebo že nemáme platit nic navíc, vše je v ceně zájezdu) atd. Jedeme kolem letiště.
Přejeli jsme most, který spojuje Phuket Island s pevninou Thajska, který měří přes 700 metrů. Cesta na první stanoviště trvá asi 20 minut. Jedeme docela svižně a náš řidič si hlavu s jízdními pruhy moc neláme. Míjíme i několik chrámů.
Naše první zastávka je u Suwankuha Temple a Monkey Cave. Ještě, než jsme vystoupili z autobusu, nás Tomi upozorňoval, abychom si dávali pozor na opice. Nejsou to domácí mazlíčci, umí být zlí a kousat a velmi rádi vezmou věci návštěvníků a utečou s nimi do džungle. A první, co Jirka prohlásil, když jsme vystoupili a viděl prvního makaka, že mu půjde koupit banán. No, šla jsem do vývrtky...
Prošli jsme si chrám, obě jeskyně (světlou i tmavou). Makaka jávského tu před vstupem odrazují psi paní, která to tu hlídá. Uvnitř chrámu je velká ležící socha buddhy, několik menších sošek. Vystoupali jsme po několika schodech k místu, kde rostou stromy a sestoupili jsme do tmavé jeskyně. Taky jsme tu viděli několik koček. U tmavé skály je vtipný nápis "nepsat na skály". Za nápisem je několik desítek vyrytých podpisů a nápisů. Tmavá jeskyně se stále vytváří, jsou to krasové jeskyně.
Prošli jsme se trošku i venku a čekali u autobusu na odjezd.
Tomi nám říkal, že pojedeme druhým autobusem, pro naše pohodlí. Tam jsme se sešli s Indy, Angličany a Rusy. My jsme tentokrát seděli spolu, ale rozdělili jsme jinou dvojici. Moc se jim to nelíbilo. Jeli jsme kousek odsud k přístavišti. Cesta trvala pět minut. A stanuli jsme na území zálivu Phang Nga. Tento záliv je součástí národního parku. Všichni dostáváme záchranné vesty a nastupujeme do long tail boat. Proplouváme několika mangrovy.
Mangrovy = vznikají pouze v tropech, v brakických a slaných mokřadech v ústí řek. V Thajsku se nalézají v některých oblastech jihu. Mangrové stromy jsou jediné dřeviny, jež se přizpůsobily podmínkám těchto slaných přílivových pásem. Porosty jsou protkány sítí průplavů a pobřežních náplavů vytvořených nánosem naplavenin uvízlých v kořenovém systému stromů.
Záliv Phang Nga = žádné jiné místo neztělesňuje krásu jihothajské krajiny na tak malém území jako tento záliv o rozloze 400km2. Jeho kouzlo tkví ve více než čtyřiceti nebetyčných mogotech (věžovité krasy) náhle se vynořujících z tichých, mělkých vod až do výšky 350 metrů.
Naše první zastávka je po 10 minutách jízdy ve vesnici Panyee Island. Ve vesnici zbudované na kůlech nad vodou, žije asi 120 muslimských rodin. Ostrované prodávají rybí omáčku, sušené krevety a krevetovou pastu. Další obživou místních je turismus. Všechny lodě, které tu staví, mají pro návštěvníky připravené restaurace a oběd. I my tu obědváme. Na výběr je polévka, rýže, zelenina, krevety a kuřecí paličky. Jako zákusek se podává čerstvý ananas. Jelikož máme na celou vesnici jen 50 minut, dezert vynecháváme a jdeme se projít. Procházíme spoustou krámků, ze kterých majitelům koukáte přímo do obývacích prostor. Jirka si tu kupuje sušené sépie, ale vůbec nevíme, co s tím bude dělat...
Vracíme se a za chviličku se naloďujeme směr další zastávka. Bohužel se nám kazí počasí a začíná pršet. Takže jsme celí mokří nejen od vody, která na nás šplouchá během jízdy po moři, ale i z deště. Během jízdy se mi podařilo zpozorovat malou vydru u pobřeží mangrovu. Podle průvodce tu žijí i krokodýli, ale už je jich tak málo, že by byla opravdu velká vzácnost nějakého vidět.
