Sova či ranní ptáče?

Myslím, že je to z nadpisu jasné. Lidi se dělí na ranní ptáčata a sovy. Mezi kterou skupiny patříte vy? Já myslím, že u mě je to jasné. Sova. Vždycky jsme byla raději déle vzhůru, než abych brzo vstávala. Vadilo mi to už do školy a to se vstávalo kolem 7 hodiny. Copak, když jsem začala chodit do práce a musela jsem vstávat třeba i ve 4, abych byla od 5 v práci. Možná i proto jsem vždycky dělala ráda noční. Pak se mi samozřejmě celý rytmus otočil. Když jsem měla volno, chodila jsem spát i ve dvě, ve tři v noci. Ale ráno pak taky dlouho spala. Vstávalo se kolem poledního. Tyto parádičky mi skončily s narozením dětí. Ještě v porodnici, na rizikovém oddělení, se mohlo vyspávat. Ráno přišla sestra změřit teploty, tlak, poslechnout srdíčka a občas nabrala krev. A pak se zase spalo dál. S dvojčaty jsem měla štěstí. Docela brzo, asi v půl roce, přestaly vstávat v noci a spaly od 19 do 7. Dnes je to podobné. Dneska vstávaly až v 8. A ačkoliv marodíme, spí i tak dobře. Bála jsem se, když jsem byla těhotná s Dominikem, že budu mít se spaním útrum. Ale i on se zhruba v půlroce přestal v noci krmit. Chodí spát tak na 19, někdy v 20. Ale vstává v časovém rozmezí 6:30-7:30. Takže občas je to náročnější. Zvlášť teď, když je ještě dlouho tma. Myslím si, jaká ještě není noc, ale ono už je třeba 7 ráno. Ale je to lepší vstávat k miminku, než do práce. Noc na dnešek s ním byla trošku "žhavější", ale asi to ještě patřilo k té nemoci. Tak moc ráda bych zase někdy spala třeba do 10. Teď mám pocit, že se toho nikdy nedočkám. O víkendu byly dvojčata u babičky v Tuchlovicích a Domča jen na sobotu u našich. Nesla jsem ho tam kolem 9. Mamka samozřejmě vzhůru, ona je spíš to ranní ptáče. Ale taťka ještě spal. Jak já jsem mu záviděla... Můj muž také býval spíš ranní ptáče, ale naučila jsem ho na sovu. Ale pořád to má těžké, když pracuje na směny. A nebo ráno vstáváme k dětem. Snad už se brzo dočkáme a budeme se moct vyspat...