Těsně před Štědrým dnem, 23. prosince, mám narozeniny. Ano, opravdu skvělý den. Podle vyprávění mámy jsem cca 14 dní přenášená. Prostě se mi nechtělo ven. Chtěla jsem být vánoční dárek. Ale musí se nechat, že vždycky jsem dostávala dárky k narozeninám i k Vánocům zvlášť. Bohužel, o moje narozeniny se vždycky zabíjel kapr, který nám pár dní plaval ve vaně. V únoru jsem si na blogu kamarádky - www.ladykerstyn.blogspot.cz - četla, jaký je vopruz mít narozeniny právě v únoru. Respektive v zimě. Že se nedá uspořádat žádná garden party apod. No, já neuspořádávám vůbec žádnou oslavu. Protože představa Štědrého dne s kocovinou je trošku nepředstavitelná. Předtím se mi to slavit nechce. Všude je spousta vánočních setkání. Vánoční sháňky po dárcích apod. Nikdo na oslavy nemá čas. Oslava potom je taky nemyslitelná. To jsou samé rodinné návštěvy, silvestrovské oslavy. Prostě nemám nárok.
Letošní narozeniny byly náročnější. Dopoledne jsem udala děti na chvilku k mamce. Potřebovala jsem ještě pro nějaké drobnosti do místní samoobsluhy. Naprosto narvané lidmi. Když šli děti po obědě do postýlek, ozdobila jsem stromeček. Pak jsme společně připravili kokosové kuličky, poslední cukroví. A kolem 16 se šlo k našim. Tam byla "oslava" narozenin. Popřáli mi naši, ségra se švagrem. Tak přišel manžel z práce a šlo se domu. Večer jsme si alespoň spolu sedli k dobrému vínu a pár jednohubkám.
Ty letošní narozeniny byly navíc kulaté. 30. Popravdě, měla jsem z toho trošku depku. Už nejsem nejmladší. Už to na sobě pociťuju, což je asi i v důsledku těch všech těhotenství a porodů. Všechno mě pobolívá. Kosmetiku si budu vybírat v kategorii 30+. V nejbližší době můžu očekávat vrásky. Šediny už nějaké mám. I když momentálně, díky šikovné kadeřnici Gábině, zamaskované. Na druhou stranu, souhlasím s manželem, který mi řekl: "Je ti třicet. Máš kde bydlet, jsi vdaná, máš děti. Ve tvém věku je spousta holek nezadaných. Bez vidiny lepší budoucnosti. V práci jich mám několik. I takových, co už je jim 40 a bydlí s kočičkou." Ano, je mi 30. Mám 3 děti, mám milujícího manžela, jsem relativně zdravá. Prakticky mi nic nechybí. 30 je vlastně ještě hezký věk. To prý je žena v nejlepší kondici. Už není ztřeštěná puberťačka, ale ještě není stařena. Bude hůř. Tak hurá do další dekády...
Letošní narozeniny byly náročnější. Dopoledne jsem udala děti na chvilku k mamce. Potřebovala jsem ještě pro nějaké drobnosti do místní samoobsluhy. Naprosto narvané lidmi. Když šli děti po obědě do postýlek, ozdobila jsem stromeček. Pak jsme společně připravili kokosové kuličky, poslední cukroví. A kolem 16 se šlo k našim. Tam byla "oslava" narozenin. Popřáli mi naši, ségra se švagrem. Tak přišel manžel z práce a šlo se domu. Večer jsme si alespoň spolu sedli k dobrému vínu a pár jednohubkám.
Ty letošní narozeniny byly navíc kulaté. 30. Popravdě, měla jsem z toho trošku depku. Už nejsem nejmladší. Už to na sobě pociťuju, což je asi i v důsledku těch všech těhotenství a porodů. Všechno mě pobolívá. Kosmetiku si budu vybírat v kategorii 30+. V nejbližší době můžu očekávat vrásky. Šediny už nějaké mám. I když momentálně, díky šikovné kadeřnici Gábině, zamaskované. Na druhou stranu, souhlasím s manželem, který mi řekl: "Je ti třicet. Máš kde bydlet, jsi vdaná, máš děti. Ve tvém věku je spousta holek nezadaných. Bez vidiny lepší budoucnosti. V práci jich mám několik. I takových, co už je jim 40 a bydlí s kočičkou." Ano, je mi 30. Mám 3 děti, mám milujícího manžela, jsem relativně zdravá. Prakticky mi nic nechybí. 30 je vlastně ještě hezký věk. To prý je žena v nejlepší kondici. Už není ztřeštěná puberťačka, ale ještě není stařena. Bude hůř. Tak hurá do další dekády...
Komentáře
Okomentovat