Asi po 10 minutách zastavujeme u Talu Island, u jedné z dvojlodí, k sobě připoutaných (takové dvojlodě tu jsou tři). Z jedné strany dvojlodě se nastupuje, z druhé strany vystupuje. A vyloďujeme se. Usedáme k velkému dřevěnému stolu a nám dvěma a Korejkám začíná půlhodinová pauza. Ostatní mají připlacenou jízdu kajaky k mogotu, který tu díky slané vodě vytvořil tunýlek. Máme možnost si to dokoupit, ale vzhledem k počasí, které tu panuje, jsme docela rádi, že budeme chviličku v suchu. Ostatní si tu nechávají boty, batohy, veškeré obsahy kapes si dávají do igelitových pytlíků a s místním "pádlovačem" se jedou projet. Pár Indů si u nás v úschově nechává pytlíček s pěkně naditou peněženkou. My si dáváme džus. Nevím, z jakého ovoce byl, ale připomínalo to borůvky.
Když se výletníci vrací, už neprší a společně všichni pokračujeme k vrcholu tohoto výletu. A to konkrétně k Ko Kho Phing Kan, ostrově, na kterém jsou skalní útvary Kho Ping Gun a hlavně nedaleko stojící mogotový útvar Ko Tapu ("Nehtový ostrov"), který je známý z bondovky z roku 1974 Muž se zlatou zbraní. Proto se tomuto ostrovu říká James Bond Island a je to hlavní tahák pro mnoho turistických společností.
Po 30 minutách odjíždíme zpět, naší lodí č. 52, do přístavu. Je odliv, z mořské hladiny vystupuje dno, jsou vidět kořeny mangrovů. Takže místní kapitáni lodí musí být velmi zkušení, aby věděli, kudy jet a neskončit na mělčině. Cestou vidíme několik osamělých rybářů. Po připlutí do přístavu je rozdíl odlivu a přílivu ještě zřetelnější. Kdo nevyjel včas, má loď nasuchu.
Vracíme vesty, dostáváme vlhčené kapesníčky na otření se a možnost si za 100 bahtů koupit talířek s fotografií, kterou pořizovali při naloďování na výlet.
Tomi nás rozděluje do autobusů podle toho, kdo kam jede. My jedeme v busu s Francouzkami, Korejkami a Nizozemci. Zbytek jede bez Tomiho, jen s řidičem, druhým busem směr hotely. My nejprve zastavujeme u letiště, kde vystupují Korejky i s kufry. My vystupujeme jako druzí. Ještě, než jsme ale dojeli k Nai Yang, míjíme místní slavnost a opět trh. Budeme se muset k němu jednou vypravit.
Když jsme dojeli k nám, už nepršelo. Se všemi se srdečně loučíme, s Tomim si podáváme ruce a je po výletu.
Došli jsme si do pokoje, odložit si věci, odskočit si na a hurá na večeři. Chtěli jsme do Moniky, ale nejspíš z důvodu deště a nemožnosti si sednout pod střechu, mají zavřeno. Jdeme tedy do Khwanta. Já i Jirka si dáváme daiquiri. Jirka obyč, já s příchutí manga. Jirka si dává Pad Thai a já žluté nudle se seafood. Platíme 780 bahtů.
U našeho minimarketu je holčina se skřipci a tak si kupuji ten z minula vyhlídnutý. Jdeme na pokoj. Spisuju deník, Jirka montí rozdělovník. Chci ještě promazat nepovedené fotky a nabít baterky. Relaxujeme. Zítra tu máme poslední den... :(
9. března
Budík máme na 9, ale jsme vzhůru dřív. Jdeme na snídani. Omelety se zeleninou, sladké pečivo, meloun, müsli s mlékem, káva a džus. Cestou zpět na pokoj nahlašujeme recepci problém s trezorem. Docela dlouho pak na opraváře čekáme. Nikdo nejde a tak se s recepcí dohodneme na odpolední opravu. Přichází úklid. Takže se převlékáme do plavek a jdeme na pláž. Během doby na pláži pijeme Changy a ledovou kávu. Opět šla kolem paní s náramky a tak neodoláváme. Jirka si kupuje další na ruku a já na krk a na ruku. Cenu jsme trochu usmlouvali. Paní se ptá, kdy jedeme domu. Říkáme jí, že už zítra a tak nám nechává vybrat jeden na ruku zdarma. Cena za všechny tak byla 470 bahtů. Na pokoj se vracíme v půl třetí. Vaříme si kávu a relaxujeme. A znovu jdeme vyřizovat trezor. Přemýšlíme, co budeme dělat. Přes půl hodinu se nikdo neukazuje, takže opravu urgujeme. Ukázalo se, že jen došla baterka. Takže nám donesli novou a trezor opět zprovoznili.
Jelikož je na večeři ještě brzy, jdeme se projít k trhu, který jsme dvakrát míjeli cestou k Nai Yank. Je to asi 1,5km pěšky. Jdeme podél pobřeží, kolem hotelu Dewa a menšího Watu. Trh nás trošičku zklamal. Je spíš uzpůsoben místním obyvatelům. nejen nabízeným oblečením, ale i potravinami. Jediný zážitek je tak z hlásiče tsunami, který tu teď "nově" stojí.
V krámcích v naší oblasti kupujeme suvenýry domu. Odnášíme věci do pokoje a jdeme na večeři. Do Moniky. Jirka vypíjí dva Changy, k jídlu si dává rýži na zeleném curry se seafood. Já si dávám Cocoblue a rýži se sweet&soure s krevetami. Jako dezert si tentokrát dáváme smažený ananas, ke kterému podávají med. Večeře stojí přes 600 bahtů.
Ocean vařil dobře, domluvili jsme se anglicky. S majitelem jsme tak pokecali o cestování na Phuket, o počasí a podnebí, o tsunami apod.
Khwanta už tak super nebyl. Pad Thai chutnalo pokaždé jinak. Obsluha laxnější, ale koktejly moc dobré.
Monika - angličtina žádná, objednávali jsme ukazováním na jídelníček. Ale jídlo výborné. A nejlevnější. A také koktejly, které jsme si od nich brali na pláž, byly vynikající.
V krámku si ještě kupuju šátky na hlavu, kterým Jirka říká "jezeďačky".
Následuje návrat do pokoje. Ráchání se v bazénu. Spisování deníčku a bohužel, začínáme balit. Ale ještě nás čeká náročná cesta domu. Doufám, že vše vyjde tak, jak jsme si naplánovali. Dneska se snažíme jít brzo spát. Čeká nás dlouhý den.
10. března
Budíček na 7:30. Vůbec se nám nechce vstávat, ale co se dá dělat. Po ranní hygieně jdeme na snídani. Skládá se z omelety se zeleninou, lívanečků, sladkého pečiva, melounu, müsli s mlékem, džusu a kávy.
Balíme, relaxujeme a jdeme se odhlásit na recepci. Recepční volá na úklid, aby šli zkontrolovat náš pokoj. Vše je v pořádku, platíme účty za vypitá piva a colu, platíme za čistírnu a volají nám za 200 bahtů shuttle bus na letiště.
Cesta na letiště netrvá ani 10 minut a jsme vysazeni na Phuket International Airport. Nejprve procházíme security kontrolou. Pak jsme si našli check-in na Thai Airways. I zde mají přepážku pouze pro zaměstnance. Odbavujeme se a posílají nám i kufry a rovnou dostáváme své palubní vstupenky s konkrétním místem.
Linka TG 638, typ letadla Airbus 330, sedadlo (moje) 52K, čas odletu 14:45, předpokládaná doba letu 3 hodiny.
Přes celou odbavovací halu plnou Rusů se prodíráme na konec, kde je vchod do tranzitní části mezinárodních odletů. Nejprve nám zkontrolují palubní vstupenku a pas. Pak nás čeká další pasová kontrola a bezpečnostní kontrola. Máme hodně času a tak usedáme ve zdejší kavárně. Dáváme si oba ice coffee.
Do Hong Kongu letí asi jen polovina letadla. Nástup začíná načas, z východu 9. Při té příležisti si fotím i naší A330, vedle stojí retro jet Thai Airways B747. Krásné uvítání od posádky, usazujeme se na svá místa. Musíme tak vyhodit jednoho cestujícího, který se usadil na naší dvojce. Náš A330 má seating 2-4-2, my máme pravou dvojku. Když startujeme, máme naší pláž na druhé straně. Trošku zakroužíme (vidíme most spojující Phuket Island a Thajsko. Mogoty, kde jsme byli na výletě. Bohužel, jen náš hotel už ne) a pak mizíme v mracích.
Ještě před vzletem nám nabízejí džus nebo vodu. Po startu chodí s horkými ručníky. Následují studené nápoje, kešu oříšky. Během roznášení obědu kapitán zahlásil turbulence a tak se chviličku sedí a nic se neděje. Půlka letadla se láduje svým cateringem, půlka kouká z okna a čeká, až turbulence opadnou.
Letíme ve výšce skoro 12km, rychlostí přes 900km/h, venkovní teplota -52°C. Letíme na Thajsko, Kambodžu, Laos a Vietnam.
Jirka si dává nudle s masem, já rýži s kuřecím masem. Jako předkrm je salát s krevetkami, mrkví a zelím. Jako dezert je želé s ovocem, ale nepoznala jsem, o jaké ovoce šlo. Samozřejmostí bylo pečivo s máslem. Dáváme si colu a kávu. Před přistáním ještě jednou procházejí s nabídkou nealkoholických nápojů. My si už nedáváme, zato se věnujeme vyplňování přistávací a odletové karty.
Na přistání už máme tmu, takže se ani fotit nedá. Vycházíme z letadla, jdeme k vláčku, který nás odvezl do hlavní budovy. Tady už je vše krásně organizované, takže pasovou kontrolou procházíme za pár minut. Vyzvedáváme si naše kufry u pásu 10 a vycházíme do veřejné příletové haly. Trošku jsme si popletli terminály, takže jdeme do Terminálu 2, kde zjišťujeme, že jsme špatně a procházíme zase zpět.
Míříme do odletové haly, abychom se trošku rozkoukali. Nacházíme ostrůvek F, ze kterého se bude odbavovat Finnair. Jelikož máme fůru času, usedáme v kavárně Caffé Ritazza. Jirka si dává Ice Latté a já Caramel Macchiatto a společně si kupujeme vodu. Mně to dali do hrnečku a karamelem krásně ozdobili. Usedáme v pohodlných křesílcích. Relaxujeme, Jirka opět dělá rozdělovník, já píšu deníček. Později se jdeme převléknout, abychom ve studené Evropě nezmrzli. Kolem 22 hodiny jdeme na check-in.
Obrazovky nad odbavovacími přepážkami si ale nasvěcují docela pozdě, stojíme v ekonomické řadě. Za chviličku nasvěcují přepážku pro zaměstnance, takže přebíháme jinam. Hrozně se mi ty samostatné přepážky pro zaměstnance líbí. Člověk nikoho nezdržuje, dostatečně se tady cestujícím věnují, ochotně říkají i obsazenosti letů a je to vůbec prima. K přepážce přistupujeme trošičku s obavami, protože víme, že na www.flyzed.com vypadá dost plně. Je tam červený smajlík. Nicméně nám slibují, že místa mají, že nás potvrdí. Jen musíme čekat na poslední chvíli, aby nám mohli odbavit i zavazadla. Docela se nám ulevuje a doufáme, že do stanovených 0:15 se nic zásadního nestane.
Jdeme do příletové haly, kde je Starbucks. Kupuju si Mint Ice Moccha a Jirka obyč kávu. Usedáme na lavičky a já nás pro jistotu listuji na let Finnair do Prahy (i když na to nemám letenku).
11. března
Po půlnoci se opět zvedáme a jdeme zpět na check-in. Dostáváme palubní vstupenky se sedačkami u sebe, odbavují nám kufry a přejí šťastnou cestu. Procházíme bezpečnostní kontrolou a pasovou kontrolou označenou North a míříme ke gate 19. Naštěstí nemusíme používat žádné vláčky nebo se někam dalece přemisťovat. Náš východ je v hlavní budově.
V gate už je docela něco lidí, včetně skupinky Slováků. Za chviličku začíná nástup. Nejprve nám holčiny ve frontě kontrolují palubní vstupenky se jmény v pasu. Pak nás boardují v gate. Bohužel, pískám a tak jsem zvědavá, co se děje. Mění mi moje místo. Jsem sice ve stejné řadě, ale už ne vedle sebe...
Nastupujeme do letadla a zjišťujeme, že na seating 2-4-2 máme prostřední a uličkovou sedačku na prostřední čtyřce. Mezi námi sedí nějaká holčina. Smysl výměny nechápu. Zato holčina chápe, že patříme k sobě a tak navrhuje Jirkovi, že si to s námi prohodí. Využíváme toho, ale Jirka pak lituje. Vyměnil pohodlnou uličku za nepohodlnou prostřední sedačku. Nějakou chvilku stojíme na stojánce, aniž by se cokoliv dělo. Vlevo od nás sedí rodinka s dítětem, ale naštěstí skoro celý let prospalo a nevydávalo žádné podezřelé uřvané zvuky.
Naše linka se označuje jako AY 070, let operuje Airbus 340, sedačku mám 22E, odlet má být v 1:15 a doba letu něco kolem 10 hodin.
Během 15 minutového pojíždění přefrčíme přes celé letiště a startujeme. Jsou slyšet nejprve kapky deště, následují krupky. Hodně točíme a podlítáme celý Hong Kong jižně. A teprve potom míříme na severozápad. Přes Čínu, Mongolsko, Kazachstán a následuje dlouhý přelet nad Ruskem. Mile mě potěšilo zobrazování informací za letu.
Po startu se servíruje večeře. Na výběr je kuře nebo těstoviny. Oba si bereme kuře. Jako předkrm je salát podobný našemu bramborovému. Jako dezert je ovoce v želé. K pití si dáváme colu a červené víno. Na platíčku je i pečivo, máslo, sýr, slané krekry. Jdeme spát.
Jirka mě vzbudil asi 4 hodiny do přistání a já nemůžu usnout. Budím tedy slečnu vedle mě, protože potřebuju na WC. Letíme ve výšce 11.500 metrů nad mořem, rychlostí 860km/h, venkovní teplota je -52°C.
Dvě a půl hodiny do přistání se rozdává snídaně. Míchaná vajíčka, slanina, brambory, rajče. Po dlouhé době se tedy setkáváme s teplou snídaní. Dále máme k dispozici broskvový jogurt, muffina. K pití si dáváme džus a kávu.
Já pak spisuju cestovatelský deníček, Jirka hraje nějaké hry na mobilu. Duty free rozváží, ale nikdo nechce.
Během přistání se na obrazovkách ukáže pohled z příďové kamery a tak všichni mohou pozorovat přistání a pojíždění. Až do vypnutí mašiny na stojánce. Je to docela milé.
Vycházíme z letadla, jdeme dlouhými chodbami a poprvé procházíme plně automatizovanými pasovými kontrolami. U karuselu č. 2 si vyzvedáváme zavazadla.
Vycházíme do příletové haly, výtahem vyjíždíme do odletové. Koukáme, odkud se odbavuje Finnair do Prahy, protože dnes naše linka neletí. Budeme tedy muset zkoušet štěstí, protože letenku máme vystavenou na 12.3 (zítra) na linku OK 483.
Ve frontě stojíme na přepážky 219-229 asi 10 minut a dostáváme se ke starší paní. Říkáme ji o našem problému, že jsme se dostali na let z Hong Kongu o den dříve, ale že naše linka žádná neletí, jestli by nás nevzali. Paní chvilku kouká do letenky, klofe do počítače. Říkáme jí, že jsme se pro jistotu nalistovali. Za chviličku vyjíždí první label na kufry a světe div se, odbavila nás. Říkala, ať moc nejásáme, že se ještě může cokoliv změnit, ale máme takový ulehčující pocit.
Procházíme bezpečnostní kontrolou a tiše doufáme, že pro tento výlet už to bude naposledy. Směřujeme na náš gate, míjíme hospodu, kde už se čepuje pivo. Stoly tu mají ze starých sudů.
My se usazujeme v kavárně, kousek od našeho gate 27. Za 14€ si kupujeme kávu, skořicový bochánek, capuccino a vodu. Během snídaně nám změnili gate, na 29. Pomaličku se zvedáme a k onomu gate se přesunujeme.
V gate moc lidí nečeká, poletí zhruba polovina lidí. Nastupujeme jako jedni z posledních, protože se podle pre-boardingu nastupuje odzadu letadla a my máme pátou řadu. Vedle nás nikdo nesedí.
Naše linka má označení AY 715, operovaná Airbusem 319, sedadlo mám 5F, čas odletu 9:35 a předpokládaná doba letu 2 hodiny.
Dlouho čekáme, než nás odmrazí, ale je zajímavé, že kvůli odmrazování letadla. Kolem nás krouží ramena přístroje, je zajímavé to pozorovat. Opět během pojíždění a vzletu pouští i na tomto typu kameru na příďáku a tak vidíme pojíždění i start z jiného pohledu, nejen z okénka. A když stoupáme, pouští kameru i směr dolu k zemi. Startujeme z dráhy 4R (jak nám oznámil náš kapitán). A pak mizíme v mracích.
Nejprve roznáší kávu a čaj. Dále jsme dostali vynikající bagetu a výběr ze studených nápojů. Já si beru kávu, Jirka colu light. Letíme přes pobaltské státy, Severní moře, Polsko a šup k nám.
Bohužel, informace o letu nám sděluje co-pilot, který to dost zamumlal, takže nebylo rozumět ani slovo.
Než se nadějeme, přistáváme v Praze na dráhu 24. Je nízká oblačnost, takže se vynořujeme až nad Suchdolem, křižujeme dálnici na Kladno a přistáváme. Opět s kamerami. Taxujeme na stojánku 18.
Vystupujeme, vyzvedáváme si kufr na pásu 21. Vycházíme do příletové haly a jdeme na Parking A pro auto.
V Asii se nám moc líbilo. Ráda bych se tam někdy vrátila.
Toto byla naše poslední letecká dovolená. Ale Cestovatelské okénko tímto nekončí. Ještě bylo pár auto-výletů... ;)
Komentáře
Okomentovat